Láska a strach, čemu podlehnu? část 2. - Tlukot srdce těch dvou

„Crr… crr… sakra ten zatracenej budík! Ach jo! To už je ráno?“ Naruto povzdechl.
Ranní světlo proniká do pokoje. Hrozně se mu nechtělo vstávat. Se zavřenýma očima hmatal a hledal po stole svůj zvonící budík, vypnul ho. Líně se zvedl a kráčel se podívat k oknu.
„Dneska by mělo být zataženo,“ řekl si.
Šel do koupelny si vyčistil zuby. Učesal se, aby dneska aspoň vypadal trochu k světu, protože má dneska zajít k Hyuuga opravit střechu. A co víc, aby se aspoň trošku líbil Hinatě. Rychle se nasnídal. Hodil na sebe tričko, kalhoty a mohl vyrazit.
Cestou k Hyuuga potkal Nejiho, jak jde opačným směrem na hlídku.
„Neji! Ví o tom v domě, že tam dnes budu pomáhat opravit tu střechu?“
„Jo Hinata to říkala strýcovi, ale budete tam dneska sami, protože jsou všichni pryč.“
„Sami? To jako myslíš jen já a Hin?“ Diví se Naruto.
„Jen, aby ti tam neomdlela Naruto!“
„V tom taky doufám.“
Hinata šla otevřít Narutovi, dneska nevypadala moc dobře.
„Ahoj, vypadáš trochu unaveně“
„Moc jsem se dneska dobře nevyspala,“ odpověděla Hin.
„Můžeš mi ukázat tu střechu a místo, kde je nářadí?“ zeptá se. Hinata ho vedla do nářaďovny, ukázala mu půdu a svůj pokoj.
„Tak to mi už stačí, díky. Jestli se chceš vyspat tak běž, já už si poradím.“ Hinata uposlechla a šla si do pokoje lehnout. A Naruto se dal do práce.
Po třech hodinách strávených na střeše se Narutovi podařilo opravit jednu polovinu poškozené střechy, najednou začalo hodně pršet. Musel sundat a uklidit všechno nářadí do domu. Jelikož mu to trvalo hodně dlouho, byl z toho deště promočený až na kost.
Hinatu vzbudily kapky deště, které padaly na okenní plechovou římsu. Najednou uslyšela někoho klepat na dveře jejího pokoje.
„To je Naruto!“ uvědomila si.
„Počkej chvíli, jen se obleču.“
Šla ještě do koupelny si opláchnout obličej. Zmateně hledala svůj ručník, až shodila skleničku s kartáčkem na zuby do umyvadla. Naruto to uslyšel. Už si dělal starosti, jestli se jí něco nestalo.
„Je všechno v pořádku?“ Zeptal se.
Rázem už otevírala dveře. Hinata se trochu červenala. Ruce se jí třásly, rychle je schovala. Vlasy rozcuchané a na konečkách trochu mokré od vody. Do očí se mu nechtěla podívat. Narutovi se ale její nesmělost líbila, trochu se podrbal ve vlasech.
„No chtěl jsem se zeptat, jestli nemáš nějaký ručník. Venku se spustil takový slejvák, že jsem úplně promočený.“
„Ji-jistě hnedka ti nějaký přinesu.“
Když se Hinata vrátila do pokoje, spatřila Naruta nahoře bez. Úplně zrudla, když uviděla jeho nahé tělo. Stála tam nehybně do té doby, až si neuvědomil, že je už zpátky. Nemohla se ani hnout, s ručníkem v ruce se pořád dívala do země. Naruto k ní přišel a ručník si vzal.
„Děkuju ti“
„N- není zač“
„Trochu jsem se svlékl, oblečení je promočené, dám to usušit. Nevadí ti to?“ Hinata zavrtěla hlavou. „ Při-přinesu ti skleničku vody.“ Šla do kuchyně.
Naruto ještě kuchyň neviděl, tak se šel podívat.
Hin se pokoušela nalít vodu tak, aby se nějak nerozlila. Ani si toho nevšimla, že chlapec stojí za jejími zády. Otočila se a Naruto jí zíral do očí. Rychle uhnula očima někam jinam.
Naruto zvedl ruce a vzal si skleničku tak, že se dotkl jejích rukou. Položil skleničku na stůl a vzal si její ruce do svých.
„Máš je úplně ledové. Není ti zima?“
Hinata byla tak blízko něj, že cítila to velké teplo co ze sebe vydával.
„Hinato?“
Hin reagovala tak, že se na něho podívala. Jeho obličej se čím dál přibližoval.
Ústa jen centimetr od těch jejích, cítila jeho dech, takové teplo. Uslyšela nejen svůj tlukot srdce, ale i jeho. Byl docela rychlý, tak rychlý až měla pocit, že jí vyskočí z hrudníku. Jeho rty se dotkly těch jejích. Polibek tak vzrušující. Chutnala sladce po jahodách. Rukou se dotkl její šíje, vlasy ovinul kolem prstů. Měla tak hebké hladké vlasy, jako hedvábí. Svou druhou rukou se dotýkal pasu.
Hinata byla z toho tak vzrušená, až jí naskočila husí kůže. Nebyl to jenom jeden polibek, vypadalo to, jako kdyby se nechtěli od sebe odtrhnout. Ale už jim nestačil dech.
Oba dva se odtrhly od sebe, jejich dech nabralo rychlé tempo. Nastala minuta ticha, nevěděli co říct, jejich hlavami probíhali všelijaké myšlenky. Až Naruto nepromluvil.
„Hinato, já jsem si včera uvědomil, že jsem se do tebe zamiloval.“ „Hin se podívala do těch jeho upřímných očí.
„A –a, co Sakura? Já jsem si myslela, že jí miluješ.“ „Hinato. Mám jí rád, ale nic víc. Jen jsem byl včera zklamaný, že mi Sakura řekla, ať už přestanu hledat Sasukeho. Já vím, že je to její životní láska a on je můj přítel. Proto to nechci vzdát. Hinato! Já už jsem si uvědomil, že tě miluju.“
Hin se štěstím vyvalily slzy.
„Naruto, víš jak dlouho jsem na takovou chvíli čekala? Už od akademie jsem tě sledovala. Už od té doby jsem byla do tebe zamilovaná.“
Naruto pevně objal Hinatu a políbil jí na čelo
„Teď už to konečně vím“
Po chvilce…
Clapec si vzal skleničku do ruky a napil se trochu vody. Podíval se na Hinatu.
„Ještě nikdy jsem tě neviděl tak klidnou,“ řekl Naruto.
„To je asi tím, že jsem měla vždycky strach a obavy, už se tě nebojím,“ svěřila se tmavovláska.
„Ty ses mě bála?“ zeptal se.
„Ne, jen jsem se bála být v tvé přítomnosti. Vždyť víš, jak jsem před tebou pokaždé omdlívala a celá se červenala.“
„No mě se to tvoje omdlívání a červenání pokaždé líbilo.“ Naruto se na Hinatu usmál.
„Tak už neprší, půjdu dokončit tu střechu,“ řekl chlapec.
„Pomůžu ti.“ Přidala se Hin.