Shinova pomsta

Je krásný jarní den. Shino sedí na lavičce na náměstí v Konoze a kolem něj polétává spousta malých brouků. Jen tak se dívá na fontánku uprostřed náměstí.
„Opravdu krásný den" pomyslel si Shino.
Najednou však vidí jistého Choujiho jak projde před ním a šlápne při tom na pár Shinových kamarádů.
„Hmm.. Dneska už 253. brouk." a zapíše si něco do deníčku a fňukne:
„Kdyby jen ostatní lidé vnímali mé přátele jako rovnocenné bytosti, a ne jen jako obtížný hmyz nebo krmivo pro jejich hady a žáby."
Načež se před ním objevil Naruto a Gamatatsu co zpívali a podivně u toho tancovali.
„ Slyším žabí píseň! Činčiro, činčiro, činčirorin!".
„Ahoj Shino!" zvolají oba nadšeně a Gamatatsu svám jazykem slízne pár brouků z země.
„Mňamka, ale s kečupem chutnaj líp."
Shino se urazí, posune si brýle výš na nos s výrazem ala Nio z Matrixu.
„Sadistický sv*ně! " zvolá, přeskočí lavičku a přitom zavadí o opěrátko a spadne obličejem do hromádky, kterou tam po sobě zanechal Akamaru. Rychle se ale zvedl, zamumlal něco o tom jak nesnáší psi a s brekem odběhl někam pryč.
„Emař jeden." kývli na sebe žabáci a tancovali si to směrem k Ichiraku.

Shino mezitím doběhl do kouta kde si sedl a bědoval.
„Proč je každý k mým přátelům tak lhostejný a já jsem pro ně podivín?.. Mám to!" zaradoval se mladý Aburame.
,,Nahodím temnou image" - natáhl si kapucu a vyleštil brýle ,, a budu mluvit o pomstě! Je to cool, u Sasukeho to zabralo a psali o tom něco v Bravíčku."
Načež se před ním objevil Sasuke s hladovým hadem.. Ba ne, byla to tajemná malá postava podobná dědečkovi Hříbečkovi. Ano, ano, světoznámě známý Danzo.
„Co tady pohledáváš, dědku plesnivá?!" Shino zaujmul bojovou pozici.
„Tak za prvé, bydlím v tom okně nad tebou a vše jsem sly.. COŽE? Jakýpak plesnivý, to né já, to moje schauma!" a prohrábl si mastné vlasy z kterých vypadlo pár houbiček a máslíček ze snídaně.
„To se testuje na broučkách, jsi zlý!" a otočil se ke zdi, čímž umožnil dědkovi nakopnutí do zadku s následným rozplácnutím o zeď.
Dobrosrdečný děda to však neudělal a navrhl Shinovi spolupráci.
„Co? Zničit Konohu?!" vylekaně povídá Shino.
„Ano. Tedy.. myslel jsem jen lidi jako je Tsuna.. Chci říct.. vlastně.. jen zlé lidi, kteří se chovají neúctyhodně k broukům." pousmál se Danzo.
„Hmm.. to zní dobře, ale jak to uděláme?"
„Mám pro to nápad.." ďábelský se pousmál a už vedl Shina do své skrýše pod vesnici.

„Plynnové potrubí? Smrdí to tu.. Co tu chceš dělat?" vyptával se Shino.
„Mám se tu sejít s jedním dealerem takových kouzelných lahviček."
„Jakých lahviček?"
„Znásobují sílu a velikost a všechno! Mwuhahaha!" začal se ďábelsky dusit. Nebýt Shinových zkušeností s boxem, Danzo by už nejspíš nedýchal.
„Dobré jitro.. hik!" pozdravil potácející se tajemný muž s lahví v ruce.
„Jdeš pozdě, Kabuto. A nejen že jdeš pozdě, ale ještě jsi opilí a tahle flaška rozhodně není kouzelný lekvtar!" rozzlobil se jednooký děda.
„Vím" řekl opilý brejloun a vyndal z kapsy malou lahvičku ,, to je ona."
„Litr? Za takovouhle *** ***** **** ** **** ??!!"
„Reklamace nevedem." zívl Kabu a poslal na Danza fialového hada, který vlezl dědovi za bandáže a snědl ten obyčejný papírek na němž je napsáno 1 000 a obrázek Tsunade.
„Je cvičený na hledání peněz. Hik. Hodný Orololmaru."
Kabuto pohladil hada, vtiskl Danzovi lahvičku do ruky a pomalu odcházel.
„Vidíš, takhle se vydělává. A stačí jen voda, umělé barvivo a pár šupin. Hik!" šeptal hadovi a pak - zmizel v temnotě.

Druhý den Danzo zjistil v enciklopedii, že lektvar má být světle růžový a ne zelený, který dostal od Kabuta.
„I u ťamanů najdu něco důvěryhodnějšího než tenhle fake!" rozčílil se.
„Musím tam přidat něco co tomu změní barvu, Shino-chan by mohl zjistit, že to není to co potřebujeme." načez zavolal Saie.
„Něco potřebujete?" zeptal se mladý ninja co zrovna skočil oknem dovnitř. Přitom sice zvrhl pár květináču ale jakoby květináče někoho zajímali že?
„Dlouho jsem tě nepotřeboval.. Jestli splníš tuhle misi tak ti koupím ten nejkvalitnější inkoust v celé Konoze!"
„Hmm.. co tedy chcete?"
„Musíš najít Sakuru a ukrást její rtěnku! Minulou sobotu jsem na ní viděl takovou jemně růžovou.. Určitě jí ještě má!"
„Na co sakra.."
„Saii-kuuun, kam pak jsi mi zmizééél?!" ozvalo se pod okny. Uječená kunoichi s blonďatou patkou. Obáváná Ino Yamanaka.
„A přibalím ti k tomu knihu- Jak se zbavit otravné barbíny." zašeptal Danzo s úsměvem Hříbečka.
„Beru!" řekl nadšeně Sai. Vytáhl svitek, načmáral pár ropuch a pustil je ven z okna.
„Áááá! Ropuchy!!! Naruto, nemůžeš si je víc hlídat ?!" začla znovu ječet Ino.
„Tohle vždy zabere, ale je to moc namáhavé a Naruto kvůli mě má problémy. Za chvíli tu mátu tu rtěnku!" řekl Sai a už byl pryč.
Danzo se podíval z okna dolů, jen tak pro zajímavost, ale dostal černou ropuchou do obličeje.
„Ani se mu nedivím" povzdychl si Danzo a setřel si inkoust z tváře.

Sai dorazil k Sakury domku. Zrovna se sprchovala jak bylo slyšet z její koupelny.
„Super, takle o mě ani neuslyší." zaradoval se Sai.
Skočil oknem dovnitř a prohlížel si její pokoj. Postel růžová, plyšáci růžový, koberec jakbysmet. Na psacím stole měla fotku starého týmu 7.
„Fuj, ten Sasuke byl ale ošklivý." ušklíbl se.
Vedle byla další fotka: samotný Sasuke, už s fialovou mašlí, obmalovaný srdíčkama.
„Nechápu jí.. " vzal zarámovanou fotku do ruky a omylem setřel srdíčko. Bylo namalované rtěnkou.
„Mno jasně! Málem bych zapoměl!" otočil se ke stolku se zrcadlem a začal se přehrabovat v růžové taštičce.
„Hm hm.. stíny, řasenky, barva na vlasy, fotka Sasukeho, lesk na rty, knoflík, fotka Naruta, hřeben, instantní rámen, moje fotka, růžová rtěn.. Moje fotka? Ona má mojí fotku v taštičce! Skvělé, váží si mne!" nadšeně hlásal a poskakoval na místě. Při tom si nevšiml že v zrcadle není sám. A když si všiml, jen na sucho polkl..
„Co to tady proboha děláš ty perverzáku!!!" byla to Sakura.
„Um.. ehm.." nenápadně vzal rtěnku a skoušel se něják vymanit z ne příliš hezkého osudu.
Najednou se z okna ozvalo zahvízdání. Uslintaný Ero-sennin, kterému nezbývalo málo ke krvácení z nosu. Sakura přestala vnímat Saie a šla zmlátit Jirayiu, čehož Sai využil aby uprchl.
„Máte to u mě" mrkl Sai a bez povšimnutí Sakury zmizel. Bohužel, Jirayia už takové stěstí neměl..

„Tu máte" pousmál se Sai a podával Danzovi rtěnku.
„Díky, tady je ta kniha a inkoust" ukázal na stůl a vzal si rtěnku.
„Skvělé, hned si to jdu přečíst.. mimochodem.. ňějákou knihu na způsob: Jak uniknout zuřící dívce, nemáte?"
„Něco bych tu měl.. " řekl nejistě Danzo.
„Prosííím" žadonil Sai s psíma očima.
„Mno dobře, tady je " vzal knihu z velké poličky " ale na co jí potřebuješ?"
„Ehm.. mno.. ono.."
„Saii!!! Ty ůchyle, kde jsi?! " ozvalo se z pod okna.
„Nemám čas ti to říct ani přečíst si tu knihu.. Bojí se Sakura ropuch? "
„Kdo ví .."
Sai vzal svitek a namaloval ropuchu svým novým inkoustem.
„Super, je to barevný! Hůstý!" a pustil ropuchy z okna.
„Huh. Sai, to je tvoje práce! Jsi v tom okně! Jen počkej!" zařvala Sakura jěště víc naštvaně, protože měla zelené vlasy.
„Já už asi půjdu hehe.." a rychle utekl dveřmi. Danzo však už takové stěstí neměl a Sakura se probořila zdí.
„Tak to ty ?! Ty starej..! " a začla dědu mlátit.
Za dveřmi si Sai oddychne " uff, dneska mám šťastný den" pousmál se a vykročil směrem ven z bytovky. Najednou se za ním ozval hlas, který ječel jeho jméno. Nebyl to nikdo jiný než Ino.
„A to jsem myslel že dnes mě toho pán Bůh ušetří" povzdychl si a utíkal pryč.

Večer se Shino stavil u Danza aby uskutečnili jejich mega destruktivní plán. Otevřel dveře a viděl dědulu s obrovským monoklem.
„Co se vám to proboha stalo? Při sebepoškozování je lepší se řezat, ne koukat na Sakuru jak se sprchuje." konstatoval Shino.
„Jak jsi to poznal?"
„Stalo se mi to taky" a Shino celý zčervenal.
„Aha" a Dazno nasadil dramatický výraz:,, Tady je lekvtar!" vítězoslavně zdvihl flaštičku s růžovou tekutinou.
„To jste do toho dal to vaše stoleté Schauma ne?" zeptal se nedůvěřivě.
„Ale pche, je to opravdu ono. Můj mikroskop nelže!" a ukázal na stůl na jakýsi přistroj z kterého něco upadlo a při dobré vůli by se tomu dalo říkat předchůdce mikroskopu. Shino se na něj podíval jěšte nedůvěřivěji, ale přes brýle to beztak nebylo vidět.
„To je jedno. Vypij to, připrav naše apgrejdovaný brouky a nič!" zvolal Danzo a podal Shinovi láhev.
Shino to vypil. Chutnalo to hrozně. Jakoby líbal Sakuru. Ble.

Shino stál na náměstí. Najednou začál růst. Více a více. Až vyrostl do výšky 10ti Ichiraků na sobě. Vypadal opravdu děsivě. Za ním létali blesky, obloha zčernala a začlo pěkně foukat.
„Tady to máte! Má pomsta se naplňuje! Už nikdy nezašlápnete jediného brouka! Mwuhahahaha!" i s psycho-histericky-ďábelským smíchem si ho nikdo ani nevšiml a každý šel dál, jakoby nic.
„Ááá, a za tuhle ignoraci taky! Jen umírejte v bolestech!" ječel Shino. Natáhl ruce a z jeho rukávů vylétlo milion malých růžových broučků.
Létali všude a ničili vše, co se jim zachtělo.
Zalétli do Ichiraku a sežrali Narutovi a Gamatatsovi rámen.
Sakuře vyzobali zelenou barvu z vlasů.
Z TonTona ( nečtěte tenhle řádek jestli je váš oblíbenec) , zněj zbyl jen hovězí řízek.
Asumovi z cigaret zbyl jen prach.
Z Akamara udělali pravýho naháče.
Z Kakashiho zbírek Icha Icha zbyla jen oranžová obálka.
Z Yamata, bohužel jen větývka.
Dolétli i k Ino jak objímala Saie, a naneštěstí ono rozežrali vlasy, jelikož si je nebarvila.
„Boha, moje krásné dlouhé vlasy!" zaječela plešatá blondýnka a rychlostí blesku utíkala pryč.
„Tak přece jen mám sťastný den." pousmál se Sai a nachytal pár brouků do sklenice, kdyby náhodou.
Danzo se na tu pohromu díval ze svého okna. Najednou ale brouci vlétli do jeho pokoje a začli rozežírat jeho šatník ( jako by tam něco bylo ) a ještě hůř- sežrali jeho sbírku Schauma, zbíranou od roku 1816, kterou zdědil po pradědečkovi.
„Néé! Mé poklady! Shinooo!!!!" zahučel a nešikovně vyskočil z okna. Zrovna tam totiž běžela plešatá Ino a on spadl na ní.
„Ej, sory Ibiky. Neviděl jsem tě." omlouval se děda.
„JÁ NEJSEM IBIKY! ALE INO, TY PLESNIVEJ DĚDKU!" a zchytal od ní pár pěstí.
„Pardon mladá dámo, pospíchám" odbyl plešounku Danzo a pospíchal na náměstí, kde stál Shino v záchvatu smíchu.
„Zemřeš zrádče!" zařval Danzo a začal do něj kopat. Shino se ale dál smál. Nevšiml si, že lektvar už vyprchává a on se zmenšuje. Najednou byl velký .. Mno, asi jako Akamaru za mlada.
„Co?" Shino se polekaně podíval nahoru. Nikdy si nevšiml toho že má Dazno tolik chlupů v nosu.
„Vedlejší účinek lektvaru. Haha. A teď tě pošlu do kytek!" a začal skákat na místa kde stál mini-Shino. Zadupal ho asi půl metru pod zem. Náš milý, přecitlivělí Shino, zemřel, a nikdo se nikdy nedozvěděl co ta apokalypsa v Konoze měla znamenat..
A co se stalo potom?

Pak se Shino probudil.
Byl krásný jarní den. Shino seděl na lavičce na náměstí v Konoze a nechápavě se koukal kolem. Všecko jako dříve. Náhodou šel kolem jistý Chouji a rozdupl brouka. Shino si chtěl něco zapsat do zápisníku. Ale místo toho si stáhl kapucu až k bradě a doufal, že jeho sny se nikdy nestanou skutečnými.