Once upon a time 04

Once upon a time 4

Celý další týden probíhal podle zajetých kolejí. Oba klany se připravovaly na nadcházející svatbu. Naruto a Hinata se snažili, seč jim síly stačily, aby působili jako pravý snoubenci. Občas oba tak zrudli, že to vyvolávalo salvy smíchu u obou klanů.
Jak se blížil den svatebního obřadu, byla Hinata čím dál tím víc nervózní. Pomalu si začínala zvykat na projevy náklonnosti od Naruta. Každý večer jí podle zvyku Ikuta dával na tvář polibek na dobrou noc. Občas měla pocit, že se jeho ústa tisknou k její tváři déle, než bylo nutné. Vždycky vpadla do pokoje celá červená a na omdlení.
Naruto na tom nebyl o moc líp. Každý večer se musel přemáhat, aby si jí nestrhl do náručí a nezačal vášnivé líbat. Stával dlouho do noci u okna a snažil se uklidnit. I on se s nastávajícím obřadem stával krapet nervóznější. Součástí obřad byl přece novomanželský polibek a on nevěděl, jestli se dokáže ovládnout.

A pak nastal dlouho očekávaný den. Den svatby. Od božího rána byli všichni v domě klanu Fujimura vzhůru a připravovali vše na svatbu. Den předtím přijeli i členové klanu Matsuri, takže tam byl ještě větší zmatek.
Snoubenci měli zakázáno se podle zvyku do obřadu vidět, ale Naruto se přece jenom proplížil k Hinatě do pokoje: „Hin, buď dneska obzvlášť opatrná. Je to poslední den, kdy můžou zaútočit, takže musíme být na pozoru.“
Než stačila odpovědět, vyrušili je kroky na chodbě. Naruto bleskovým pohybem zmizel a nechal Hinatu samotnou. Ozvalo se zaklepání na dveře, a pak dovnitř vklouzla Aya.
„Dobrý den, Hinato,“ pozdravila.
„I vám,“ uklonila se Hinata. „Neměla byste se tady takto potulovat, ještě není po nebezpečí.“
„Já vím,“ přerušila ji. „Přišla jsem vám pomoct s oblékáním šatů a taky vám poděkovat.“
„Ale to vůbec nemusíte.“
„Ne, chci,“ odporovala Aya. „A taky vám chci říct, že dnes večer s Ikutem odcházíme. Máme domluvený malinkatý svatební obřad, takže se dneska skutečně vezmeme.“
„To gratuluji,“ odvětila radostně Hinata.
„Děkuji, a teď vás musíme obléct,“ poděkovala Aya. A začala strojit Hinatu.

Všichni členové obou klanů, už byli na svých místech a čekali na začátek obřadu. Naruto čekal už řádně oblečený u obřadního stolu. Byl tak nervózní, že skoro nadskočil, když na něho promluvil Fujimura.
„Už to skoro máte za sebou.“
„Ano,“ zakoktal Naruto.
„Ale copak je to s tebou, jsi nějak nervózní,“ zeptal se s úsměvem Fujimura.
„To nic.“
„Neboj, ten obřad je jenom na oko, nikdy nebude platný,“ poplácal ho po rameni. A pak dodal se vševědoucím úsměvem: „Ale že by sis tu malinkou docela rád vzal, že?“
Naruto jenom potom prohlášení zrudl: „Hinata je z nejvznešenějšího klanu v Listové. A já jsem nic. Klan by jí to nikdy nedovolil. “
Fujimura mu chtěl ještě něco říct, ale už to nestihl. Otevřely se hlavní dveře a dovnitř vstoupila Hinata ve svatebních šatech klanu Matsuri. Narutovi ten pohled vyrazil dech. Byla v nich tak krásná, že od ní nemohl odlepit zrak. Všichni se usadili na svá místa a obřad začal.
Naruto skoro ani neslyšel slova, která odříkával kněz. Měl oči jenom pro Hinatu. Když se ho kněz ptal, jestli si ji chce vzít, musel se ho zeptat dvakrát, než dostal kladnou odpověď. Od Hinaty se dočkal jenom slabého pípnutí na znamení souhlasu. Kněz dokončil obřad a zbývala jenom poslední věc, která se vyžadovala od novomanželů. Polibek.
Naruto si celý zadýchaný přitáhl Hinatu do náručí. Cítil, jak se celá chvěje, přitiskl si ji k sobě ještě blíž. Ona mu položila ruce kolem krku a nastavila svá ústa. Nedočkavě se k ní sklonil a přitiskl svoje rty na její. Chutnala opojně, všechny jeho smysly se v ní utápěly. Letmý dotek se prodloužil do vášnivého spojení. Líbal ji tak, až se dočkal zapískání a chlapského povzbuzování od obou klanů. To ho probralo zpět do reality. Odtrhl se od Hinaty a celý zrudl. A nebyl sám. Hinata namáhavě oddychovala a skoro by omdlela, kdyby jí nedržel v náručí.
Poté začala hostina na počest novomanželů. Oba dva klany svorně popíjeli a na sváry mezi nimi se brzo zapomnělo. Naruto se snažil držet od Hinaty dál, ale vždycky ho někdo k ní přistrčil. Pokaždé zrudl, což vyvolávalo další vlny veselí mezi obecenstvem. Fujimura to pozoroval s tajemný úsměvem na rtech. Zvedl se a přisedl si k Narutovi.
„To bude dobrý,“ řekl a nalil mu pořádnou dávku saké. „Až se budeš ženit doopravdy, tak už budeš, vědět do čeho lezeš.“
„Hmm,“ zamumlal v odpověď a hodil do sebe na jeden zátah skleničku se sakém. Fujimura mu jenom nalil další.
Hinata to sledovala s nesouhlasem v očích, vždyť přece ještě neměli věk na pití a on si tam v klidu nasává. Ale než mohla něco namítnout, zabraly si ji pro sebe ženy z klanu Matsuri v čele s její domnělou matkou.
„Sluníčko, nech ho,“ řekla jí s úsměvem matka, když viděla její nesouhlasný pohled. „Od zítřka si ho můžeš začít převychovávat.“
„Ale teď se můžeš napít taky,“ podávala jí saké jedna z Ayaniných tet. „Ať jseš trochu veselá o svatební noci.“
Všechny se začaly smát, když viděly její vyděšený výraz.
„Svatební noc???,“ vykoktala ze sebe zděšeně.
„Ale, zlatíčko, přece by ses nebála,“ divila se matka. „Slyšela jsem, že se k sobě máte, tak by ses přece nestyděla. A abych pravdu řekla, kdybych byla mladší, tak bych si taky nechala říct.“
„Panebože, panebože,“ honilo se jí hlavou. „To přece nemyslí vážně. Na tomhle se nedomluvili.“
„No, tak. Šup to do sebe,“ rozkázala jí teta. A přistrčila k ní znovu saké. Hinata, která byla ještě trochu v šoku, a tak ho poslušně vypila. Hodila ho do sebe na jeden hlt, za kterým následovalo zakuckání. Všechny ženy se začaly smát. A nalily jí další.
Jak den pokročil, a blížila se noc, všichni hosté byli už v mírně podnapilém stavu. Naruto byl v obličeji celý zarudlý od alkoholu, který mu doléval Fujimura. A ani Hinata na tom nebyla líp. Jelikož nebyla na saké zvyklá, tak jí stačilo pár skleniček a měla mírnou špičku. Ženy kolem ní na tom nebyly o moc lépe. Smály se a vtipkovaly o manželovi Hinaty.
„Ayo, zlatíško,“ zamumlala Ayanina matka. „Už byl Ikuto u tebe v pokoji, když jste byli sami?“
Hinata, která už o sobě moc nevěděla, jenom odvětila po pravdě: „Samozřejmě.“
„Ooo,“ užasla jedna z Ikutových tet. „A pokusil se o něco.“
„No,“ pokusila se zamyslet, což jí dělalo mírné problémy. „Byl celý zarudlý, když mi zapínal řetízek kolem krku. Ale strašně rychle se vypařil.“
Ženy se jenom zasmály a podívaly se s významným pohledem po Narutovi. Ten si toho všimnul. Byl přece shinobi, i když v mírně podnapitém stavu. Ale jejich pohledy vůbec nepochopil.
„Fujimura-san,“ zahuhlal. „Proč se na mě ty ženské tak dívají?“
„No, jak bych to řekl,“ ošíval se. „Uvažují, jaký budeš o svatební noci.“
„Cože, svatební noc,“ vyjekl zděšeně.
„Neboj, je to zase jenom na oko,“ uklidňoval ho šeptem. „Strčíme vás jenom do jednoho pokoje, a pak vás necháme o samotě, takže nikdo nebude vědět, že se nic neuskutečnilo.“
„Hmm,“ zamručel Naruto a vypil další sklenku saké.
Den se přehoupl do noci. Jakoby na povel nějaké tajemné síly, se všechny ženy zvedly a opustily místnost. Hinatu vzaly samozřejmě sebou.
Naruto to všechno sledoval s přimhouřenýma očima. Nevěděl, co to má znamenat. Ale Fujimura ho uklidnil: „Neboj se, jdou jí připravit na noc, aby se ti líbila.“
Za nějakou chvíli se domem ozval tichý zvuk zvonečku.
„Tak pojď,“ vyzvali Naruta ostatní členové klanu. „Tvoje nevěsta čeká.“
Vytáhli Naruta na nohy a stáhli z něho vrchní díl šatů, aby byla vidět hruď. Nikdy se za svoje tělo nestyděl, ale teď by se nejradši propadl do země.
„Hmm,“ zasmáli se kolem stojící muži. „Myslím, že bude mít radost.“
Vzali Naruta do svého středu a pomalu vyšli z místnosti. Odvedli ho do opačného rohu domu, který teď měl patřit novomanželům. Jejich kroky doprovázel zvuk zvonečku. Narutovi připadalo, že ho vábí. Došli až ke dveřím, ze kterých se vynořila Ayanina matka.
„Děkuji,“ řekla a ustoupila na bok. „Buď na moji dceru hodný.“
Naruto na ní jenom překvapeně zíral a nebyl se sto pohnout. Díval se jako uhranutý na dveře, ze kterých přišla. Nevěděl, jestli má vejít dovnitř nebo utéct. Tohle dilema za něho vyřešili ostatní muži. Nekompromisně ho strčili dovnitř a zabouchly za ním dveře. Překvapeně se otočil, ale díval se jenom na dřevo.
„Naruto,“ ozvalo se zašeptání. Ten se pomalu otočil, a to co uviděl, mu vyrazilo dech. V měsíční záři tam stála Hinata, zahalená do látky, která odkrývala, ale přitom i zahalovala vše. Něco nechala na Narutově fantazii a něco mu odkrývala už teď.
„Hinato,“ zmohl se. Byl jí přitahován. Měsíční světlo jí slušelo. Pomalu se k ní blížil, až si všimnul, že se červená. Moc jí to slušelo. Zastavil se až u ní. Pomalu natáhl ruku a pohladil jí po tváři.
„Jsi nádherná,“ zašeptal.
Hinata se jenom víc začervenala v odpověď. Alkohol v nich začínal pracovat. Naruto si ji přitáhnul k sobě co nejvíce. Sklonil k ní hlavu a políbil. Hinata se nenechala dlouho pobízet a polibek oplatila. Jak se alkohol rozproudil, padly všechny zábrany, co měli. Pomalu se dokolébali k posteli, aniž by přerušili polibek. A pak už do ní jenom padli. Místností se ozval jenom Hinatin vzdech: „Naruto.“