Sasukeho hra 03

Vyšel ven. Na chodbě byl další nápis. VOLBA. Vůbec se mu do toho nechtělo, ale vešel do dlouhé chodby. Otevřel dveře a vešel. Přes místnost vysela rudá opona s bílým nápisem: DOKÁŽEŠ SE ROZHODNOUT SPRÁVNĚ??? Rozhrnul závěs. Před ním bylo něco jako židle v kole. Z kola směřovaly k židli čtyři ostré tyče. Na židli seděla žena, měla na hlavě prasečí masku. Sasuke ji opatrně obešel a stáhl jí masku. Byla to Karin!

„Sakra co ty tady děláš?" zeptal se a napjatě čekal na odpověď. Taky se divil, že je naživu. Měl za to, že jí zabil na mostě v Zemi Železa.

„Tak to nemam páru Uchiho!" vyjela na něj.

„Jak ses sem dostala?!" dál na ní tlačil a začal si prohlížet tu konstrukci, ve které seděla Karin. Byla k ní připoutaná. K jejímu krku směřovaly čtyři zubaté tyče a jejich mechanismus napovídal, že se budou hýbat.

„Jak to mam sakra vědět? Byla jsem v Konoze v cele a furt mě vyslýchal nějakej chlap se zjizveným obličejem. Odvedli mě do cely a pak se proberu tady s tou věcí na hlavě." Sasuke jí hleděl do očí. Už to byla novinka. Pak jeho zrak spočinul na její hrudi. Měla kolem krku zavěšený ovladač. Popadl ho a zmáčkl ho. Odsunuly se všechny okolní závěsy a objevila se spousta obrazovek. Na všech byla loutka s úšklebkem a spirálami.

„Zdravím tě Karin. Zahrajeme si takovou hru. Jistě se ptáš sama sebe, proč jsi tady. Odpověď ale jistě znáš. Jsi tu, abys podstoupila zkoušku. Dobrovolně jsi vstoupila do služeb Orochimarovi. Nabízela jsi své tělo k jeho experimentům. Později ses z pokrytectví přidala k Sasukemu v jeho honbě za pomstou. Nikdy jsi ale neměla vlastní cíle, vždy tě někdo ovládal. Nevěděla jsi, jak naložit se svým životem, tak ses stala loutkou v cizích rukách. Zahodila jsi svůj život a jen jsi přežívala. Proto nejsi hodna požehnání, které bylo mnohým odepřeno. Máš ale šanci se zachránit. Svůj smysl života najdeš v ceně, kterou musíš za život zaplatit. Konstrukce, ve které sedíš, se po vypnutí této nahrávky spustí a tyče se dají do pohybu. Za šedesát vteřin se budou dotýkat tvé kůže. Za dalších šedesát vteřin ti roztrhají krk. Máš jen jedinou šanci na záchranu. Zmáčknutím spínačů u svých dlaní uvedeš vchod tlakový mechanismus a ten ti rozdrtí kosti na padrť. Ovšem pozor. Tím zastavíš jen dvě ze čtyř tyčí. Další dvě musí zastavit druhá osoba. Proto je tu Sasuke. Ke zdi je přitavena nádoba, ve které se nachází klíč od zámku, který vypne celý nástroj. Tak co Sasuke? Jsi ochoten zachránit této ženě život? Tato fáze tě nijak neohrožuje.

Budete spolupracovat na záchraně života? Rozhodněte se sami!"

Obraz se vypnul. Tyče se daly do pohybu a pomalu se přibližovaly ke Karin. Ta začala zmatkovat.

„Sakra! Sasuke, pomoz mi!" Začala sebou házet a snažila se uvolnit.

„Dělám na tom, ale musíš se taky zapojit." Zatímco mluvil, přistoupil ke sklenici. Byla naplněná nějakou tekutinou. Moc se mu to nezdálo, ale stejně do ní ponořil ruku. Hned ale pocítil ostrou bolest. Rychle vytáhl ruku z kádě. Byla celá poleptaná.

„Sakra, kyselina." zaklel nahlas. Karin na něj zděšeně pohlédla. Došlo jí, že teď může klidně odejít a jí tam nechat umřít.

„Tak tohle mam u tebe schovaný!" řekl jí tiše Sasuke a sáhl do sklenice. Místností se roznesl zápach páleného masa. Sasuke syčel bolestí a snažil se klíč vytáhnout. Nažloutlá kyselina ve sklenici nabrala sytě rudé barvy. Sasuke už prakticky přišel o kůži, která teď volně plavala v nádobě. Jak se snažil nahmatat klíč, odřel se o stěnu sklenice. Vykřikl bolestí. Karin to sledovala s hrůzou v očích. Sasuke konečně klíč vytáhl a strčil ho do zámku. Dvě tyče se okamžitě zastavily.

„Teď je to na tobě. Žít, nebo zemřít. Hra má svá pravidla!" zašeptal spíš pro sebe, než pro ni. Pro bolest skoro neviděl.

Karin se rozhodla. Stiskla tlačítko a zatnula zuby. Mechanismus u jejích kolen se dal do pobybu. Ocelové tyče jí tlačily nohy k sobě. Holeně se začaly kroutit do nepřirozeného úhlu. Ozvalo se křupnutí lámaných kostí, které následovalo cvaknutí vykloubených kolen. Karin začala ječet bolestí. Mechanismus ale nezastavoval. Naopak, nabral opačného směru. Zlomené holeně a vykloubená kolena se násilně vracela do původního stavu. Zlomeniny o sebe dřely a Karin stále křičela. Sasukemu se ze zvuku o sebe drhnoucích kostí udělalo špatně a začal zvracet. Mechanismus se konečně zastavil a hroty se zasunuly. Karin se uvolnila pouta a spadla na zem. Svíjela se po zemi a fňukala.

„Chtěl zjistit, co udělám. Jestli ti zachráním život, nebo tě nechám zemřít. Teď už chápu. Ty jeho fáze… První byla Cena života, druhá Smysl života. Třetí, tahle fáze, Cena cizího života…“

„Co to sakra meleš?!" vyjela na něj ze země Karin. I přes nesnesitelnou bolest si zachovala svou podrážděnost.

„Pomoz mi, můžu tě pak ošetřit." zkusila Karin. Sasuke si k ní klekl. Prohlédl si její zranění. Holeně byly zlomené na dvou místech, kolena vykloubená a čéšky byla nejspíš naštípnuté. Jediné, co teď mohl dělat, bylo zatlačit jí kolena zpátky do kloubů. Chytil jí levou nohu a škubl. Ozvalo se lupnutí a místností se roznesl ženský křik.

„Co to do pekla děláš?!" vystartovala Karin. Nejnovější pocit jí vnesl do očí slzy.

„Mohl sem to nechat vykloubený, ale to by ses už asi nikdy nezvedla. Ty kolena ti musím zatlačit zpátky." Karin to hned pochopila. Lehla si a mezi zuby si zastrčila kus látky. Pevně stiskla nohu židle a kývla. Sasuke chytil její pravou nohu a opět škubl. Křik byl tentokrát tlumený, ale přesto šílený. Sasuke vytáhl lékárničku a zkoušel najít obinadlo. Neměl ale nic na zpevnění. Něco ho napadlo. Zvedl se, přešel ke konstrukci a jehlou odmontoval čtyři krátké hladké tyče. Zafixoval Karin nohu a sedl si.

Karin si zatím prohlížela jeho spálenou paži. Přisunula se k němu a sáhla po lékárničce. Bůhví proč, se jí povedlo v ní najít dezinfekci a obvazy na popáleniny. Zatímco ho ošetřovala, pověděl jí, co se stalo jemu. Pak se rozhlédl po místnosti. Věděl dobře, co hledat. Našel to na zemi pod závěsem. Vytáhl nahrávku a zapnul jí.

„Gratuluji Karin. Nejenom k tvé výhře, ale i tvému štěstí. Jestli tohle posloucháš, pak jsi musela mít spoluhráče. Ty sama jsi již vyhrála, tvůj spoluhráč si ale ještě bude muset zahrát.

Sasuke, ať už jsi jí pomohl nebo ne, vydej se dál. Sám! Jestli jí pomůžeš, zemřeš! Teď se jednalo o záchranu člověka, další zkoušky ale čekají." Páska se vypnula.

Sasuke chvíli mlčel, pak ale promluvil. „Slyšelas. Hra má pravidla. Pomůžu ti a umřu. A já svůj život potřebuju, abych ho vzal jim. Konoze nikdy neodpustím."

Karin se na něj šokovaná koukla. „Cože? Tobě nestačilo to, co se ti stalo do teď? Došlo ti vůbec, o co tady jde? Ta osoba, co nás tu drží, se nás snaží převychovat! Ty jsi toho zažil víc než já a pořád si jdeš po pomstě?!"

„Jo, přesně tak. Nic z toho, co se tu stalo mě nijak nezměnilo. Tvůj život jsem zachránil jen z rozmaru."

„Nebo spíš z touhy po sebepoškozování." neodpustila si jedovatou poznámku.

„Ty jsi taky nevyvázla bez úhony, takže jsme si kvit. Jestli na tebe ještě nerazím, dokončím to, co jsem tehdy na mostě začal!"

„Tak už si běž!" vyštěkla na něj. Sasuke se bezeslova otočil a vyšel z místnosti. Už zahýbal za roh, když uslyšel karinin křik.

„NÉÉ. NECH MĚ!!! ŘÍKAL SI, ŽE JSEM USPĚLA!!! NECH MĚ BÝT!! NÉÉÉÉ!!!!!!"

Sasuke, spíš ze zvědavosti, než z touhy jí pomoct se rozeběhl zpátky. Teď měl šanci se pomstít. Vyrazil dveře a zůstal stát s otevřenou pusou. Po stěnách stékala spousta krve a na zemi z ní byla obrovská louže. Karin nikde. Začal znovu prohledávat místnost. Ta osoba sem někudy musela přijít a zase odejít. Nic ale nenašel. Zklamaně zase odcházel. Prošel dveřmi a pak jen tma.