Šedo-růžová tma IV. (konec)

No lidičky je tady poslední díl této povídky, tak jenom doufám, že se vám bude líbit a pište komentáře...

Dobře takže jsem si jaksi rozmyslela ten nápad s tím druhým koncem, takže jsem sesmolila, druhou verzi konce této povídky, je to sťasný konec a dávám ho na posled, takže si můžete vybrat který chcete, buď mrtvý Kakashi nebo šťastná to rodinka....:ky:

„Neměli bychom jí to říkat, je vyčerpaná a tohle by ji ještě víc dorazilo.“ Sakura slyšela z velké dálky hlas Tsunade, ale neměla sílu na to aby otevřela oči nebo promluvila. Byla unavená a tak se tím nezabývala a znovu upadla do hlubokého spánku.

Otevřela oči, ale silné paprsky ji donutily je zase zavřít, zkusila to znovu,J povedlo se. Někdo u ní seděl, počkat vlastně jich bylo víc. Byl to Naruto a Lee, Naruto něco držel v ruce, ale nedokázala to identifikovat, pokusila se sednou si, na první pokus ji škublo v podbřiško, ale to ji nedokázalo odradit od touhy si sednou a podívat se co to Naruto má.
„Sakuro neměla by ses namáhat.“ řekl Naruto klidným a trochu posmutnělým hlasem.
„Ne....já...já sem v pohodě.“ řekla trpícím hlasem, a jen co uviděla v Narutově náručí, děťátko vzpomněla si co se stalo. Já sem rodila, rodila jsem a potom si už nic nepamatuju. Koukala na to dítě dosti vyděšeně. Když si toho všiml Lee, řekl: „Sakura-chan je to krásná holčička, a Tsunade říkala, že je zdravá a ty si taky v pořádku...a no.... a ještě...gratuluju ti.“ řekl Lee velmi rychle a Sakuře se zdálo, že zachytila jenom ty první slova. Já a Kakashi, máme spolu holčičku?
Naruto jí holčičku podal, ale čekala, že se v této chvíli bude usmívat svým širokým usměvem, ale žádná show se nekonala, ani Lee necenil svoje krásně bílé zuby a neukazoval na ni zvednutý palec, kde byla jeho síla mládí?
Sakura držela holčičku v náručí.
„Jak se bude jmenovat?“ zeptal se Naruto, aby řeč nestála.
„S Kakashim sme se domluvili, že holčička se bude jmenovat Bibi, takže ahoj Bibi.“ usmála se na dítko. Ale ještě pořád jí něco nehrálo, co se stalo s klukama, proč se tak tvářili? Podívala se na ně prosebným pohledem: „Co se stalo?“
„Nic“ řekli oba zaráz. Ale Sakura jim to nevěřila.
„To myslíte vážně, znám vás už dlouho na to, abych poznala, když se něco děje, no tak ven s tím.“ mluvila na ně jako kdyby byli neposlušné děti a zrovna se měli přiznat kdo rozbil máminu oblíbenou vázu. „Počkat kde je Kakashi, však Naruto, vás se vydali hledat né, no tak kde je?“ začala se vyptávat už vyděšeným hlasem. Já sem to věděla. Věděla jsem, že se něco stalo.
„On....on....je mrtvý.“ řekl Naruto a díval se při tom do země, na podlahu dopadla jeho slza.
„Pane Bože“ přitiskla si Sakura ruku k ústům, dívala se před sebe a úpně zapomněla na to, že v rukou drží dítě, jak povolila dítě z jejího náručí začalo vypadávat, Lee si toho všiml a vystartoval, ještě stěstí, že je tak rychlý.
„Ne...ne to nemůže....nemůže to být pravda.“ Sakura se pořád dívala do prázdna a z očí jí začaly vytékat slzy.

VERZE 1.
Všichni byli v černém, byl to dlouhý zástup lidí, kteří se přišli rozloučit se skvělým ninjou s Hatakem Kakashim. V jejich čele stála růžovlasá dívka s dítětem v náručí, hlavu měla skloněnou a její slzy se míchali s deštěm, dítě ještě víc přitoskla k sobě. Dívku podpíral mladý blonďatý chlapec, koukal se na nebe, cítil každou kapku která mu dopadla na tvář. Ztratil přítele, ztratil otce dítěte své nejlepší přítelkyně, ztratil skvělého sensee, který ho hodně naučil.
Růžovlasá dívka zvedla hlavu a potichu do deště zašeptala: „Miluji tě Kakashi a nikdy nepřetanu.“ a nechala stékat déšť a její slzy po jejích tvářích...

VERZE 2.
Rychle otevřela oči, vedle její postele někdo seděl, měl před sebou knihu. Sakura zadržela dech.
„Ka-kakashi?“
„O už ses probrala.“ řekl odložil knihu a políbil Sakuru. Ta z toho byla stále vykulená. To....to byl....byl to jenom sen? Ale bylo to tak skutečné. Usmála se na něj, podívala se vedle své postele na postýlku v které v klidu oddechovala jejich dcera. Byla šťastná, měla u sebe dva človíčky, které nejvíc na světě milovala.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se jí se starostmi v očích.
„Jo jo sem v pohodě, jenom se mi zdál strašný sen a nejraději bych na něj zapomněla.“ usmála se na něj. Kakashi se k ní naklonil a políbil jí na čelo, šel k postýlce a svou dceru vzal do náručí.
„Ale je krásná, stejně jako ty.“ řekl jí a pořád koukal na Bibi.
„A taky uřvaná, mohli bychom přemluvit Jirayu, ať napíše nějaké pohádky, místo těch pitomých Icha Icha.“ řekla Sakura a koukala se z okna, ještě pořád se nemohla vzpamatovat z toho, že to všechno byl jenom sen.
„No počkat, počkat co máš proti Icha Icha?“ zeptal se jí rádoby naštvaně.
„Ti je všechny vyhážu z domu, jestli je budeš pořád číst, slyšíš mě?“ smála se a Kakashi dělal, že má největší starosti s tím, jak rozesmát svou dceru, dělal na ni ksichty, ale problém byl v tom, že přes masku nic nemohla vidět. Podíval se na ni a oba se totálně rozesmály, nad jejich hádkou, když se smáli asi nejvíc, do pokoje vešel Naruto společně s Shikamarem a Leem.
„No tady je veselo-tebayo.“ zasmál se Naruto a řítil se k Bibi, začal na ni kulit oči a vyplazovat jazky, až z toho chudinka začala brečet.
„Naruto, podívej se co děláš, už teď tě nemá ráda.“ vzala si od Kakashiho Bibi a začala ji chovat, Naruto se jenom uraženě otočil a nic neříkal.
„Sakura-chan, za všechno může síla mládí.“ začal do ní kérovat Lee a na Bibi poslal jedno svoje srdíčko, které dopadlo na její tvář. (pamatujete si jak je posílal na Sakuru, když se prvně potkali )
Asi po dvou týdnech Sakuru propustili z nemocnici, kakashi mezitím pořídil krásný kočárek. Sakura dostala spoustu dárků, od maličkých figurek ninjů až po přesnídávky s příchutí rámenu od Naruta a dupaček ve stylu kombinézy Gaie a Leeho. Zrovna ty dupačky si malá Bibi oblíbila a Sakura a Kakashim se už teď bojí, aby za 15 let nevykřikovala síla mládí vítězí a neobjímala se s Gaiem u západu slunce.
Sakura, Kakashi a Bibi v kočárku často chodili na procházky, Kakashi hrdě vezl svou dceru před sebou a svou manželku vedle sebe. Jednou se takhle při procházce zarazil a zůstal stát uprostřed cesty.
„Co se děje, bolí tě....“ začala se Sakura strachovat, ale když zjistila kam se Kakashi dívá, jenom kulila oči. Kakashi pustil kočárek a rozeběhl se ke knihkupectví. Z výlohy se na něj usmívalo zbrusu nové vydání Icha Icha a vedle něj první díl Pohádek od Jirayi...

No tak jenom doufám, že se vám celá tahle povídky líbila, jenom bych se chtěla omluvit za některé zastaralé výrazy, ale dneska sem psala slohovku a jaksi to ve mě ještě zůstalo....No tak piště komentáře, a určitě tady přibydou další díly povídky Tři měsíce a pokusím se vymyslet něco dalšího...;)