manga_preview
Boruto TBV 07

Tomodachi

Vrtící se ohon

Ve skalnatém městě vládlo absolutní ticho. Naprosté bezvětří nebylo vůbec časté. O to víc se dlouhovlasá kunoichi soustředila na své okolí.
„Jsi v pořádku, Yugito?“ zeptal se démon svojí jinchuuriki.
„Přišla zpráva od Raikageho.“
„Akatsuki. Doufám, že bude Bee s Gyūkim v pořádku.“ Žena se pousmála.
„Killer Bee možná svojí enkou působí komicky až směšně, ale rozhodně patří mezi elitu. Nezapomínej, kdo nás trénoval. Pokud si pro něj Akatsuki přijdou, nemají sebemenší šanci.“
„Patrně máš pravdu, Yu.“
„Žádný strach, Matatabi. Nikomu tě nevydám. Připravíme našim budoucím návštěvníkům menší překvapení,“ domluvila Yugito a vyrazila do průchodu s výbušnými lístky v ruce.

Uprostřed mlhy

„Haló. Slyšíš mě? Vím, že tam jsi,“ volal chlapec ve svém podvědomí. Stál po kotníky ve vodě a kolem něj se rozprostírala hustá mlha.
„Tak slyšíš mě? Určitě tady jsi. Nikde jinde být nemůžeš. Cítím tě v sobě. Všichni se na mě tak dívají. Slyšel jsem i jouniny. Odpověz, prosím.“ Hladina se rozechvěla. Uprostřed mlhy se rozzářilo obrovské oko. Závoj ustoupil. Odkryl masivní šedivý krunýř.
„Nebojíš se mě, chlapče?“ rozeznělo se celým prostorem.
„Ne. Možná vypadáš děsivě, ale ne. Chci být tvým přítelem.“ Ozval se zvuk velmi podobný smíchu.
„Jak se jmenuješ?“
„Yagura. A ty“
„Isobu. O čem chceš mluvit?“

Lov

Kam oko dohlédlo, rozprostíral se les. Nebyl však natolik hustý, aby mezi kmeny neproběhla divoká zvěř. Shinobi v honosné zbroji a širokým kloboukem seděl přikrčený za jedním z křoví. Naslouchal přírodě a tiše odříkával.
„Zajíc deset metrů severně. Jelen třicet dva metrů na jihovýchod. Kanec čtyřicet metrů jihozápadně. Medvěd osmdesát metrů východně u potoka.“
„Co děláš, Hane?“
„Vybírám kořist.“
„Kořist? Vždyť jsi před chvíli obědval.“
„Není pro mě.“
„Není? A komu tedy?“
„Pro tebe.“
„Pro mě? Ale já přeci nemusím jíst.“
„Miluješ běhání po lese, Kokuō.“ Démon se usmál.
„Mám tě ráda, Hane.“ Jakmile to dořekla, Shinobi vyběhl z úkrytu.

Bubliny

„Dokážeš čelit celé vesnici úplně sám?“ Muž se probudil. Oči však otevřel ve své mysli. Pokusil se pohnout, ale stál v něčem lepkavém až slizkém.
„Ubránil jsem se mistrovi, ubránil jsem se ANBU, ubráním se i vesnici. Nepotřebuji nikoho.“
„Abys přežil, potřebuješ sílu.“
„Pouze díky tobě je ze mě nukenin. Nechci nic!“ křikl Utakata a vzbudil se. Ihned se odrazil od stromu, protože právě explodoval pod zásahem výbušného kunaie.
„Chceš žít, Utakato. Proto ti dám část své síly, za mou záchranu v jeskyni.“ Od shinobiho se rozletělo několik desítek bublin, které po nárazu vybouchly.
„Kdo jsi?“
„Saiken. A teď žij.“

4.5
Průměr: 4.5 (6 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Sayoko
Vložil Sayoko, Út, 2018-08-28 11:21 | Ninja už: 5831 dní, Příspěvků: 2209 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Manga tým, Naháněč jelenů

Mise L3: Drabble je neskutečně obtížný formát, který může skončit katastrofou. Což se tady nestalo. Smiling Ačkoli to nevypadá úplně nejideálněji, protože jsou nastrčená doprostřed děje, není to vůbec špatné, protože mají samostatnou myšlenku. A líbí se mi, jak všechny spojuje jeden prvek - touha přežít. A přesně tohle v drabble vyhledávám. Smiling