Ask Anyone! 10

Ask Anyone!
aneb Zeptejte se koho chcete...

Kde je ten Konohamaru, už jsme měli dávno začít s poradou. A to říkáte mě, že chodím všude pozdě!
„Bych řekl, že je na vás pořád naštvaný, protože ste mu nedala valentýnskou čokoládu,“ utrousil Brepta, sedíc na pracovním stole a jak jinak, dopujíc se výjimečně horkou čokoládou.
Já mu dám čokoládu, lenochovi lenošnému!
V tom se rozrazily dveře, do pracovny rychlostí sviště přiběhnul Konohamaru a s hvězdičkami v očíčkách začal slintat na nějaké jistě důležité dokumenty na stole. „Vážně?! Dáte?“
To bylo myšleno sarkasticky milý Konohamaru, ale očividně tě to dostalo konečně z té chodby.
„Vy ste ale zlá!“ zatvářil se jako štěně, kterému právě vzali nejmilejší hračku.
Přestaňte s tím kňouráním. Dovča skončila, takže je na čase naleštit foťák a oprášit diktafon. Sice nás těch pár týdnů živily všechny ty KM, co Konan nasbírala na své nelegální jízdě po Konoze, ale je čas vrátit se k originalitě. Navíc teď, když má půlka světa jarní prázdniny, je nejvhodnější doba na práci!
„Já myslel, že o prázdninách se nepracuje,“ podivil se Brepta a usrknul si nenápadně kafe od Lantie.
Lenoši lenošní! Tolik dovolené tyhle noviny neměly snad pět let a vy byste ještě lenošili kvůli prázdninám? Tak to nééééé přátelé. Dovolené se asi od teďka ruší!
„Ale to je porušování lidských práv a svobod, nehledě na zákoník práce, kde jasně st...“
Ano Konohamaru, já vím, že právo ti vždycky šlo nejlíp. Ale když se můžou zavádět poplatky u lékařských ninjů, a pak je vzápětí hned rušit, myslím, že s dovolenou by neměl být problém! Tak. Ještě někdo chce namítat?

..:::::ASK ANYONE! 10:::::....:::::ASK ANYONE! 10:::::..

Po dlouhé době dovolených a lenivých valentýnských dní (kdy se všichni přepapali čokolády, načež další dny bylo přeplněno ve fitness centrech a ceny domácích jounin trenérů opět narostly) je tu opět takové mini vydání vaší oblíbené ehmbulvárehm rubriky.
Jak už bylo řečeno, Konoha je stále ponořená v čokoládovém oparu (za týden po Valentýnu, když už každý sice snědl svoji nadílku, nastaly v supermarketech obrovské slevy na čokoládové výrobky) a mě i Breptovi je z toho už docela špatně, asi stejně jako té paní v reklamě, která si dává jogurt k snídani, k obědu nu a taky k večeři. Vyhlásili jsme tedy válku čokoládě a všem sladkým mňamkám! Monument Hokage byl tedy okamžitě překryt naším propagačním billboardem.

ÚTERÝ – DEN BEZ ČOKOLÁDY

Když se ráno obyvatelé Konohy probudili, nebyli příliš nadšení (nejméně nadšený byl dodavatel Bébé hnusné ráno, kterému jsme tak překazili úterní kšefty s kakaovými sušenkami, ha ha). My se ale nebojíme, naopak vyrážíme do smělé akce s přezdívkou Chmaták, kterou máme natrénovanou z minulého halloweenu. A oběť číslo jedna? To byste neuhodli...

Nazdárek Chouji. Dneska ti to hele sekne.
„Hmpf,“ procedil skrz pusu plnou chipsů.
Tak jak bylo na Valentýna, povídej přeháněj!
„Dostal sem spoooooustu čoko...“
KUŠ! Žádná slova začínající na čoko nejsou povolena.
„Huh?“
Nu prostě ne! Ale to není důležité. Co říkáš na tu Valentýnou pařbu?
„To byl nápad Ino. Byla to šlupa! Byli tam snad všichni normální lidi. Snad až na Gai-sensei, ten se tam nějak neznámo jak vetřel.“
To bude ta podoba..když jste pustili Leeho, tak Gaie musíte taky. Prý že podmínkou bylo dotáhnout si druhou polovičku, ať už jako rande nebo jen aby se neřeklo.
„Hm.“
S kýmpak jsi šel Chouji?
„Nóóó...eh...vlastně...šeljsemtamsehminoehm.“
Ino?! Já myslela, že se snaží klofnout Shikamara. Nu...co já bych si mohla stěžovat, že si našla nový objekt...
„Beztak si myslím, že jste švindlovala!“
Tak to si vyprošuju!
„Brepta se přeci jako druhá polovička nepočítá!“
Brepto slyšíš to?
„Taková diskriminace, šéfko! Za trest zabavuji veškerou čoko-něco-co-nesmíme-vyslovit!“
Přesně tak Brepto! Jen směle do toho. Tak promiň Chouji, byl to trošku podvrh, ale na tom je postavěn celý základ bulvární žurnalistiky. Navíc Itachi neměl čas. Sasunprkno dostalo kopačky od Juuga, nebo to tak alespoň vyznělo...co my o něm víme, a tak si nevymyslel nic lepšího, než utápět svůj žal v nahánění svého bratra. Ale co už, zbylo aspoň více toho-co-nesmíme-vyslovit pro mě.
„Ehm...nani?“
To neřeš, zase mluvím sama pro sebe. A jen tak pro zajímavost, kdo dokopal Shikamara, aby šel na tak oh-tak-otravnou párty?
„Myslím, že Temari.“
NANI?!

Bylo načase vyřešit pár záležitostí minulosti. A naprostou shodou náhod (slyšíte ten sarkasmus?) se nám do cesty připletla diplomatická zástupkyně ze Suny, Temari. Minule jsme si moc nepokecali, a to se musí napravit.
Tě škebla Temari.
„Týjo šéfky, vy ste snad trénovala moderní susnanovštinu!“
Gaara mi poslal k vánocům elektronický slovníček i s procvičením výslovnosti, no není to zlatíčko?
„Hmpfhhh!“ zlobila se nesrozumitelně Temari.
Co to?
„Něco s vějířem a s větrem, šéfko mizíme!“
To myslíš tenhle vějíř?
„HŮŮŮŮNMMM!“
Nevrátím. Bude se mi v létě hodit, až tu bude zase pařák.
„Hndnnggg!“
Že ho potřebuješ na souboje? Na jaké? Už teď jsi vedlejší postava!
„Hnvani?“
Už je to tak.
„Kvkvksss!“
Kokos?
„Ne, spíš říkala, že vás zabije.“
Jo ták. No každopádně ty čoko-vymoženinky co vidím támhle v taštičce se zabavují. Za vyhrožování veřejnému činiteli.
„Nejsou to náhodou policajti, šéfko?“
Brepto, policajti byli Uchihové...vidíš tu nějakého? Někdo to tu za ně táhnout musí...
„Ale to máte pravdu, s žurnalisty přijde zákon!“

Zatímco Temari chvíli marně poskakovala a chtěla nejspíš zpět svůj vějíř (soudě podle toho blekotání), jsme s Breptou vyrazili pro výplaty k Shizune. Na tu jsme na zmíněné pařbě získali zajímavé KM.
„Á pro výplaty co, Lanti-san?“
Je to děsný co dokážou udělat s člověkem peníze, viď? Pořád jich chtějí víc a víc...
„To mi povídej. Dnes tu třeba byla nějaká stařenka, co tvrdila, že je jediný přeživší člen klanu Uchiha a vymáhala po mě dědictví. To už je posedlost.“
Tak dej sem ty výplaty, než ze sebe taky udělám nějakého přeživšího, třeba Titaniku nebo tak...
„Tu to máte, spočteno, přepočítáno, strhnuta daň, DPH, sociální dávky a pojištění...“
Oh Kami...Tak mě napadá, Shizune?
„Ano?“
Nešlo by nám třeba odpustit daně?
„To asi ne.“
Ani to DPH?“
„Opravdu, to musíte pořešit s Tsunade-sama!“
A to sociální cosi?
„Ne!“
A to teďko chodíš s Kotetsuem?
„Ano ale to přece...NANI?!“
Vidíš Brepto, ani to nebolelo.
„Špatně to asi chápete Lantia-sama...heh hehe...já vůbec s nikým neto...nechodím!“
Lhát se nemá. Brepto, víš jaký je trest za lhaní?
„Uh...vyříznutí jazyka?“
Brepto, už nejsme ve Středověku.
„Jo ták. Zabavení čoko-vy-víte-čeho!“
Hurá do toho!
„Ale to nemůžete! No Brepto! TONTONE! TRHEJ!“

Přestala nás pronásledovat Temari, za to na nás Shizune poštvala svoje hlídací prase vyzbrojené těžkou neprůstřelnou vestou a výbušnými korálemi. Bylo to o chlup, jednu chvíli to připomínalo dálniční štvanice v Kobře 11, ale jedno teleport jutsu a bylo po honičce.
Do cesty k redakci nám do nosu cvrnklo ještě jedno štěstíčko...
„Zatracený brejle!“
Ale no tak Kabuto...takhle nadávat, co by tomu řekl Orochi-sama!
„Ty...ty...TYYYY!“ brejlil na nás Kabuto skrz ty jeho dalekohledy jako na mimozemšťany.
Já? Čekuješ to Brepto? Jsme tak slavní, že nás zná i obyčejný smrtelník.
„Týýýý...týýýý jedna malá, zákeřná, novinářská...,“ chrlil ze sebe tak rychle, až prskal a slintal na celé kolo a než dořekl, mrsknul po nás nějakou nechutně zelenou smrtící techniku, jejíž jméno mi uniká (v redakci mi došlo, že to bude asi něco jako avada kedavra jutsu).
Ale to bychom to nebyli my, že, kdybychom nebyli ready a nenachystali si lejzru vzdorné zrcadlo a tu jeho techniku mu šupem nevrátili zpět. Hold takoví jsme my. Škoda jen, že se to Kabuťákovi odrazilo zase od brejliček, a tak jsme tam tak chvíli stáli a pařili ping pong, dokud technice nedošla šťáva. To už se Kabuto chystal na repete, což Brepta nedovolil a rázně (a podle) ho atakoval ze zadu proslulým Taijutsu Oogi, Sennen Goroshi útokem...to byl panečku klystýrek...
„Tož Kabuto, jak to, že ses neukázal na valentýnské pařbě? Že by sis nenašel dívku?“
Spíš Orochi byl už zadaný.
„To myslíte ten houf blonďatých sexy koček, se kterejma přišel?“
Jop. Přesně ten.
„USOTSUKI! Orochimaru-sama má rád jen a jedině mě!“ zlobil se ale Kabuto.
Co to blábolí?
„Nevím, ale řekl o vás, že jste socka, šéfko.“
Tak to vypadá, že Kabuto nám taky lže.
„A bude po zásluze potrestán.“

O dvě hodiny později, redakce:

To je všechno, Konohamaru?
„Do posledního kakaového zrníčka,“ oznámil znaveně Konohamaru.
Díky díky. To bude pro dnešek všechno. Jo a támhle jsou výplaty, tak to rozdej, né, že si to necháš.
„Vždyť mě přeci znáte, šéfko,“ řekl uraženě.
Právě proto! Al Capone hadra oproti tobě...
Konohamaru nad tím jenom zakroutil hlavou, čapnul výplaty, nastrkal je do kapes a odešel.
„Šéfko, můžu technickou?“
Povidej Brepto.
„Co teďko uděláte s tou tunou té čokolády tady?“
Roztavit a prodat.
„To jako fakt?“ podivil se Brepta.
Kecám. No co s tim no...do ledničky se to nevejde, do rána by to rozteklo, pak taky to má nějakou tu záruku...co bys Brepto řekl na soukromou čoko pařbu?
„Ale...vždyť je den bez čokolády!“
Brepto...jak jsi řekl, s žurnálem (čti bulvárem) přijde zákon. Nu a zákon, jak víme, platí jen pro ty, na které se vztahuje, nikoliv pro ty, kdo je vytváří...
„Ó Kami to je chytrý!“
Taky jsem to sama vymyslela. A víš co ještě vím?
„Ne ne ne, povidejte!“
Že Itachi teď šmíruje za dveřmama.
„Co to je pro boha za výrazivo, šéfko. To si říkáte novinářka...dveřmama pche...“
A prosimtě! Si připadám jak zpátky ve škole s tebou, fakt. Důležité v této chvíli je, že máme pro tyto situace vypracovaný evakuační plán...že?
A tak když Itachi nepozorovaně vklouznul do kanceláře, vše co našel, bylo pár papírků od čokoládových kokosek a vzkaz: „ Pozdě, heč “
„Teme kono-yaro! Nande sonna koto dekiru no!“ zaslzel Itachi a s jeho patentovaným ohnivým ´puf´ se zase vydal do končin neznámých...nejspíše nahánět jednu nejmenovanou osobu. Což o to...mají to přeci v rodině....

..:::::ASK ANYONE! 10:::::....:::::ASK ANYONE! 10:::::..

Vysvětlivky:
Teme kono-yaro - něco jako Ty jedna babo protivná (ve vší slušnosti přeci...)
Nande sonna koto dekiru no - Jak jsi mi to mohla udělat x)