Démon Naruto 5

K Listové se přidal její zbytek a zezadu se shromáždila i Mlžná a Kamenná vesnice. Konan a Nagata chytili. Sasukeho shodili na zem. Naruto byl v pasti. Nebylo úniku. Když se rozhlédl, zjistil, že k Listové se s ostatníma přidali i jeho bývalí kamarádi.

Démon Naruto 5
Všechny oslepila záře. Gaara ztratil kontrolu nad pískem a Naruto se osvobodil. Jakmile záře ustala, Naruta nikde nenašli. Ninjové držící Nagata a Konan byli krutě zabití. Jejich těla byla pokryta řeznýma ránama a zřejmě i drápancema. Sasuke také zmizel. Zůstal po něm pouze obrys v zemi. Tsunade rozzuřeně dupla.
„Hajzl." Už už se otočila a slyšela výkřiky a nářky. Obrátila se směrem odkaď se zvuky ozývaly. Naruto držel v pravé ruce meč a na levé měl dlouhé ostré drápy. Když se probojoval doprostřed, všichni couvli. Měl sklopenou hlavu. Čelenka mu spadla a obličej zahalily nyní rudé vlasy s konečky zbarvenými do žluta. Jediné co mohli vidět byly dvě rudě zářící kolečka. Ruce mu visely podél těla. Z pusy vyčnívaly dva bílé tesáky. Ocasy měl natažené ve výhrůžném gestu. Uši stažené dozadu. Sice potichu, ale slyšitelně a dokonce i trochu strašidelně vrčel. Byl jako divoké zvíře utržené ze řetězu.
Rozeběhli se na něj ninjové. On je však jednoduše pozabíjel pouhým mávnutím mečem. Hnali se proti němu další a další. Všichni padli k zemi mrtví. Pomalu docházeli ti, kteří měli v sobě ještě stále nějakou odvahu. Bohužel. Také padli na hromadu mrtvol. Když už nikdo nechodil, přeskočil mrtvá těla. V tom ho něco popadlo za nohu. Dopadl tvrdě na zem. Překvapilo ho to. Otočil se a spatřil polomrtvého člověka s kunaiem u jeho nohy. Naruto to nestihl. Divný muž mu usekl pravou nohu. Škoda nebyla moc velká, jelikož Naruto alespoň trochu uhnul. Chyběla mu jen pod kotník. To se rychle zahojí. Chytil chlapa za krk a utrhl mu hlavu. Ozvalo se křupnutí. Všichni strnuli. Někteří se pozvraceli, jiní dokonce omdleli. Bývalí kamarádi ho pozorovali s bolestí a strachem v očích. Avšak nenávisti bylo víc. Ta z nich jen překypovala. Gaara a Bee ho také pozorovali. TY oči měl už ale snad každý.
Proklínal je. Chtěl aby také trpěli za jeho prokletí. Mizukage a Tsuchikage chtěli využít toho, že se nemůže pohybovat. Zamířili k němu. Stalo se však něco, co nikdo nečekal. Oba byli probodnuti skrz naskrz. Ale ne mečem či něčím jiným. Byli probodnuti chakrou. Tedy to si všichni mysleli. Bohužel tomu tak nebylo. Byla to krev. Černá krev tvarovaná do velkých drápů. Tsunade se rozhodla o ústup, aby vymysleli plán na jeho poražení. Raikage se o to pokusil také a Gaara zůstal a měl za úkol ho hlídat. Listová utekla, ale Blesková to nezvládla. Narutovi se noha uzdravila. Drápy z krve se rozstříkly všude. Narostla mu velká démonní křídla. Spustila se vichřice, jakmile jednou mávl křídly, a ta nechala vzniknout tornádo. Dostilo Bleskovou a oni v ní byli uvězněni. Už zbývala pouze Písečná a Listová. Písečná už tam však nestála. Podle stop se vydali do Listové, informovat je. Už se chtěl rozběhnout, ale někdo mu položil ruku na rameno. Věděl totiž, že na Naruta mu síla stačit nebude. Otočil se a stál tam Nagato, stále s rukou položenou na jeho rameni. Nagato ucouvl, když viděl jak se změnil. Pouze zakroutil hlavou.
„První by ses měl podívat na Sasukeho." Naruto zprvu nechtěl. Podíval se směrem, kudy odešla Listová, avšak poté kývl, otočil se a vydal se za Sasukem.

Sasuke ležel na zemi a hlavu měl položenou v klíně Konan. Naruto vzdychl a položil mu ruku na srdce. Nagato pomocí Rinneganu viděl, jak předává svou chakru do těla Sasukeho. Když skončil, ustoupil a čekal co se bude dít. Sasuke začal dýchat a rychle se zvedl. Otevřel oči. Naruto nevypadal úplně šťastně. Konan to nechápala. Vždyť přeci žije. Nagato tomu ale plně rozumněl. Tím že Naruto předal svou chakru Sasukemu, tak mu předal i kus sebe. Démona, kterým se stal. A nyní se bojí, aby se jím nestal i Sasuke. Ten o tom neměl vůbec potuchy. Pouze si užíval tu sílu, co nyní dostal. Bylo to něco neskutečného.
„Už bych měl vyrazit. Vy počkáte tady, dokud se nevrátím, jasné. Nechci aby se vám něco stalo," řekl Naruto.
„Jdeme s tebou!" postěžoval si Sasuke. „Konečně na ně mám sílu a..."
„Něco jsem řek. Pochop to," Naruto změkčil výraz. „Jste jediní, co mi ještě zůstali." Sasuke se nechtěl vzdát svého názoru, nakonec však na souhlas kývl. Avšak dost neochotně. Naruto se vydal do lesa. Jakmile zmizel v temnotě, Nagato s Konan zjistili, že Sasuke s nimi není.
„Sakra," bědoval Nagato.
„Co uděláme?"
„Co asi. Zbývá nám jediná možnost. Půjdeme za nimi," ušklíbl se. Konan jen s úsměvem na tváři zakroutila hlavou a vyběhla do lesa.

V Listové
„Co budeme dělat? Není v našich silách ho zabít. Zabil už tři Kage a pochybuji, že u nich zůstane. Stal se z něj démon."
„Když na to nemáme sílu, co takhle použít sílu slov. Tu jsme ještě nezkusili," protestoval Gaara.
„Viděl jsi ho na bojišti, a teď se mi snažíš říct, ať se s ním přátelsky domluvíme u šálku čaje?! Stalo se z něj naprosté MONSTRUM! Jsi snad slepý?!" křičela Tsunade.
„A co když to stále je uvnitř Naruto? To ho doopravdy tak nesnášíš?"
„Ne jen já," rozhodila rukama. „To tady všichni. Už od jeho prokletého narození!"
„V jednom máš pravdu. Možná že ho většina nesnáší, ale nenarodil se prokletý. To VY jste ho prokleli! Takže ne..."
„VYPADNI! Chraň si svou vesnici sám. Jsem zvědavá, jak to dokážeš." Gaara byl zprvu rozhozen, poté se však zamračil a odešel. Svolal vesnici, ta ale souhlasila s Tsunade. Všichni ninjové zůstali v Listové a tím se stali jejími občany.
„ZRÁDCI!" křikl na ně.
„Zrádci," říkal si pro sebe. Zatnul pěsti a vydal se varovat Naruta.

U Naruta
Běžel lesem jako blesk. Měl však divný pocit. Až se za ním ozvalo: „Proč neletíš?" Pomalu se otočil. Oči se mu radostí rozzářily. Ano. Konečně.
„Ku...KURAMO!" ihned se k němu rozeběhl a vší silou ho objal. Brečel. Kurama se divil. Pak se ale usmál.
„Já myslel, že už tě nikdy neuvidím."
„Já taky, prcku." Stáli tam tak pět minut, než se od sebe odtáhli.
„Co se stalo?"
„Jak... jak co se stalo?" zeptal se zvědavě Naruto a utřel si slzy rukávem.
„No... Vezmu to od začátku. Když jsem zmizel, zbytek mě a mé duše se objevilo na takovém divném místě. Uprostřed ní byl velký bílý trůn. Jakmile jsem se k němu přiblížil, spatřil jsem otce. Ōtsutsuki Hagoromu. Řekl že za mou oběť mi dá ještě jednu šanci. Předal mi svou sílu a duši. Také mi kázal, ať ji dobře využívám. Na to zmizel i s místností a já se objevil v Listové. Když jsem uviděl, kolik jich je zraněných, bál jsem se o tebe. Šel jsem tě hledat v doupěti Akatsuki, jenže tam nikdo nebyl."
„Po...počkat! Jak nikdo! Kde je Nagato, Konan a Sasuke!"
„Nevím. Hned poté se je vydáme hledat, dobře? No a pak jsem tedy šel po tvém pachu. A viděl tě v tomto stavu." Kurama na Naruta ukázal, a tomu až nyní došlo jak vypadá. Jeho černá košile byla celá potrhaná. Z toho jak ho Yūgao probodla mu v ní zůstaly dvě dlouhé trhliny, přes které viděl dvě jizvy. Jedna na zádech a druhá na hrudi.
„Od čeho je máš?" ukázal na ně Kurama drápem. „A proč se nehojí?"
„Od Uzuki Yūgao. Znáš ji?" Kurama jen lehce přikývl.
„Taky mě však zajímá, proč se nehojí úplně."
„A... tohle?" ukázal na křídla. „Posledně jsi měl jen jeden ocas, uši a tesáky. Nyní máš křídla, devět ocasů, dlouhé drápy a rudé oči. Vlasy máš také jiné. Minule byly pouze delší. Teď jsou i rudé."
„Taky netuším. Také mám i lepší smysly."
„Aha. A minule jsi nebyl celý pocákaný krví," ušklíbl se.
„NARUTO!" ozval se křik pár metrů od nich. Naruto se však lekl a probodl osobu svou černou krví. Rychle se otočil a zatajil dech.
„Gaaro... já..."
„Při...šel jsem t...tě var...varovat." Naruto přistoupil k němu, aby slyšel, jelikož Gaara měl probodnuto i hrdlo.
„Tsunade...má zbraň...Nech...nechoď tam...Zab...zabije...tě..." nedořekl větu. Sklopil hlavu a sesunul se na zem. Narutovi se vrátila krev smíchaná s tou Gaarovou.
„Ou. To je teda schopnost," překvapil se Kurama. „Kde jsi k ní přišel?"
„Já... sám nevím."
„Ts. Zabil jsi tisíce lidí a teď tě tak vezme smrt jednoho z nich?!" Naruto se na něj otočil s vražedným výrazem. Kurama se jen zasmál a ťukl naruta prstem do ramene.
„Tak se mi to líbí." Naruto to neudržel a začal se smát. Po tak dlouhé době se smál. Avšak nebyl to ten jeho úsměv plný života a radosti. Ať se snažil sebevíc, nedokázal to. Byl to chladný úsměv.
„Tak co? Poslechneš ho a jeho varování?"
„Od kdy já někoho poslouchám?" pouze na Kuramu mrkl a vyběhl směrem z lesa. Lišák se vydal za ním.

U Nagata
„Sakra! Kde je?!" rozčiloval se Nagato.
„Zřejmě už dohonil tvého synovce."
„Nech si toho, jo?! Jak teď můžeš myslet na vtipy?"
„Vůbec si nejste podobní."
„Toho jsem si asi nevšiml! Vzhledem k tomu, že já nezničil celou vesnici a jsem člověk..." Konan ho jen udiveně pozorovala. „Co na mě tak čumíš?! Navíc... když už jsme u toho... komu je on vlastně podobný? Jo jistě, vzhled má po otci a chování po matce, ale nynější chování a duši? A vlastně i nynější vzhled..."

V Listové
„Hokage-sama!" křikl udýchaný Anbu. „Je už u bran a vede si..."
„Koho?!" divila se Tsunade.
„Devítiocasého démona."
„Jak je to možné?! Přece podle informací by měl být součástí Naruta!"
„Zatím neznáme podrobnosti." Ozvala se rána.
„A co bylo zase tohle?!"
„Zničili bariéru." Tsunade si oblékla plášť a běžela ven.
„Svolej všechny a připrav je na 4. velkou válku ninjů!" Anbu kývl a zmizel.

Mezitím
„Naruto."
„Ano, Kuramo?"
„Zapečeť mě do tebe."
„Cože? Ty a chceš dobrovolně zapečetit? Co ti přeletělo přes čumák?"
„Nech si ty fórky, jo. Vím, že takhle ti budu naprosto k ničemu. Ale když se s tebou „spojím„ předám ti tak sílu sennina šesti cest a budeš neporazitelný." Zvedl pyšně hlavu.
„Ale..."
„Jsem připraven, Naruto. A neboj. Budu stále s tebou. Bok po boku."
„Slibuji, že jakmile bitva skončí, budu stále s tebou a mříže vyměním za louku a..."
„Zastav se. Já nikam nezmizím. Budu se těšit, takže raději pohni ocasy a ukonči tu nesmyslnou válku," usmál se na něj Kurama. Narutovi stekla slza.
„Hai..."
„Hodný lišák," dobíral si Naruta.
„Moooc vtipné."
„Znáš nějaké pečetící jutsu?"
„Shiki Fūjin."
„Blázníš?! Chceš snad zemřít?! Navíc ani nevíš, jak s tím zacházet!"
„Nevyšiluj. Já nezemřu. To ti slibuji."
„Už jsi mi toho nasliboval až až."
„A navíc skoro každý klanu Uzumaki toto jutsu umí. No... možná ne zrovna každý, ale jako malý jsem našel svitek toto jutsu obsahující."
„A... a i kdyby! Nevím nic o tom, že by si měl dva životy!"
„Taky že nemám. Ale co vím je, že osvobodit svou duši jde."
„A jak asi?!"
„Vezmu si jeho masku."
„Tímto způsobem tě akorát posedne. To snad chceš, aby ses stal ještě větším monstrem?"
„Mám na výběr?"
„Dobrá. Dělej jak myslíš. Ale nezapomeň na slib. Jestli zemřeš, oživím tě a zabiju pomalou smrtí."
„Už se bojím." Naruto začal dělat pečeťe. Had, kanec, beran, králík, pes, krysa, pták, kůň, had, klepnul rukou a křikl „Shiki Fūjin!" Na to se za ním objevil Shinigami.
„Tak takhle vypadá, jo?" řekl Naruto. Kurama polkl. Už zase Shinigami. Shinigami začal vtahovat Kyuubiho dovnitř Naruta. Když bylo dokonáno, Naruto padl na koleno a ztěžka oddechoval.
„Ach Kuramo. Ty mi dáváš zabrat." Shinigami už chtěl pohltit duši Naruta, avšak to nestihl. Zvládl pouze Uzumakiho pravou nohu. Naruto mu rychlostí blesku sebral masku. Shinigami ho pohltil.
„Shiki Fūjin: Kai!" Rozřízl Shinigamiho břicho, ale zároveň i své. Vytáhl si svou nohu a rozbil masku. To Shinigami zmizel.
„Tak to by bylo. Uf," vzdychl. „Tak jdem na to." Zamířil si to do Hokageho sídla. Udělalo se mu ale zle. Padl na kolena a chytil se za břicho. Potil se samou bolestí.
„C... co to je?!" Omdlel.

Později
Probudil se na studené zemi. Měl okovy a řetězy na rukách, nohách, pase a krku. Chtěl se z nich vymanit. Marně. Byl strašně slabý. Když se ohlédl, uviděl mříže. Za nimi jen obyčejnou tmavou místnost. Chtěl promluvit. Nemohl. Chytil se za krk. Podíval se na sebe. Byl...bledý. Ale jinak bledý. Skoro bílý. A na ruce měl znak. Připomínal mu jin-jang. Měl ale pouze tmavou část. Jin. Na krku náhrdelník. Otevřely se velké a těžké dveře a vstoupili...

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ