NaruHina - Milý deníčku... I.

Milý deníčku

Naruto:
3. 10. 2011
Milý deníčku,
nevím proč zrovna teď, v tuhle dobu, ale připadám si hrozně. Jestli se tomuhle říká puberta, chápu, proč na to každý nadává… Nejsem na to ale trochu starý? No jo, to bude ono, za týden mi bude sedmnáct. Mám to! Třeba mám krizi středního věku! … Máš pravdu, tím to asi nebude. No, dost blbostí. Co bych tak o dnešku napsal… Povídal jsem si se Sasukem, za což mě zmlátila Sakura-chan, jako obvykle. Jsem docela rád, že už jsme s ním kamarádi, to nepřátelství mě štvalo. Posledních pár dní nemáme žádné mise, tak se jen tak flákáme na cvičišti a ulicemi. Potkávám každý den spoustu lidí, Ino, Leeho, Kibu, všechny… Má někdo z nich tušení, že budu mít narozeniny? Co to plácám, jistěže ne. Mohl bych si za těch sedmnáct let zvyknout.

Hinata:
3. 10.2011
Milý deníčku,
Už je to skoro tady! Plánovali jsme to celý rok, a už to bude jen za týden! Nevím ale, jestli se mu to bude líbit… Co když ne? Ne, Hin, na to nesmíš myslet, určitě bude. Doufám, že nám vyjde počasí… Hlásili sice, že má být hezky, ale známe konožské meteorology. Se Sakurou půjdeme pozítří nakupovat poslední detaily do výzdoby, celkem se i těším, i když s ní nejsem moc ráda, přece jenom, Naruto ji miluje… No, to je jedno. Prostě už se těším na neděli.

Naruto:
4. 10.2011
Milý deníčku,
to bylo zas ráno! Pondělí a Kakashi nám hned napaří trénink, že by jeden lehl. Jediný pozitivní na tom je, že už to mám za sebou. Hned jsem pak valil do Ichiraku na ramen. Potkal jsem tam tým 8, co už měli taky padla. Nemůžu si pomoct, vždycky když je v místnosti Hinata, jsem tak nějak nesvůj. Nevím, čím to je, jestli tím jejím věčným ruměncem? Všiml jsem si jednou, že se na mě dívala. Zkontroloval jsem si oblečení, vlasy… nic nebylo v nepořádku, tak proč? Asi bych tam byl dýl, abych to zjistil, ale už mi došly cachy, tak jsem šel domů. Večer byl celkem fajn, stavil se Iruka-sensei na kafe, tak jsme si alespoň popovídali. No nic, padají mi víčka… Tak zase zítra.

Hinata
4. 10. 2011
Milý deníčku,
dnes byl skvělý den! Ráno jsme měli pohodové, a když jsme dostali volno, šli jsme s klukama do Ichiraku. A hádej, kdo tam byl! Naruto! Nechtělo se mi už ani moc jíst, jak jsem byla nervózní. Ale představ si, viděla jsem, jak se na mě díval… Musela jsem na sobě mít něco divného, podle toho, jaký měl při tom výraz. Když jsem ale šla na záchod, ničeho divného jsem si nevšimla. Možná jsem opravdu paranoidní a on se ani nedíval… Jo, to bude tím.

Naruto:
9. 10. 2011
Tak, a je to tady. Zítra je mi sedmnáct, jsem zase o rok starší. Když si to tak představím, ubíhá mi to sakra pomalu. Představa dalších třiceti, čtyřiceti, padesáti let je až ubíjející. Navíc, když si každý rok nevzpomene nikdo, možná někdy Iruka… Nenechám si zítra zkazit náladu – budu dlouho spát, dám si dobrej oběd v Ichiraku a večer to trochu zapiju. Už je mi přece sedmnáct, v mým věku už každej pije, ne? No, jen abychom neskončili jako babča Tsunade…

Hinata:
9. 10.2011
Milý deníčku,
dnes jsme provedli poslední úpravy a vše je připraveno na zítřejší překvapení. Místo, které jsme vybrali, je vážně krásné. Už jsem o něm psala? Taková menší louka nad sochami Hokage, ozdobili jsme ji lampiony a květinami, daly jsme tam spoustu dek k sezení. Zítra si přivstaneme, aby bylo včas hotové občerstvení. Spousta ramenu… Taky pečeme dort. Se Sakurou jsme vybraly čokoládovo-kokosovou příchuť, myslím, že to má rád. Když tak to napravíme ramenem, ten u něj nic nezkazí. Taky doufám, že nedojde pití… Asi bych se tím neměla tolik zabírat, že? Když to nejde, bude to oslava pro Naruto-kun, musí to být perfektní!

Naruto:
11. 10. 2011
Milý deníčku,
promiň, že jsem včera nic nenapsal, ale nevěřil bys, co se stalo! Šel jsem takhle do Ichiraku, že svoje sedmnáctiny nějak oslavím a potkal jsem tam Sasukeho. Víš, bylo to zvláštní, on tam moc nechodí. Dali jsme se tak trochu do řeči a pak řekl, že mi chce něco tajného ukázat a ať jdu s ním. Byl jsem zvědavý, tak jsem šel. Zavedl mě celkem daleko, až nahoru nad Konohu, navíc když už byla docela tma. Začalo ubývat stromů a tmy přibývat. Prosvítalo přes ně zapadající slunce a trochu jsem se zasnil. Když jsem se probral, už jsem nikde Sasukeho neviděl. Teda, vlastně jsem neviděl vůbec nic. Začal jsem tam pobíhat kolem, až jsem někde blízko ucítil chakru, tak jsem běžel za ní. Doběhl jsem kamsi, kde končily stromy a náhle se tam rozsvítilo oslnivé světlo. Chvilku jsem nic neviděl a jen tak mžoural, ale řeknu ti, stálo to za to! Stála tam snad celá ninja Konoha.
„Překvapení!“
No, a v tu chvíli mi došlo, o co jde. Oni pro mě udělali oslavu! Deníčku, jsem tak šťastný! Bylo tam spousta ramenu, hudby, dárků a Hinata se Sakurou mi upekly krásný dort ve tvaru žáby. Tak jsme slavili a pak někdo zesílil hudbu a byla z toho dance party. Jak už to bylo, přinesli tam pití a tak… Nevím, jak a kdy jsem se dostal domů, proto jsem ani nenapsal včerejší zápis. Ale to, co si pamatuju, bylo naprosto skvělý! Akorát mě ráno celkem bolela hlava…

Hinata:
11. 10. 2011
Milý deníčku,
včerejšek byl lepší, než jsem si uměla představit! Sasuke se svým genjutsu odvedl super práci a Naruto byl z oslavy tak nadšený! Celý večer nám za to děkoval. Všechno šlo podle plánu – začátek, dárky, krájení dortu i pozdější část. Ale to nejlepší (alespoň pro mě) přišlo úplně nakonec.
Naru byl kolem druhé, když party už končila, tak trochu mimo, tak jsem se nabídla, že ho doprovodím domů, aby se mu něco náhodou nestalo (no, taky jsem nebyla úplně čistá, ale co). Cestou se mi chvilkami opíral o rameno a povídali jsme si, i když to nebyla zrovna inteligentní konverzace. Připadala jsem si jako v nebi, vlastně div že to se mnou neseklo. Byla jsem užitečná pro Naruta-kun… Ale teď se, deníčku, podrž! Když jsme byli už skoro před jeho dveřmi, poděkoval a řekl „Hin, víš vůbec, jak fajn jsi holka?“ Myslela jsem, že omdlím, ale byla by to škoda. Potom se totiž sklonil a … POLÍBIL mě! Ach, jsem tak šťastná, že bych skákala radostí až do stropu. To je pro dnešek vše, tak zase zítra.