Každý začátek je těžký - 13. kapitola - Já ti dám umění!

Nad sídlem Akatsuki proletěli první ranní ptáci. Zároveň se ozvalo hlasité bušení na dveře. „Co? Už?“ zamumlal právě se probírající Sasori.
„Nemělo by se do těch dveří tak mlátit! Jsou nový!“ zívl Deidara.
„Je to špatný! Šéf je nějakej čilej.“ Loutkář se zvedl, přehodil si přes sebe plášť a neochotně vylezl ze sídla. Ostatní na tom nebyli o moc lépe.
„To není fér! Jsme zabijáci, tak proč musíme vstávat takhle brzo?“
„Jo. Sotva se držím na nohou.“
„Chtělo by to napřed něco sníst!“
„Neskuhrejte! To si říkáte ninjové?“ zamračil se Pein.
„Ach, to už je ráno?“ podivila se Konan.
Tohle je za trest. Ale nemůžu za to nikoho vinit, protože tyhle nemehla jsem sem koneckonců přijal já sám, peskoval se v duchu Pein.
„Sbalte si všechno vybavení a něco k jídlu. Budeme pryč celý den!“ Trousili se zpět do sídla, aby splnili ten nesmyslný a nepochopitelný příkaz. „Připraveni? Tak jdeme!“
„Můžeme letět, Šéfe?“
V Sasorim hrklo.
„Ne, Deidaro. Půjde se pěšky. Cestu tam absolvujeme hromadně, zpátky se dopravíte po svém.“
„Takže vyrážíme takhle brzo, abysme nebudili pozornost?“
„Skutečně skvělá dedukce, Zetsu.“ Pein si neodpustil tón plný sarkasmu.
Blonďáček se tvářil malinko sklesle, se Sasorim se propalovali pohledy.

Za doprovodu přiměřeného hluku dorazili do obrovského kaňonu, kde ještě na několika málo místech zůstala zeleň.
„Takže… první věc, kterou uděláme, je kontrola chakry. Tak ji zkoncentrujte, budu se dívat.“
„To má být vtip? Tohle přece už dávno umíme!“ rozčiloval se Itachi. Přece po něm nemůže chtít tak banální věc?
„Tvá slova nedělají právě velký dojem, Uchiho. Udržte se na těch kamenech!“ Ukázal na řadu velkých neforemných balvanů.
„To je přinejlepším otrava,“ prohlásil Itachi, nahromadil chakru do nohou, až mu na kameni držely jako přibité. Tvářil se přitom výhružně a znechuceně.
„Hehe, tak to už vůbec nechci vědět, co by to bylo přinejhorším!“ chechtal se Hidan, který už také vykonal úkol a brzy ho následoval Zetsu a Kakuzu.
Žralok balancoval na balvanu, čehož si Pein samozřejmě všiml. „Kisame, nech těch šaškáren! Přece mi nechceš namluvit, že neumíš správně ovládat chakru!“
„Tak se koukněte pořádně! Držím se jenom špičkami prstů,“ zašklebil se ninja s rybí kůží.
„No dobrá,“ vzdychl Vůdce a podíval se po ostatních. Konan vše provedla rychle a bez zbytečných řečí. Sasori nahromadil chakru do dlaní a teď na ně zíral hlavou dolů.
„Deidaro! Proč ty neplníš úkol, co jsem zadal?“
„Ale plním, Šéfe!“ ohradil se blonďatý ninja. Seděl na kameni s překříženýma nohama.
„Jak to? Snad ne… že tě nenapadlo…?“
„Takhle je to mnohem pohodlnější,“ ušklíbl se mladík a nepřestával se chechtat.
Pein si setřel pot z čela. „Aspoň že tuhle základní dovednost všichni skvěle ovládáte,“ povzdychl si. „Tak se najezte a začneme s tréninkem.“
„A tohle mělo být co?“ ozval se Uchiha.
„Rozcvička, Itachi, rozcvička.“

Posilnili se a čekali, jakým dalším bláznivým nápadem je Šéf ještě obdaří. „Takže řeknu pár pravidel, budou totiž potřeba. Musíte bojovat mezi sebou, nejlépe každý s každým, abyste vyzkoušeli všechny možnosti. Kakuzu bude útočit naplno jedině, pokud bude bojovat proti Hidanovi, je to jasné? Nechceme tu žádné mrtvé! Vy ostatní půjdete proti sobě tvrdě, je to náhražka skutečného boje.“ Pein se na malou chvíli odmlčel. „Je důležité, abyste měli přehled o schopnostech nepřátel a těch, s nimiž spolupracujete. Dva budou vždy bojovat proti sobě a my ostatní se budeme dívat. Sledujte to pozorně, protože vaším prvořadým úkolem je vyzrát nad soupeřovými technikami. A abyste si nikdo nestěžoval, mám tu vaše jména na papírcích. Takže první boj… Deidara.“ Vytáhl druhý lístek z váčku. „A Sasori. Vy ostatní si najděte místo, odkud budete mít dobrý výhled.“ Budou proti sobě postupně bojovat se všemi zbraněmi, které mají? Teď tedy začalo jít skutečně do tuhého!

„Pche! Porazit tebe bude hračka,“ ušklíbl se Sasori.
„Tím si nebuď tak jistej!“ zamračil se blonďatý ninja.
„Ještě jedno varování, než začneme…“ Loutkář mu pokynul rukou. „Dnes tu nemám cvičné loutky, tak si dej bacha, ať tě žádná neporaní,“ prohlásil, vyvolal pomocí svitku Škorpióna a vlezl si do něj.
„Zas tahle podoba, jo? Tak se teda předveďte, Mistře Sasori!“
„Máš to mít, Deidaro!“ zavrčel mladík uvnitř obrovské loutky a s plnou vervou se vrhl do boje.

Soupeřící dvojice se brzy dočkala povzbuzování. „Komu fandíš ty, Itachi?“
„Upřímně doufám, že se ti dva povraždí navzájem. Ušetřilo by to spoustu nervů,“ procedil Uchiha mezi zuby.

Deidara bojoval zatím jen na zemi, nikoli ve vzduchu, jak bylo jeho dobrým zvykem. Ten souboj pro něj znamenal skutečně hodně, protože se v něm dosud vařila krev. Přátelství, které nic neznamená! Kdepak, on mu ještě ukáže!
Bravurně uhýbal Sasoriho dobře mířeným ranám, zatímco si připravoval vlastní munici. Ze Škorpióna vylétla chakrová vlákna, na kterých byly navinuty svitky, které vyvolaly několik ozbrojených loutek. „Představení začíná!“
„S tímhle si na mě nepřijdeš!“ opáčil blonďáček a nechal pár svých bombiček vybuchnout na jeho loutkách.

„Síly jsou vyrovnané. Kdo myslíte, že to vyhraje?“ ptal se Zetsu Kakuzy a Hidana.
„Tipuju Sasoriho. Má větší výdrž,“ vložil se do toho Kisame.
„Mně se to nějak nelíbí. Deidara je dneska jako vyměněný. Vypadá to, jako by měl vážně chuť našeho loutkáře zlikvidovat,“ mínil Hidan.
„To je pravda. Přece jsou to parťáci, tak proč se chovají takhle?“

Sasori zuřil, jeho útoky nefungovaly, jak měly, a spousta loutek už bylo poničených. Vyvolal další a čekal na protiútok. Ještě předtím stačil odrazit pár zbraní, které po něm Deidara vrhl.
„Tomuhle vy říkáte umění, Mistře Sasori? Udělám vám z těch loutek stavebnici!“ Dráždil ho, měl jistotu, že tím ho vyprovokuje.
Ocas Škorpióna se vymrštil a zkoušel ho zasáhnout. „Umění má být trvalé!“ zavrčel loutkář. „A ty to moc dobře víš!“
„Jaký má smysl souhlasit s vámi? Jen ať to pěkně bouchá!“
„Řekni ještě slovo a neručím za sebe!“
„Dobře, tak ještě poslední věc. Vaše loutky jsou k ničemu!“ křikl, než vyskočil na svého jílového opeřence a vznesl se do vzduchu. Těsně předtím se ale Sasorimu podařilo škrábnout ho jedovatým ocasem Škorpióna do ruky.

„Co to tam ti dva dělají, zatraceně?“ zhrozil se Pein.
„Takhle to skončí vždycky, když Deidara mluví špatně o Sasoriho výtvorech. Jsou oba tak tvrdohlaví!“ povzdychl si Hidan.

Blonďatý ninja vrhal po obrovské loutce střídavě svá bouchací zvířátka z jílu a zbraně. Dalekohledem neustále kontroloval skutečný cíl svého počínání. Boj se stupňoval. Sasorimu se podařilo opeřenci zlikvidovat jedno křídlo, Deidara zničil ocas Škorpiónovi, odpadl z loutky. Vítězoslavně se usmál, ale zároveň mu tělem projela palčivá bolest. Teprve nyní si povšiml zraněné ruky. „Sasori… ty…,“ zašeptal nevěřícně a padl na hřbet ptáka vyrobeného z jílu. Drobný jílový brouček se mezitím dostal dovnitř loutkářova krytu. Blonďáček z posledních sil zformoval pečeť. „Katsu!“
Ozval se výbuch, loutka se rozevřela. Sasori vyletěl do vzduchu, překulil se v něm a padl na zem před svůj výtvor.
„Leť dolů, ptáčku,“ zamumlal Deidara, než zavřel oči.
„Deidaro!“ Tělo blonďatého ninji se svezlo ze zad opeřence a padalo k zemi. Kisame ho zachytil v poslední chvíli. Sasori pozoroval své ohořelé dřevěné tělo. Tohle byl skutečně podlý trik!
„Řekl bych, že vítězem je Deidara,“ prohlásil Vůdce nejistě.
„Něco s ním je.“
„Je to jed, Kisame. Varoval jsem ho, ať si dá pozor,“ poznamenal Sasori.
„Kratičká pauza a pak je na řadě Itachi a Kisame.“ Vůdce vytáhl další dva lístečky. „Vy dva jste si vedli vážně dobře!“
„Díky za chválu, ale jdu dát Deidarovi protijed.“ Sasori přešel ke své brašně a začal se v ní probírat.

Blonďáček už byl při vědomí. „Co chceš?“
„Jed účinkuje rychle. Když to nezastavím, do tří dnů zemřeš.“
„Já… nepřijmu od tebe pomoc, Sasori. Běž… pryč!“ zaúpěl.
„Jak myslíš. Nebudu ti zachraňovat život, když nechceš.“ Odvrátil se od něj. Nechám tě pár hodin trpět. Ještě budeš o ten protijed škemrat!

Skupinka sledovala další zápas. Konan dostala za úkol postarat se o Deidaru. Díky Sharinganu měl Itachi na své straně dost trumfů. Chtěl to skončit rychle a jen dostat Kisameho do bezvědomí. Rozhodně nebude tak nelítostný jako Sasori, to by v žádném případě nemohl té přerostlé rybě udělat.
„Deidaro, no tak, dej si říct.“
„Nic mi není.“ Chytil se za břicho. „Jen mě prosím tě zvedni, ať pořádně vidím.“ Statečně přemáhal bolest, zatímco mu modrovláska přidržovala záda.

Copak se ta ryba nedá nijak polapit? Itachi v duchu zuřil, protože jeho plán se nedařil. Kisame se ho už dvakrát pokusil zavřít do vodního vězení, má tedy v úmyslu něco jako on. Vyslal na něho genjutsu, vytvořil iluzi prostředí. Žralok se nyní ocitl na místě, kde se všechno točilo, a povrch byl kluzký.
„Dobrej pokus, Itachi, vážně!“ uchechtl se žralok a zrušil jeho techniku pomocí síly své chakry.

„Jaký bude výsledek tentokrát?“ ptal se Hidan zvědavě.
„To záleží na tom, kdo z nich to dýl vydrží!“

„Kisame, vzdej se! Říkám ti to po dobrém!“
„Vzdát se? Zrovna teď, když mi to jde tak dobře? Proč to nezabalíš ty?“
„Grr! Aspoň jednou uvažuj hlavou! Nemůžeš vyhrát!“ běsnil Uchiha. Nakonec mu nezbylo nic jiného, než polapit žraloka svým Mangekyou Sharinganem. „Až se vzbudíš, budeš mít na hlavě pořádnou bouli, tak se ti za to omlouvám předem,“ prohlásila Itachiho iluze a nejméně dvacet jeho klonů, než začali do Kisameho bušit, dokud se neskácel na zem.
„Uf! Vítěz!“ Viděl, jak se ostatní tvářili vyděšeně při pohledu na žralokovu obrovskou bouli na hlavě. „Nemusíte se bát. Probere se za chvíli.“
„Nějaké zranění?“ vyzvídal Pein.
„Škrábl mě Samehadou, takže mám rozříznutou pravou nohu, ale nic vážného.“
„Dobrá. Pro dnešek toho bylo až moc. Zetsu, ty dohlédneš, aby se Deidara dostal v pořádku do sídla. Sejdeme se v jídelně! Hodně štěstí!“ rozloučil se s nimi Šéf a zmizel jim v dálce.

Z jednoho pokoje, umístěného dostatečně daleko od ložnic ostatních ninjů, se uprostřed noci ozvalo pronikavé sténání.
„Jdi s tím někam,“ zašeptal Deidara, když mu loutkář opět nabízel protilátku.
„To chceš vážně umřít?“
„Pořád lepší, než pracovat s parťákem, co o tebe nestojí! Au!“ Stav se horšil.
„Jsi pěkně otravnej, víš to?“ Sasori se ho dotkl na jednom určitém místě, přivedl ho do bezvědomí a pak do něj vpravil protijed. „Naše mise ještě nejsou u konce!“ zavrčel, než se vytratil z ložnice.