Naruto - Ultimativní zbraň 27

Yorochi stále seděl na zemi, po koutku se usmíval a díval se přímo na Itachiho, jehož oči se mihotaly do stran, jak byl překvapený a zároveň neúprosně přemýšlel nad možnostmi, jak by se mohl někdo dozvědět takovou věc.
„Jestli jsem tě šokoval, tak se omlouvám, ale chci si o tom promluvit.“ pronesl Yorochi a přehodil si ruce, aby se mu neválely v prachu na zemi.
„Není možné, aby někdo jako ty věděl o mé poslední ANBU misi.“ odpověděl Itachi a stále úpěnlivě přemýšlel nad tím, jak by se to mohl Yorochi dozvědět.
„Mám své zdroje, které dokážou zjistit vše o všech. Cokoliv o čemkoliv. A nezáleží na čase a místě. Rád bych se tě zeptal. Kdybys dostal možnost, ještě jednou si zvolit, jestli pobiješ svůj klan, nebo ne, co by sis vybral?“ zeptal se Yorochi a Itachi se opět uklidnil.
„Je to nečekané, že zrovna ty něco takového víš. A má odpověď, udělal bych to samé, protože, kdybych to nebyl já, tak někdo jiný z ANBU. Navíc jsem zabránil rozvratu Listové a Sasuke je díky tomu stále naživu.“ odpověděl Itachi a Yorochi se lehce pousmál.
„Dobře. A kdyby to někdo udělal za tebe, ale nechal by tebe a tvého bratra žít, bral bys to? Ještě vezmi v potaz, že ty bys zůstal v Konoze a žil by si se Sasukem.“ položil další otázku Yorochi a Itachi se zamyslel.
„Kdyby bylo něco takového možné, tak bych to zřejmě bral. Ale minulost se nedá změnit, tak proč to tu řešíme?“ položil otázku Itachi, Yorochi vstal a zasmál se.
„Že se minulost nedá změnit? Ale já vím, jak to provést.“ pronesl Yorochi a Itachi se zarazil.
„Nemožné. Nikdo nedokáže změnit minulost!“ řekl Itachi a stále nevěřil Yorochiho slovům.
„Víš, existoval kdysi klan jménem Enkei. Jen málokdo z členů klanu ovládl jeho kekkei genkai. Bylo to specifické Doujutsu, které jim umožňovalo vidět až několik dní do budoucnosti s naprostou jistotou a do deseti let do budoucnosti odhadovat ji s vysokou pravděpodobností. Ale hlavní síla toho Doujutsu spočívala v tom, že při kombinaci s jistou technikou a ohromným množstvím Chakry bylo možné cestovat časem. Chodit chodbami času a najít si ty správné dveře do té doby, do které se chtěli dostat. Já znám to jutsu a mám ohromné množství Chakry a taky znám někoho, kdo má to Doujutsu. Je to zřejmě poslední živý člen toho klanu a taková možnost se již nikdy nenaskytne. Co ty na to? Chceš změnit sled událostí, abys mohl být se svým bratrem?“ vysvětlil Yorochi a na závěr se zeptal.
Itachi na něj díval, jak na ducha a nemohl uvěřit tomu, co právě Yorochi řekl. Nechápal, proč by zrovna jemu nabízel takovou možnost.
„Nevidím žádnou logiku v tom, abys mi něco takového nabízel, když jsme nepřátelé.“ řekl rázně Itachi a přemýšlel nad tím, že Yorochiho zabije, aby nikdo nezjistil to tajemství.
„Je to prostá věc. Kdybychom to teoreticky provedli, tak by si nikdy neodešel z Konohy a nepřidal by ses k Akatsuki. Nebyl by si nepřítel, ale spojenec. Možná i můj starší kolega v době, kdy jsem pracoval také u ANBU. A hlavní věc, Sasuke by zůstal také v Konoze, protože bys ho cvičil. Nikdy by neodešel k Orochimarovi a Orochimaru by si nemohl vzít jeho tělo. A také by se vyřešily jiné problémy. Orochimaru by netoužil po moci Sharinganu, protože by tě osobně nikdy nepotkal a neviděl by tvou sílu a moc. Deidara by se nejspíš nepřidal k Akatsuki, protože ty jsi ten, kdo ho k tomu podnítil.“ pronesl Yorochi a sledoval opodál stojícího Kisameho, který jim dopřával soukromý rozhovor, ale byl zase dostatečně blízko, aby mohl Itachiho podpořit v boji.
„Nechápu, jak to všechno víš. Existuje snad něco, co ty nevíš?“ zeptal se Itachi a Yorochi se nahlas zasmál.
„Popravdě? Je jen jedna věc, kterou stoprocentně nevím. Jak se zachová Sasuke po tom, co tě zabije a zjistí, že to vše byl tvůj plán. A že za vyhlazení klanu Uchiha mohou představitelé Listové. Ale to dokážeš i ty odhadnout, co udělá někdo jako on. Někdo tolik pomstychtivý…“ odmlčel se Yorochi a problesknul pohledem po všech v okolí, aby zkontroloval, zda Shun a Niwa neplánují náhlý útok.
„Půjde proti Konoze.“ dořekl Itachi za Yorochiho a Yorochi mu přikývl.
„To je velmi pravděpodobné, ale to již bude v době, kdy ho i samotná Konoha prohlásí za nukenina. Sasukeho bude muset zabít Naruto a kdyby to nezvládl, tak já.“ pronesl Yorochi, podíval se do země a Itachi sebou lehce cukl.
„Jak bys ty dokázal zabít Sasukeho? Jestli mě opravdu Sasuke zabije, tak již bude natolik mocný, že ho ani ty nezastavíš.“ pronesl Itachi a chtěl aktivovat Sharingan, ale něco ho v tom blokovalo.
„Jak by mě mohl asi porazit, když ani ty v mé přítomnosti neaktivuješ své Doujutsu?!“ řekl naštvaně Yorochi, podíval se na Itachiho a měl přitom aktivovaný Genmitsuna Byakugan.
Vystouplých žilek a žil měl daleko víc, než je u normálního Byakuganu a než měl předtím. Vystouplé žíly měl skoro po celém obličeji, až na ústa, bradu a nos. Krom toho je měl i vystouplé hodně na krku společně s hlavními tepnami.
„Můj chirurgicky upravený Genmitsuna Byakugan blokuje v nejbližším okolí ostatní Doujutsu. Nechal jsem si to speciálně udělat, abych měl obranu před tebou, Sasukem, Peinem a hlavně tvým velmi starým příbuzným. Ty víš, o kom mluvím.“ řekl Yorochi, Itachi couvnul dozadu a Kisame zpozorněl.
„Jestli chceš ukázku mé moci, tak ji uvidíš. Hej, makrelo! Pojď, dočkáš se boje!“ křikl Yorochi na Kisameho, který vztekle vystartoval se samehadou pevně držící v rukách.
Itachi odskočil několik metrů zpátky za Kisameho, který právě máchnul Yorochim. Tedy, než po Yorochim, tak po místě, kde ještě před vteřinou Yorochi stál.
„Hoshigaki Kisame a jeho meč samehada. Prý vysává Chakru v blízkosti ninjů. Uvidíme, zda to dokáže i teď.“ pronesl Yorochi stojící kolmo na jednom stromě.
Yorochi pak vyrazil takovou rychlostí na Kisameho, že se ten strom, kde před chvilku Yorochi stál, rozlomil.
Yorochi jen narazil ramenem do Kisameho a samehady, ale i tak to byla obrovská síla, že Kisame a jeho meč odletěli pořádnou dálku a velmi tvrdě přistáli.
„Shune, Niwo, zmizte odsud! Teď to bude drsný!“ křikl Yorochi na ty dva a vyrazil směrem ke Kisamemu.
Yorochi vyskočil a dopadl kousek před Kisameho, který se zvedal v oblaku prachu. Kisame se podíval po svém meči, ale nemohl samehadu nikde najít. Posléze ji zahlédl v koruně stromu, kam samehada odletěla po Yorochiho úderu ramenem.
„Bez meče to není ono, že?“ řekl posměšně Yorochi a Kisame dostal naštvaný výraz.
„Suiton: Bakusui Shouha!“ křikl Kisame, sepnul ruce a z pusy začal chrlit vodu.
Vychrlil jí ohromné množství, že tím vytvořil menší jezero. Yorochi stojící na vodní hladině se jen zasmál.
„Doton: Shounyuudou!“ vykřikl Yorochi, vyskočil do vzduchu, udělal několik pečetí a z vody pod ním vyrazil k nebesům velký kus země.
Yorochi přistál na vršku a Kisame poznal, že Yorochi vytvořil jeskyni, do které se lehce nahrnula voda.
Yorochi následně vběhl po vršku té jeskyně dovnitř, kde zůstal stát na stropě.
Kisame šel opatrně tím směrem, až vstoupil do vnitřku jeskyně. Ze stropu vyčnívaly velké krápníky a Yorochi s úsměvem stál uprostřed stropu.
„Tojiru. Kai.“ pronesl Yorochi, vchod do jeskyně se zavřel a Kisame s Yorochim tam zůstali.
Náhle se ty velké krápníky začaly odlamovat a padat dolů přímo ke Kisamemu.
Kisame jim s obtížemi uhýbal, ale vyhnul se většině, až do té doby, než se jeden větší krápník lehce o něj otřel, čímž Kisameho povalil na hladinu vody a rozedřel mu jednu stranu pláště Akatsuki.
„Teď jsi možná tvrdej, ale ne moc dlouho.“ pronesl Kisame a použil opět tu samou techniku a zaplnil tak celou jeskyni až po strop.
Jeskyně byla vytvořená tak poctivě, že nikde neprosakovala, takže voda nikam nemohla odtéct a Kisame i Yorochi byli kompletně v ní ponořeni. Yorochi raději deaktivoval Genmitsuna Byakugan, aby se příliš nevyčerpával.
„Pod vodou nevydržíš.“ řekl celkem znatelně Kisame, čímž jemně překvapil Yorochiho.
„Něco velkolepého jsem ukázal Hidanovi a Kakuzuovi. Ty uvidíš další možnost. Tenshimōdo: Suiton no Hizumi.“ řekl Yorochi a jeho tělo se začalo měnit.
Jeho kůže zmodrala, na očích se mu vytvořily mžurky, na krku zase žábry a na prstech blány.
„Teď vydržím pod vodou déle, než ty. Ty k tomu potřebuješ samehadu, ale tu sis bláhově nechal venku.“ řekl Yorochi a na Kisamem bylo vidět nemilé překvapení.
Yorochi následně začal velmi rychle útočit, protože se pohyboval ve vodě rychleji, než Kisame a také mohl volně dýchat.
Po dvou minutách takto rychlého boje se jeskyně rozpadla a voda i s Yorochim a Kisamem se rozlila po okolí.
Kisame čirou náhodou skončil na stromě u samehady a měl ještě dostatečně sil, zatímco Yorochi byl již z části vysílen, kvůli tomu módu, ale i tak mohl nadále bojovat.
Kisame seskočil ze stromu na zbytky vody se samehadou v ruce a škodolibě se pousmál.
„Došel ti dech?“ zeptal se Kisame Yorochiho, který musel zrušit svůj mód, protože jeho žábry na normálním vzduchu nefungovaly.
„Víš, už tě mám plné zuby. A tak si zavolám menší posilu. Bunshin no Guntai.“ pronesl Yorochi poté, co se vrátil do normálu, udělal jednu pečeť a z jeho těla se do okolí vypustilo obrovské množství Chakry.
Následně na to se začaly formovat klony, ale nebylo jich zrovna málo. Yorochi totiž vytvořil deset tisíc klonů, kteří se upřeně dívali na Kisameho.
„Co, Kisame? Už ti sklaplo?“ zeptal se uštěpačně Yorochi a zadrhávaně se smál, protože ho to dost oslabilo.
„Obyčejné stínové klony, ty porazím lehce.“ odpověděl Kisame a nejbližších dvacet klonů vytáhlo kunaie a přejelo si s nimi po dlaních.
Normální Kage Bunshin by se i při tomto tahu rozplynul, ale ty klony řízly na dlaních a tekla jim z toho krev.
„To nejsou stínové klony, ale něco jiného… něco silnějšího…“ poznamenal celkem užasle Itachi, který byl i ohromený jejich počtem, ale jako obvykle na sobě nedal tyto emoce poznat.
„Cože?… Jak jsi mohl vytvořit takovou techniku?!“ zeptal se Kisame a lehce sebou cukl.
„I když to nerad připomínám. Byl jsem Orochimarovým žákem. No a ten mě leccos naučil a hlavně to, jak vytvářet velmi mocné techniky. A poté mě učil Mahishu. Žije u Konohy už od dob první shinobi války. Zná mnoho věcí.“ vysvětlil stručněji Yorochi a každý klon vytáhnul katanu.
Klony vystartovaly po Kisamem, který některým raději uhýbal a jiné blokoval samehadou, ale tak ohromné množství mělo i svůj následek. Kisame byl velmi rychle pořezán na různých místech, že z něj odkapávalo dosti krve.
Klony na chvilku ustaly s bojem a udělaly okolo Kisameho takový kruh.
V tom kruhu stál tedy Kisame, i když spíše, než stál, tak se pomalu nakláněl. Samehadu držel sotva v rukách a jeho plášť Akatsuki byl vlastně už jen hadr, který měl akorát na rukách a kousku zad.
Kruh okolo Kisameho se ještě zvětšil, jen dva klony zůstaly na původních pozicích, po pravé a levé straně od Kisameho.
Kisame se na ty dva klony pomalu podíval, ale než je stačil shlédnout, tak oba vyrazily.
Ty dva klony daly katany do vodorovné polohy a tak, aby oba trefily Kisameho. Když už byly u něj, tak po něj seknuly a zdálo se, že ho rozsekly na třetiny.
Avšak místo kusů Kisameho dopadly tři kusy nějakého polena i s kousky pláště Akatsuki.
Yorochi i klony se rozhlídli a zjistili, že Kisame a Itachi zmizeli pryč. Yorochi tedy zrušil techniku těch klonů, ze kterých se po zrušení uvolnila Chakra, která se vrátila Yorochimu.
Yorochi se trochu rozdýchával a pořád sledoval okolí.
„Že by ti dva utekli? Ne… tak rychle se nikam nemohli dostat. Ještě budou v okolí.“ pomyslel si Yorochi, napřímil se a naposledy se rozhlédl, ale tentokrát s aktivovaným Genmitsuna Byakuganem.
Velmi rychle zjistil jejich pozici. Itachi podpírajíc Kisameho se snažil utéct pryč.
„Měl bych to dokončit, ale zase se mi nechce bojovat s Itachim. Raději půjdu najít Niwu a Shuna. Bude lepší, když se vrátíme do vesnice.“ uvážil Yorochi a vydal se směrem, kterým pomocí Genmitsuna Byakuganu našel Niwu a Shuna.
Byli dál, než čekal a vyčerpání na něm bylo znát, proto mu ten nový Byakugan nevydržel moc dlouho aktivovaný.
Když našel Niwu a Shuna, tak Shun celkem sprostě nadával, protože byl celý zmáčený. Niwa radši ždímala svoji šálu a rukávy u trička.
„Tak, co?“ zeptal se Shun, když zahlédl Yorochi, ze kterého také dost tekla voda.
„No, bohužel mi utekli, ale už jsem skoro měl Kisameho. Ještě chvilinku a bylo by z něj jen chladné tělo.“ odpověděl Yorochi a sednul si na zem.
„Tak, proč po nich nejdeme?“ zeptal se Shun a vytasil kunai.
„Já už mám celkem dost a ty se jim nedokážeš vyrovnat. A Niwa se specializuje na Genjutsu a v tom je Itachi mistr, takže by taky neměla moc velkou šanci. Raději se vrátíme do vesnice, než na nás pošlou nějaké posily, či tak něco.“ pronesl Yorochi a s neochotou se zvedl ze země.
„Ha, konečně nějací ninjové! Teď vám ukážu!“ křikl nějaký mladík, který vyskočil z křoví kousek od Yorochiho, Niwy a Shuna.
„Nevim, co máš za problém, ale vyjeď, nikdo nemá na tvý kecy náladu!“ odsekl Shun a mladík se více přiblížil.
Mladík byl asi devatenáctiletý. Měl krátké černé vlasy a zelenohnědé oči. Na sobě měl černé tílko, modré kraťasy, sportovní boty, zvláštní hodinky na pravé ruce a na holeních, stehnech, předloktích, bicepsech a pravém oku měl nějaké technologické implantáty.
„Jen tak pro představu, jmenuji se Izon. A teď, k tomu hlavnímu. Ani byste nedokázali odhadnout, jak já nenávidím vás ninjy. Povyšujete se nad ostatní obyčejné lidi i mezi sebou, jen kvůli vašim bojovým umům. Ale… už je čas vás nahradit něčím novým, lepším a silnějším. A hlavně, aby to bylo dostupné každému. Technologie je cesta vpřed, na rozdíl od vašich zastaralých tradic.“ řekl ten mladík a ušklíbl se.
„Technologie je na nic v porovnání s naší silou!“ křikl Shun, rozběhl se na Izona, ale odrazil se od nějakého štítu, nebo bariéry.
„Ha! Technologie je úžasná. Ty implantáty, co mám v sobě, mě posilují, zlepšují mi smysly a dokonce dokážou vytvořit štít. Navíc, krom toho, že zdvojnásobují při aktivaci moji sílu, tak procvičují moje svaly a tak se má síla exponenciálně zvětšuje. Jakékoliv Ninjutsu dokážu odrazit štítem, Genjutsu na mě nefunguje díky lepším smyslům a Taijutsu je také neefektivní, protože už mám příliš velkou sílu.“ řekl Izon a zasmál se.
„No a co my s tím?“ zeptala se Niwa a podívala se na Shuna, který se pomalu zvedal ze země.
„Vy budete první ninjové, proti kterým to ozkouším!“ zařval nadšeně Izon a rozběhl se na Yorochiho.
Už chtěl Yorochiho udeřit, ale ten zachytil lehce jeho pravačku. Yorochi se poté sám rozmáchl pravou rukou, ale nahoru a udeřil s ní jako s kladivem.
Izon zaktivoval štít, ale Yorochi se ani nehnul, jen jeho pravá ruka o poznání zpomalila, ale i tak pokračovala ke svému cíli.
„Jak je to možné?! Štít tě měl odrazit!“ zeptal se překvapeně a naštvaně Izon a Yorochi se usmál.
„Sice jsem hubený, ale moje končetiny váží přes jednu tunu, to je zase můj trénink. A když se rozmáchnu, tak mě nezastaví nic.“ pronesl s klidem Yorochi a pravou rukou pronikl skrz Izonův štít, chytil ho za rameno a zmáčkl.
Izon deaktivoval štít a začal se kroutit v bolestech, protože Yorochiho sevření bylo drtivé.
„Tohle je pravá síla. A nyní, Raiton: Raitoningutatchi no Jutsu.“ řekl Yorochi a z jeho pravé ruky začaly vycházet výboje, které přenášel do Izona a tím ho paralyzoval a vyzkratoval mu i ty jeho implantáty.
„Hm… a co teď s ním?“ zeptal se Shun a lehce nohou strčil do Izonovy nohy.
„Nevím. Není úplně nepřítel, ale ninjům a hlavně nezkušeným by mohl ublížit. Nejlepší by asi bylo, abychom ho vzali do Konohy, tam mu nechali vyndat implantáty a vymazat paměť.“ odpověděl poměrně chladně Yorochi, až naháněl strach.
„Ale poneseš ho tam sám.“ řekl Shun ze srandy a Yorochi se na něj děsivě podíval.
„Ten pohled. Něco není zcela v pořádku.“ pomyslela si Niwa a rozhlédla se po okolí.
„Tak dobře, ponesu ho já, jen na mě takhle nečum.“ pronesl nervózně Shun a odvrátil od Yorochiho zrak, protože Yorochiho pohled byl nesnesitelný.
„Zdá se, že se rychle naštve. Další horká hlava.“ pomyslel si Shun, hodil si Izona přes záda a pousmál se.
„No, teď vás opustím. Nadešel můj čas.“ řekl záhadně Yorochi, že to vyznělo, jakoby měl za minutu umřít.
„Nevypadáš, že bys měl natáhnout bačkory. Copak?“ zeptal se Shun a Yorochi se zasmál.
„Popravdě tu ani nejsem. Už na začátku mise jsem vytvořil tento klon a sám jsem se vydal po určité stopě. Nechtěl jsem vás tahat s sebou, aby se vám ještě něco nestalo. A přeci jen je to už několik dní a tak já zde, klon, jsem už vypotřeboval všechnu Chakru. Uvidíme se ve vesnici. A Páté Hokage vyřiďte, že jsem se zpozdil. Jdu totiž po Uchihovi.“ pronesl Yorochiho klon, aniž by upřesnil, kterého Uchihu myslí.
Následně se z toho klonu ztratily všechny barvy a zůstala jen lesklá kovová. Klon se proměnil v kovovou sochu, která spadla se zaduněním na zem a jakoby se roztekla. Kov z ní zmizel v půdě a Shun i Niwa se na to ohromeně dívali.
„Čím víc ho poznávám, tím víc se mi zdá divnější.“ řekl Shun a vyrazil směrem ke Konoze a Niwa samozřejmě šla za ním.
Pravý Yorochi byl hodně daleko od nich, poblíž Skryté Dešťové vesnice.
Seděl u stromu, díval se na oblohu a zdálo se, že někoho netrpělivě očekává. A také se dočkal.
Před Yorochi se objevil menší pluk ninjů z Dešťové v čele s mužem, který měl na sobě plášť Akatsuki, černé piercingy ve tváři, měl dlouhé zrzavé vlasy a v očích Rinnegan.
„Á, konečně jsi přišel. Dostal jsi mou pozvánku?“ zeptal se Yorochi s opovržením v hlase.
„Pozvánkou myslíš, jak ses objevil z čista jasna v Dešťové, rozbořil několik bloků a v zemi zanechal obrovský nápis: ´Přijď si pro mě, Peine! ´?“ zeptal se muž z Akatsuki a Yorochi s úsměvem přikývnul.
„Ty bastarde! Zaplatíš za to, co jsi udělal ve vesnici!“ zařval jeden ninja z pluku a vyrazil proti Yorochimu s kunaiem v ruce.
Yorochi si stoupnul, a když byl ninja těsně před ním, tak do něj Yorochi udeřil dlaní a s takovou silou, že ninja odletěl kamsi v nenávratnu za obzor a zanechal za sebou krvavou stopu.
„Škoda, myslel jsem si, že přijdeš osobně a v plném počtu, ale, asi tě k tomu budu muset donutit.“ řekl otráveně Yorochi a lehce povytáhl katanu.
Když to udělal, tak zasvištěl vítr a Yorochi opět zandal katanu zpátky do pouzdra.
„Rozmyslel sis, jak budeš bojovat?“ zeptal se Pein a Yorochi jen pokynul, aby se Pein otočil.
Poté, co se Pein otočil, spatřil hrůznou podívanou. Všech třicet šest ninjů, které si s sebou přivedl, leželo v udusané půdě zalito vlastní krví. Ani jeden z nich nebyl naživu.
„Taková rychlost. To je obdivuhodné.“ poznamenal Pein a otočil se zpátky na Yorochiho.
„Děkuji za poklonu. A mohu mít jedno přání?“ zeptal se Yorochi a Pein na něj pohlédl, jakoby mluvil se šílencem.
„Myslíš poslední přání? To už uvažuješ nad tím, že tě porazím?“ opáčil Pein a Yorochi zakroutil hlavou.
„Ne, to ne. Jen si prosím, přiveď i ostatních pět sfér. Bojovat jen s Ningendō mě nebude bavit.“ pronesl s klidem Yorochi a Pein se na něj opět pohlédl, jako na duševně chorého.
„Myslíš si, že budeš stačit i jen proti jedné?“ zeptal se Pein, když to tělo rozervala nějaká neuvěřitelná síla na čtyři kusy.
„Jo, jedna sféra je příliš málo, pro mě.“ odpověděl Yorochi a pohlédl na to, jak rozerval to tělo.
Ze země za tělem čouhal kovový sloup, který zahýbal k místu, kde předtím stál Pein a přesně v tom místě se dělil na několik ramen, které Yorochi využil k roztržení těla na kusy.
Yorochi zrušil ten sloup a následně si opět sedl ke stromu a pohlédl na oblohu, která se začala zatahovat bouřkovými mraky.
Spustil se pořádný liják, ale i tak Yorochi zůstal na místě a vyčkával. Měl svůj velký důvod, proč čekat. Měl svůj vlastní úkol, který si sám zadal. Misi, kterou mohl splnit jen on, protože nikdo jiný by nestačil.
Kapky dopadaly na Yorochiho tvář a připomínaly slzy. Přesně v ten okamžik se tam objevilo pět postav v pláštích Akatsuki, se zrzavými vlasy, černými piercingy ve tvářích a Rinneganem v očích.
„Vítejte. Určitě se pobavíme, ale odsud odejde jen jediný vítěz. A kdopak to asi bude vážení?“ začal s teatrálním výstupem Yorochi a jeden z Peinů, sféra Jigokudō, vyrazil k Yorochimu, ale Yorochi naznačil, aby se Pein zastavil.
„Neměl bys nejdřív oživit Ningendō?“ zeptal se Yorochi a každá sféra se na něj překvapeně podívala.
„Proč nám necháváš výhodu?“ zeptala se sféra Tendō, zatímco sféra Jigokudō šla oživit roztrhanou sféru.
„Chci si užít boje. A přece jen je lepší, když je nepřítel v plném počtu.“ odpověděl Yorochi a zasmál se.