Jednorázovka
Mladá kunoichi utíkala po prašné, úzké cestě skrz les. Cestu jí osvětloval pouze Měsíc, který čas od času prokoukl skrze tmavé mraky. Lehký podzimní větřík si pohrával s jejími růžovými vlasy a její smaragdově zelené oči se upíraly někam do dály. Po chvíli z cesty hbitě odskočila na nejbližší pevnou větev a z ní skákala na další a další. Ani nevěděla kam běží, jediné co věděla bylo, že už nedokáže zůstat doma... doma v Konoze. Připadala si tam jako ptáček lapený v kleci.
Seděl vysoko v koruně stromu a zoufale shlížel na představení odehrávající se na cvičišti pod ním. Svist meče – zvuk pro něj jinak lahodící, mu teď drásal nervy ve spojení s tím, kterak si ta nešťastnice počínala. Drobná dívka s bělostnými dlouhými vlasy, které jí při každém pohybu zavazely, byť je měla vzadu alespoň pofidérně svázané, se krom meče, jenž jí do ruky vůbec nepasoval, protože jej držela křečovitě až hanba, potýkala také s o několik čísel větším na první pohled pánským temně tyrkysovým kimonem.
Znáte ten pocit, kdy víte, že už někoho nikdy neuvidíte?
Že to léto bylo jediné, co máte?
Ty polibky a objetí...jsou jen vzpomínka?
Já to bohužel znám.
„Jsem rád, že jste tady, senseii.“
„A co bylo tak naléhavého, Minato, že jsi mě musel vyrušil z mého každotýdenního turné po horkých pramenech určených zcela pochopitelně jinak pouze dámám?“
„Potřebuji pomoct s Kushinou.“
„Ah, tušil jsem, že to přijde. Je sice pravda, že když jsi se oženil, trochu jsem se začal obávat, že na tento rozhovor už nedojde, ale teď je to tady. Tak co potřebuješ vysvětlit?“
„Ne, to ne, senseii, já znám vše, co potřebuji. Nemějte starost!“
Naruto vs. Jiraiya
Ohodnoťte Váš vzťah k zvieratám (1-vynikajúci, 4-neviem ich vystáť).
Hm, to by snáď mohlo byť za 2.
Ste alergický na srsť alebo na perie?
Nie. Neškriabe ma z nich koža ani sa mi nerobia vyrážky.
Mal(a) ste v minulosti nejakého domáceho miláčika? Ak áno, ohodnoťte Váš vzťah k nemu (1-vynikajúci, 4-neviem ich vystáť). Ak nie, pokračujte k ďalšej otázke.
Blchy sa do toho asi nerátajú, čo? Nie nemal.
Preferujete spoločnosť komunikatívnych jedincov? (1 - jednoznačne, 4-neviem ich vystáť).
Proč bojuji?
Oni říkají, že lidé bojují jen proto, aby umírali.
Já řekl, že lidé bojují, aby žili.
Nevím, co je na tom špatne, ale jiný mé myšlenky nepochopili.
Jenom on, on jediný mne chápal a já? Co jsem udelal?
Pokusil se zničit naši vytrvalou práci... Proč?
Na co jsem tenkrát myslel?
Už vím. Chtel jsem vytvorit svět bez bolesti. Jak?
Ubožejc, než kdokoli jiný. Kdo by mohl být štastnej, ve snu?
Co jsem si to proboha myslel?
Jenom jsem rozputal ješte vetsí peklo, jako to, které tady bylo předtím.
A teď? Teď mne již po druhé zabil...
Zajímaví lidé, Naruto, Sasuke a Kakashi.
Stojím tady, v hrudi mám obrovskou díru.
Co se stalo? Aha, umírám.
Chránil jsem osobu mne nejdrahší.
A teď umírám, a ty? Ty žij, Zabuza-san.
Prosim, zústaň stát na strane vítezú.
Sliším vše okolo mne, vidím vše. Avšak mluvit nemúžu.
Chci mu toho tolik říct, ale nedokážu to.
Bojuje v jméne msti? Nebo? Ani teď nevím pochopit, na co myslí.
Možná je tohle konec mé cesty s ním, padá k zemi, umírá též.
Leží hned vedle mne, chci mu to říct, ale nemúžu, nedokážu.
NAVŽDY TVŮJ
Udělal jsem pro ni vše.
Dal jsem téhle vesnici, mému domovu, to co jsem měl. Čas, lásku, péči. Byl jsem u jejích velkých i malých úspěchů. Tišil jsem ji, když plakala a radoval se, když vzkvétala. Byl jsem otcem i přítelem. Byl jsem jí vším, jako ona byla vším mně.
„Neznič ji. Prosím.“
Ano, já velký Mizukage prosím. Pro svoji vesnici. Pro dílo mé i dílo mých předků.
„Čekal jsem od tebe víc, Yaguro. Jsi až hloupě slabý.“
Kiri
V Yagurovom Vodnom zrkadle sa objavila útočiaca Mei a okamžite proti nej vyrazil jej odraz. V okamihu zrážky sa oba klony zmenili v oblak kyseliny a pary, ktorý podráždil oči ANBUov a prinútil ich zmeniť pozície. Z oblaku sa vynorila skutočná Mei, schmatla Yaguru a obsah svojich úst vtlačila do tých jeho.
„Ukončite boj!“ skríkol Ao na prítomných. „Je koniec!“
Došiel k Mei a položil ruku na jej plece.
Vrtící se ohon
Ve skalnatém městě vládlo absolutní ticho. Naprosté bezvětří nebylo vůbec časté. O to víc se dlouhovlasá kunoichi soustředila na své okolí.
„Jsi v pořádku, Yugito?“ zeptal se démon svojí jinchuuriki.
„Přišla zpráva od Raikageho.“
„Akatsuki. Doufám, že bude Bee s Gyūkim v pořádku.“ Žena se pousmála.
„Killer Bee možná svojí enkou působí komicky až směšně, ale rozhodně patří mezi elitu. Nezapomínej, kdo nás trénoval. Pokud si pro něj Akatsuki přijdou, nemají sebemenší šanci.“
Zabedněnec
Manželský pár se zastavil v Ichiraku na rychlý oběd. Když Naruto bleskově vyprázdnil druhou misku rámenu, natahoval se po manželčině porci. Bylo tradicí, že jí s příliš sytým pokrmem gentlemansky pomáhal. Překvapením mu poklesla čelist, když se jeho nabídka tentokrát neshledala s úspěchem, nýbrž byl odmítnut.
“Čo si myslíš, že robíš, Hachi? Povedal by som, že stačí,” gestikuloval Bee rukami pred svojou tvárou, zatiaľ čo Hachibi znudene máchal chvostmi všade naokolo a býčiu hlavu nakláňal slnku.
“Bohužiaľ, Bee, ja sa nemôžem máčať v tom vašom jazierku. Dopraj mi teda aspoň chvíľu bez tvojich veršov,” prosil ho jeho niekoľkochvostý priateľ a Bee sa po jeho slovách musel otočiť tvárou vzad. Chvíľu len tak postával a prezeral si vodnú plochu pred sebou, až ho nakoniec oslovil opäť.
PowerLESS
„Hoj, kluku, tak slyšíš mě? Jestli jo, věnuj mi pozornost. Po všech těch letech si odpověď zasloužím.“
Kazekage, stojící opodál, vytrvale zírající do dálky na právě zapadající krví podbarvený zlatavý kotouč, se pousmál tomu, co zaslechl. Démon byl uštěpačný, vzteklý a zmatený, což nebylo nic nového, ale je teď navíc vytrvalý. Stále inteligentní, zvídavý a lačnící po krvi. Není mým vězněm, a přesto se ke mně vrací, jak milé.
Naruto a Kurama
Náhle sa všetko zmenilo. Slnko, ktoré oslepovalo moju tvár, vystriedala tma. Miesto radosti ostatných detí som pocítil nenávisť a zášť. Postavil som sa a snažil som sa nájsť únik. Prišiel som na koniec dlhej chodby a uvidel veľkú klietku. Bola prázdna, aspoň sa mi to tak zdalo.
„Čo tu chceš?“ ozvalo sa nenávistné stvorenie.
„Ja neviem. Ako som sa tu ocitol? Kto vlastne si?“
„Som tvoj démon, uväznený v tebe. Ty si môj strážca.“
Bublina
Rozplynutá nenávist
Vzpomínáš, chlapče, jak jsem se s tebou hádal? Nenáviděl jsem tě za to, co jsi. Co znázorňuješ. Byl jsi má schránka, mým vězením. Chtěli jsme… Ne, já jsem chtěl být volný. Ale podívej se, jaké je to teď, Naruto. Devítiocasá liška byla zkrocena. Ale aby sis to nepřebral zle, zkrotil mě tvůj rozum-nerozum a pohled na svět. Tak naivní a přátelský.
„Jsi můj kamarád,“ řekl jsi mi jednou.
"Gai-sensei! Jsem připraven na další trénink až do vyčerpání!"
"Tak to má být, Lee, tak to má být! Síla mládí je nepřekonatelná!"
"A co budeme dělat dnes?" halekal nadšeně Lee. "Chůzi po rukou?" Neji a Tenten zasténali.
"Ne," řekl Gai tajemně.
"Tak... Tak třeba... Cvičné zápasy? Cvičné zápasy, prosím, cvičné zápasy!"
"No to už teprve ne," chytila se za hlavu Tenten. "Pamatuješ, jak jsi Nejimu zlomil dvě žebra?"
"Nemá dost síly mládí," odsekl.
[i]„Milý Deníčku… Taky už mě to dostihlo. Svěřovat se kusu papíru a doufat, že mě pochopí. Ale v těchto řádcích se přelévá jen bolest. Nic víc. Samota, bolest, prosba o pochopení. Vlastně ani nevím, jestli to pomůže. Psát sám sobě a vědět, že to nikdo nikdy nebude číst… A touženého pochopení se nedočkám.
