Sekta střípků osudu:1.část Loď s obilím

No takže jsem začal další sérií. Mírně navazuje na Novou Generaci, ale pokud ji nepřečtete tak se nic nestane, akorát se možná ze začátku nebudete moc orientovat. Přeji příjemné čtení.

„Sakala, království za velkým mořem. Konoha s nimi udržuje velmi dobré vztahy, ale přesto o Sakale toho moc nevíme. Je až s podivem jak si země za mořem dokážou zachovávat tajemství. Zprávy kupců a osamocených cestovatelů rozhodně pro naše účely nestačí, neboť nemají přístup k důležitým informacím, ani si ho neumí získat“ štíhlá ručka držíce pero se ladně vznášela nad kusem papíru a rychle a přesně kreslila znaky.
„ Nevědomost byla naše slabina. Teď toho víme o něco málo víc. Je to zásluha naší Hokage! To ona vymyslela plán na to jak je poznat a přitom jim ukázat jen naše silné stránky. Chtěla pozvat k nám do Konohy pár jejich ninjů. Pořád ji chyběl důvod proč je pozvat. Kdyby je pozvala jen tak, její plán by pozbyl na účinku. Naštěstí se našel v drzosti vesnice skryté v Dešti. Přepadaly naše obchodníky a několikrát si troufli i na naše hlídky. K překvapení všech dalších vesnic se Konoha odhodlala jednat i za cenu války. Prvně byli pozváni ninjové ze Sakaly, aby nám pomohly, i když jsme mi pomoc nepotřebovali. Oťukaly jsme jejich techniky cvičnými souboji a pak jsme je poslaly s nejsilnějšími mladými ninji dobýt prakticky bezbrannou malou vesničku. Vlastně ani dobyta být nemusela, ale hodila se do našeho plánu na poznání Sakaly a dalších zemí za mořem. Mise proběhla bez velkých problémů a žádný náš ninja nepoužil žádnou silnou techniku.
Od té doby jim dlužíme. Právě to je kouzlo našeho plánu. Až oni budou mít nějaký trošku vážnější problém tak budou mít chuť říct si o pomoc. Dostanou ji a oni nebudou mít připravené tak aby neprozradily příliš. Dostaneme tedy informace, které chceme. Je to plán hodný génia, kterým Tsunade přese všechny její slabosti je.“
Ruka se zastavila a natáhla se pro razítko, které otiskla na velkou bílou obálku. Na obálce zůstal velký červený nadpis „Přísně tajné!“. Vložila hustě popsaný papír do obálky, zalepila jí a uložila do příslušného regálu. Pak jen sfoukla svíčku a odešla z místnosti.

Byl to přesně půl rok od těch neklidných dní, co provázely pád Deštné do rukou Konohy a Suny. Následovaly dny nejistoty, neboť nikdo nevěděl, jak budou ostatní země reagovat. Byli pouze předpoklady a ty říkaly, že ostatní budou v takovém šoku, že nezasáhnou. Nakonec vyslanci z ostatních zemí jen stroze odsoudily útok Konohy a jinak nedělaly nic. Pokračování války bylo zažehnáno a Konoha slavila úspěch. Od té doby se vlastně nic nedělo. Dostávaly příležitostné mise a chránily zájmy Konohy v tajných bojích. Pak jedna obchodnická loď, jakých jezdí do jižních přístavů několik denně, přivezla zprávu.

Moře bylo klidné a po jeho hladině brázděné jen malými vlnkami plula loď. Obyčejná obchodní loď jakých v každé chvíli pluje po mořích několik desítek. Narvaná až po kraje své nosnosti obilím. Zkušený pozorovatel by si ale všimnul jedné zvláštní postavy. Byl to muž a stál na přídi. Kolem něj vlál plášť a svým pěstěním vzhledem se nehodil mezi opálenou a větrem ošlehanou posádku lodi. Za ním stál ještě jeden muž. Přímo ukázkový sluha v černé vestě se zpřímeným postojem, ale pohledem do země. Na obličeji měl výraz, co sloužil jako maska chránící před všemi druhy emocí.
„Pane, mohl byste mi prozradit, co děláme zde mezi touhle spodinou“ pronesl sluha tiše dotaz určený pouze uším jeho pána.
„Mně se to také nelíbí, ale musím splnit svoji povinnost. Doručit jedem dokument do Konohy.“ Odpověděl stejně tiše jeho pán.
„Co může být tak důležité, že s tím musí vyslat vaši milost?“ podlézavě se zeptal sluha.
„Protože mi sloužíš už dlouho a vím, že mě při nejbližší nezradíš tak ti to snad mohu říct. Jistě víš o událostech posledních dní.“
„Vím pane, ale možná víte něco co já ne.“
„Tak dobrá. Celé to začalo před několika dny, kdy byl napaden a zraněn náš král. Ten je od té doby neschopen vládnout. Naštěstí to vypadá, že se uzdraví. To by nebylo nejhorší, kdyby identita útočníka nebyla skrytá. Zůstává záhadou, jak ten člověk mohl projít kolem našich hlídek a to jak normálních tak i hlídek z ninjů.“
„Proč kvůli tomu musíme jet přes moře do nějaké zapadlé země?“ Chvíli se zdálo, že se maska na sluhově tváři rozpustila do zvědavého úsměvu.
„To hned vysvětlím. Protože nikdo neznal vraha tak se všichni začaly podezírat. Chrámy okamžitě obvinily kliku Lordů. Ta zase hází špínu na vrchní státní představitele a ti se snaží obvinit kohokoliv, kdo se namane a ani bohatí obchodníci nestojí mimo tuhle vražednou hru. No a na ninji se vznesla největší vlna obvinování. Už se nikdo nesnaží zjistit pravdu, ale všichni se jen snaží zničit své politické protivníky a dostat se blíž k vládě a bohatství.“
„Teď už to chápu, ale proč se máme plavit tak daleko, když jsme mohly požádat o pomoc nějaké sousedy.“
„Protože i ty mají v našem království své politické cíle. Jejich ambasády jsou teď v nejvyšší pohotovosti a do Amorionu, našeho hlavního města, se stahují ochranky všech vyslanců a cizích obchodníků aby hájily zájmy svých zemí. Takže potřebujeme někoho, kdo nemá s naší zemí skoro žádné spojení.“
„Proč tedy zrovna země Ohně?“
„Protože mám, dluží službičku za naši pomoc jim a mi si ji teď vybereme.“
Sluha najednou promluvil ještě méně hlasitě „Pane mám pocit, že nás tamten námořník poslouchá“ a nenápadně ukázal na jednoho z námořníků, který právě zuřivě myl podlahu od nějaké špíny.
Jeho pán mu na to odpověděl stejně tiše „Asi máš pravdu, tu podlahu myli asi před hodinou a nevěřím, že by námořníci byly tak čistotní. Musíme si na něj dát pozor a nedovolit mu odplout zpátky. Vlastně nikomu z této lodi do té doby než se situace u nás uklidní. Nemůžeme si být jistí kdo, co slyšel.“
Sluha jen kývnul, že rozumí a pak se odebraly do místnosti, co jim byla uvolněna kapitánem na spaní, aby měli alespoň nějaké pohodlí na této tak zvláštní cestě.

Rada Konohy a Ohnivé Země byla tvořena 20 lidmi a Hokagem. Byla to taktéž nejdůležitější instituce. Mohla ustanovovat a rušit zákony. Rozhodovala o míru a válce a také schvalovala daně a jejich využití. Proto už od založení Konohy bylo její členství rozděleno mezi nejvlivnější vrstvy obyvatel. Nebylo podmínkou, že členové museli být pouze ninjové a tak se pravidelně do rady dostávali bohatí obchodníci a majitelé velkých pozemků.
A tato rada byla před 20 minuty naléhavě svolána na žádost Hokageho. Radní seděly kolem stolu, v jehož čele seděla Tsunade. Pouze jedno místo bylo prázdné a právě na člověka, co to místo obsadí, se čekalo.
„Hokage nemůžeme už začít bez Kakashiho jako obvykle.“ Zeptal se obtloustlý muž s pestrým oděvem a spoustou šperků.
„Dnes bohužel ne! Naopak jeho tady potřebujeme.“ Odpověděla Tsunade a rozhlédla se po místnosti plné netrpělivých obličejů.
„Ten si to teda slízne“ potichu se pro sebe zasmála, když si představila jak Kakashi dorazí.
„phup!“ ozvalo se za 5 minut vyplněných netrpělivým hovorem a poklepávání nohou o podlahu a Kakashi se objevil uprostřed místnosti obklopen dýmem.
„Promiňte mi to zpoždění. Musel jsem jedné staré paní sundávat kočku ze stromu.“ Omlouval se hned, jak se dým trošku rozplynul.
„Pro ninju je to záležitost na pár vteřin ne na 25 minut!“ podotknul jeden z radních.
Kakashi se zatvářil jako neviňátko a sladkým hláskem dodal „Když víte, ona se nechtěla pustit.“
Tsunade měla co dělat aby udržela vážný obličej.
„Teď když jsme všichni dorazily, můžeme začít.“ Řekla mírně obvinujícím hlasem. „Takže dnes brzo ráno dorazil do Konohy velvyslanec Sakaly. Jistě si pamatujete na ty tři ze Sakaly, co nám pomohly před půl rokem a taky na plán co se k nim vázal. Teď nás Sakala žádá, abychom na oplátku mi pomohly jí. To je tedy naše šance zjistit co nejvíce o nich.“ Otevřela téma Tsunade.
„Takže tam pošleme nějaké zkušené AMBU a ti jim vyřeší problém a pro nás seberou informace“ navrhl jeden z AMBU generálů.
„No, právě v tom je problém, oni totiž požadují někoho z naší mladé generace.“
Kakashi najednou ožil „V čem spočívá ten úkol?“ začal se zajímat.
„Pokud tomu správně rozumím tak někdo spáchal atentát na jejich krále a rozpoutal tak politickou nestabilitu a oni potřebují někoho nestranného na vypátrání viníka.“ Schnula Tsunade.
„Takže nejen že budou muset opatrně vyzvídat, ale k tomu budou ještě bruslit mezi jednotlivými stranami a hledat nebezpečného vraha. No prostě brnkačka.“ Ironicky poznamenal Kakashi.
„No právě proto jsem vás svolala, musíme na tuhle misi vybrat 7 lidí z mladší generace. No a jeden z nich, i když se vám to možná nebude líbit, bude Naruto. Ten by mě to, že znovu zůstane doma, neodpustil.“
Kakashi se zamyslel a pak spustil „No protože je znám z nás tady nejlépe tak bych navrhl pár lidí. Shikamaru jako velitel a pokud jde o řešení záhad tak bude nejlepší. Sakura jako lékař kdyby potřebovaly. Kiba Protože umí stopovat. Sai který umí nedávat znát své pocity. Pak někdo z rodu Hyugga a protože je Neji na dlouhé misi tak může jen Hinata. No a na konec asi Tenten protože minule porazila jednoho z nich.“
„Má někdo něco proti“ vyzvala radu Tsunade.
Žádná ruka se nezvedla a proto Tsunade ukončila zasedání.

To ráno pro Kibu začalo jako každé jiné. Nezbytná ranní hygiena a pak procházka s Akamarem. Splnění svých povinností doma a pak ven na cvičiště, kde plánoval zůstat až do oběda. A pak si ho zavolala Hokage do své pracovny. Vrtalo mu hlavou co po něm asi tak může chtít. Když otevřel dveře od kanceláře hokage tak zjistil, že není sám, koho si zavolala.
„Ahoj“ pozdravil Sakuru, Hinatu a Saie, kteří už stály uprostřed místnosti.
Tsunade mu pokynula, aby chvíli počkal na ostatní. Ti přišli ani ne do pěti minut a poslední jako vždy do místnosti neomaleně vpadnul Naruto. Tsunade ho zpražila pohledem.
„Naruto proč vždycky když tě volám tak přijdeš poslední?“ kousavě se ho zeptala.
„Promiňte Hokage.“ Tiše se omluvil Naruto.
Kobovy se zdálo, že za tím dodal ještě něco jako „Alespoň pozdravit si mě mohla, ty stará babizno.“
„Ten má, ale odvahu“ Pomyslel si Kiba, když si představil co by se stalo, kdyby ho Tsunade zaslechla. Když se podíval na Tsunade, hned mu bylo jasné, že přece jen něco zaslechla. Byla úplně rudá a prsty křečovitě svírala desku stolu.
„Sensei není vám něco“ zeptala se naoko starostlivě Sakura.
„To víš, že není“ Zařvala Tsunade, až si všichni museli zacpat uši.
Chvíly trvalo, než se všichni vzpamatovali a Tsunade se uklidnila.
„Takže teď k věci. Mám pro vás všechny misi typu A, která je možná i typu S.“
Kiba hodil po Hinate překvapeným pohledem.
„Je to trošku netradiční mise. Spočívá v tom, že se Sakaly dorazila žádost o pomoc. Nacházejí se právě ve velice vážné politické krizi způsobené tým, že se pokusily zabít jejich krále. Vy máte vypátrat, kdo to udělal.“ Tsunade vykouzlila na svém obličeji velký úsměv. „Loď z Nan Kaikou vyplouvá za 2 dny, takže byste měli vyrazit co nejdříve. Rozsáhlejší popis mise máte tady v obálce a vše, co budete potřebovat vědět, se dozvíte na místě. Jo a zůstane tady Sakura a Shikamaru zbytek se může jít připravovat.“ Tsunade je poslala pohybem ruky ven.

Nan Kaikou(Jižní přistav), přístav na jihu ohnivé země a druhé největší město hned po Konoze. Probíhala plná polovina obchodů země a také to bylo jediné město kromě Konohy kde byla malá Ninja akademie. Ta samozřejmě nedosahovala takové úrovně jako ta v Konoze, ale i tak zde vychovaly pár skvělých ninjů.

Moře bylo překvapivě mírné a tak cesta probíhala bez větších problémů. Je pravda, že pár problémů se přeci jen vyskytlo. Některé už při odjezdu kdy se z Kibou přišli rozloučit najednou 2 dívky. Sakura se musela usmát, když si na to teď vzpomněla. Takový cirkus Konoha už dlouho nezažila. A Kiba bude mít smůlu, až se vrátíme. Už méně příjemná byla strašná mořská nemoc Naruta. Snad půl dne strávil ohnutý přes zábradlí, než se Sakuře povedlo přivést jeho žaludek k rozumu a do toho za ní chodil Sai a ptal se, co znamená snad každá nadávka, co námořníci vypustily z pusy. Ani Sakura neznala všechny. To by nebyl jediný problém s námořníky. Oni nebyli zvyklí na ženskou přítomnost na palubě. K ní si moc nedovolovaly po tom, co jednoho odpálila do moře A to doslova, ale hlavně Hinata to špatně nesla a byla permanentně rudá a v rozpacích, čímž si to ještě zhoršila. Nakonec Kiba musel ukázat, že je pod jeho ochranou. To jí přineslo další ošetřování a to 2 pokousané. Život se musí brát s té lepší strany, alespoň ji cesta rychle utekla.
Ze vzpomínek na nedávné zážitky ji probral až výkřik „Země na obzoru.“
A opravdu. Před přídí lodi bylo v dálce vidět pobřeží skryté v oparu. Všichni ninjové se nahrnuli k přídi a sledovaly, jak se země pomalinku přibližuje.
„Jděte se připravit za 2 až 3 hodiny jsme v přístavu.“ Oznámil jim kapitán a na jeho tváři byla vidět úleva. Konečně se jich zbaví.