Ženy nesmí vycítit strach

„Jsem rád, že jste tady, senseii.“
„A co bylo tak naléhavého, Minato, že jsi mě musel vyrušil z mého každotýdenního turné po horkých pramenech určených zcela pochopitelně jinak pouze dámám?“
„Potřebuji pomoct s Kushinou.“
„Ah, tušil jsem, že to přijde. Je sice pravda, že když jsi se oženil, trochu jsem se začal obávat, že na tento rozhovor už nedojde, ale teď je to tady. Tak co potřebuješ vysvětlit?“
„Ne, to ne, senseii, já znám vše, co potřebuji. Nemějte starost!“
„Skutečně? Jsi si jistý? Jsi ještě tak mladý a nezkušený a Kushina je jistě náruživá žena, to je jasné už od pohledu. Ty její...“
„Jsem si jistý!“
„Ah, no... Když myslíš. Ale mít tolik zkušeností a nemít se s kým podělit...“
„Tak to vydejte třeba knižně.“
„Knižně...? No jistě! Děkuji, Minato! Jsem rád, že jsem tě přišel navštívit, ale vypadá to, že teď už musím jít!“
„A nezapomněl jste na něco?“
„He?“
„Pořád od vás potřebuji tu pomoc...“
„Samozřejmě. O co tedy jde?“
„Za týden se stanu Hokagem.“
„Něco se mi doneslo.“
„A já... Já...“
„Nechápu. Kushina na tebe není patřičně hrdá? Aha, mám ji domluvit! Poradit jí, jak ti má správně projevit svou náklonnost a úctu? Hlavně v noci?“
„Ona o tom hlavně nic neví!“
„Neví? A to proč?“
„Vždyť víte, že být Hokage byl vždycky její sen a já nevím, jak jí říct, že jsem jí ho sebral.“
„Tajit jí to ale nemůžeš navždy. Tvé obří hlavy vytesané ve skále si potom nakonec všimne i ona. Prostě buď chlap a řekni jí to přímo!“
„Ale s ní to není tak jednoduché.“
„Takhle se netvař, Minato! Ženy nikdy nesmí vycítit tvůj strach! Jak se tak jednou stane, až do smrti budeš namydlenej!“
„Ale jak...“
„Usmívej se. Víš, že s tímhle kukučem ti u ženských projde všechno! Vsaď na to.“
„Myslíte?“
„Asi mi budeš muset věřit, už ji slyším přicházet.“
„Nikdy neuhodneš jaké novinky nesu od Mikoto. Itachi-chan bude mít sestřičku! Teda možná brášku, to se ještě neví, ale já věřím, že to bude holčička. Vždyť víš, jak po ní Mikoto touží a třeba by si to pak přestala kompenzovat na chudákovi Itachi-chan a dovolila by mu ostříhat si ten směšný culíček. Však víš, co si myslím o chlapech s dlouhými vlasy... Ach, Jiraiya-sensei, neměla jsem tušení, že jste tady!“
„Toho jsem si vědom.“
„Eh, a čemu vděčíme za tak milou a, ehm, nečekanou návštěvu?“
„Stýskalo se mi po tvé vyhlášené miso polévce, Kushino!“
„Skutečně? Tak to vám hned uklohním porci, -ttebane!“
„Co to děláte, senseii?“
„Snažím se ti získat nějaký čas, aby ses přestal tvářit jako panna o svatební noci!“
„Ale proč zrovna takhle? Vždyť tu její břečku nesnášíte. Minule jste lítal po celé Konoze s cílem navštívit každou krčmu a nadával jste, že budete pít, dokud se vám po tom jejím jedu nevrátí chuť!“
„No, vždyť jsem řekl, že je vyhlášená, ne? A navíc jí to bude dlouho trvat.“
„Tak tady je jedna porce miso polévky, Jiraiya-sensei!“
„Od té doby kupuje instantní...“
„Takže se dokonce i najím.“
„Cože?!“
„Říkám, že se tu s vámi moc bavím!“
„A proč jste vlastně přišel? Kvůli mé zabijácké polévce to jistě není! Mimochodem, jak jste si již asi všiml, přidala jsem vám tam několik chilli papriček, aby jste to neměl moc plané.“
„Eh... Eh... To jsi velice laskavá... Eh... Mohl bych poprosit o trochu vody?“
„Až mi prozradíte, co to tu vy dva spolu pečete. A přestaňte mi pod stolem bodat vlasy do chlapa! Si myslíte, že jsem slepá?“
„Minato, eh... Zkroť si manželku!“
„Cože?!“
„Sensei vlastně přišel jenom za mnou, lásko, prohodit pár chlapských řečí a tak.“
„To jistě.“
„Au, vážně, senseii, přestaňte do mě pořád píchat!“
„Tak se pochlap!“
„Dobrá. Kushino, já ti chci vlastně něco oznámit a on je tady jako moje... Prostě moje morální podpora.“
„Tak už to vyklop, -ttebane.“
„Já... Vlastně jsem... Nebo ne, já jsem ti vůbec nechtěl nijak ublíž... Au! Senseii, to skutečně... Au! Budu Čtvrtý!!!“
„V čem?“
„V čem?“
„Tak v čem budeš až čtvrtý?“
„Asi bych řekl, že v ochraně vesnice, jakožto Hok...“
„Takže ty mi chceš takhle říct, že tě Třetí jmenuje svým nástupcem?!“
„A-Ano, já, lásko, odpusť...“
„Takže můj manžel bude Hokage?“
„No, ano...“
„Takže my budeme Hokage!“
„Co...? Teda jasně, ano, budeme Hokage! Kushino, ne, no tak... Teď? Je tu přece sensei. Lásko...“
„Ehm, ne, kvůli mně nemusíte přestávat, já budu tiše sedět a dělat si poznámky pro svou novou knihu.“
„Cože?!“
„Ne, ale... Kush... Ne, za ucho ne! Au!“