Bouřka III.

Shikamaru s Temari šli ruku v ruce k němu domů. Bouřka přestala, takže se už Temari nebála a otravná Ino byla také pryč.
„Zajdeme ke mně, tam bude teplo.“ Usmál se Shikamaru.
„Hlavně, aby tam nikdo neslídil.“ Narážela Temari na situaci před chvílí.
„Stejně to nechápu.“ Zamyslel se Shikmaru, „Proč jednala tak hloupě?“
„Je holt úplně blbá!“ zahřměla Temari tak zlým hlasem, že se ji Shikamaru lekl. „A evidentně je do tebe zamilovaná.“
Temari dokáže působit někdy tak tvrdě …
„Alespoň má vkus …“ Temariin hlas byl vzápětí jiný.
Shikamaru se na ni překvapeně otočil. Usmívala se na něj. Vzal ji kolem ramen.
Konečně došli k němu domů.
„Chceš něco k jídlu? Nebo k pití?“ zeptal se Temari.
„Dala bych si čaj. Pořád je ještě trochu chladno.“
Mezitím co Shikamaru stavěl na čaj, Temari šla do jeho pokoje. Měl to moc hezky zařízené. Na podlaze měl rozházené figurky od Go a Shougi. Pousmála se. Přitahovalo ji, že je Shikamaru tak inteligentní. Začala rozházené figurky sbírat a přitom na něj myslela.
Shikamaru za chvíli dorazil s dvěma hrnečky čaje. Když viděl, co Temari dělá, pousmál se. Připadalo mu to roztomilé.
„Chtěla by sis zahrát?“ zeptal se s úsměvem.
Temari sebou rychle cukla. „N-ne, ani ne, díky. Já stejně v takovýchhle hrách nejsem moc dobrá.“
„Zato jsi dobrá v jiných věcech …“ zasmál se Shikamaru.
Temari se začervenala. „Ty perverzáku!“
Shikamaru hrál uraženého. „No dovol! To jsem nemyslel! Měl jsem na mysli ty tvoje brutální manévry s vějířem. To je vidět, kdo na co pořád myslí!“
Temari se zasmála. Oba měli dobrou náladu a bylo jim spolu dobře. Sedli si vedle sebe na postel a popíjeli čaj. Temari najednou myšlenkami zabloudila k Ino. Má pocit, že dokud se jí pořádně nepomstí, bude ji to hlodat snad navěky.
„Musíme to s tou Ino nějak vyřešit!“ pronesla.
„My?“
„No samozřejmě! Snad nechceš říct, že tě to ani trochu neštve!“
„Tady někdo žárlí ….“ Provokoval Shikamaru.
Temari si založila uraženě ruce na prsa a odvrátila se. „Hmm …“
Shikamaru se zakřenil.
„Co teda s Ino plánuješ? Chystáš pro ni nějakou sodu?“
V Temariině tváři se objevil zlověstný výraz. „To si piš. Na tohle holčička jen tak nezapomene …. Pomůžeš mi?“
Shikamaru se zarazil. „No …. Ale jak?“
„Když to tak vezmeš, co se týče schopností, jsme naprosto dokonalí. Stínové jutsu a moje tornáda – naprosto skvělá kombinace. Vymyslíme něco, abychom ji přede všemi zesměšnili!“
„Ale, Temari …. Nemyslíš, že je to až příliš krutý?“
Temari okamžitě oponovala. „Moc krutý? A co ona? Zaslouží si to! Jen tak se na mě vrhne a …. Prostě ji to patří!“
„Dobře. A co teda plánuješ?“
Temari se pousmála. „Něco moc dobrýho. Počkej, vysvětlím ti to …“

Další den bylo přímo krásně, slunce jasně svítilo. Ino se procházela Konohou v krátké sukýnce a přiléhavém topíku odhalující záda. Kousek opodál stáli Shikamaru s Temari a pozorovali ji. Každý trochu jinak.
„Nezírej tak na ni, Shikamaru!“ okřikla ho Temari.
„Vidíš to, nemá ani podprsenku ….“
„Ani na to nemysli!“ pleskla ho.
„Hej, nech toho! Chtěla jsem říct, že vypadá jak nějaká štětka!“
„No jasně! Je to teda pravda, ale neříkej, že ti to nějak vadí!“
„Držme se plánu, ok?“
„Dobře.“
Temari vyšla směrem k Ino. Překřížila ji cestu.
„Ahoj.“ Pozdravila ji.
Ino sebou hned cukla, lekla se jí. Vůbec se ji nelíbilo, že tady Temari potkala. Nechtěla si to přiznat, ale měla z ní strach.
„Co chceš?“ zeptala se jí odměřeně.
„Promluvit si. Snad si nemyslíš, že nad tím včerejškem jen tak mávnu rukou!“
„Hm ….“ Ino odvrátila pohled. Bylo ji stále trapně. „Hele, fakt nemám čas, musím-“
„Ani krok. Zůstaneš hezky tady a vyřešíme to.“
Temari byla malinko nervózní. Vysílala signály směrem k Shikamarovi a přitom hlídala Ino.
„No tak dobře,“ řekla Ino naštvaně, „Vybal to, dělej. Vyřvi se, ať to mám za sebou a mám pokoj.“
Temari se uchechtla. Přitom stále pomrkávala po Shikamarovi.
„Myslíš, že bych se tady takhle ztrapňovala?“ vysmála se jí, „Promiň, ale nejsem ty.“
Ino zaťala ruce v pěst.
„Proč jsi to udělala?“ pokračovala Temari, „Vím, že se ti Shikamaru líbí a že máš deprese z toho, že tě nechce, protože má mě, ale proč jsi se zachovala tak neuvěřitelně blbě?“
„Už sklapni, Temari!“ Ino byla vzteky bez sebe.
„Proč bych měla? Myslíš, že to, co jsi udělala včera, je úplně normální?“
„Ne, není! Dobře, udělala jsem kravinu! Co chceš slyšet? Omluvu?“
„Ano. A slib, že už to nikdy neuděláš a přestaneš se mi plést do cesty.“
„Máš smůlu, to nikdy neudělám!“
„Opravdu? Nechceš si to rozmyslet?“ provokovala ji Temari a přitom dávala signály Shikamarovi.
„Ne a teď uhni, ráda bych prošla.“ Ino chtěla Temari odstrčit, jenže v tom se zarazila. Nemohla se hýbat.
„Co se to děje ?! Moje tělo … Nemůžu se hnout ….“
Temari si založila ruce na prsa a vítězoslavně se usmála. „A máš to, Ino!“
V tom si toho Ino všimla. Stín! Shikamaru ji chytil pomocí Stínové imitace! Teď ji naprosto ovládá.
„Ty ….“ V Ino bublal vztek. „A co teď se mnou jako chcete udělat?!“
Nezvyklá událost vyvolala v ulici rozruch. Téměř všichni se na ně teď dívali.
„Chceš to opravdu vědět, Ino?“ ozval se z povzdálí Shikamaru.
„Máš hezké tričko,“ usmála se Temari.
„Promiň Ino, ale příště si rozmysli, jestli se budeš plést do cizích vztahů nebo ne.“ Pronesl Shikamaru a stále ovládajíc Ino si sundal tričko. Ino automaticky s ním.
Temari se uchechtla. Ino teď stála uprostřed Konohy přede všemi nahoře bez. Ulicí se ozval smích. Teď nebyl nikdo kdo by se na něj nedíval. Tedy spíš na Ino. Ta ihned celá zrudla.
„Zabiju tě, víš to! Jste hnusný zrůdy!“ ječela Ino, „Okamžitě mě pusťte!“
„Já myslím, že si to ještě chvilku užijeme.“ Usmála se Temari, „Ať si pořádně zapamatuješ, že se mnou a Shikamarem se zahrávat nevyplácí!“
„Pochopila jsem to!“ zařvala Ino, „Tak už mě konečně nechte být! Budete mít ode mě pokoj!“
To už jim stačilo. „Můžeš ji pustit, Shikamaru.“ Zavolala na něj Temari, „Ale to její tričko si nechej, ať má Ino příjemnou cestu domů.“
Ihned, jak ji Shikamaru pustil ze stínového sevření, prolétla ulicemi Konohy jako střela a za doprovodu hlasitého smíchu přihlížejících vesničanů utíkala domů.
Shikamaru přišel k Temari.
„Myslím, že na tohle asi nezapomene, co?“ usmál se, stále se ještě dívající na její siluetu postupně mizící v dáli.
Temari, založené ruce v bok, se usmála. „To si piš, že ne. Chudinka malá, ať si příště nevyskakuje!“
Roztáhla svůj železný vějíř a zakryla jím sebe i Shikamaru. „A ať se ještě jednou opováží na tebe jenom šáhnout, bude ji chybět nejenom tričko!“

Od té doby měli od Ino konečně klid. Stranila se jich a nějakou chvíli se snažila ukazovat okolí co nejméně. Na to ponížení jen tak nezapomene. Rozhodla se, ale už Temari neprovokovat, protože po té, co na vlastní kůži zažila, čeho je schopná, si to s ní raději už nechtěla rozházet. Shikamaru s Temari si hned po svém vítězství zašli k Shikovi domů a užili si pěkné odpoledne. Temari se cítila naprosto uvolněně, konečně ji hlavou nelítaly myšlenky na hloupou Ino. Ačkoliv to bylo velmi kruté, stála si za tím, že Ino si to zasloužila. Pomsta se dokonale vydařila.

Tady je pokračování, Po bouři : http://www.konoha.cz/?q=node/22907