Sasukeho první noc u Orochimara

Byla chladná, tmavá noc a na skále v plášti zahalený stál mladý chlapec. Po tvářích mu pomalu stékaly slzy, jeho černé vlasy vlály ve větru a červeno-černé oči hleděly do dáli. Přemýšlel nad tím, co udělal. V hlavě viděl jen čtyři osoby; jeho maskovaného učitele, růžovovlasou kamarádku, která ho milovala a obdivovala, blonďatého kamaráda, ale zároveň rivala, který ho vždy dokázal vytočit a v neposlední řadě nenáviděného bratra, kvůli kterému se vlastně v této situaci ocitnul.

Otřel si slzy a seskočil dolů ze skály k malému potůčku, opláchnul si obličej a posadil se na kámen vedle jeskyně. Stále si v hlavě opakoval: "Udělal jsem správně, že jsem odešel? Nešlo to nějak jinak?“ A zase mu sjela slza po jeho hladké tváři. Lehkým mávnutím ruky si slzu otřel a snažil se uklidnit.

Jak tam tak seděl, najednou za sebou uslyšel něčí kroky. Rychle sebou škubnul a otočil se. Uviděl ve stínu schovanou postavu s černými vlasy a leskle bílou pletí; připomínal spíše hada nežli člověka.
"Sasuke, co tu děláš? Proč nejsi uvnitř?“
Sasuke jen sklopil hlavu dolu a odpověděl: "Potřeboval jsem na chvíli jít na vzduch."
Snažil se zakrýt slzy, které ještě před chvílí tekly.
"Nemusíš skrývat své city, můj malý Sasuke. Chápu, že se ti stýská po Konoze…“
"Ne, nestýská!“ odsekl Sasuke a zas sklopil hlavu dolů.
"No dobře,“ odsouhlasil hadí muž, otočil se a šel zpátky do jeskyně.
"Orochimaru-sama!“ vykřikl Sasuke.
"Ano?“ odpověděl Orochimaru.
"Pomozte mi zesílit, co nejvíc to půjde," řekl Sasuke tichým hlasem.
"Neboj. všechno má svůj čas, vím. že chceš překonat a zavraždit svého bratra Itachiho,“ odpověděl mu Orochimaru.
"Není to můj bratr! Už dávno ne!“ vykřikl Sasuke.
"Měl bys jít už raději spát, zítra tě čeká náročný den, začneme s tvým tréninkem,“ vysvětloval mu Orochimaru.
Sasuke se jen naposledy ohlédnul do dálky, otočil se a šel směrem do jeskyně. Orochimaru se vydal hned za ním a jen si pro sebe zamumlal: "Už se nemůžu dočkat tvého těla, můj malý Sasuke."