Typ

Tayuya a Jakkaru stáli proti Ridhi, kříženci člověka a hada stvořeným Orochimaruem. I když byla ve stínu, Tayuya si dokázala představit, jak se celé Ridhiino hadí tělo dychtivě chvěje očekáváním boje a následné hostiny. Jak jim předtím slibovala, ona a její sestra Sidhi měly záměr celou trojici pozřít. Tayuya však byla připravena překazit uskutečnění takového cíle.
„To jssste nemussseli za mnou přijít. Já bych sssi vááss našla sssama,“ utrousila Ridhi a její oči se v černotě zakymácely, jak se šklebila vlastnímu vtipu.

Co to před chvílí mělo být? Ještě před hodinou dělal otec scény, že se mnou nebude v jedné místnosti, a teď mě tu objímá, a bije se do prsou, jak mě od malička vedl k tomu, abych se nebála jít za svými sny? Bylo mi z něj na zvracení. Musela jsem to jít někam vydýchat. Hiruzen se šel podívat, co dělají jeho rodiče a já se nenápadně vytratila ven, kde byl klid.

„Co se to s tebou stalo?“

Nic. Četl jsem staré memoáry ve stinném svitu voskovic. Bylo to málo. Chtěl jsem víc. Vdechnout vši pravdu z plných plic. Ta v knihách puchří pod jhem času, opilá hořkým kouřem svic. Skutečné musíš vyjít vstříc. Neztracené, nenalezené; té, která nemá rub a líc. Vši pravdu světa, chtěl jsem víc!

Co se to stalo? Vůbec nic.

Mnoho kunoichi pení,
vidiac oznam na stene.
Kakashi, že vraj sa žení.
Cítia sa tak nechcené.

Na poludnie o týždeň
veľactený ..... sa sobáši.
Každý doneste dar preň!
Váš Hokage Kakashi.

Koho si tak náhle berie?
S kým len môže pomer mať?
Otázka sa na vrch derie:
Čo že mu len darovať?

Než začnete číst, povinně pustit pro atmosféru tohle.

Tóny flauty, vznášajúce sa po okolí a k tomu možnosť sledovať predstavenie v podobe boja na život a na smrť. Skoro idyla, keby nemuseli byť v strehu a zasiahnuť, ak sa niečo zvrtne.
„Ach!“ povzdychol sklamane Zaku po jeho boku, keď videl ako sa jednému z ogrov podarilo vykryť útok vedený na Tayuyu a ako bonus rozdrviť súperovi pravé plece. Ani ten už shuriken nevrhne.

„Pojďme pryč!“ navrhnul vyděšený Jakkaru, jehož hlas byl vyšší než obvykle.
„Nemůžeme,“ odvětil prostě Raiu, aniž by odtrhnul oči od vchodu do chodby.
Jakkarua jeho prostá a blesková odpověď ani trochu neuklidnila.
„Proč ne?!“ zeptal se mladší kluk.

Cesta z tréninku byla dost ponurá. Nikomu z nás nebylo do řeči. Před chvílí jsme viděli souboj opravdových top ninjů, kteří ve všem překonávají naší úroveň. Normálně si takové souboje vždy užíváme a bavíme se, jaké úžasné techniky jsme viděli a jaké bychom se chtěli naučit. Tentokrát to ale bylo jiné. Danzou byl bez sebe vzteky, a ani já to jen tak nedostanu z hlavy, dokonce i Hiruzen vypadal zaraženě.

Dřevěná podlaha byla na dotek jejího kolena chladivě netečná, jako kdyby se nasákla atmosférou, ve které se dívka ocitla. Muži, co ji sem uprostřed noci dovedli, měli ukryté obličeje uvnitř obvazů a ven čněly pouze jejich nicneříkající oči nevypovídající o jejich záměrech či myšlenkách.
Všichni však byli ve stresu, ale to dívku nezajímalo. Ta věnovala hodně pozornosti podlaze a rýhám, které na ní byly vytvořeny. No co, byla ve svém srdci ještě dítětem a klečet jen tak ji nebavilo. Navíc ještě nikdy před nikým neklečela.

Kapitola XVII. – Síla smyslů

Neutekl ani týden a Wiera s Arashi konečně dorazily do Země Deště. Oblast dostála svému jménu, takže pršelo devadesát procent dne. Naštěstí k Horám už to nebylo daleko. Během čtyřiadvaceti hodin byly na úpatí.
„Už se těším, až zalezu do sucha. Mám snad i kůži plnou vody.“
„Mluvíš mi z duše, můj kožich je jako houba.“
Ačkoli po dlouhé cestě zívaly čím dál víc a sotva mžouraly, na vrchol vyšplhaly poměrně rychle.

K Listové se přidal její zbytek a zezadu se shromáždila i Mlžná a Kamenná vesnice. Konan a Nagata chytili. Sasukeho shodili na zem. Naruto byl v pasti. Nebylo úniku. Když se rozhlédl, zjistil, že k Listové se s ostatníma přidali i jeho bývalí kamarádi.

Démon Naruto 5

Přivítání tsuchikageho proběhlo bez problémů. Jménem vesnice jsem mu pogratuloval ke zvolení a prohodili jsme pár zdvořilostních frází. To přivítání s Klosem bylo o něco rozpačitější. Nešlo ani tak o to, o čem jsme mluvili, na veřejnosti bylo přípustné pouze formální přivítání, ale dříve byla z jeho chování cítit radost, že mě vidí, ale teď v něm byla pouze chladná zdvořilost, nic víc. Jako kdybychom byli dva cizí lidé, kteří nemají nic společného.

Miluji tu oranžovou barvu tvou,
nesoucí se nad oblohou.
Připomíná mi můj znak
a s ním i celý mrtvý klan.
Jen tak sedím nad skálou
s Hokageho hlavou do ní vytesanou.
Slza má na zem padá
a rudá obloha po mě lapá.

Notnou chvíli si Gaara dobíral Naruta za jeho zbroj.
„Gaaro, chceš dostat Rasenganem? Jestli ne, tak mě nech na pokoji.“
„Hned se nemusíš urážet kvůli slabému brnění,“ rýpnul si do přítele. Rasengan se již tvořil v Narutově ruce. Zamířil na Kazekageho.
„No tak, kluci, mohli byste toho nechat? Máme snad něco na práci?“ peskovala Fuu jak svého manžela tak i jeho přítele.
Oba se na ni podívali se skloněnými hlavami, věděli, že má pravdu. Přesto na sebe spiklenecky mrkli.

Nikdy nepoznal, jaké to je mít rodinu. Jaké to je mít domov, kde ho bude někdo čekat. Jaké to je mít přátelé. Nikdy...
Jediný člověk, který ho uznával. Který mu pomáhal. Který ho měl doopravdy rád, byl mrtev...jeho chybou.
Narutovi projela celá ta událost v hlavě...

Démon Naruto 4

Už je to nějaký ten pátek, co se mi stala ta moje příhoda v poušti. Od té doby se toho hodně událo a já mnohého dosáhl. S mnichem, který mi tehdy vyprávěl příběh, o tom co se v té prokleté oáze skutečně stalo si stále dopisuji a dokonce se z nás stali nejlepší přátelé. Když mám čas, zajdu k němu na návštěvu a on ke mně. Povídáme si o všem, co se děje ve světě, jakých úspěchů jsme dosáhli, trénujeme spolu a hlavně chodíme na saké a za…, však to znáte.

Ty můj milý měsíci.
Tvá záře mi vrací sílu mou do mých zchřadlých svalů.
Svět druhý mi otevíráš a má duše mění se na krásnou, jako jsi ty.
Odraz tvůj se objevuje v tmavé tůňce.
Noční bytosti ti zpívají hymnu na počest tvou.
Máš na sobě obrazců.