Žánr

Neji nechápal, proč zapomněl jméno té krásné modrovlásky naproti němu,
Konan na něj taky zírala podivně sentimentálním pohledem.

Mladý talentovaný Hyuuga nelenil a aktivoval Byakugan.
Týbrďo, to musí bejt osud! pomyslel si, když ji přejížděl scenerovym pohledem.
Popad modrovlásku za ruku a společně vyběhli ze dveří.

Neji Hyuugo ty perverzáku,
k tomuto není tento druh zraku!
Nesvlíkej ji pohledem,
nebo budeš podveden.

No, tak dnešním dílkem už se to pomalu rozjíždí
Znáte mně Takže si hezky počtěe, asnad se vám to bude i líbit
Jinak uřímně doufám, že tam nebude dnes tolika chyb co posledně, klidně mi to sem pls. napište.

2. díl Překvapivá změna

S velkou lehkostí otevřela dveře, a plná štěstí pohlédla přímo do jeho plamenem rozpálených očí.

Narutův duch se zjevil na opuštěné mýtince.
Snad budeš šťatná...
Pohlédl směrem, kudy odešel Sasuke s Hinatou v náručí.
...Alespoň s ním...
Po tváři mu stekla slza,
...protože on tě miluje...
A pak se rozplynul. Nebylo mu nikdy souzeno být s ní. Ale jeho přítel snad nalezne cestu k jejímu srdci...
...doufal...
...přál jim štěstí...

Už je to několik let, co Sasuke Hinatu odnesl z mýtinky.
Dávno už přestalo sněžit, nastává jaro.
Už je to několik měsíců, co si Hin naposledy vzpomněla na Naruta.

Konan ráno vstala s ještě mizernější náladou než předešlý den. Přečetla si noviny, které před chvílí donesl Kisame. Zprávy byly dobré, ale ona se z nich nedokázala radovat. Musela stále přemýšlet o budoucnosti.
„Jsi nějak skleslá,“ ozvalo se za ní.
„Špatně jsem spala, Peine. Ale když se podíváš do novin, zjistíš, že se vůbec nic neděje.“
„Dobře. Byl bych vážně nerad, kdyby se teď všechny plány zhroutily.“

Hatake Immary 11...

Pozvanie

Immary sa konečne dostala do svojej izby ktorú pripravili v Shibukiho dome. Sashi ju Hneď vo dverách natešene privítala. Bol to však vypočítaví manéver z jej strany. Skočila na Immary ta to samozrejme nečakala a stratila rovnováhu. Dopadla na zadok. Sashi to využila a ubzikla len sa tak za ňou zaprášilo. Immary nahnevane zavrčala. Podarilo sa jej postaviť. Vyšla pred dvere a hľadela na prázdnu chodbu. Pošúchala si boľavé miesto.

„Tak proč jsi nás chtěl vidět?“ zeptal se brzo ráno Naruto Itachiho, a zívl.
„Musíme se domluvit, co dál.“ vysvětlil.
„Jak to myslíš?” zeptal se nechápavě Naruto.
„Tak za prvé, Hinato, vracíš se k ANBU nebo zůstáváš?” zeptal se Itachi na rovinu.
Hinata se usmála.
„Zůstávám!” řekla tak rozhodně, až se Naruto musel usmát.

„Hej, to boli moje tretie raňajky, dattebayo!“
„Kde sa, kruci, fláka Orochimaru?“
„Nevidel niekto môj kufor?“
„Tie autobusy neprídu... to je osud.“
„So silou mladosti tam prídeme!“
„Daj mi pokoj, nemám čas!“

Takže to, jak jsem ho našla… Za to mohl Naruto..? NARUTO?! To ne… Naruto, ne!
Snažila se tvářit klidně, ale v nitru ji všechno trhalo na kusy a bolestí křičelo.
"Podívej se na to…"
"Já vím," utnul její řeč v zárodku Naruto. "Proč ho nenechám?" ušklíbl se. "Sakuro, ten… člověk," zavrčel s odporem, "zabil Jiraiyu! Může za smrt spousty lidí, třeba za smrt Sasukeho!"
"Nemohl za smrt Sasukeho!" zvýšila Sakura hlas. "Uvažuj, Naruto! Bez něj bychom nikdy Madaru neporazili! Bez něj bys nebyl "největší hrdina naší doby"! Bez něj…

U oběda Naruto vůbec nic nesnědl. Zvedal se mu žaludek z pomyšlení, že už za pár hodin bude zcela ve Orochimarově slizké moci. Raději ani nepomýšlel na to, co s ním bude dělat.
"No tak, Naruto! Prostě mu vysvětlíš, že to byl omyl. Pochopí to," říkala mu právě Sakura.
"Kdo? Co?" zajímal se Kiba.
"Naruto omylem pozval Orochimara na rande."

Leonyda buší na dveře koupelny

„To tam tak nutně potřebuješ?“ ptám se našeho mstitele.
„Ale vůbec ne! To já schválně!“ zní odpověď.
Přesně, jak jsem si myslela. Ale to máš smůlu, panáčku, v baráku je totiž ještě jeden záchod. Proženu se obývacím pokojem a na bráchovu otázku odpovím spěšně: „Sasan blokuje koupelnu a já fakt musím…“ Když se pak vracím po schodech nahoru, uvidím Sasukeho sedícího na bratrově posteli a Johnnyho vycházejícího z koupelny.

V květinovém stánku se hádají Sakura s Inou.

„No tak, Velké čelo, vzdej to. Sasuke je můj,“ šířil se po obchodě Inin hlas.

„Ino!! Sasuke nikdy tvůj nebyl a ani nikdy nebude!“

„Tak se na sebe podívej. Vedle tebe si Sasuke musí vybrat mě!“

„Tak hele! To já jsem se Sasukem ve skupině, tak že je jen otázka času, než se do mě zamiluje. Nemáš šanci Ino-pig.“

Obě cele naštvané stojí naproti sobě a dál se hádají. Mezi tím tajně sleduje Hinata Naruta.

Jdu.
Kde jsem?
Stále padám.
Slyším jen svůj dech.
Ta čerň se mi lepí na paty.
Nedokážu se z toho dostat živý.
Nevím, kterým směrem se mám vydat.
Který je ten správný a který ne?
Najdu odtud vůbec východ?
Neproniknutelná tmavá.
Co když mě dopadne?
A celého mě seřere?
Dočista mě pohltí.
Mám strach!!
Velký.
Kudy kruci?
Jak odtud pryč?
Mám příšerný pocit.
Každou chvíli mě dostane.
A celého pohltí ve svých útrobách.
Pořád zakopávám o lidské překážky.
Musím je překonat, ale není čas.

No takže jsem začal další sérií. Mírně navazuje na Novou Generaci, ale pokud ji nepřečtete tak se nic nestane, akorát se možná ze začátku nebudete moc orientovat. Přeji příjemné čtení.

[i] Už jsem si pomalu myslela, že to nikdy neskončí. Že to, co mi všechno provádějí, je snad můj osud... ne jen přiblblá hra dětiček, které si dovolují na menší a slabší. Moje dětství nebylo z kategorie těch šťastnějších. Můj život byl tehdy jako jojo na provázku. Opravdu malé chvilky nahoře, kdy jsem se opravdu cítila šťastná, bohužel pak přišly dlouhé chvíle houpání se dole.

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 68 - 69

Odněkud se ozval výbuch. ANBU prchají na střechy, tam bude zřejmě hlavní střet. Ale my musíme chránit ty, co zůstali v bezvědomí. Netrvalo dlouho a přišli ninjové, kteří se měli postarat o Chuuniny na tribunách. Pět na sedm, to není až tak špatné. Nějak jsem zapomněla, co je to slušnost. „Snad nebude vadit, když ti je trochu zmatu.“ Schovala jsem se za svého ochránce. „Bunshin no Jutsu!“ Pět dívek se rozběhlo všemi možnými směry, jedna z nich po chvíli zmizela.

Kabuto hledal tajný vchod. „Pospěš si! Začíná tu být zima!“ popoháněl ho jeho společník.
„Vydržte to ještě chvíli, Orochimaru-sama. Snažím se, jak to jen nejvíc jde!“ Ještě chvíli trvalo, než oba vešli dovnitř.
„Je tu až moc velký klid,“ zarazil se mladík s brýlemi.
„Sasuke!“ křikl Orochimaru, ale nedostal vůbec žádnou odpověď.
Ze všeho nejdřív prohledali jeho pokoj. „Z dveří jsou třísky,“ odplivl si Kabuto. „Kdo to má po něm pořád uklízet?“

Narutovo tělo se vynořilo nad hladinou a nechalo se strhnou proudem řeky. Pomalu plulo po její hladině. Anbu se ihned vydali za ním, ho chytit a zjistili jak na tom je a poté dokončili svůj úkol.
Netrvalo jim to ani moc dlouho, proud byl sice silný, ale ne moc rychlý. Skupinka všech tří se seběhla k břehu řeky a při první příležitosti vytáhli blonďákovo tělo na hladinu.
„Je grogy.“ Prohlásil jeden a prohlížel si blonďáka.

Byl už skoro večer.Slunce zapadávalo za obzorem v dáli.Hinata netrpělivěji čekala na lůžku ve svém pokoji.Zaposlouchala se…do toho ticha.Měla nesnesitelnou trému z jejího setkání s Narutem a bála se tomu říkat „rande“.

Naruto běžel po chodbě směrem k hlavnímu sálu Orochimara. Cestou se stavil u pár Fast-Foodů.
Když se dostal do sálu tak si Orochimaru zrovna prováděl psychologické testy s tím mladíkem z předchozího dílu.
"Sakra, jak se sem tak snadno dostal?!" Vyjekl Oro a vstal do bojové pozice. "Co to držíš?"
"Gyros!" Zamlaskal Naruto.
"S Kari?!" Pokračoval Oro.
"Jistě, tak jak to mám rád." Odpověděl Naruto a Orochimaru vytáhl z pusy peněženku.
"Mladej,!" Sykl na poslíčka. "Kup mi Gyros ala Kari, a přesně kde jsi to koupil?"

Je těžké usnout, když myslíte na miliony věcí. Je těžké usnout, když o něčem přemýšlíte … Ale nejhorší na tom je, že vy víte, že musíte nemyslet. Víte to moc dobře.