Střípky životů

NAVŽDY TVŮJ
Udělal jsem pro ni vše.
Dal jsem téhle vesnici, mému domovu, to co jsem měl. Čas, lásku, péči. Byl jsem u jejích velkých i malých úspěchů. Tišil jsem ji, když plakala a radoval se, když vzkvétala. Byl jsem otcem i přítelem. Byl jsem jí vším, jako ona byla vším mně.
„Neznič ji. Prosím.“
Ano, já velký Mizukage prosím. Pro svoji vesnici. Pro dílo mé i dílo mých předků.
„Čekal jsem od tebe víc, Yaguro. Jsi až hloupě slabý.“
Ani jsem nezahlédl tvář svého přemožitele. Jeho maska skrývala vše. Až na jedno oko.
„Uchiha?“
„Uchiha Madara.“
Přemohl mě, ale nezabil. Proč?

RAPEM K TRVALÉ INVALIDITĚ
„Hej, Osmo. Nedávno jsem přemýšlel.“ Ozval se Bee a sedíc vedle Gyūkiho si něco zapsal do svého zápisníku.
„To je jedna z věcí, kterou bys neměl provozovat,“ poznamenal Hachibi.
„Tyhle vtípky přejdou tě, až zjistíš, jaký nápad napadl mě!“ zarapoval si Bee.
„Vyklop to. Děsíš mě.“
„Tvoje narozeniny oslavit musíme!“ Gyūkimu spadla čelist. Vždyť ani on neví, kdy se narodil.
„Složil jsem ti k těm tvým narozeninám píseň.“ Napřímil se a spustil.
„Jou! Hachibi to je kanec, ze všeho nejlíp jde mu tanec…“ Jenomže to už zmíněný napřáhl jedno ze svých chapadel a poslal Beeho na dlouhou lekci vzduchoplavby.
„Blbec!“

DĚTSKÝ SVĚT
„Utakato! Přestaň blbnout a vrať se domů!“ ozývalo se z okna, ale malý kluk na to nijak nereagoval. Místo toho se rychle rozeběhl od domu, odrazil se a vyskočil. Pokusil se do ruky chytit malý vznášející se balónek. Ten se však rozletěl do všech stran. Praskl. Dopadl a jen vyděšeně koukal na své ruce.
„Zabil jsem ho?“ zeptal se tiše. Muž, který ty úžasné balónky vyráběl, se k němu rozešel a prohrábl mu vlasy. Chtěl ho povzbudit. Obměkčila ho ta dětská naivita a nevinnost.
„Co ten pohřební výraz? Můžu ti vyrobit nové bubliny, když se ti tak moc líbí.“
„Bubliny?“

JAKÝ MISTR, TAKOVÝ ŽÁK
Jak se asi cítí strom, jenž se stal terčem tréninku mladých ninjů?
On už to ví.
Jak se cítí Leeho závaží?
Jako on. Možná mnohem lépe.

„Takže otřes mozku. Vážný. Pět zlomených žeber…“ Už ani neposlouchal ten výčet. To že žije, je zázrak.
Pak klaply dveře a nad jeho postelí se ozval nový hlas.
„Ach Naruto, myslím, že jsem ti několikrát říkal, že šmírovat Sakuru je pro sadomasochisty.“ Otevřel oči a místo přikývnutí bolestně zaskučel. Krk měl taky v prde*i.

Možná stráví příští půl rok v posteli jako invalida. Ale stálo to za to. Kdyby Sakura tušila…

…kolik toho viděl!