Démon Naruto 4

Nikdy nepoznal, jaké to je mít rodinu. Jaké to je mít domov, kde ho bude někdo čekat. Jaké to je mít přátelé. Nikdy...
Jediný člověk, který ho uznával. Který mu pomáhal. Který ho měl doopravdy rád, byl mrtev...jeho chybou.
Narutovi projela celá ta událost v hlavě...

Démon Naruto 4

Byl krásný den. Naruta probudil krásný zpěv ptáčků. Na obličeji ho polechtal paprsek sluníčka. Protáhl se a vstal. Rychlostí blesku se oblékl, umyl a učesal. Nasadil si boty a vyběhl ven. Dnes ho žádná mise nečekala, a tak se rozhodl, že se půjde projít. Jedním skokem vyskočil na střechu a řítil se směrem k bráně. Nohy mu při tom běhu šoupaly o malinké kamínky. Proběhl jí a nezastavoval. Chvílí utíkal po zemi a chvílí po větvích mohutných stromů. Jen tak, jako divoké zvíře se hnal lesy a loukami. Skákal jako opičák. Při každém odrazu se mu s nářkem napnuly svaly na nohou. Do Konohy se vrátil, až pocítil, že je pozdě. Chtěl se vydat za bábi Tsunade a postěžovat si, jak moc se nudí. Došel k sídlu Hokage a vyšel po schodech nahoru. Položil ruku na zlatou kliku, ve které se odrážel jeho obličej, když v tom uslyšel hlasy. Nechtěl vyrušovat, a proto se otočil a odcházel. Ruka mu po klice sjela dolů.
„Uzumaki Naruto," ozvalo se za dveřmi. Naruto si pomyslel, že o něm přece nemohou vědět. Byl potichu, jako myška. Pro jistotu se neozval a zůstal za dveřmi. Přiložil ucho na ty velké dřevěné dveře a poslouchal. Přál si, aby to nikdy neuslyšel. Začal zrychleně dýchat. Jeho plíce se roztahovaly a zase srážely v hlubokých a nepravidelných nádeších. Hruď se mu přerušovaně zvedala a naopak. Zakryl si rukou nos a ústa, jinak by si ho všimli. Mluvili o prokletí rodu Uzumaki. Vyběhl pryč. Jenže vrazil do něčího těla. Omlouval se, a když zvedl hlavu spatřil mistra Iruku. Objal ho a brečel mu do hrudníku.
„No ták. Klid. Co se proboha stalo?" utěšoval ho klidným hlasem. Naruto poslouchal jeho bití srdce. Každá sekunda mu připadala jako věčnost.
„Půjdeš se mnou za Hokage?" Naruto zapřemýšlel, až nakonec kývl hlavou na souhlas. Když byl blízko svého učitele, cítil se bezpečně. Rukou si otřel obličej. Iruka zaklepal a otevřel dveře.
„Konichiwa hokage-sama," pozdravil Iruka. Pošťouchl Naruta do ramene.
„Čau bábi Tsunade," odfrknul si Naruto.
„Těší mě Iruko, že jste se u mě stavil. Jen bych chtěla vědět, proč tu je Naruto?!"
„Víte...ono to je tak, že..." Iruka chtěl mlčet o pláči mladého Naruta. Bál se, aby potom nebyl smutný.
„Byl jsem smutný, tak mě Iruka vzal s sebou. Jen mi pomáhal."
„Aha. Smím se zeptat proč jsi byl nešťastný?"
„Pokud možno, chtěl bych si o tom promluvit v soukromí."
„Dobrá," souhlasila Tsunade. Naruto si oddychnul. Nechtěl do toho zatahovat někoho jiného. A už vůbec ne mistra Iruku. Ten už má tak hodně práce. Ještě aby se strachoval o něho. To už by asi scvoknul.
„Tak kvůli čemu jsem tedy tady, Hokage?" optal se Iruka.
„Jo, vlastně. Potřebuji aby jsi si vybral nejlepší studenty. Bude se opět konat soutěž o nejlepšího kandidáta na pozici ninja."
„Hai," s tím se otočil a odešel.
„O čem sis to chtěl promluvit," řekla Tsunade, když se zavřely dveře.
„Chtěl jsem vědět něco víc o prokletí klanu Uzumaki." Tsunade vykulila oči, div ji málem nevypadly z důlku.
„Kde jsi to slyšel? A od koho?"
„Řeknu ti to, až mi odpovíš zda je to pravda, a proč mi o tom nikdo nic nepověděl."
„K tomuto tématu se raději posaď."
„Takže je to pravda. Já to věděl. A teď mi všechno vyklop."
„Hai, hai." Ale sotva si Naruto sedl, objevili se v kanceláři dva členové Anbu a pomocí přemísťovací techniky odnesli mladého Uzumakiho k němu domů. Ponechali ho samotě. Rozbrečel se.
„Nedokážeš najít odpověď na své otázky? Hihi. Ráda ti je zodpovím," řekl někdo za ním. Prudce se postavil.
„Kdo jsi? A co chceš?"
„Nemusíš se bát. Jsem přítel. Jen ti chci pomoct."
„Jak ti mám asi věřit, když se mi ani neukážeš!"
„Dobrá. Tak já se ti tedy ukáži." Před Narutem se objevila osoba zahalena v dlouhém černém hábitu. Strhla si kapuci a on spatřil krásnou a roztomilou dívenku. Měla dlouhé havraní vlasy, jemnou a světlou kůži a její velké oči měli výrazný a krásný nazelený nádech. Zřejmě ji bylo asi tak čtrnáct.
„Páni..." špitl si pro sebe Naruto.
„Tak co? Už mi věříš?"
„No...možná. Jak se ale jmenuješ?"
„Mé jméno zní Rei Moriko," odpověděla a udělala pukrle.
„Těší mě. Já se jmenuji..."
„Uzumaki Naruto, já vím." předběhla ho Rei. „Chceš tedy slyšet příběh tvého klanu, nebo tu budeme dál kvákat o nás?" řekla spíše výhrůžně než tázavě. Naruto se udivil. Tak roztomilá a drobná dívka a je tak...drsná. Tedy až na to pukrle. Jako by byla z nějaké velevážené rodiny.
„Hai, prosím." Rei už chtěla začít vyprávět, jenže v tom ji ještě Naruto přerušil.
„A jak to vůbec víš?" Rei si povzdychla.
„Ty asi nemáš žádné vychování, co? Copak tě nikdo nenaučil, že se neskáče do řeči?"
„Neměl kdo. A co ty?! Jediné slušné chování, co jsi zde ukázala bylo jedno malé pukrle!"
„A to jsem se snažila být milá. Budeš mě už konečně poslouchat?"
„Hai, hai."
„Dobrá. Všechno to začalo před více než sto lety. V době, kdy se poprvé zapečetil Kyuubi. Jak už jistě víš, tak klan Uzumaki se specializoval na pečetící techniky." Naruto pokýval hlavou na souhlas. Z ničeho nic se v pokoji udělala tma. Oba dva se podívali z okna.
„Oni vytvořili bariéru?!" nevěřil Naruto.
„Cha. Ti tě teda zbožňujou."
„Nejsměj se. Tsunade jen hráblo. Určitě to nebude tak zlé. Proč by ale stavěla bariéru, když jsem se ji jen chtěl zeptat, jak to vůbec bylo," zapřemýšlel se.
„Možná, že jak ti to dovyprávím, dojde ti to."
„Co?"
„Poslouchej a poznáš krutou pravdu, kterou ti tají celých patnáct let. Celý tvůj život ti o tom nic neřekli a tvářili se nevině. Každý den se na tebe usmívali a skrývali před tebou realitu." Naruto se na Rei podíval a vyčkával na pokračování.
„Z tvého pohledu soudím, že mám pokračovat. Jen tě varuji, je to vážně ošklivé." Naruto však bez námitek dál čekal.
„Nu dobrá. Ale varovala jsem tě. Když Uzumaki Mito poprvé zapečetila Kyuubiho, rozneslo se to všude a občané ji za to začali nenávidět. Ona se však držela, i když na ni řvali, že je monstrum. A proč chtěla v sobě mít toho démona. I tak ale stála dál a se svým milovaným Hashiramou měla dvě překrásné děti. Tsunade a Nawakiho. Poté měla také svou milující sestru Akako Uzumaki. Kushina byla její vnučkou."
„Takže říkáš, že má matka byla dcera sestry od Mity?"
„Jop. A už nepřerušuj. Znamená to tedy, že jsi vlastník krve Mity a celého klanu Uzumaki."
„Yosh dattebayo."
„Jenže nenávist se snesla na všechny s červenými vlasy. Kushina, jak už jistě víš, taky nebyla zrovna oblíbená. Pak si ale vzala Minata a proti klanu Namikaze si někdo jen tak nedovolil vztáhnout ruku, a tak bylo po problému. Na Tsunade se to však už nevztahovalo, jelikož měla vlasy díky genům po Hashiramovi žluté. Když byla Kushina malá, byla skrytá Vířivá napadena a zničena. Proto ji poslali do Listové, kde ji zapečetili Kyuubiho. Toho jsi zdědil ty a moc u toho nepomohlo to, že Kyuubi málem zničil Listovou."
„Počkat, počkat. A co tedy to prokletí?"
„Vyčkej času jako husa klasu. Jsi moc zbrklý. Teprve teď se k tomu dostanu. Od začátku..."
„To znamená od toho, kdy se do Mity zapečetil Kyuubi, že?"
„Zavreš už ten pysk, nebo chceš pomoct?! Ano říkáš to správně. Tak tedy," Rei si odkašlala. „Od začátku až po současnost se nese i lidská nenávist. A s ní i prokletí klanu Uzumaki. V době, když byla Mito stále naživu vzniklo prokletí. A hádej kdo ho vytvořil?"
„Vesničané Listové," řekl zamračený a chladný Naruto.
„Správně. A vsaď se, že neuhádneš, kdo zničil Vířivou?"
„Vesničané Listové," odpověděl ještě naštvanější až se celý začal třást.
„Opět správně. Tak teď hejbni kostrou a zbuď Kyuubiho. Ukažte zač je toho loket. Pomsti všechny Uzumaki. Mitu, Akako, její dceru Fusō a její potomky Nagata s Kushinou. Naruto se udivil.
„Já mám strýčka?" řekl si v duchu. Na další přemýšlení o tom ale neměl čas. Měnil se na Kyuubiho. Byl tak rozhořčený, že nechal vybuchnout celičký dům, avšak Rei si schoval pod ocasy. Výbuch poničil i bariéru. Ninjové uskočili. Ozývalo se křičení a nářky, jenže Naruto byl zaslepený pomstou. Tak moc ji chtěl. Tak moc... Křik Rei ho donutil otočit se. Anbu ji drželi a chtěli ji podříznout hrdlo.
„Tak to tys mu to nakecala, Rei? Hm? Nukenin jako ty a přesto tak otravný. Stále jsi byla někde schovaná a čekala na dobrou příležitost. Skvělý a přece hloupý nápad. Už jsme tě chtěli vyškrtnout z Bingo knihy a ty ses nám ukázala. Děkuji. Zjednodušila jsi nám vše." Při těch slovech kývla a mrtvé tělo Rei se sesunulo k zemi. V Narutovi něco cvaklo. Už zmizel i ten poslední kousek naděje, že bude vše jako dřív.
„Vy vrazi!" zařval na celé kolo.
„Ale, ale. A zmínila se ti, za jak dlouho kvůli tomu prokletí zemřeš? Předpokládám že ne. No nic. S tím se nedá nic dělat. Stejně zde dnes tvůj život ukončím."
„Ty jsi přece taky Uzumaki!"
„To máš sice pravdu, ale mé příjmení nezní Uzumaki, ale Senju. Naruto už to nezvládl a zaútočil. Při každé ráně padlo nejmíň deset domů, ba i víc. Všichni se na něj vrhli. Ale nepomohlo to. Buď byli odhozeni, přimáčknutí k zemi, probodnutí nebo něco horšího. Tsunade seřadila Anbu a pokusili se o zapečetění Kyuubiho síly. Pokus se však nezdařil. Ani bariéra, kterou vytvořili nestačila. Tsunade přivolala Katsuyu, ale tu zasáhl Bijuu damou a ona zmizela.
„Ts," sykla Tsunade. Naruto ji chytil pod krkem a přitlačil ji ke zdi domu, tedy jeho zbytku. Ninjové i pouho pouzí občané ji chtěli zachránit, jenže Naruto jim ocasy nedovolil přiblížit se o pouhý milimetr. Objevil se devátý ocas a všechny smetl proud chakry. Ze země sledovali, jak se Tsunade dusí a lapá po dechu. Marně. Když už to vypadalo, že můžou rovnou vybírat nového hokage, odhodil Naruta pět metrů muž s dlouhými bílými vlasy. Byl to Jiraiya. Pomohl té zpropadené Tsunade na nohy a otočil se směrem, kterým odhodil Naruta. Nic ale neviděl. Rozvířilo to prach tak moc, že neviděl ani obrys. Čekal. Prach se stočil do jednoho bodu a letěl k ním Uzumaki s obrovským rasenganem. Neměl ani s
škrábanec. Jiraiya vyvolal obrovskou žábu, Gamabuntu. Vyskočil s Tsunade v náručí na jeho hřbet a jen tak tak stihli odskočit pryč. Rasengan napáchal mnoho škod. Jiraiya položil jeho společnici k Irukovi a ten jej odnesl k ostatním evakuovaným ženám, dětem a pár ninjům, kteří na ně dávali pozor. Ihned se vrátil za Narutem. Odvedl ho daleko od evakuační místnosti.
„Snad to pomůže," pomyslel si. „Aspoň trochu." Vzdychl. To, že má bojovat se svým nejlepším žákem mu rvalo srdce. Bál se, co by mohlo přijít. Narutovi to bylo ale očividně jedno. Byl úplně jiný. Jakoby mu někdo vymazal vzpomínky a úplně přetvořil osobnost. Jiraiyovi stekl potůček slz po tváři.
„Jsi v pořádku?" zeptal se laskavě Gamabunta.
„Jasně že jo. A odkdy jsi ty milý a staráš se o ostatní?" ušklíbl se.
„Už od narození. Já jen, že to pro tebe musí být nesmírně těžké, víš..."
„Jsem v pořádku. Nedělej si starosti."
„A co když ho budeš muset zabít?"
„To se nestane. Přivedu ho k sobě a bude to zase náš starý dobrý Naruto Uzumaki, který se bude honit za svým nesmyslným cílem, stát se Hokage."
„Tak po tomhle už nemá nejmenší šanci. Jen se bude trápit."
„Pozor!" vykřikl Jiraiya. Nad nimi se objevil Naruto. Na místě, kde stál předtím se jen rozplynul klon.
„Klon?! Já si říkal, že je divné, že po nás nejde!" Gamabunta uskočil, ale nestihl to včas a přišel o nohu. Předtím než zmizel, řekl: „Omlouvám se Jiraiyo. Musíš to zvládnout sám." Jiraiya vytvořil rasengan a šel proti Narutovi. Ten se však vyhnul. Jakmile se Jiraiya otočil, Naruto spatřil, že je v Sennin módu.
„Ts. Tak už to bereš vážně, jo?"
„Hra ale teprve začala."
„Jsi hlupák, že o tomhle smýslíš jako o hře. Je smutné, když vidím jaký je můj mistr odpad."
„To se ale pleteš, Naruto. Hlupák jsi ty. A odpad ještě větší. Koukni se na tu spoušť, kterou jsi zapříčinil." Ukázal rukou kolem sebe. Uzumaki se smál. Smál se velmi nahlas.
„Já? Nechtěj mě rozesmát! Zeptej se té chudinky támhle," řekl a ukázal na evakuační místnost. Jiraiya využil jeho nepozornosti a zaútočil na něj pomocí velkého rasenganu. Svázal ho vlasy a už, už měl Naruto málem rasengan v obličeji, ale Jiraiya zastavil.
„Nemohu," špitl. „Nemohu zabít svého žáka." Zakroutil hlavou aby zahnal slzy.
„O co jsem se to teď pokoušel?" Naruto ale neváhal a rudým rasenganem projel skrze mistrovu hruď. Krev vystříkla všude kolem. Uzumaki se dál usmíval. Stalo se z něj monstrum.
„Naruto...proč?" řekl Jiraiya a bez práva na odpověď ulehl do nekonečného spánku, z kterého není návratu. Stekla mu poslední slza. Prudce vytáhl krvavou ruku z mistrova hrudníku a chytil ho za rameno, aby nespadl.
„Co jsem to udělal? To ti lidé! Oni za vše můžou! Ano, je to jejich chyba! Já jsem nic neprovedl! Budou pykat! Všichni zemřou!" uklidňoval se. Jeho oči celé zrudly. Dokonce i bělma. Zařval tak bolestně, až všem trhal ušní bubínky.

Kakashi a Sakura měli na práci pomoci zraněným. Ale to, co slyšeli je zmohlo. Báli se a navíc nevěřili, že něco zmůžou, když ho neporazil ani legendární sannin. Byli ztraceni.

Naruto dostal amok a naprosto zešílel. Ničil celou listovou. Po pěti minutech už nezbylo nic. S pláčem utekl...