Žánr
Tak a je tu pokračovanie. Je to trochu zmätené a je to strašné ale aspoň niečo
4. Veľké podozrenie
Všetci k nim okamžite priskočili a snažili sa im nejako pomôcť.
„Čo to dopekla vypili?“ pýtal sa Naruto a zdvihol Sakurinu fľašu. Voda bola hustejšia než mala byť a mala takmer nebadateľne zelenkavú farbu.
V Tsunadině pracovně na chvíli zavládlo ticho. Jako by si Kushina rozmýšlela, co by měla na tohle říct. Nakonec jen pokrčila rameny. „To hádám spousta lidí. A koneckonců ani já sama jsem nevěřila, že se sem ještě někdy vrátím.“ „A co se s tebou celou tu dobu dělo? Něco jsem už slyšela od Jiraiyi, ale hádám, že tvoje verze bude mnohem zajímavější.“
Ukázalo se, že na jedné ze zbraní byla papírová bomba. Ohnul svou hlavu k mému pravému ramenu. Zavřela jsem oči a otočila svou hlavu na bok. Když se prach po výbuchu rozplynul, opět jsme začali oba vnímat. Teprve teď jsem si uvědomila, že na mě leží. Narovnal hlavu. Ze vzdálenosti deseti centimetrů jeho oči vypadaly ještě temněji a tajemněji. Trochu jsem zčervenala. „Pro-…promiň, jen tě kryju,“vysvětluje Sasuke, který si právě uvědomil, co vlastně udělal a kde teď leží. „Jo díky, úúúú,“ zasténám. Sasuke se zvedne.
Proč zrovna tady?
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Číst dál
Once upon a time 6
Hinata pomalu přicházela k sobě. Otevřela oči, ale rychle je musela zase zavřít, jelikož jí oslepilo prudké denní světlo. Bránila se proti němu rukou a pomalu si sedla. Chvíli nevěděla, kde je, ale pak si na všechno vzpomněla. Vzpomněla si na obálku i na svatební potvrzení.
Začala se rozhlížet kolem sebe a hledat Naruta. Seděl kousek od ní a zíral nepřítomně před sebe. V ruce držel papír a jí bylo jasné, že je v šoku.
Pomalu se k němu přiblížila a zkusila na něho promluvit: „Naruto, jsi v pořádku?“
Once upon a time 5
První paprsky nové dne polechtali spícího Naruta pod nosem. Ospale zamžoural a přitiskl se k teplu, které cítil. Chvíli jen tak ležel, ale pak překvapením otevřel oči a jeho pohled padl na spící Hinatu. Ležela na břiše a obličej měla natočený směrem k němu. Tělo měla přikryté jenom do půl pasu, a tak se mu naskytl pohled na její nahá záda.
„Ježiši,“ zachrčel a bleskově se posadil. Ale to neměl dělat. Saké, které do sebe včera nalil, se promítlo do jeho dnešního vzhledu. Rychle se chytil za hlavu, aby mu nepraskla.
Once upon a time 4
Celý další týden probíhal podle zajetých kolejí. Oba klany se připravovaly na nadcházející svatbu. Naruto a Hinata se snažili, seč jim síly stačily, aby působili jako pravý snoubenci. Občas oba tak zrudli, že to vyvolávalo salvy smíchu u obou klanů.
Shikamaru s Temari šli ruku v ruce k němu domů. Bouřka přestala, takže se už Temari nebála a otravná Ino byla také pryč.
„Zajdeme ke mně, tam bude teplo.“ Usmál se Shikamaru.
„Hlavně, aby tam nikdo neslídil.“ Narážela Temari na situaci před chvílí.
„Stejně to nechápu.“ Zamyslel se Shikmaru, „Proč jednala tak hloupě?“
„Je holt úplně blbá!“ zahřměla Temari tak zlým hlasem, že se ji Shikamaru lekl. „A evidentně je do tebe zamilovaná.“
Temari dokáže působit někdy tak tvrdě …
Byl neuvěřitelně horký den. Takový, jaký Konoha už hodně dlouho nezažila, proto možná byly ulice vylidněné a všichni se snažili ukrýt ve stínech svých domů. Jen blázen by byl v tomhle počasí venku. A přece. K vesnici se pomalu blížila postava v dlouhém plášti s kápí staženou přes oči, takže jí nebylo vidět do obličeje.
Once upon a time 3
tak tady je další díl, doufám že se vám bude líbit a dejte vědět jestli ne :-D
Neji pomalu kráčel k domu klanu Hyuuga. Na jeho chůzi bylo poznat, že ho něco velmi trápí. Před chvílí mu umřel přítel a on měl tu nemilou povinnost jí to oznámit.
„Třeba už to ví,“ uvažoval v duchu. „Třeba už to nějak vycítila.“
Nad Konohou se tyčily šedivé mraky. Chýlilo se k bouřce. Špatné počasí ještě zhoršovalo nynější situaci. Na ulici vládl chaos. Vzduchem létaly odpadky a vesničané křičeli a nadávali. Příčinou toho všeho byl malý osamělý chlapec. Měl rozčepýřené blonďaté vlasy a ve sklopeném obličeji smutný bolestivý výraz.
„Zrůdo! Ani se k nám nepřibližuj!“ křičeli vesničané.
Chlapcovi se v očích zatřpytily slzy. Hlavu měl pokorně sklopenou, slova tolik bolela. Ale ruce pěvně zaťaté v pěst vypovídali o jeho vzpurnosti.
Na dveře se ozývalo neustálé bušení, nebylo pochyb že to už déle neydrží.
Naruto a ostatní se připravili k boji, najednou se ozvala ohromná rána a dveře vyletěli z pantů. Do vnitř se nahrnulo pět monster, ostatní se tam nevešli.
" Musíme se dostat ven, tady není dost prostoru pro naše techniky." řekl Neji.
" Všichni, za mě." ozvala se TenTen a vytahovala jeden ze svých sviků.
Všichni poslušně udělali co řekla a pak už jen sledovali jak na chlupáče letí hromada zbraní. Dva byli mrtví, jede zraněný a další dva odrazili útok svými drápy.
Once upon a time 2
„Pustím tě ven,“ řekl ve svém nitru a díval se do klece, ve které byl vězněn Kyubbi.
„Proč,“ zeptal se.
„Nechci, abys zemřel se mnou, nepřijde mi to správné,“ odpověděl Naruto. „Hodně krát jsi mi pomohl a půjčil mi svou sílu, i když jsi nemusel. Ale mám jednu podmínku.“
„Jakou?“
„Až teď odstraním pečeť, nezaútočíš na Konohu a odejdeš a nikdy se sem nevrátíš.“
Kyubbi se díval na Naruta a pak řekl: „Jak víš, že mi můžeš věřit. Co když ti to teď slíbím, a pak to nedodržím?“
Otevřela jsem oči. Všude trosky a uprostřed vesnice se objevil obrovský oranžový démon s devíti ocasy a podobou lišky. Vyběhla jsem na ulici. Nikdo v troskách nebyl až na jednoho vysokého muže. Měl tak normálně dlouhé blond vlasy (asi jako Naruto) a světle modré oči ( jako Narutovi). Na sobě měl černé triko a oranžové kalhoty( opět Narutův style). Vlastně vcelku vypadal jak dospělý Naruto. V rukou držel malé dítě se stejně žlutými vlasy. Po tváří mu stékala slza. Zeptala jsem se ho: „ Co se tu děje?“ Neodpovídal.
„No právě o tom chci z části s tebou taky mluvit.“ Hinata je přitlačená ke dveřím, úplně červená, a zároveň ji pronásledovala myšlenka, že se Naruto do někoho zamiloval. „Víš, Sakuro, přemýšlel jsem nad tím, jak ses mě včera ptala co je pro mě Hinata, a já…jí…asi…já….nevím….asi…jí…mám rád,“vypadne z něj a já jen přemýšlím nad tím, jak je dát dohromady. „ …když jí vidím, zrychlí se mi tep, a když se jí podívám do očí, nemůžu…“ nedokončí větu.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Číst dál
…Naruto bojuje s jedním asi silným ninjou. Koncentrovala jsem svou chakru do rukou a udeřila ho do zad. Otočil se a srazil mě silnou paží směrem k nejbližšímu stromu, do kterého jsem se vší silou bouchla hlavou. Chvíli jsem vůbec nevnímala a po chvíli jsem se složila…
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Číst dál
…po pár dnech zamnou, přišel Naruto. „Hej Sakuro, máš jít za Tsunade,“ „Taky tě ráda vidím,“ odpo-vídám, „jen se obleču!“ „Jo jasný,“ odpovídá mi Naruto. „Jen se obleču,“kouká na mě nechápavě, „OBLEČU!“ Po chvíli mu to došlo, tak se tedy dal na odchod. V okně se mihly dva stíny. Neřešila jsem. Hlavně jsem přemýšlela, proč je Naruto tak natvrdlý. Už otevíral dveře na chodbu nemocnice, když tu se v okně objevili dva ninjové a oba dva nás omráčili. Naštěstí jsem si stihla dát do kapsy od své košile kuna…
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Číst dál
Už to byl týden co se Naruto dozvěděl o svém otci, nikomu o tom neřekl. Celý ten týden měl volno a tak mohl přemýšlet. Urovnal si vše co potřeboval.
Teď zrovna míří k budově Hokageho, Tsunade si ho nechala zavolat, kvůli nějaké misi. Když po vyzvání vstoupil, už tam byli ostatní členové týmu. Tedy Neji, TenTen a Lee.
Po třech letech si Orochimaru Sabura a Hiroki zavolal.
„Budem mít naší první společnou misi.Půjdem do Francie, přesnějc do Paříže. Vyrážíme zejtra ráno. V osum sraz tady. Cíl mise vám řeknu po cestě.“ Po těchto slovech jeOrochimaru poslal zase pryč.
„Když jsem přišla, tak jsem myslela, že tam stojí nějaká ženská! Jak se teď tři roky o nás nezajímal, tak jsem zapomněla na ten růžovej pásek s kytkama, kterej mu dal před třema rokama Yatako. Nečekala jsem, že si ho na sebe někdy vezme….“ řekla Hiroki.
„To je sranda poslouchat rozhovor dvou tupců. Já bych si na sebe nikdy nevzal růžovej pásek s kytkama.“ zasmál se Saburou
„Ne tak nahlas. Když mi můžeme slyšet je, tak oni můžou slyšet nás.“ šeptla Hiroki.
„Mně přijde docela hluchej, ale i kdyby nás slyšel, tak by si myslel, že je to jeho svědomí a ne že jsme to my.“ řekl Saburou, ale stejně trochu ztišil svůj hlas.
„Docela by mě zajímalo, co je to tady za smrad.“ ozvala se po chvíli Hiroki.
„To mě teda taky. Ale podívej, co mám.“ řekl Saburou a vytáhl z kapsy nějaký sprej.