Typ
„Jestli jsem tě šokoval, tak se omlouvám, ale chci si o tom promluvit.“ pronesl Yorochi a přehodil si ruce, aby se mu neválely v prachu na zemi.
„Kuchiyose no jutsu."
„Hej, chlapče. Prečo si nás privolal?"
„A prečo uprostred boja?"
„Ospravedlňujem sa, ale na privolanie viacerých summonov potrebujem sage chakru."
„Naruto, nemôžem uveriť, že si privolal Fukasaku a Shimu. Mohol si privolať niekoho iného alebo niečo," myslel si Jiraiya.
„Nebude to však hneď."
„To je mi jasné."
Naruto vytvoril tisíc klonov. Kaťdý sa dal do boja. Netvrdil by som, že vyhrávali, predsa to boli len klony, ale pár ninjov zabili. Danzou zabil posledný klon.
„Myslíš si, že toto vás zachráni?"
„Crr… crr… sakra ten zatracenej budík! Ach jo! To už je ráno?“ Naruto povzdechl.
Ranní světlo proniká do pokoje. Hrozně se mu nechtělo vstávat. Se zavřenýma očima hmatal a hledal po stole svůj zvonící budík, vypnul ho. Líně se zvedl a kráčel se podívat k oknu.
„Dneska by mělo být zataženo,“ řekl si.
Pozbieral som všetky svoje sily, aby som sa odvliekol do kúpeľne. Skorá ranná hodina ma neprekvapila, iba tá odporná únava. Pretiahol som sa cez dvere do kúpeľne. A zapol vodu. Napil sa. Tie žiletky v krku nepovoľovali a ja som cítil ako mi krv steká vo vnútri v hrdle. Nejako to prežijem povedal som si. Po tých snoch, už zázraky nečakám. Hýbal som sa opatrne, lebo kĺby a svaly boli stuhnuté v čudesných tvaroch.
Byla chladná, tmavá noc a na skále v plášti zahalený stál mladý chlapec. Po tvářích mu pomalu stékaly slzy, jeho černé vlasy vlály ve větru a červeno-černé oči hleděly do dáli. Přemýšlel nad tím, co udělal. V hlavě viděl jen čtyři osoby; jeho maskovaného učitele, růžovovlasou kamarádku, která ho milovala a obdivovala, blonďatého kamaráda, ale zároveň rivala, který ho vždy dokázal vytočit a v neposlední řadě nenáviděného bratra, kvůli kterému se vlastně v této situaci ocitnul.
Tak je tady malá přepadovka. Napsala jsem ji už HOOOODNĚĚĚ dávno, tak se prosím neděste, až si ji přečtete. Dělí se na dvě části- 1. Moonlight Shadow = stín měsíčního svitu a druhá je vodopád. Části na sebe přímo nenavazují, tak se prosím, potom nedivte, ju 
Snad se bude líbit. Enjoy it!
Už jste někdy zažili ten pocit nekonečné tísně? Ten pocit, kdy víte, že něco musíte udělat, ale nemáte na to sílu? Ten pocit, kdy pokud chcete být šťastní, musíte opustit osobu vám nejdražší? Můj příběh o poznání síly života začal v době, kterou nazývám ,,na konci tunelu".
"Ne-neměl bys na ni myslet, když tě opustila," zašeptala zlomeně a už se ani nesnažila kontrolovat proud svých slz, které jí tekly pod maskou, "ona si to nezaslouží."
Ještě naposledy se na ní otočil.
"Nezaslouží," zašeptal, "takže tohle si myslíš?"
Po tváři mu přeběhl zvláštní úsměv, a pak už vyšel z křoví k ohništi.
Po chvíli se dostavila i ona. A když se dohodli o tom, že už asi stejně neusnou, vyrazili na další cestu směrem k Písečné vesnici...
Hiashi vošiel do izby svojej ženy. Všetky veci boli na svojom mieste. Všade bol prepychový nábytok pokrytý drahými látkami. Prešiel k balkónovým dverám a otvoril ich dokorán, aby pustil aspoň trochu života do tejto zatuchnutej izby. Sadol si, zavrel oči a nechal lúče, aby ho hladili.Zrazu zadul vietor a látky v izbe začali tancovať. Rýchlo zavrel dvere a všetko si opäť ľahlo na zem.
Začal to zbierať a ukladať na pôvodné miesto, ale uvidel list.
„Komu asi písala...“ pomyslel si. Síce to tušil, ale aj tak sa pozrel.
Milý deníčku
Naruto:
3. 10. 2011
Milý deníčku,
„Nie. . . Nie! . . . NIE!“ skríkla Anamo z plných pľúc a udrela päsťou do zeme. To bolo aj tak všetko, čo mohla urobiť. Jej nervová sústava bola paralyzovaná. Mohla byť rada, že vôbec rukou a ústami mohla hýbať.
Kancelár sa na ňu pobavene pozrel a ona mu pohľad opätovala s nesmiernou nenávisťou.
„Yuton: Kouragon."
Narutov snežný drak len prešiel Tobim. Ten zaútočil s kunaiom. Naruto hodil po ňom kunai. Tobi sa mu vyhol.
„Mal si ho odraziť," povedal Naruto a premiestnil sa za Tobiho a odsekol mu pravú ruku.
„Čože?"
Tobi na neho zaútočil s kunaiom v ľavej ruke, ale Naruto sa premiestnil preč. Jediné, čo bolo vidieť, bola žltá škvrna.
„Hiraishin no jutsu. Ja som myslel, že keď je Minato mŕtvy, tak ho neuvidím."
„Nečakal si to."
„Že by to bol Minato?" premýšľal nahlas Tobi.
„Nie. Mô-Minato je dávno mŕtvy."
Kapitola osmnáctá: Útěk
Dvojce vyšla z budovy na malé náměstíčko přímo před ní. Hengoku trval na tom, že se musí zastavit doma a vzít si potřebné věci.
Trvalo to pár minut a ocitli se před jeho domem. Vypadal velmi neudržovaně a staře, stejně jako Hengoku. Vešli tedy dovnitř.
„Chvilku počkej, jenom opráším staré ninja vybavení a vezmu si nějaké jídlo na cestu,“ sdělil stařík.
Jednoho dne se vydali Orochimara, Kabuto a Sasuke pro ztracený svitek ve starodávném zbořeném chrámu, ale narazili na potíže:
,,Takže, Orochimaru-sama co máte v plánu" ptal se Kabuto.
,,Dojdeme tam a najdeme sssvitek." odpověděl Orochimaru.
,,A to je celý, nic víc?" ptal se dál Kabuto.
,,Víc toho už není." zněla odpověď.
,,A jakou to má souvislost v mém výcviku pochybuju, že Itachiho zabiju hledáním svitků." stěžoval si Sasuke.
,,Můžou se objevit potíže a tím se můžeš procvičit." odpověděl mu Orochimaru.
Ako mladý ninja zo Sunagakure no sato som sa vždy chcel stať legendárnym bábkarom ako Sasori z Červených pieskov, alebo brat Kazekageho - Kankuro. Nikdy som ich síce nevidel bojovať, ale chýry sa nesú rýchlo a mňa chytili za srdce.
Preto som poctivo trénoval, každý deň, bábka proti bábke. Keďže nepochádzam z bohatej rodiny, musel som sa naučiť techniku piesočných klonov a bojovať pomocou nich.
Já kdysi měl jsem sen.
Mít ženu a děti,
však slehla se po něm zem.
Jednoho slunečného dne
mě zavolali k radě.
A tam mě dlouho přemlouvali
k hrůzostrašné zradě.
„Osud vesnice je ve tvých rukou.“
oznámili mi.
A já věděl, věděl jistě,
že na vybranou nedávají mi.
Tohle rozhodnutí já udělat nechtěl.
Že budu zabíjet,
to jsem ale věděl.
Tak stal se ze mě smrti posel
a celý klan vyvraždit jsem musel.
Strašlivý křik se rozléhá tmou,
emoce odpluly v temnotu bezednou.
Aspoň jsem v to doufal...
Když poslednímu Uchihovi
Uvediem vás trochu do deja.
A z trosiek sa zrodí nový svet... A ty budeš stáť na jeho čele...
Nuž, zatiaľ stál len na tých troskách.
Naruto si bol istý, že toto nie je dobrý začiatok dňa. Veď viete – dobrý začiatok dňa je, keď sa po dlhom spánku samovoľne zobudíte na vôňu ramenu, ktorý vám vaše dievča pripravuje na raňajky a s vedomím, že vás dnes čaká dobrá misia. Podľa možnosti dobré ráno zahŕňa ešte vlažnú sprchu, rýchle prebehnutie sa mestom a druhé raňajky v podobe knedlíčkov dango s priateľmi.
Až vtedy Deidarovi došlo, prečo má Temari strach o Konan. Temari neskrývala svoje zdesenie, keď jej Konan vysvetlila svoj plán.
,,A kedy to chceš uskutočniť? Ani nevieš, kde je. Je to nebezpečné a stavím sa, že nemožné. Nemáš istotu, že je nažive,“ namietala Temari.
,,Nemaj obavy. Sasuke mi s tým pomôže. “ Zdvihla pohľad a prísne pozrela na Temari a Deidaru. ,,Od vás dvoch chcem len jednu vec. Stačí, ak sa postaráte o to, aby to tá malá videla.“
Temari si len povzdychla a pozrela sa na Deidaru.
„Tak už nám to povedzte! Prečo sme tu?“ spýtala sa Sakura a hľadala podporu u ostatných ninjov v miestnosti.
„Áno, už to povedzte!“ pristúpil Naruto bližšie.
Piata Hokage si zrejme pozornosť všetkých užívala, čo značil aj jej dôležitý výraz na tvári.
Pomaly sa zo stoličky postavila a začala:
„Vy všetci ste poslednú dobu veľmi pracovali...“
„Tak už to vyklopte!“
„Naruto, prestaň, lebo to nepoviem! Proste som vám vybavila za odmenu týždennú dovolenku na jednej chate...“
V miestnosti nastalo od ohromenia ticho.
