Žánr

Mladá žena se předváděla pánskému osazenstvu v novém oblečení, které jí zhotovil Kakuzu, protože její staré už bylo na vyhození. Akatsuki obdivně pískali. Shenai dostala novou košili, blůzu, kalhoty a sukni, postupně se jim v novém šatstvu ukázala.
„Chutě! Jejda, zase už mě to bere!“ bědoval Zetsu. No jo, museli si už konečně přiznat, že je to pořádný kus ženský.

Nad sídlem Akatsuki proletěli první ranní ptáci. Zároveň se ozvalo hlasité bušení na dveře. „Co? Už?“ zamumlal právě se probírající Sasori.
„Nemělo by se do těch dveří tak mlátit! Jsou nový!“ zívl Deidara.
„Je to špatný! Šéf je nějakej čilej.“ Loutkář se zvedl, přehodil si přes sebe plášť a neochotně vylezl ze sídla. Ostatní na tom nebyli o moc lépe.
„To není fér! Jsme zabijáci, tak proč musíme vstávat takhle brzo?“
„Jo. Sotva se držím na nohou.“
„Chtělo by to napřed něco sníst!“

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 28

Zatím nikdo z těch podvedených nezaútočil, jak by se od ninji očekávalo. Vypadalo to tedy, že tohle nejsou její pronásledovatelé. Opatrně se kradla mezi stromy a přeskakovala větve. Nebezpečným rostlinám se už dokázala vyhnout. Posbírané zbraně, ukořistěné od těch, kteří úkol už nikdy nedokončí, jí dobře sloužily. Lianna začala ztrácet sílu. Tvář měla strhanou a poškrábanou, ruce zaschlé od krve. Chvíli se zastavila, aby poslouchala.

„Nechoďte nikam, za chvíli jsem zpátky,“ špitla a chtěla sejít dolů po schodech.
„Nenechám tě tam jít samotnou!“ odporoval jí Kankurou. Gaara řekl, že také půjde. Naruto se mezitím rozvalil na posteli a dával si šlofíka.

Dívka vešla do obývacího pokoje. Matka se k ní přitočila. „Buď na tu paní milá a neokrádej ji zbytečně o čas. Udělala pro nás až příliš velkou laskavost!“
O kterou se jí ale vůbec nikdo neprosil, pomyslela si Ashley zhnuseně.

[font=Georgia]Vždycky ti, které nejvíc milujeme, proč?

Je to snad vůle osudu? Opravdu je vše předurčené? Někdo si prostě usmyslel, že vždycky zemřou ti nejmilejší? Ti, na kterých nám nejvíc záleží? Proč?
Myslel jsem, kdysi jsem i prohlašoval, že to vím. Prý, žádný osud neexistuje, jak jsem mohl být tak hloupý. Naivně si myslet, že dokážu změnit vůli něčeho, co je nad mé chápání. Naivně jsem si myslel, že tě ochráním před smrtí.

Lee proti ní vykopl pravou nohou s několika kilovým závažím, ona zas proti němu vymrštila svou levačku s deseti centimetrovými drápy...

Náhle černovláska opět zamrkala. Její drápy se pomalu opět stahovaly, ale mladík už nemohl uhnout. Schytala od něj tak drtivou ránu do pravé tváře, až z toho odlétla o několik desítek metrů dál. Porazila strom, jela ještě pár metrů a zastavila se. Zůstala nehybně ležet. Lee se k ní vyděšeně rozběhl. Uchopil ji za ramena, načeš s ní začal divoce třást.

Zelená chakra mě úplně naplní. Proměně v Nekrochiho se vůbec nebráním, ba naopak.
"NIKDO-NEBUDE-KLAMAT-NEKROCHIHO!" Zařvu a vyšlu mocný proud chakry, který zabije nejen mého bratra, ale i všechny Akatsuki, kteří čekají venku.
Pak se bez problémů změním zpátky (začínám svou podivnou sílu celkem dobře ovládat)...
...a běžím k Orochimarovi, ze kterého zatím vyprchává život...

Jednou ji ale dostanu! pomyslí si jeden mrtvý ( )
a vydá se spěšně na cestu pryč...

[color=#40B3EA][i]Procházel troskami hořící vesnice.

[b]Uběhlo mnoho let od doby, kdy Sasuke utekl z Konohy. Naruto už dávno vyspěl a stal se otcem. Za svou družku si vzal Sakuru.
Jenže časy nebyly tak přívětivý, jak se na první pohled zdály. Akatsuki pomalu začala ovládat celý svět ninjů a všude začali ohromné zmatky. Nejprve dobyly Akatsuki zemi zvuku, při čemž Kankurou přišel o život a Kazekage se svojí sestrou byly nuceni zavelet k ústupu. Vesnice ukrytá v písku se tedy musela podřídit kruté nadvládě Akatsuki.

Malá mýtinka uprostřed lesa. Tmavá a děsivá. Obklopená hustými stromy a zcela nepřístupná, až na jednu pochybnou úzkou cestu uprostřed. Tedy… ať to bylo cokoliv, do Konohy to mělo zatraceně daleko.
“Hej… kde to jsme? ,“ první zareagoval Kakashi.
“Já netuším…. Neznám to tu…. Nevypadá to na ani pomyslnou blízkost Konohy. Či byť jen blízkost mojí vesnice…. Děsí mě to tu.. ,“ tiše odpověděla Kushina a přivinula se blíž k Minatovi.

Vyrazili jsme vstříc mojí první misi. Hinata zkoumala okolí byakuganem a Kiba s Akamaru dávali pozor, jestli neuslyší nebo neucítí něco podezřelého.
Byli jsme docela daleko od Konohy, když nám Hin dala znamení, aby jsme zastavili.
"Jsou asi dvěstě metrů tímhle směrem. zašeptala a mávla rukou někam napravo.
"Jsou tam všichni?" zeptal se Shino. Hinata je kývla.
"Tak jdem."
Došli jsme na kraj malé mýtinky, kde momentálně naši nepřátelé odpočívali.

Takže aby byla změna, tak přijela Alea ke mě a napsaly sme II. díl..XD Itadakimasu.. ^_^

Narumel - Uzumakiho domácí výroba! Zaručeně aktivuje vaše ninja buňky!

Saké42 - Konožské saké, co stojí za to pít!

1 pohlazení, 1 okouzlení, 1 vášeň, 1 naplnění, ...
Konoscafe Gold - 1 bohatá chuť, 1 zlatý originál

Shizune, kanceláře královnou,
to je Shizune! S ní je administrativa jen hrou!
TonTon, je už přejezený,
její TonTon! Za nejlepší ceny!
To je Shizune, ve všem dokonalá, skvělá!

Vzduch sa rozpaľuje,
poletujú ním spálené kúsky životov.
Vzduch sa mení,
a pridúsa.
Všade navôkol utíchajú hlasy.
Cítim ako sa z neba,
o chvíľu pustia ohnivé slzy slnka.
Všetko navôkol vysychá.
Stráca sa šťava života,
stráca sa zázrak.
Od zeme stúpa šedá clona,
pohlcuje ostatky bez rozdielu.

Vzduch syčí,
udiera mi do uší,
udiera mi do očí.
Otupuje zmysli.
Oblaky padajú k zemi.
Skrývajú posledné vypálené životy.
Cítim, že prichádza náš konciec.

Vzduch horí!
Dusí a trasie zemou.
Vzplanula celá obloha.

Mno další dílek ale nechápu to mě snad ty dlouhý díly nejdou ….
Cestou se Sakura otočila na Nejiho ,,Hele, když o tom tak přemýšlím nikdy jsem u vás nebyla. Jaké to tam je?“
,,Co?“ otočil se na ní jako by jí celou dobu nevnímal ,,Jo jako u nás ? No je to tam úplně jiné. V kuchyni máme u sporáku slona, u mámy v ložnici spí pod postelí stádo opic a v zahradě na stromě nám sídlí párek mimozemšťanů. Jo a u mě v pokoji je vymalováno.“
Sakura se začala hlasitě smát ,,Jo to bylo vtipný.“

[font=Bookman Old Style]Kdykoliv pohlédnu na oblou stráň nad naší vesnicí, pokaždé mě to tam táhne jako magnet. Rád jsem se procházel vzrostlou, svobodnou travou, která mi sahala po kolena a lehce šimrala má lýtka. Její stébla tancovala do rytmu větru a s dopadem mých lehkých bot jemně šustila. Mezi rozsáhlými stepními plošinami se tyčily soubory stromů, které na travnaté pláni vypadaly jako ostrůvek v moři zeleně. Nad zaoblenými kopci se rýsuje bílá barva, která se postupně se zvyšující nadmořskou výškou mění v blankytně modrou.

"Ku*va! Já se na to můžu vy…prdnout! Kde je ten debil? Snad jsem mu jasně psal, že má být o půlnoci tady. Určitě to špatně pochopil, blbeček jeden černovlasej! Uchiha = vznešeností vyžraný mozek," lamentoval milý bratr Kakashi, když už čtvrt hodiny čekal na Sasua, který se ne a ne ukázat. Napadlo ho, že Uzumakiho nakonec bude muset odtáhnout sám a vůbec se mu do toho nechtělo.
Nakonec mu nezbylo nic jiného, než se vydat k hrobce. A tam…

Jakmile se Sakumo zbavil těl, vydal se zpět do hotelu. Když se dostal před něj, zjistil, že už je deset hodin.

Shikamaru neschvaloval Temarino chování, ale musel uznat, že je lepší přespávat v cizím domě než na ulici. Právě seděli u stolu a upíjeli z hrnků mléko.
„Jsem z toho už vážně unavená! Mám takový pocit, že je nikdy nenajdeme!“
„Netušil jsem, že se umíš vzdávat tak snadno.“
„Jestli si myslíš, že toho nechám, tak se šeredně pleteš!“
Shikamaru se usmíval, bavilo ho tuhle holku provokovat. Jinak by byla otrava s ní putovat.
Temari si dala ruce za hlavu. „Proč vlastně hledáš Naruta? Jak se sem dostal?“

Pein opatrně otevřel dveře. V sídle bylo nezvyklé ticho. Šlápl na podlahu a málem se přizabil, protože byla mokrá. To přece není normální! „Haló! To mne nikdo neuvítá?“ křikl a očekával reakci, jakoukoli.
„Nazdar, tatínku!“ V chodbě se objevila kštice bílých vlasů.
„Cože?“ zděsil se vůdce Akatsuki.
„No takhle se přeci vítá hlava rodiny!“ rozchechtal se Hidan.
Pein zakoulel očima, před kterýma se mu už začínaly dělat mžitky. „Zapomeň na všechno, co jsem ti kdy řekl s výjimkou toho, že jsi pitomec!“

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 28

„Pořád ještě nic?“ vyptával se Hidan.
„Ani ptáček zpěváček. Vůdce na nás kašle,“ hlásil Deidara.

„Zetsu, jak to vypadá s tvým kalendářem?“ zajímal se Kakuzu.
„Už to bude třetí měsíc! Moje výpočty se nemýlí,“ odvětil zelený ninja.
„Stejně nedovedu pochopit, jak se v tom slizu můžeš vyznat,“ rýpl do něj Kakuzu.
„Já vím, že nad tím asi zůstává rozum stát, ale… prostě to tak je.“ Zetsu se pro jednou cítil výjimečný.

Kisame seděl s Shenai v trávě a dělali cosi s rukama.