Typ

“ Ten Yamato sa musel pomýliť, nie je možne aby mal Madara 150 000 ninjov. Veď by sme si to všimli. Dobre priznávam že Madara je plný prekvapení a že je naozaj mocný, ale aby si nikto nevšimol taký počet a to počas toho ako máme všade výzvedne tými proste tomu neverím.” Neveriacky konštatoval Tsuchikage ktorý musel sedieť na špeciálnej vyvýšenej stoličke aby bol zoči-voči aj ostatným kágom a feudálnym pánom.

V Konohe

„Naruto, pátrací tým práve prišiel. Mám ich zavolať?“
Do Narutovej pracovne vošiel Shikamaru.
„Áno, samozrejme!“
Neji, Kiba a Shino sa postavili pred Naruta, a len sklesnuto pozerali do zeme.
„Stále nič, ani len maličká stopa?“

Ocitla se sama v prázdném nemocničním pokoji. Byli tu lůžka pro další dva pacienty, ale nikdo v nich nebyl. Byla tu sama. Všimla si, že do rukou má zavedených pár hadiček. Jednou protékala krev, ale její to určitě nebyla. Vždyť už ztratila krve až až, určitě nesmí ztratit více. Druhou a třetí protékala bezbarvá tekutina, no musela to být bezbarvá tekutina… Přece by do ní nepíchli hadičky bez ničeho.

S trhnutím se posadil na tvrdé zemi. Zmateně se začal rozhlížet kolem sebe. Vše měl rozmazaný, jelikož jeho víčka byla mokrá a slaná od pár slaných kapek. Jakmile konečně viděl normálně, a vzpomněl si co se dělo, zase se uklidnil.
Až teď si uvědomil, že sedí opřený o jeden ze stromů postavený v kruhu. Bylo to zvláštní, nic takového ještě neviděl, pravda trochu mu to připomínalo jedno místo, kde trénovala Hinata a on ji tam často zahlédl… jen co na ni pomyslel, vzpomněl si na sen. To z něj pocházeli slané kapky.

[hide=Skrytý obsah]Tak, na začiatok by som len asi povedala, že toto je moja prvá premiéra odhalenia jednej z mojich poviedok, celkovo aj pre oči iných než pre moje. Čiže, inými slovami, prvý krát uverejňujem poviedku... resp. pokus o poviedku. Chcela som ju poňať trochu v humornom duchu, tak dúfam že sa mi to podarilo a bude vás to baviť, nie len v tom vtipnom zmysle, ale aj dejovo. Už len asi, prajem Vám príjemne čítanie,zabavte sa a veľmi by ma potešil sem tam nejký komentár.

Vyšel ven. Na chodbě byl další nápis. VOLBA. Vůbec se mu do toho nechtělo, ale vešel do dlouhé chodby. Otevřel dveře a vešel. Přes místnost vysela rudá opona s bílým nápisem: DOKÁŽEŠ SE ROZHODNOUT SPRÁVNĚ??? Rozhrnul závěs. Před ním bylo něco jako židle v kole. Z kola směřovaly k židli čtyři ostré tyče. Na židli seděla žena, měla na hlavě prasečí masku. Sasuke ji opatrně obešel a stáhl jí masku. Byla to Karin!

Naruto seděl nehybně a soustředil se stejně, jako když poprvé dosáhl Sage módu. Ale tentokrát vše bylo jinak, nesnažil se získat sílu, kterou mu nabízela příroda, ale jinou sílu o které věděl mezi živými jenom on. Ta síla, kterou chtěl získat, byla daleko temnější, než ta, které vládl Orochimaru. Z Narutovi strany se jednalo o naprosté šílenství. Orochimaru začínal ztrácet nervy a chtěl se okamžitě vrhnout na Naruta a ukončit to celé divadlo, ale zároveň byl zvědavý, co se s Narutem jenom může stát. Pak se zatmělo Slunce.

„Tu sa posaď a povedz mi, čo sa tam stalo. Pekne po poriadku.“ povedala Konan s rukami nad hlavou, akoby na ňu niekto mieril pištoľou.
„A čo chceš vedieť?“ spýtala sa pokrytecky Nana. „Všetko vieš.“
A mala pravdu, no Konan stále prepadal akýsi pocit, že jej niečo uniká. A zatiaľ, čo sa Konan trápila filozofickými otázkami, či byť, alebo nebyť, Nana sa jednoducho postavila a išla k dverám, v ktorých bol zastrčený kľúč. Nebolo však zamknuté.
„Kam to ideš?“
„Idem si zbaliť veci.“
„Načo?“

O devět let dříve…

Naruto pomalu kráčel ulicí Konohy a pohledem nervózně přejížděl přes zamračené tváře vesničanů. Poté vzhlédl ke dvěma členům jednotky ANBU, kteří ho vedli, a v duchu zauvažoval, zda pod svými maskami schovávají úplně stejně nenávistný výraz jako ostatní.

Celá vesnice byla pohlcena ve tmě. Všichni obyvatelé klidně spali, neboť si většina z nich nebyla vědoma oné katastrofy, jež se udála tuto noc. A ti, kteří to věděli, stejně po čase usnuli anebo spát nemohli kvůli povinnostem.
Avšak jedna osoba nehybně seděla ve tmě, opřená o zeď. Silueta ukazovala, že dívka nepřítomně hleděla na zem. Oči byly naprosto bez života a její tváře byly oteklé od pláče. Dokonce se zdálo, že ani nežije, neboť se nenamáhala nadechnout.

Hned začátek dílu je malinko zvrhlejší, tak snad to někoho moc nepohorší..

Pomalu se začal přibližovat k jejím rtům, až se letmo dotkly. Pak ji začal něžně líbat. Hanabi ochotně spolupracovala, a když ji Kiba začal hladit pod trikem, nic nenamítala, dokonce vysvlékla to jeho. Kiba ji pevně objal a oba je posadil, aby mohl Hanabi také vyvléct svršek. Jakmile ho odhodil, řekl si, že by bylo vhodné dát je pod ně, proto se od Hanabi neochotně odtrhl a rozprostřel je vedle sebe.

„Ale čo? Sakra, Suigetsu, hovor! Inak...“ Sasuke aktivoval Sharingan.
„Veď dobre. Neviem ako, ale má na svojej strane Sakuru.“
„Oživil ju?“
„Myslím, že on ju vlastne nikdy tak celkom nezabil.“
V Sasukem sa zlomil dlho zadržiavaný hnev. V priebehu pár sekúnd bola chatrč rozmetaná na tisícku väčších či menších triesok. Zostali stáť len kamenné základy.
„Preboha, Sasuke, upokoj sa. Aspoň kým som tu!“ Kričal Suigetsu, ktorý sa musel párkrát zahnať mečom, aby ho netrafili poletujúce brvná.

Tsunade stála na místě jako socha. Ledová socha. Popravdě to vypadalo, jakoby jí někdo zmrazil. Rozhodně barva jejího obličeje tomu odpovídala. Po několika vteřinách prázdného zírání na osm přítomných shinobi dezorientovaně zamrkala a svezla se do vyhřátého křesla, které ji sotva před pár minutami přinesla Shizune (vždycky věděla, že na nábytek v Tsunadině kanceláři padne hoooodně stromů a pro jistotu si udělala zásoby) . Pak si hodila nohy na stůl a zhluboka vydechla všechen vzduch.

„Ách,“ vzdychla si Ino. Naruto si to všimol a rýchlosťou blesku sa ku nej priblížil. Vyľakala sa a až nadskočila.
„Deje sa niečo?“ opýtal sa takmer starostlivo, ale za týmto hláskom bolo niečo iné.
„Ja len, že Sasuke je späť a ja nemám peniaze na novú špirálu!“ sťažovala sa blondínka, Všetky peniaze, čo som zarobila v kvetinárstve a na misiách, som minula na oblečenie!“

[center] [i] Zdá se, ztratila jsem v život víru,
protože zkouší, kolik toho vydržím.
Život zabíjí sny a bere sílu,
ale bolest je větší a já nevím, co s tím.


Topím se ve smutku, slzy tečou mi po lících,
proč všechno krásné tak rychle pomine?
Žijeme beze slov, nikdy nevyřknutých,
zato samota a bolest pomalu plyne.


Vyčítáš si pořád, že jsi mě ztratil,
ale tvoje chyba to nebyla.
Sice jsi mě svým chováním ranil,
ale v tu dobu jsem své city ještě neznala.


Všechny mé myšlenky patří minulosti.

„Šéfko! Šéfko! Našli sme ju!“ skákal a kričal Deidara, čím chcel zabrániť katastrofe, a tou katastrofou preňho bolo zničenie všetkých hrebeňov.
„Čože?!“ vyprskol cereálie Pein rovno na Konan. Tá sa prudko nadýchla a snažila sa ovládnuť nutkanie vraziť Peinovi.
„Tu je! Tu je!“ stále kričal a skákal a popritom ťahal Soru k Peinovi. A že len ženy vedia robiť viac vecí naraz.

Kapitola 3.
Ráno otevřu oči s nehezkým pocitem. Chvilku přemýšlím nad tím, proč mám takový pocit a pak si uvědomím, že je to kvůli mému otci a jeho dnešní radě. Počasí za oknem jakoby odráželo mou náladu, jelikož venku řádil prudký liják, který vypadal, že se nebojí přejít v pořádnou bouřku. Podívala jsem se na hodinky na mém nočním stolku a všechny myšlenky o otci, našem klanu a vůbec o čemkoli mi rázem vypadly z hlavy. Přijdu pozdě na trénink!