Typ
Politika selhala.
Mírová jednání neuspěla.
Všechno to byla jen lest, jak nás obelhat, zatímco ostatní vesnice zaútočí.
Lháři, podvodníci.
Usmívají se.
Radují se z toho jak jim plán vyšel, ale nemají proč.
Dokud dýchám. Dokud žiju. Stále dokážu vymyslet geniální strategii, která zachrání Konohu.
Třicet bodných ran mě nezastaví. Tak jako oni nezastaví Naruta.
Danzou
Ako sa ukázalo, moment prekvapenia bol na jeho strane, pretože na to čo som uvidela, sa jednoducho nijako pripraviť nedalo. Ostala som stáť ako obarená a nezmohla som sa ani na slovo. Áno, čakala som všetko možné. Medzi rôznymi variantami jednoznačne dominovala predstava Hakua, ako mladšiu kópiu Zabuzu. Alebo s jazvou na tvári. So strašidelnými očami. Očakávala som všetko, len nie to, čo som teraz pred sebou videla.
Díl 8. - Katana v zádech
Bratranci již překročili hranice Země Blesku, i když to bylo území bývalé Země Horkých pramenů. Což znamenalo, že vstoupili do Země Ohně.
Ta byla jedinou oblastí, kde příroda ještě docela bujela. Války a boje se zde nekonaly, Listová se vždy vzdala předem a unikla ze spárů smrti a prohry. Proto taky země nebyla natolik zničená, spíše se tamtudy nedalo moc chodit.
Stáli sme pred vchodom do miestnosti, kde sme mali podať zápisové lístky na Chunninské skúšky. Pred vchodom však stáli dvaja chalani, s čelenkami Konohy, ktorí nás nechceli pustiť dnu.
„Ste slabí. Nemáte tu čo robiť. Ani nechápem, ako vás mohli vaši senseiovia nominovať,“ uškŕňal sa jeden z týh dvoch.
Ten druhý pritakával.
„Tobi, teda Peine, sakra jak ti mám vlastně říkat?“ začal kolem sebe vzteky kopat Hidan/Deidara.
„Tady mi říkej buď šéfe nebo Peine, ale na odpolední poradě se domluvíme co dál,“ řekl bez zájmu šéf a dál si četl nějakou knížku.
„Dobře, ale zjistil jsem, že můžu používat Deidarovy techniky. Takže zvládám tvoření bombiček a hrát si na umělce, ale moje nesmrtelnost zmizela. Hej! Co si to tam čteš?“ praštil do stolu a všechny papíry se rozletěly po místnosti.
Suki se ráno probudila a nejprve zaběhla do koupelny, dneska chtěla vypadat dobře, i když k tomu nebyl žádný rozumný důvod. Jednoduše se cítila dobře a tak chtěla i dobře vypadat.
Dobrá nálada ji nepřešla dokonce, ani když potkala Amei, která se na ni spíš než cokoliv jiného mračila. Suki to ovšem bylo jedno a s vědomím, že už to nebude trvat dlouho a bude mít práci na akademii hotovou, se dala do práce.
„Hej Ptáčku! A tenhle je dobrý! Před zrcadlem stojí blondýnka, bruneta a černovláska. "Která z vás mi řekne lež, tu sežeru," povídá zrcadlo. Postaví se před něj černovláska a říká: "Já si myslím, že jsem nejmoudřejší na světě." Chramst. Postaví se před něj brunetka a říká:"Já si myslím, že jsem nejkrásnější na světě." Chramst. Postaví se před něj blondýnka a říká:"Já si myslím-" CHRAMST!!"
Hidan a Sasori vyprskli smíchy.
„Nechápu," oznámila Tory, ale pak se taky rozesmála.
Abumi ji tentokrát nezklamal, nedalo se sice říct, že by to byl zrovna podnik na úrovni, ale jídlo, které v něm vonělo, bylo jistě dobré.
Nebyla to ani pořádná restaurace, ale spíš jídelna. Jelikož byla velmi blízko sídliště, tak Abumi předpokládal, že většina z přítomných jsou jejich sousedé.
„Mami?“
„Co je ještě?“
„Nezhasínej mi.“
„Hano...“
„Prosím, mami, nezhasínej.“
„Hano, nech toho! Tohle jsi nikdy dřív...“
A vtom jí to došlo. Podívala se dceři do očí, zavrtěla hlavou a nejistě ji pohladila po hlavě. V utěšování nikdy nebyla přebornice. Od toho tu vždycky býval on...
„Nezhasnu, neboj.“
Byl jeho synem. Nemohl být pyšnější, že on je synem tak skvělého muže. Styděl se, že o něm jakkoli pochyboval. Překonal svůj limit, sebe samého, aby se z něho stal stejný shinobi, jakým byl on.
Hořce litoval jedné věci. Nikdy mu to neřekl. Ani slůvkem nenaznačil. To spíš se staral o sebe a své přátele, než o něho. Doslova se za to styděl. Černá kaňka jeho života.
Pochopil to, až když bylo pozdě cokoli říkat.
Bývala mým denním chlebem
Když nastane noc, oni jsou ti, co se většinou pouští do práce. Tajná vnitřní policie vesnice. Vojáci s minimem emocí a maximem odhodlání splnit misi. Taky tam kdysi pracoval, přešel hned, jak všechny ztratil. Krev už mu nevadila tolik, co dřív, jen si opět zvyknout na kodex ninjů bez vyjímek, bez přátel. Možná budete mít to štěstí, že se vám jenom vyhnou aniž je zaregistrujete.
Zavrhnutie
Důležitá MISE
„Naruto!“ volala z dálky ružovovlasá dívka.
„Ahoj, Sakuro-chan, co je?“ zajímal se Naruto, když k dívce dorazil.
„Musíme za Tsunade-sama, má pro nás úkol,“ chytila Naruta za rukáv a táhla ho ulicemi Konohy k budově Hokage.
Když Sakura dotáhla Naruta před kancelář Hokage, tak ho pustila a zaklepala.
„Dále,“ ozvalo se zevnitř a oni vstoupili.
„Konečně jste dorazili. Teď vám zadám váš úkol,“ řekla Tsunade a Naruto nasucho polkl.
Jedného večera, konkrétne na Halloween, keď vysoko na oblohe svietil mesiac v splne, prechádzal Naruto ulicami Konohy. Práve sa veľmi dobre navečeral v Ichiraku ramen a chystal sa si poriadne odpočinúť, aby bol plný síl, keď pôjde na druhý deň trénovať. Natiahol sa ako mačka a ledva potlačil zívnutie. Vzdychol si a keď došiel k dverám svojho bytu, zanadával, lebo si zabudol kľúče doma. Našťastie mal na takéto prípady záložný plán a zohol sa, aby spod rohožky vztiahol náhradný kľúč.
Tohle je snad zlý sen, pomyslel si na kratičký okamžik, ale i přesto se prosmýkl kolem do rytmu se svíjejícího páru, aby vzápětí narazil do dalšího. Zbytečná snaha!
Kei spolu se Sasukem šla směrem ke Konoze. Ale atmosféra nebyla taková jako dřív, byla jiná.
Ví vůbec Kei, že je Hinata těhotná? Vždyť byly kamarádky, to jí nevadí, že jí zabije manžela? Přemýšlel v duchu Sasuke a ani si nevšiml, že na něj dívka mluví.
„Sasuke, vnímáš mě?“ strčila do něj.
„Promiň, můžeš mi to zopakovat? Byl jsem trochu mimo,“ omluvil se jí.
„Dobře, ale jen proto, že jsi to ty. Ptala jsem se tě jestli jsi v pořádku a jestli se mnou na tu misi nechceš jít, tak nemusíš,“ zopakovala mu to.
Předem se omlouvám, vím, že tento díl je trochu zmatený, ale doufám, že ho aspoň někdo pochopí 
A jinak bych vám chtěla ještě vysvětlit jak budu psát jména, Pein/Tobi, tak to ve předu je jméno osoby a to druhé je tělo, ve kterém je ta duše. Doufám, že to někdo pochopí, jak jsem to myslela.
Pein s Konan, kteří nebyli ve svém těle, běželi chodbou Akatsuki sídla k pokojům, kde spali ostatní členové.
„Peine, myslíš, že se prohodili i ostatní?“ zeptala se žena v Kisameho těle.
„Ano,“ Vysypala jsem ze sebe nakonec. Deidara se na mě zvědavě zadíval. Zachvěla jsem se a zadívala jsem se mu do očí.
„Chceš Gaaru…“ pronesla jsem zastřeně. „Proč? “
„Má v sobě Ichibiho.“ odpověděl prostě a klidně a já se znova zachvěla. „Akasuki jdou po Jinchuuriki a on je jedním z nich.“
Chcete zažít horrorovější počteníčko? Pusťte si tuto hudbu.
_____________________________________________________________________________________
Když jsem se probudila, byla zima a měsíc plul na měsíční obloze. Ležela jsem uprostřed lesa neznámo kde. Na ruce mě píchaly bodláky a mysl zatemňovalo neznámo. Hlavou mi procházela myšlenka Kde jsem se tu vzala?
