Lásku smrt nepřekoná 05

S trhnutím se posadil na tvrdé zemi. Zmateně se začal rozhlížet kolem sebe. Vše měl rozmazaný, jelikož jeho víčka byla mokrá a slaná od pár slaných kapek. Jakmile konečně viděl normálně, a vzpomněl si co se dělo, zase se uklidnil.
Až teď si uvědomil, že sedí opřený o jeden ze stromů postavený v kruhu. Bylo to zvláštní, nic takového ještě neviděl, pravda trochu mu to připomínalo jedno místo, kde trénovala Hinata a on ji tam často zahlédl… jen co na ni pomyslel, vzpomněl si na sen. To z něj pocházeli slané kapky.
Od opuštění Konohy, se mu sen s Hinatou zdál tolikrát, že už si ani nepamatoval, kdy se mu zdálo něco jinýho než její skoro smrt, a ty slova která ho vždy příjemně hřála na srdci. Moc dobře věděl, co znamenají, ale pořád si odmítal připustit, komu patří a kdo mu je daroval.
Celý život bral Hinatu jako kamarádku, která ho podporuje a věří v něj, i když on sám si nevěří. Byl za to moc vděčný, ale nejvíce asi za to, že to dělala od doby, co se znají. Navíc si ani nepomyslel, že by ho někdo jako Hinata, mohla mít ráda víc než jen jako kamaráda. Ona z klanu Hyuuga, z hlavní rodiny, jednou svůj klan povede a bude v tom dobrá. Každého, kdo jednou povedu svůj klan a ví o tom už od malička, čekal by namyšlenějšího, pořád roznášejícího že on je něco víc jenom, protože se narodil jako nejstarší dítě v klanu, ale taková ona vůbec není. Naopak. Je spíše plachá, citlivá a jemná, a to se mu na ni líbí, přesto si ji ale nikdy nepředstavil víc, jak kamarádku…
Uslyšel křupnutí. Rychle otočil hlavou k místu, odkud zvuk vycházel. Nic tam však nebylo. Pár vteřin na to místo pro jistotu hleděl, dokud neuslyšel křupnutí znovu. Nebylo to ze stejného místa, ale o čtyři stromy v pravo. A zase ten samý zvuk, tentokrát však z opačné strany. Hlavou trhl k tomu místu, oči se mu rozšířili překvapením.
Z pod stromů vyšel ANBU člen, v ruce držel Katanu namířenou čepelí na Naruta. Zastavil se několik metrů od něj.
Naruto si ho se zájmem prohlížel. „Co tu dělá? Určitě není sám, musí tu mít parťáky, oni nikdy nechodí sami.“ Jeho myšlenky se potvrdili. Za každým stromem se schovával jeden ANBU člen. Všech osm vyšlo se stejnou zbraní jako první, namířenou na Naruta. Obklíčili Uzumakiho, ruce s Katanou nechávali předpažené a věnovali mu své pohledy. Naruto se pomalu otáčel, počítal je a přitom prozkoumával okolí, zda tu nejsou ještě nějací.
„Jak sem moch bejt tak blbej a nechat se jimi obklíčit. Klidně vsadim boty, že si nebudou chtít přátelsky pokecat u Ramenu o počasí. Co tu ale sakra dělaj? A Ještě k tomu v takovym počtu? To snad dou přivítat Anglickou královnu nebo co?“ snažil se z nich nespouštět pohled. Ačkoli to bylo těžké, když byl obklíčen, a oni byli v kruhu rozestoupení okolo něj, tudíž neviděl na všechny. Byl rád, když viděl čtyři najednou.
„Je z Listový,“ zachraptil jeden z nich. Bylo těžké poznat, který z nich to byl. Rozlišit je není lehké, když mají masky. Tipoval však, že to řekl ANBU stojící za ním. Odtud to vycházelo, mohl se ale splést. Stáli kousek od sebe, a až tak nahlas nemluvili.
„Co tu chceš?“ zavolal na Naruta stejný hlas.
„Ále, jen chodim po lese, snažim se utřídit svý myšlenky a přitom sbíram jahody." Odpověděl ironicky. Udělal krok směrem k jednomu z nich, ten však rychlostí blesku sekl katanou a donutil Naruta zastavit.
„Ani se nehni!“ přikázal sekavej.
„To bude problém,"ušklíbl se. "Sem dost hyperaktivní, nedokážu jen tak stát, sedět nebo ležet, je to dost těžký.“ Další krok k sekavýmu, který zase hbitě sekl.
„S dalším krokem, projde špička hrotu tvojí kůží,“ upozornil Naruta.
„Neprojde. Seš oproti mně moc pomalej.“ A měl pravdu.
Jako blesk se vyšvihl do vzduchu a přeskočil za člena ANBU, než se nepřítel stihl otočit byl bodnut do pravého kolene a boku.
Nestalo se, ale, co se mělo stát. Neskácel se na zem a nechytl se za zkrvavenou ránu, jelikož vůbec z ran krev netekla. Naruto se překvapeně podíval na svůj kunai. Nebyla na něm jediná kapička krve, jediná známka po projetí kůží, nic.
Jen tak, tak uhnul před Katanou svištějící nad jeho hlavou, odskočil pár metrů vzad, až málem narazil na jeden ze stromů. Rychle se vzpamatoval a začal připravovat pečeť na jeho nejoblíbenější jutsu techniku.
„Bushin no Jutsu!“ okolo naruta se najednou vytvořilo deset na chlup stejných kopii sy Žlutého blesku. Na nic nečekali a rovnou vyrazili na ostatní ANBU kteří se snažili Naruta napadnout. Jeden klon ale zůstával u Naruta, a společně tvořili Rasengan.
„No on je snad úplně blbej,“ pomyslel si Naruto „Proč se na mě žene tim jeho mečem, když vidí, že tvořim Rasengan?“

Pomalu se k němu blížila, cítila to, nejen ve vzduchu ale i v kostech. Tolik se těšila, až ho znovu uvidí, promluví si s ním a bude, mu moci říct jak moc ji chyběl. Jak asi bude na její přítomnost reagovat? Bude zmatený? Naštvaný? Šťastný? Nebo zaskočený? Ať bude jakýkoliv, nesmí ji poslat pryč!
Blížila se čím dál blíž, jeho vůně ji připadala více známá a krásná, ale v tom se najednou zastavila. Cítila i další osoby, ale jen jednu cítila jasně. Byli s ní i další, okolo šesti, ale proč necítila jejich čakru tolik jako té jedné? Znovu se rychle rozběhla, tentokrát ještě tišeji než předtím, pokud má zjistit co se děje, zda je Naruto v ohrožení, nesmí o ní nikdo vědět.
Blížila se tiše blíž a blíž až se konečně dostala několik metrů od místa jejího milovaného a nejasných osob. Rychle vyskočila na jeden ze stromů a přeskočila všechny tak, aby viděla co se děje.
Konečně ho spatřila, jak ale tušila, nebyl sám. Stál v kruhu obklíčený osmi členů ANBU. Najednou Naruto vykročil k jednomu z nich a zaútočil. Bylo to tak rychlé.
Hinata stála ukrytá na jednom ze stromů, za jeho kůrou tak aby viděla na vše co se dole dělo. Rozhodla se nezasahovat do boje. Napřed musí zjistit, jaké techniky používají, až pak konečně jednou pomůže ona Narutovi.

Bojoval, jak nejrychleji dokázal, bylo to však velice těžké. Kloni rychle ubývali, zato ANBU byli v plném počtu až na jednoho. Jakmile jednoho z nich zabil Rasenganem, ostatní se rozzuřili a útočili po třech.
Už ho stihli seknout do břicha, bylo to sice jen škrábnutí, jelikož stihl včas zareagovat a otočit se dřív než mu katana usekla hlavu, ale pálilo to. A nejen to, tekli z toho slabé potůčky krve. Nebyly silné, už spíš jen kapky stékající po břiše. Přišlo mu, jako by se mu s tím vytrácela čakra, jako kdyby se s každou kapkou vytratilo určité množství čakry. Je to vůbec možné?
„Rasengan“ v dlani jednoho z posledních klonů se objevila zářící koule, pomalu se blížil k zádům jednoho ze členů ANBU. Jako blesk zasadil ránu do zad, Rasengan prorazil cestu skrz bílý plášť a tělo. Byl to tak silný náraz až odlétl s dírou v zádech na kmen stromu. Klon se vítězně ušklíbl a zopakoval jeho útok na dalšího člena bílých plášťů s maskou orla. Maska trochu naháněla hrůzu, klofák vypadal jako živý. On byl živý! Snažil se klofnout klona do pravého ramene, skoro se mu to podařilo, nebýt Narutova zásahu probodnutí ANBU přímo do srdce katanou jednoho ze členů ANBU. Maskovaný nepřítel překvapeně pohlédl na špičku Katany vycházející z jeho těla. Něco zavřískal a skácel se do hromady krve.
Začali útočit další tři maskovaní nepřátelé, byli perfektně sehraní, katany svištěly ve vzduchu, vytvářily tak melodii z jejich čepelí.
„Používají jen Katany,“ blesklo modrovlásce hlavou. Zaměřila svůj pohled na jednu z čepelí, proti které zrovna nastavil čepel Naruto. Katana byla hezká, všechny byli hezké, naprosto stejné až na jeden detail. Každá měla vyryté jiné znaky na rukojeti. Okamžitě přejela všechny katany pohledem, jedna měla na rukojeti vyryté blesky, jiná kapky vody, další pár rýh připomínající trávu a poslední plameny. Jiné rýhy nezahlédla na žádné kataně v rukou členů s maskami.
Naruto už byl vyčerpaný, rána mu ubírala více sil a čakry. Snažil se, být pořád ve střehu a vykrývat rány, ale nepřátelé začali útočit falšovaně. Naznačovali útoky, jakmile se ho Naruto pokusil vykrýt, útočník se stáhl a zaútočili jiní dva na nechráněná místa. V ten moment byl Naruto v šachu, nebylo kam uniknout. Slyšel čepele katan svištící vzduchem na jeho tělo, zavřel oči, přeběhl mu zrychleně celý jeho život. Nenávist vesničanů, problémy vyvolávající pro pozornost, maturita, tým Kakashi, Sakura, Sasuke a on, na své první nebezpečné misi proti Zabuzovi a Hakovi, Sasukeho zrada, odchod s Jirayou na dlouhý a namáhavý trenink, vrácení do Konohy, Namáhavý trenink větrné techniky, zpráva o Jirayově smrti, pomoc přátelů, trénink s žabím dědou, probuzení senin modu, válka s Painem, Hinatino vyznání,…
V tom otevřel očí, čekal prudkou bolest, ale nepřicházela. Místo toho uviděl padající ANBU členy se zabodnutými shurikeny v krku. Dva odpadli, ale ještě čtyři zůstali.
Znovu se rozestoupili tak aby ho obklíčili, ruce předpažené se špičkou ostří katany namířeny na Naruta.
„Sice už nemam sílu ani čakru, ale tady neumřu! Tohle… tohle je moje cesta ninji!“ nastavil katanu podél svého krku a obličeje. Její čepel se zaleskla díky z jednoho posledních paprsků slunce.
„Konečně Naruto jak ho znám.“ promluvil dívčí sebevědomí hlas.