Parodie
Příběh stydlivého Itachiho
,,Vzbuďte někdo Kakuzu,už tam budeme." poručil Pein.Hidan do Kakuzy strčil,ale ten se stále neprobouzel.
,,Spí jako špalek... "postěžoval si Kisamemu,který seděl přes uličku.
,,Chceš vidět,jak ho proberu?" usmál se Kisame a vyždímal si na Kakuzu rukáv.Ten vyskočil a začal nadávat,až si Hidan vytáhl zápisník a začal psát tu spoustu sprostých slov.
,,Proč si to píšeš?" zeptala se Konan zvědavě.
,,Píšu knihu,která se jmenuje Hidanův slovník sprostých slov." ukáže jí spoustu popsaných listů v zápisníku.
Ask Anyone!
aneb Zeptejte se koho chcete...
Kde je ten Konohamaru, už jsme měli dávno začít s poradou. A to říkáte mě, že chodím všude pozdě!
„Bych řekl, že je na vás pořád naštvaný, protože ste mu nedala valentýnskou čokoládu,“ utrousil Brepta, sedíc na pracovním stole a jak jinak, dopujíc se výjimečně horkou čokoládou.
Já mu dám čokoládu, lenochovi lenošnému!
____________________v kuchyni___________________
,,Uděláme je se sýrem!“ ječel hytericky Sasori.
,,Itachi nesnáší sýr.Zabije nás,když mu je uděláme se sýrem.“ argumentovala Konan.
,,Tak je uděláme s paštikou.“ rozhodl Sasori.
,,Nesnášíš paštiku...“ připomněla mu Konan.
,,A jo...“ uvědomil si Sasori.,,Uděláme je teda s Nuttelou.“ řekl vyčerpaně.
,,Kisame je alergický na oříšky...“ řekla a Sasori vypadal,že sebou sekne.
,,Takhle to nejde,půjdu a každého se zeptam,s čim si tu housku dá.“ navrhla Konan a začla obíhat pokoje.
Čiernovlasá manažérka si ladnými krôčkami mierila do kancelárie riaditeľky spoločnosti. Tesne pred tým ako vošla do dverí zvolala sladkým hláskom na sekretárku, ktorá ju dokonale ignorovala a ďalej sa venovala prezeraniu módneho časopisu.
„Sharie, miláčik, kávičku,“ povedala a vošla do dverí, kde ju privítal známy chladný hlas.
Nagadir: ,,Tak jsem se z toho blázince dostala... Jashin je všemocný, to si pamatujte... Bohužel mám nálepku psychopat s božskými komplexy, takže mě všude hledaj a já se teď musím skrývat, což znamená, že se musím rozloučit se studiem (a svými, již nepoužitelnými, sedačkami). K tomu ode mě Akatsuki požaduje ty peníze, které jsem jim slíbila, a které již nemám, protože mi jakožto psychopatovi a zločinci zmrazili konto (poslanci jsou bohužel také všemocní, ksakru...). Takže jsem, slušně řečeno, v p*deli...
Ohně vzplály na hranici,
když se ti dva výtržníci,
místo chvilky pokoje,
dali opět do boje.
Už je pozdě chtít to zrušit,
teď mi zbývá jen ho zbušit.
„Chci-li dojít svého štěstí,
budu nucen dát ti pěstí!“
Zatvářil se, jako macho,
„Tak a těš se na pokračo!“
„Co to bude, brzy zvíš,
teď se trochu proletíš.“
Zasmál se a přímo v letu,
vystřihl s ním piruletu.
Když byl Naru, hlavou dole,
prohodili si své role.
Netrpěliv svoji šancí,
s neskrývanou elegancí,
zaklínil mu pevným stiskem,
Sasuke nohy pod ohryzkem.
Bylo ráno, ptáčci zpívali a okny prosvítaly sluneční paprsky. Pein vylezl z ložnice.
,,Páni, je tu nějaký ticho." divil se.
,,To teda jo." vyleze Konan hned za ním.
,,Ostatní asi ještě spí." odtušil Pein a otevřel dveře do vedlejšího pokoje, kde měli spát Tobi Deidara.
,,Hele, nejsou tu." nakoukla mu Konan přes rameno.
Je krásné ráno. Poletují ptáčci.
"Pomóóóc." ozvalo se z lesa za konohou. Nikdo to neslyšel. Osoba co tyto slova vyhodila z úst létala nad lesem, sem a tam a pořád tak dokola. Najednou se lidé z konohy sešly u hlavní brány.
"Co tam dělá?" divila se Sakura. Stále koukala na poletující osobu.
"Neviděl někdo Saie?" ptala se podihuvodná osoba stojící vedle Sakury.
"Když by ses podívala pořádně tak právě poletuje nad lesem, asi má nějaké představení." vysvětlila Sakura.
V kanceláři už na Naruta a Sakuru čekali Kiba, Shikamaru, Ino, Hinata a taky Tsunade.
,,Svolala jsem vás,“ začala, ,,protože se blíží ten festival a VY nás budete reprezentovat.“
Ticho.
,,Hahahaha…..to je vtip!“ smál se Kiba ale když viděl kamenný výraz Godaime Hokage okamžitě přestal.
,,Co jsem komu udělal?“ rozplakal se Shikamaru a začal omývat tu historku, jak chce žít normální život nadprůměrně chytrého shinobiho a co by tomu Asuma-sensei řekl, kdyby to viděl.
Inu, žila byla jednou jedna malá holčička. Byla celá růžová a stejně tak, jak byla růžová, tak byla i hloupá a agresivní. Říkali jí hysterka, či potrefená holka... anebo prostě jenom Sakra-chan.
Nikdo se ani nenadál a den se chýlil ke konci. Slunce nad Konohou začalo pomalu zapadat a barvilo obzor do sytě rudé barvy. Sasuke se vydal na cestu domů. Dnes nepracoval. Zrovna si třídil myšlenky. Vždy si myslel, že Hyuugové jsou jen namyšlení blbci, po dnešním setkání s nejmladší příslušnicí klanu ale svoje mínění změnil. Nikdy se ještě s nikým tak dobře nepobavil a už se nemohl dočkat dalšího dne, až se spolu setkají u Ichiraku Ramenu. Docela jej překvapilo, že ho Hanabi nepoznala.
Nic není jako dřív. Chlubit se mohou pouze pubertálními výlevy.
„A hele...fakt tomu klukovi vychází na vysvědčení dvojka?“
„Nechceš to ještě přehodnotit?“
„Akorát mu zkazíš průměr.“ přitakal jeden z učitelů a přešel ke ztrápenému kolegovi.
„To možná,“ odvětil „ale víš co mi řekl při jedné z mých hodin.“
Madara se zlobí a trestá hříšníky aneb jak (ne)zabít kluka jednou ranou!
Lesem se táhl smutný průvod. Osm krásek kráčelo za sebou a ani jedné nebylo do řeči. Jejich poslední mise byla strašná. Věděly, že to nezvládly a čím více se blížily k domovu, tím více zpomalovaly.
Za nimi, až úplně vzadu, šel Kon. Hlavu sklopenou, svaly ochablé, třídenní strniště dodávalo jeho výrazu ten správný depresivní nádech...
Tak jako každý den se Sakura probudila, vstala, šla do koupelny, oblíkla se, vyšla z koupelny a zase si zapomněla vyčistit zuby.
,,Jdu ven!“ houkla na stále ještě spící obyvatele domu.
Zastavila se ale pohledem na kalendáři.
,,Ježišmarjá,“ zařvala ,,já sem na ten fesťák úplně zapomněla!“
9.9.
Chmpf, velice milý deníčku,
--------------
Jo, jen taková poznámka: Tahle šílenost vzniká tak, že každá z nás napíše třeba odstavec, nebo stránku (podle toho, na kolik vystačí inspirace), nakonec to projdem, vychytáme mušky a na světě je další díl!
--------------
[font=Comic Sans MS][i]V minulém díle proběhla soutěž v tanci a vítězem se stal náš milý Tsunade...
Hádáme se rády, hádáme se pořád!
„Děláš si ze mě p**el ?!“ rozeřvala se na ní náhle Ita.
„Cccco? Ppproč?“ začala zmateně koktat.
„Růžovou teď momentálně úplně nesnáším!!!“
„To je mi upřímně jedno, ty Uchihovský mutante!“ prskla Guren rozhodnutá, že Orochimara ubrání za každou cenu.
„Cože?! To mi říká někdo, kdo nakupuje v sekáči?!“ chytala dech čím dál víc rozlícená Ita.
Je krásný jarní den. Shino sedí na lavičce na náměstí v Konoze a kolem něj polétává spousta malých brouků. Jen tak se dívá na fontánku uprostřed náměstí.
„Opravdu krásný den" pomyslel si Shino.
Najednou však vidí jistého Choujiho jak projde před ním a šlápne při tom na pár Shinových kamarádů.
„Hmm.. Dneska už 253. brouk." a zapíše si něco do deníčku a fňukne:
„Kdyby jen ostatní lidé vnímali mé přátele jako rovnocenné bytosti, a ne jen jako obtížný hmyz nebo krmivo pro jejich hady a žáby."
Rodinné spory?
Slunce hřálo tak akorát, byla neděle, den nicnedělání a válení (nejoblíbenější den klanu Nara), den tak krásný, že se zdálo nemožné tuto atmosféru jakkoliv narušit.
HA, HA! *dovolte, abych se zasmála*
To by se totiž na Konoha no Václaváku nesměly střetnout dvě postavy, které při takovém střetu reagují asi jako protony a elektrony při bouřce *kdo to řek? já ne...*, ale dost už té fyziky, je neděle a ještě k tomu prázdniny! *nevinný usměv*
