Ishidate

Kapitola osmnáctá: Útěk

Dvojce vyšla z budovy na malé náměstíčko přímo před ní. Hengoku trval na tom, že se musí zastavit doma a vzít si potřebné věci.
Trvalo to pár minut a ocitli se před jeho domem. Vypadal velmi neudržovaně a staře, stejně jako Hengoku. Vešli tedy dovnitř.
„Chvilku počkej, jenom opráším staré ninja vybavení a vezmu si nějaké jídlo na cestu,“ sdělil stařík.
„Dobře, počkám tady,“ řekl Ishidate a dobře věděl, že taky musí ještě něco udělat než vyrazí. Byl velmi vyčerpaný z celého toho cestování a zranění ho stále dost omezovalo. Rozhodl se tedy po druhé v životě použít svůj pečetící prsten, který s ním a katanou přinesli kdysi do Konohy. Zformoval pečeť a křikl: „Kai.“ Znaky na jeho prstenu zeleně zaplály a hned na to zelená záře obklopila celé jeho tělo. Cítil jak z něj odpadá únava, jak ho přestává bolet zraněná ledvina a dokonce všechen stres byl ten tam. Byl teď připraven na cokoliv, co ho čeká. V hlavě se mu přemítaly všechny tváře ninjů, kteří s ním vyrazili na misi. Sám pro sebe si řekl, že se vrátí buďto s nimi, nebo se nevrátí vůbec.
„Můžeme vyrazit,“ řekl Hengoku, který se znenadání objevil za mladým ninjou oblečený ve staré bojové ninja uniformě a s čelenkou z Yugakure no Sato.
„Dobře, budu se držet všech stop, protože nepočítají s tím, že je někdo bude sledovat, nebudou si dávat pozor. Pokud budeme mít štěstí, dohoníme je než se dostanou za hranice,“ sdělil a otočil se hnědovlasý mladík.

*****

Dvojce shinobi proskakovala lesem, co jim síly stačily. Uběhly asi dvě hodiny od toho co vyrazili z Shirakawy směrem ke Kaminari no Kuni. Ishidate cítil, že se blíží k cíli. Při cestě nařídil starému pánovi, aby co nejlépe maskoval svoji chakru. Náhle se mezi stromy objevilo něco, co vypadalo jako nedávné tábořiště. Okamžitě k němu zamířili.
„Tady se utábořili, ohniště je ještě teplé,“ pozoroval mladík.
„Tady zase seděli tři lidé a zde byli zajatci, kteří museli klečet na kolenou,“ pokračoval ve výkladu Hengoku, který ohromil svými schopnostmi Ishidateho.
„Jsou tak hodinu před námi. Bojím se, že to nestihneme včas. Jakmile se dostanou na území Kaminari no Kuni bude velmi obtížné je zastavit,“ skočil do toho zase hnědovlasý shinobi.
„Tak tedy zrychleme!“

*****

Světlo, které se odráželo od Měsíce osvětlovalo prostor a vytvářelo zajímavou hru stínů. Netrvalo to dlouho a pronásledovatelé se dostali na vzdálenost přibližne dvaceti minut za svou kořist. Horší však bylo to, že už překročili hranici. Pohybovat se na území cizí země nebylo vůbec jednoduché – kdekoliv se mohli vyskytovat jiní ninjové, nebo skryté pasti. Ishidate přemýšlel o plánu. Bylo jasné, že ve dvou lidech nemohou napadnout skupinu, která čítá více než dvacet členů. Dalo se také předpokládat, že to budou velmi zkušení ninjové. Jedinou šancí bylo odvést pozornost a co nejrychleji osvobodit ostatní. Při tom přemýšlení si mladý shinobi vůbec nevšiml, že se blíží k středně velké pevnosti, která nejspíše fungovala jako hlídkovací stanoviště ninjů z Kumogakure no Sato. Pokynul směrem ke spolubojovníkovi a oba doskočili do malého křoví na okraji lesa.
„To není dobré, určitě přespí v této pevnosti. Teď se naše šance ještě více zmenšují,“ šeptl Ishidate.
„Naopak, zvětšily se. Můžeme se proplížit dovnitř a nepozorovaně se potom vytratit,“ řekl Hengoku.
„Takhle jsem nad tím nepřemýšlel, ale musíme být velmi opatrní. Půjdu první,“ sdělil mladík s vážným výrazem.

*****

O chvilku později se dva ninjové plížili při malé hradbě. Měli velké štěstí, protože nikdo nebyl na stráži. Snadno proklouzli do útrob pevnosti.
Teď bylo klíčové najít vězně, což nebylo tak těžké po všem tom křiku co se ozýval z podzemních prostor. Zamířili tedy tam.
„Takže nám neřekneš kolik má Konohagakure aktivních shinobi co?“ zeptal se ninja s čelenkou Kumogakure.
„Nemám důvod ti něco říkat a už vůbec ne o Konoze,“ odpověděl shinobi s páskou přes nos.
„No ještě máme sedm dalších věznů, kteří budou mluvit, takže pro ně...“ nedořekl vyslýchatel, protože se mu zabodl kunai hluboko do krku. Jediné co stihl bylo poslední zachrčení.

Ze stínů vykročilo duo starého a mladého ninjy.
„Jsi to ty Ishidate?“ potěšil se Kotetsu.
„Ano, teď ale není čas na tlachání, musíme najít ostatní!“ řekl hnědovlasý shinobi, zatímco rozvazoval zničeného Kotetsua.
„Jsou kousek odsud, unavení, hladoví, ale zdraví. Dali nás do cely, která se dá otevřít jedině zvenku.“
„Kolik strážných je hlídá?“ otázal se Ishidate.
„Jen dva, zbytek spí, nebo odpočívá nahoře,“ odpověděl domlácený ninja z Konohagakure no Sato.
„Dobře to zvládnu sám. Běž teď s panem Hengoku k hlavnímu vchodu, budete nás krýt pokud to půjde špatně.“ Po té se skupinka vyšla z místosti a na první křižovatce se rozdělila.

*****

„Nádech, výdech. Kontroluj svoje dýchání a neunáhluj se,“ toto si Ishidate opakoval pořád dokola, když pozoroval zpoza rohu dva strážné a klec plnou unavených spolubojovníků. Nebylo pochyb o tom, že je klec opatřena i nějakou bariérou. Věděl, že musí nechat na živu jednoho ze strážců. Uchýlil se proto k jisté metodě: „Nehan shouja no Jutsu!“
Všichni v místnosti začali usínat a během tři vteřin také usli. To byla skvělá příležitost, aby mladík zajmul jednoho ninju z Kumogakure. Zvednul ho, přitiskl ke stěně a zacpal mu ústa. Lehkým pokynutím prstů ho uvolnil z genjutsu.
„Teď pro mě uděláš jednu laskavost – otevřeš tu klec. Já potom popřemýšlím a možná tě nechám na živu,“ sdělil s ledovým klidem své oběti, která na znamení souhlasu pokývala hlavou.
Nepřátelský ninja pomalu vytáhl ze svého pouzdra malý papírek s pečetícím symbolem. Ishidate pohcopil a obratně se z pozice vepředu přesunl dozadu, ale stále tak, aby kontroloval ninjovy pohyby a ústa. Pomalu ho dotlačil až k bráně. Strážný pak přiložil lísteček na branku a bariéra byla ta tam. Bohužel to byla poslední věc, kterou v životě udělal. Chladný kousek kovu mu projel krkem jako nůž máslem. Hnědovlasý shinobi poté probudil všechny vězně v kleci, kteří byli mile překvapení, že ho vidí. Hned na to vyrazili směrem ven.

*****

Skupinka deseti lidí uháněla noční krajinou a spěchala rychle pryč od Kaminari no Kuni směrem ke svému domovu v Konohagakure. Do východu Slunce už nezbývalo dlouho a bylo nutné dostat se co nejdál. Jakmile se totiž ninjové v pevnosti vzbudí, nadšení nebudou.

***** Pokračování příště