Akatsuki andílci 5

Hádáme se rády, hádáme se pořád!

„Děláš si ze mě p**el ?!“ rozeřvala se na ní náhle Ita.
„Cccco? Ppproč?“ začala zmateně koktat.
„Růžovou teď momentálně úplně nesnáším!!!“

„To je mi upřímně jedno, ty Uchihovský mutante!“ prskla Guren rozhodnutá, že Orochimara ubrání za každou cenu.
„Cože?! To mi říká někdo, kdo nakupuje v sekáči?!“ chytala dech čím dál víc rozlícená Ita.
„Říkej si, co chceš! Mě nemůže urazit někdo, kdo nosí imitaci kůže, ani se nezačervená a dělá ze sebe Laru Croft!“ ušklíbla se hadí zastánkyně.
Ita otevřela nevěřícně pusu. Taková nestoudnost.
„Ty....ty!“ syčela Ita, nenacházející slov.
„To je poslední model ze Skryté oděvní, ty hloupá náno!“ nakonec zapíchla krvavě rudý ukazováček před sebe.
„Za tuhle urážku ti narvu ty tvoje hračky do zadku! Zabiju tě, Sakuroooo!“ zaječela nakonec Ita a rozeběhla se proti ní.

--------------------------------
V tu samou chvíli na úplně jiném místě :

„Říkal jsi něco?“ zamračila se Sakura, když po dlouhé době odlepila rty od Sasukeho.
„Ne, asi se ti něco zdálo,“ opáčil Sasuke. „Ukaž mi ještě jednou, co umíš s těma prstíčkama.“
„Tak jo,“ zahihňala se blaženě Sakura a pustila se do práce.
--------------------------------

„Počkej! Ale já nejsem....!“ vyhodilo to trošku z rovnováhy Guren.
To už se ale Ita dostala až k ní a hodila po ní první shuriken. Guren se tak tak stačila vyhnout a další blokovat krystalem.

„Možná jsem jí to neměla říkat. To s tou Sakurou myslím,“ zaraženě je sledovala bílá půlka zelené Zet.
„Jedině dobře. Buď zticha, sleduj Tomb Raidera a bav se!“ uchechtla se černá půlka.
Dámy sledovaly boj těch dvou a opravdu bylo na co se koukat. Ita, pravděpodobně bojující proti nějakému přeludu, ještě neukázala tolik emocí a tolik chuti zabíjet.

Guren se bránila jak mohla, ale Ita se k ní dostávala blíž a blíž. Když jí konečně zbavila i kunaie, pustila se do ní Ita holýma rukama.
Pak se ozvalo krátké lupnutí a Ita se zastavila. Guren na ní koukala vyděšenýma očima s kapičkami potu na čele.
Ita pozdvihla svou roztřesenou ruku do výšky očí.
„Tys mi zlomila nehet, ty malá č#@&%*)(*&^%$##@#$”!!!“ ječela Ita.
Tolik sprostých slov najednou tento svět ještě neslyšel, Dei si zacpala uši a i Hid s Kaki se mírně začervenaly.

„Je tu stále veselo, koukám,“ vyšel z lesa Orochimaru a zraky všech se obrátily na černovlasou bleduli.
„A hele, královna slizu se vrátila!“ otřepala se Dei a ústa jí nesouhlasně mlaskly.
„Když už, tak král, jestli dovolíte,“ ohradil se Orochimaru a pohodil černými vlasy.
„No konečně!“ protočila oči Pei. „Máme za úkol s tebou to skončit, tak se připrav na smrt!“
„Nebojuji s tím, kdo se mi nepředstaví!“ zamračil se černovlasý a opovržlivě je sledoval.
„To jsou Akatsuki, Orochimaru-sama!“ křikla na něj Guren. Měla zatím dost času, protože Ita vypadala, že se za chvíli zhroutí.
„Chceš mi tvrdit, že tenhle výkvět plastické chirurgie jsou moji bývalí kolegové?“ zvednulo se mu překvapeně pravé obočí.
„A koho jsi myslel?!“ zakroutila hlavou Kaki a nakrčila horní ret.
„Takže...tttto...to je...Itachi?“ najednou se roztřásl Orochimaru a sledoval krasavici v černém. Ita odpoutala pohled od své zmrzačené ruky.
„A hele! S tebou mám taky nevyřízené účty!“ přimhouřila oči Ita. „Tenkrát to s mým tělem, to nebylo moc fér. Slíbila jsem ti, že za to zaplatíš!“
„Co bylo, bylo. Teď už bych se tě nedotknul ani bambusovou tyčí na srážení letadel!“ otřepal se Orochimaru.
„Proč?“ vyjevila se Ita nechápavě.
„Protože jsi ženská!“ vyloudil ze sebe to poslední slovo, jako kdyby se mu chtělo zvracet.

Ticho.
Nechápavé výrazy.
Zet zašilhala.
Hid se cvrnkla do tyče a uchechtla se.

„Ale Orochimaru-sama!“ přerušila mlčení Guren. „Já jsem taky....“
„Takže ty jsi ...?!“ nenechala jí domluvit Pei, stále zírající na hadího muže a Kon hlasitě polknul.
„Hele, co kdybyste nechali moji orientaci na pokoji, co?!“ dopálilo to už Orochimara a snažil si udržet tvář.
„To je hezoučký! Oroušek se stydí!“ zašišlala skoro Hid a rozběhla se Orochimara obejmout.
„Kaki! Vezmi ji, prosím tě, někam pryč a vytáhni jí konečně tu tyč z hlavy. Kov a zbytek jejího mozku očividně nejde dohromady!“ sykla Sasi na bojovnici s pletacími jehlicemi a ta se jala s brbláním odtáhnout zmítající se krásku.
„Dobrá, nechme toho!“ snažila se ukončit tuhle trapnou situaci Pei jako správná velitelka. „Čeká tě smrt za všechny tvé činy proti Akatsuki. Kone?!“ vyzvala Pei svého druha, ale ten se ani nehnul.
„Já nemůžu!“ dostal ze sebe tiše Kon.
„Proč, u Jashina?!“ vztekle po něm sekla pohledem.
„No víš....“ nervózně si hrál botou s hroudou hlíny na zemi. „On je...a tak...mohl by se...do mě zamilovat....a...já...to...“
Pei otevřela pusu. Že by měl Chuck Norris svoji slabinu?!
Když Kon blábolil na její vkus až moc dlouho, zarazila ho.
„No dobrý! Tak holt pomůžeš Itě s Guren. Vyhovuje?“ měřila si ho přísně.
„Rád!“ rozzářil se jako sluníčko a přiskočil k Itě.
„Zbytek za mnou!“ zařvala Pei a vyběhla proti Orochimarovi.

Boj to byl velice tuhý, krutý a nemilosrdný.

„Au! Moje lýtko! Nekousej ty hnusná modrá holko!“
„To byla Samehada, a kousne tě kolikrát budu chtít!“
„Fuj! Našla jsem dalšího hada!“
„Kolik jich tam asi má?“
„Nevim, ale už mi sežraly polovinu mých jílových zvířátek!“
„Vždyť máš ještě srdíčka, ne?!“
„Když on se mi nelíbí!“
„Jashine! Bloncko, bacha! Slizjutsu!“

„Za ten nehet ti urvu hlavu!“
„Vyškrábu ti oči!“
„Uhni mi z cesty! Pleteš se mi do rány!“
„Ty mlátíš holky?!“
„Já mlátím všechny!“

Když velký, krvelačný souboj skončil, zůstaly na zemi jen dva poražení.
Guren ležela na břiše, skučela a slzy jí tekly ze zoufalých očí. Z pozadí jí trčelo něco velkého a růžového. Seděla na ní Ita, nohu přes nohu, se spokojeným, teď už klidným, výrazem.
„Já tě varovala!“ vzdychla, když konečně našla pilník na nehty a snažila se nějak urovnat to nehtové neštěstí.

Asi dvacet metrů od nich ležel na zemi Orochimaru v bezvědomí, svázaný vlastním fialovým hadem.
„No...zase to nebylo tak těžký, ne?“ řeklo torzo Sasi, když Dei konečně našla její končetiny zapíchnuté v koruně stromu. „Jenom nechápu, jak přesně se mohlo stát, že ti ty tvoje bombičky vybouchly v ruce, Dei!“
„Naštval mě!“ bránila se blondýnka s jednou rukou chybějící až po rameno. „Ten hnusák řekl, že ta vkusná piha Enrigueho Iglesiase je jen odporná bradavice! Pak jsem si to nějak popletla a prvně jsem je odpálila a pak teprve mi mozek řekl, ať to pustím!“
„Jo! Řekla bych, že to bylo celkem v pohodě,“ kývla Pei, tisknoucí na sebe cáry černého pláště a úzkostlivě sledovala Kis.

Ta modrá chudinka klečela na kolenou a držela v náručí svůj meč. Samehada byla očouzená a pár zubů jí chybělo.
„Ty moje ubohá Samičko! Už ti nikdo neublíží! Slibuju. Zastavíme se doma, půjdeš k panu doktoru, on ti dá meducínku a budeš zase v pořádku,“ fňukala Kis a konejšila svou zbraň.

„A já že mám černý smysl pro humor, jo?!“ sjela Pei a Sasi pohledem černá půlka Zet.
„To proto, že jsi černá, chápeš? Č. E. R. N. Á!“ hláskovala bílá půlka tak, aby to ta druhá pochopila.
„Já vím, že jsem černá, ale ty očividně nevíš, že nejsi bílá, ale B.L.B.Á!“ došlo černé, že její poznámku ta druhá vůbec nepochopila.

„Ale co teď? Co s nimi budeme dělat?“ nechala zelenou kunoichi jejím sporům zrzavá vůdkyně a zaměřila se na poražence.
„Mám doma velké akvárium plné piraní. Dobrá pomsta ne?“ zvedla se Kis ze země a smrtonosně se blížila k nehybnému Orochimarovi.
„Blázníš?“ zastavila ji Ita. „Tohle by nežrala ani Zet!“
Obě půlky zaregistrovaly své jméno a souhlasně kývly.
„Já bych ho otrávila!“ prohlásila Sasi.
„To ne! Když už jsme ho konečně chytnuly, mohly bychom ho trošku mučit!“ opáčila Ita a chtivě jí zablýsklo v očích. Zvedla svůj ctěný zadek z nebohé Guren a vydala se k ostatním hájit svůj názor.
„Co kdybysme ho nechaly vybuchnout?“ nadchla se Dei a zatleskala.
„Chytnu ho za krk, rozpárám mu břicho, vytrhnu mu střeva, udělám z nich smyčku a oběsím ho na ní!“ vzplanul Kon.
„Jsi nechutnej!“ vyjelo z Pei a Kon se zle zamračil.
„Hele, takhle bychom to daleko nedotáhli!“ snažila se je uklidnit Sasi.
„Rozhodne ta, která mu uštědřila poslední ránu,“ zkusila navrhnout a opět zavládlo ticho.
„No jo, ale kdo to byl?“ rozhodila rukou Dei. Horečně přemýšlely a každá chtěla být ta poslední.

„Co tady řešíte?“ vrátila se Kaki podpírající Hid s ovázanou hlavou. I tak se ale stříbrná motala docela slušně.
„Nemůžeme se dohodnout, jak zabít Orochimara,“ vysvětlila jí Pei.
„Já bych věděla, jeho srdce by se mi docela hodilo,“ poklepala si na levou část hrudníku.
„Tak tys nám tu teda chyběla,! Další názor, další problém!“ odfrkla Kis a opět jemně pohladila Samehadu.
„Ptala jsem se tě na něco, sardinkovej xichte?!“ vyjela Kaki a Kis na ní vycenila zuby.
„Oroušek je pryč,“ broukla zkroušeně Hid a tím přerušila jejich hádku.
Všichni se rázem otočili.
„Sakra!“ hlesla Pei, když uviděla teď už prázdné místo tam, kde předtím ležel Orochimaru.
„Ta mrcha utekla!“ hlasitě vydechla naštvaně Ita, když místo Guren zůstal na zemi jen malý růžový krystalek.
„Doufám, že se jí aspoň utíká dobře s tou věcí, kterou jsem jí narvala do ...!“ pokračovala dál zákeřně.
„Stačí! Víme kam!“ zarazila ji Sasi.
„Takže?“ zeptala se bezradně Kis.
„Takže,“ nadechla se Pei, „misi jsme nesplnili!“

„To bude průůůůšvih!“ vycedily všechny najednou a Kon neměl daleko do breku.