Těžký úděl Jinchuurikiho

Bublina

Ta první se povedla, plup, ale moc dlouho nevydržela. Muž v modrém kimonu ležel pod stromem a hrál si se svým foukacím nástrojem. Zkoušel různé koncentrace roztoku a pozoroval bublinky, jak pableskovaly v paprscích slunce, které prosvítalo mezi stromy a lechtalo mech pod stromy svými teploučkými prstíčky. Nesly se tak ladně a lehce vzduchem. Měl pocit, že jeho břímě je o něco lehčí. Představoval si, že trápení a zoufalství v jeho nitru spolu s dechem naplňuje vzduchové koule a odnáší je do dáli. Ale většina se jich rozprskla o olistěné větvičky stromů. Uvnitř slyšel pochechtávání Saikena nad jeho potměšilou činností.

Překvapení

„Kde ten Gaara vězí?“ zamrmlala nespokojeně Temari a pochodovala okolo skály. Sluníčko na ni pražilo ze všech sil. Nesnášela ho, člověk chytil úpal, ani nemrkl. Otřela si rukávem čelo zbrocené potem. Měla s Kankurem červenovlasého mladíka najít, údajně tu trénuje. Nikde nebyla ani noha, jestli si z nich vedení vesnice dělalo vtípky, tak je roznese do okolí mocným máchnutím vějíře. Byla naštvaná, po pár krocích kopla do skály vedle sebe.
„Ehm, Temari, být tebou, tak bych to nedělal,“ upozornil ji Kankuro jemně, aby nedostal hned pěstí, a ukázal nahoru. Upíraly se na ně děsivé oči jednoocasého démona. To bude prů*er.

Spánek

Isobu si spokojeně ležel na dně obrovského jezera. Chladná voda kolem něj proudila a skoro to vypadalo, že on sám se stal dnem velké vodní plochy. Už se dlouho nepohnul a rybky se bez bázně pohybovaly kolem kostěných výrůstků jeho krunýře. Schovávaly se, anebo lovily ty menší a pomalejší z nich. Měl se dobře, netísnil se v nitru toho skrčka, co si říkal Mizukage. Stejně se divil, že se do něj vešel, byl vždycky o hlavu menší než všichni ostatní. Ale osobností vydal i za tři kunoichi.
Nějaká protivná síla ho začínala nepříjemně ovíjet. Zavrtěl se a rozbouřil temné vody.

Míca

Ostré drápy zaskřípěly na kamenné podlaze a modré monstrum proběhlo kolem dvou nukeninů. Citlivý kočičí čumáček je rychle našel. Matatabi společně s Yugito je chtěly zničit. Jakési samozvance, kteří je chtěli polapit jako kanálového potkana. Nikdy! Nikdy se nevzdá bez boje. Hrdost šelmy nelze zlomit, ani ji nejde ochočit. Ukousne každému člověku s takovýmto nápadem ruku u ramena. Ale tihle dva se nebáli, hlavně ten bělovlasý šílenec s podivnou kosou si k ní běžel pro smrt. Zakousne ho jako myš a nechá jeho tělo napospas zdejším mrchožroutům. Ani si nevšimla, kdy přišla o výhodu a projela jí ostrá pronikavá bolest.

Liška podšitá

„Jo, ještě… hm… jo, přesně tam,“ Kurama si přikazoval, kde ho má Naruto podrbat. Ostatně, když ho konečně pustil ven z vězení, kde tvrdl dlouhé roky, tak by mu to měl vynahradit. Spokojeně nastavoval záda a prohýbal se pod péčí blonďáčkových klonů. Pro jednou shledával, že se to jutsu opravdu hodí.
„Já myslím, že už by ti to mohlo stačit. Co říkáš?“ zaprosil jeden z klonů, který měl na starosti jeden z devíti huňatých ocasů.
„Neremcej a makej. To bylo pořád, jsme kámoši, zbavím tě nenávisti, a když dojde na činy, tak se cukáš.“ Tlumeně se pochechtával a zavřel oči.