Anděl - 2. kapitola - Hidanovy problémy

Konan ráno vstala s ještě mizernější náladou než předešlý den. Přečetla si noviny, které před chvílí donesl Kisame. Zprávy byly dobré, ale ona se z nich nedokázala radovat. Musela stále přemýšlet o budoucnosti.
„Jsi nějak skleslá,“ ozvalo se za ní.
„Špatně jsem spala, Peine. Ale když se podíváš do novin, zjistíš, že se vůbec nic neděje.“
„Dobře. Byl bych vážně nerad, kdyby se teď všechny plány zhroutily.“

Modrovláska rychlými kroky opouštěla chodbu. Cestou ji málem srazil Tobi, který opět pobýval v sídle po dobu neurčitou a zrovna se někam hnal. Se Zetsuem se poslední dobou nedalo vůbec mluvit, jeho schizofrenie se dost zhoršovala. Utrhoval se na ni každých pět minut, na což neměla ani trochu náladu. A pak tu byla další věc, kterou Konan nesnášela ze všeho nejvíc.
„Už zase!“ Právě se jí podařilo rozšlápnout dalšího jílového hlodavce. „Ale už tě mám vážně plný zuby, Deidaro!“ Namířila si to přímo do blonďáčkova pokoje.
„Nejsi nějaká nazlobená?“ Oprašoval si svůj klobouk s třásněmi.
„Už jsem zase šlápla na tvůj výtvor. Před týdnem brouček, dneska myš, běhá ti to všude, a kdyby ti to někde bouchlo… Pein by tě vlastnoručně přerazil, to snad víš!“
Deidara se uchechtl. „Ale Konan, ty z toho děláš hroznou vědu. Vždyť je to umění.“
„Až celý sídlo bouchne a zase se budeme muset někam stěhovat, tak ti předvedu takový umění, až ti budou trenky malý!“
„Ó! Ty ses nějak rozjela.“ Deidarovu tvář úsměv neopouštěl. „Ale budeš mě muset omluvit, mám domluvený trénink se Sasorim.“ Zamával jí a proklouzl kolem překvapené modrovlásky.
„On mě naprosto ignoroval.“ Pochopila a sevřela ruku v pěst.

Už se blížil večer, když se dveře Hidanova a Kakuzova pokoje otevřely a z nich vyšel bělovlasý ninja v přiléhavé košili a tmavých kalhotách.
„Hm, tady jde někdo na vycházku, co?“
„Občas mám i jiný choutky než jenom ty zabijácký,“ ušklíbl se. „Nechceš jít se mnou, Sasori?“
Loutkář udělal omluvné gesto. „Snad radši ne. Nebo už si nepamatuješ, co se stalo minule?“
Ninju to rozesmálo. „Myslíš, jak tě ty dvě náruživý holky chtěly zatáhnout do toho tmavýho kouta a tys jim nechtěl říkat, že jsi loutka? Jo, to si pamatuju dobře.“
Sasori po něm střelil ošklivým pohledem. „Nemusels to říkat tak nahlas. Teďka už to budou vědět všichni.“
Hidan se otočil a uviděl Tobiho. „Tenhle to nevykecá.“ Loutkář to uznal. „Pojď se mnou, bude aspoň sranda.“
„Asi nemá smysl opakovat tobě, Kakuzovi, Kisamemu a Deidarovi, že se štítím společnosti a jsem radši sám.“
„Nejspíš nemá, protože stále věříme, že jednoho dne změníš názor.“ Hidan se ještě naposledy zkusil upravit a vykročil ke dveřím. „Mějte se tu, mládeži!“ křikl a vyklouzl ven.

Konan roznášela ninjům plné talíře. „Kde je Hidan?“ ptala se zvědavě. „Tedy ne, že bych nebyla ráda, že konečně bude jedna večeře bez jeho přihlouplých poznámek…“
„V tom případě ho klidně zastoupím!“ zašklebil se Kakuzu.
Konan si povzdychla. „To není třeba… kde teda je?“
„Šel honit ženský,“ poznamenal Itachi.
„Nejsi daleko od pravdy.“ Sasori malinko ztišil hlas.
„Nejsi daleko… jak jsi to myslel? Že Hidan letí na chlapy?“ zpozorněl Uchiha.
„Kdes vzal takovou pitomost?“ zděsil se maskovaný ninja.
„Ta jeho věta k tomu vybízí,“ zabručel černovlasý.
Zetsuovy žluté panenky vše pozorovaly bez špetky zájmu. Kanibal si hleděl svého talíře a nic ho nemohlo vzrušit.
„Chtěl jsem říct, že nejde za ženskýma, aby je honil!“ okřikl je nazlobený Sasori. „Byl to pokus o vtip, akorát že to nemá cenu, protože jste nechápaví.“
„To bylo jasný od začátku, že je nebude někde nahánět, ale bude…,“ začal Kakuzu.
„Ticho!“ zarazila ho Konan a ukázala na Tobiho, který měl uši našpicované a číhal. „Neříkejte tyhle věci před ním, nebo bude mít zase svoje hloupý otázky. Přece víte, jak ho podobný nesmysly hrozně zajímají.“

Ninjové se okamžitě ztišili a ukáznili. Sáhodlouhé debaty s Tobim nesnášel ani jeden z nich. „Tak hlavně, že se Hidan dobře baví,“ uzavřela ožehavé téma modrovláska z Akatsuki.
Nějakou dobu bylo naprosté ticho, než se ozval stydlivý hlásek z míst, odkud to nikdo nečekal. „Tobi slyšel, že Sasoriho táhly dvě holky do tmavýho kouta!“ vypískl a jeho jediné viditelné oko svítilo a objevovaly se v něm jiskřičky.
Okamžitě mu všichni začali věnovat pozornost, dokonce i Zetsuovi vypadla lžíce z ruky.
Deidara poplácal loutkáře po zádech. „Teda, vy se nezdáte, Mistře Sasori!“
Červenovlasý mladý muž, teď už z větší části loutka, seděl na židli, trucoval a všechny přejížděl přezíravým pohledem. Věděl, že teď už se nevyhne dotěrným zvídavým otázkám. Tos nějak nedomyslel, Hidane, když jsi tvrdil, že Tobi nepobírá, o čem se bavíme. Je totiž čím dál vychytralejší. Ale tvé nynější problémy nejsou nic ve srovnání s těmi, jaké budeš mít, až se vrátíš… V duchu se ovšem musel podivit tomu, jak rychle se odvrátila pozornost od zmizelého nesmrtelného ninji a přenesla se na něj a jeho… potíže s ženami. Požádal modrovlásku, aby mu donesla láhev saké. Noc bude dlouhá…