Můj život změnil Naruto - 12. kapitola - Hon začíná

Shikamaru neschvaloval Temarino chování, ale musel uznat, že je lepší přespávat v cizím domě než na ulici. Právě seděli u stolu a upíjeli z hrnků mléko.
„Jsem z toho už vážně unavená! Mám takový pocit, že je nikdy nenajdeme!“
„Netušil jsem, že se umíš vzdávat tak snadno.“
„Jestli si myslíš, že toho nechám, tak se šeredně pleteš!“
Shikamaru se usmíval, bavilo ho tuhle holku provokovat. Jinak by byla otrava s ní putovat.
Temari si dala ruce za hlavu. „Proč vlastně hledáš Naruta? Jak se sem dostal?“
„Abych řekl pravdu, běžel jsem za Sakurou. To ona řvala na Naruta, aby nikam nechodil. Všichni čtyři jsme vlezli do tmavého tunelu a pak se zem pod námi začala hýbat. Nemůžu za to, že Naruto je pitomec.“
„V tom případě Gaara taky,“ vzdychla dívka z Písečné. „Ale když o tom tak přemýšlím… kdyby nešel to místo prozkoumat on, vlezl by tam Kankurou, můj bratr objevitel. Na spoustu věcí přišel sám a vždycky byl hrozně zvědavý. Vymyslel, jak ovládat loutky a ty tři, které nyní má, dostal darem od staré paní Chiyo. Vždy jsem ho svým způsobem obdivovala… ale dost už o tom! Před tebou nedám najevo slabost!“
„To klidně můžeš,“ odporoval jí černovlasý. „Já už jdu spát.“ Lehl si na rozloženou pohovku, pro jednoho byla příliš velká, pro dva akorát. Dost neochotně se k němu připojila, ale obrátila se zády. Nechtěla tu s ním být, ale jiná možnost nebyla.

Ashley začínala mít pocuchané nervy. Trpělivě čekala, až Kimberly dotelefonuje, ale bylo jí mizerně.
„Jo mami, na večeři už budu doma. Chcem se s Ash mrknout po obchodech a nějakých zajímavých knížkách. Cože? Ne, Janett si zase vymýšlí! Já bych jí přece nikdy neublížila…“ Černovláska dotelefonovala a vzdychla. „Člověk jí musí předložit iks nejrůznějších argumentů, než na něco kejvne.“
Obě se posadily do malého parčíku za školou. „Ještě než začneme… od té hadí proměny se s tebou už nic nedělo?“ Bylo přirozené, že má zrzka starost.
„Nic zvláštního, jen se cítím nabitá nějakou neznámou energií.“
„Chakra,“ hlesl Kankurou. „Všichni lidé ji mají, ale jen u ninjů je až takhle silná.“
„Dobře, budu si to pamatovat,“ usmála se Kimberly a roztáhla mapu. „Tuhle mapku jsem okopírovala, takže do ní uděláme značky. V okolí tří bloků odtud musíme prohledat všechna veřejně přístupná místa. Rozdělíme se, aby to šlo snadněji. Vytipovala jsem pár podniků, kde by někdo z hledaných mohl být, ale můžu se mýlit.“
Každý z trojice si vybral svou trasu. Na rusovlásku už zase dopadala deprese. „Kim, nemohla bys mi půjčit alespoň malinkatý kousíček té moci? Já bych s tou zatracenou ženskou udělala krátkej proces.“
„Kdyby to tak šlo… zbavila bych se toho hned. Celý tělo mě bolí, nejsem zvyklá na takovou zátěž,“ vzdychla Kimberly.

Neměli ten den štěstí. Ani jedna hospoda, hřiště nebo docela obyčejné obchody nevykazovaly přítomnost někoho z mangy. Zaškrtli ta místa na mapě, tím bylo řečeno, že jsou prohledána. Ashley se svým společníkem strávili zbytek dne u Grantových. Janett se jim obloukem vyhýbala. „Třeba to strašení přece jen k něčemu bylo,“ uchechtla se černovláska.

Naruto se cpal rýží a díval se na Gaaru, jak civí do své misky. „Nebudeš jíst?“
„Nemám hlad, sním to později.“
Blonďáček namítl, že to už bude studené, ale červenovlasý na to nedbal. Záda opřel o svou tykev a zíral na oblohu. Chtěl zavřít oči a relaxovat, jenže to by nesměl ležet vedle Naruta, který si všiml něčeho černého na jeho ruce. „Co to máš?“ podivil se. Gaarovi ten symbol nic neříkal. Neobtěžoval se zvedat, jen se té značky dotkl.
Naruto viděl, jak jeho přítel náhle ztuhl a vytřeštěně na něco zíral. Vyděsil se a honem odložil svou misku s jídlem. „Gaaro, slyšíš mě? Odpověz!“

Kazekage Skryté písečné vesnice se ocitl v dívčím pokoji. Stál vzpřímeně a užasle zíral na dvě dospívající dívky a svého neméně udiveného bratra.
„Vítejte, Gaara-sama!“ uklonila se Ashley a nálada se jí o něco zlepšila.
Kankurou se vzpamatoval a přitiskl ho k sobě. Pak ale zvážněl. „A kde je Temari?“
„Nevím, se mnou je tu Naruto. A kdo jsou ony?“
„Přítelkyně, spojenkyně. Dostanou nás domů.“

Blonďáček nevěděl, co by měl dělat, a začal s Gaarou třást. Červenovlasý stojící v pokoji se divně kroutil. „Nech toho, Naruto!“ pokusil se o odpor.
Kimberly pochopila, jak se věci mají. „Řekni nám, kde teď vy dva jste. Popiš to místo.“
„Nedaleko je obrovská zakulacená budova, jen malý kousek od nás. Shromažďuje se před ní velká spousta lidí. Nejspíš to bude známá památka.“ Víc neřekl, protože s ním někdo zatřásl. Ohnal se po něm rukou a Naruto dostal facku. Obě dívky viděly, jak jim mizí před očima.
„Zítra vás vyzvedneme!“ upozornila ho černovláska, než se jim ztratil z očí, a pak se obrátila na zrzku. „Kde myslíš, že budou?“
„Jedině u katedrály.“
„Takže pro ně po škole zajdeme.“

Ashley už byla na odchodu, Kim se bavila se svou matkou. K uším zrzky dolehlo rozhořené volání: „Jak to myslíš, že se s ní nesmím nějakou dobu stýkat?“
„Pojď rychle pryč.“ Ukápla jí slza a zmizela za dveřmi.
„Kimberly, paní Sommersová si přeje, aby teď měla její dcera klid, protože má nějaké problémy.“
„Ashley je naprosto v pořádku! A ta paní Peabodyová je pěkná kráva!“
„Co to máš za výrazy?“ zděsila se její matka.
„Prostě nevěřím těm povídačkám! Ash je suprová holka, dokonce jsem si díky ní nedávno zlepšila známky. Nemůžeš mi zakazovat se s ní vídat!“
„Kimberly Joyce Grantová! Poslechneš bez odmlouvání! To děvče má na tebe špatný vliv!“
„Nevěř tomu, co ti nakecala Janett!“ houkla dcera na matku a zavřela se v pokoji.

Další den ráno paní Sommersová nedovolila jít Ashley do školy. Argumentovala tím, že by se měla připravit na večerní návštěvu. Kimberly musela uznat, že její kamarádka měla pravdu. Nedaleko katedrály svatého Pavla opravdu tu povedenou dvojici našla. Položila si ruku na srdce, mělo to být přátelské gesto.
„Nelekejte se! Jsem Kim a přicházím vás odvést za kamarádkou, u které teď bydlí tvůj bratr, Gaaro.“ Svůj plán si promyslela do detailů. Matka by si nemohla nevšimnout neustále mizejícího jídla. Navíc… Naruto toho sežere fakt hodně.
„Ty ji znáš?“ podivil se Naruto.
Gaara neodpověděl, rychle si sbalil věci a řekl jen: „Veď nás.“

Na rohu ulice, v níž Sommersovi bydleli, se s oběma chlapci zastavila. „Teď musíte udělat přesně to, co vám řeknu. Zazvoním, budu předstírat, že nesu Ashley úkoly, a zatímco budu hovořit s její matkou, vklouznete dovnitř a pak půjdete po schodech nahoru. Nemáme moc času, navíc je možné, že nás sleduje nepřítel. Proto se držte pokynů!“
Kimberly zazvonila a přesně odhadla, že ze dveří vystoupí paní Sommersová. „Ashley nebyla ve škole, donesla jsem jí úkoly.“ Zatvářila se stydlivě.
„Dobrá, předám jí je. Bohužel, dovnitř teď nemůžeš.“
„Úplně to chápu, matka už mi všechno vysvětlila.“ Kim vší silou dupla Narutovi na nohu. Ten vyjekl, ale zůstal stát na místě. „Ale je to opravdu tak vážné?“
„Zatím nemůžeme dělat žádné závěry. Dozvíš se vše včas.“ Ashleyina matka se chystala ukončit rozhovor a zavřít za sebou dveře.
„Pojď, Naruto!“ Gaarův pohled ztvrdl, chytl ho za paži a vtáhnul do domu, stihli to právě na poslední chvíli. Kim úlevně vydechla a vracela se domů.

Blonďáček se vzpíral. „Kam mě táhneš?“
„Ty jsi neposlouchal, co ta holka říkala, že?“ vzdychl.
„Tak jste přece dorazili!“ uvítal je ve dveřích Kankurou. Naruto z toho měl oči navrch hlavy. „Ashley.“ Stiskla mu ruku, aby se trochu vzpamatoval. V té chvíli opět zazvonil domovní zvonek. Zrzka zděšeně polkla. „Ta ženská už dorazila!“