Once upon a time 03

Once upon a time 3

tak tady je další díl, doufám že se vám bude líbit a dejte vědět jestli ne :-D

Neji pomalu kráčel k domu klanu Hyuuga. Na jeho chůzi bylo poznat, že ho něco velmi trápí. Před chvílí mu umřel přítel a on měl tu nemilou povinnost jí to oznámit.
„Třeba už to ví,“ uvažoval v duchu. „Třeba už to nějak vycítila.“
Ani si to neuvědomil, ale nohy už ho donesli domů. S těžkým srdcem se vydal do jeho nitra. Kráčel pomalu, jako kdyby chtěl oddálit neodvratitelné. Pak se zastavil u jejích dveří. Viděl, že se ve vnitř stále svítí. Potichu zaklepal a zevnitř se ozvala stejně hlasitá odpověď. Pomalu otevřel posunovací dveře, vešel a dveře za sebou zase zavřel.
V pokoji seděla u okna Hinata a dívala se se smutnýma oči na Nejiho. Ten se pokusil promluvit, sdělit jí tu zprávu, ale pokaždé, když otevřel ústa, nic z nich nevyšlo.
Hinata se na něho jenom smutně podívala: „Je mrtvý, že.“
Nebyla to otázka jenom konstatování. Nebyl schopný promluvit, tak jenom přikývl a sklonil hlavu.
„Děkuji,“ ozvala se.
Neji jenom překvapeně zvedl hlavu. Čekal slzy, výkřiky, cokoliv jenom ne toto chladné poděkování. Díval se na ni, ale ona se na něho už nepodívala. Dívala se ven na hvězdy.
„Chci být sama.“
„Ale,“ snažil se něco namítnout.
„Odejdi,“ přikázala mu a v očích se jí objevil Byakugan.
Neji věděl, že teď by ji neměl dráždit a odešel. Její pohled cítil celou dobu, než odešel z pokoje.
Hinata se otočila zpět na hvězdy a před očima se jí míhaly vzpomínky.

„Hinato, Naruto dostali jste novou misi,“ řekla Tsunade a dál se probírala stohy papírů, které jí leželi na stole.
Stáli v kanceláři Páté a čekali na pokyny k misi. Měli jít sami s Narutem…
Z dalších myšlenek ji vytrhl hlas Tsunade: „Tak už jsem to našla. Budete dělat zástup dvěma členů dvou znepřátelených klanů, kteří se chystají na svatbu. Podle fotky jste jim neuvěřitelně podobní, teda aspoň vzhledově. Někdo nechce, aby se ta svatba uskutečnila. Vaším úkolem je vypátrat, kdo je chce zabít a proč. Jasné? Dotazy? Odchod ihned.“
Ani jeden z nich neměl dotaz, Naruto převzal potřebné dokumenty a informace k misi a opustili její kancelář. Naruto měl stále hlavu zabořenou v dokumentech, a tak nestačil zareagovat na jednoho z pomocníků Tsunade a vrazil do něho. Všechny knihy co nesl, se váleli po zemi a spolu s nimi i ninja. Naruto, ale na zemi neskončil. Stačila ho chytit Hinata.
„Díky, Hin,“ poděkoval ji a usmál se. Ta jenom zčervenala a byla na omdlení.
„Ty nechystáš se zase omdlít, že ne,“ zděsil se Naruto. „Ne, že by mně to nějak vadilo, ale jdeme spolu na misi a ještě se máme vydávat za šťastné snoubence. A ty pokaždé omdlíš, když mě vidíš. Takže nevím, jestli bys vůbec měla chodit. Můžu to Páté vysvětlit sám.“
„Ech.. já.. to nějak zvládnu,“ koktala celá červená a pomáhala sbírat knihy.
„Dobře, sejdeme se za hodinu u hlavního vchodu,“ zamával jí na odchodu a v duchu byl rád, že jde právě s ní.

Do domu klanu Fujimury dorazili ve večerních hodinách. Když vysvětlili, kdo jsou, okamžitě byli uvedeni k vůdci klanu. A tam je čekalo další překvapení.
Když vešli dovnitř, nebyl tam jenom vůdce klanu, ale i oba snoubenci. V tu chvíli, kdy se na ně ninjové podívali, si mysleli, že se dívají do zrcadla. Vypadali stejně až na oblečení. Oba měli na sobě, na rozdíl od Naruta a Hinaty, kimona, ale jinak jako dvojčata.
„Ta podoba,“ zalapal po dechu Fujimura. „Neuvěřitelné.“
„Jmenuji se Ikuto Fujimura,“ představil se dvojník Naruta a se zájmem si ho prohlížel.
„Naruto Uzumaki.“
„Aya Matsuri,“ řekla a přitiskla se ke Ikutovi, který ji atomaticky objal.
„Hinata Hyuuga,“ představila se a zděšené se dívala, jak ji objímá. A v duchu doufala, že zas až do takových detailů nebudou muset zajít.
Po představení všech zainteresovaných se ujal slova Fujimura a vysvětlil situaci.
„Takže po nás chcete,“ shrnul si to Naruto. „Abychom se vydávali tady za ty dva a dělali návnadu pro vrahy.“
„Ano, přesně tak,“ ujistil je Ikuto.
„A obřad,“ zeptala se Hinata.
„No, myslím, že bude nejlepší, když nás zastoupíte taky,“ sdělila jí odpověď Aya.
„Ech,“ zmohli se jenom Naruto s Hinatou.
„Samozřejmě to nebude platné,“ uklidňoval je Ikuto. „Teda pokuď o to nebudete stát.“
„Ne díky,“ začervenala se Hinata.
„Takže vše je dohodnuto,“ uzavřel to Fujimura. „Teď vám ukážeme vaše pokoje a u večeře vás očekáváme, už ve vašich rolích.“
„Dobře,“ řekl Naruto. „Ale chtěl bych mluvit s Ikutem v soukromí potřebuju se dozvědět pár věcí, které mi pomohou.“
„Já taky,“ ozvala se Hinata.
„Dobře,“ souhlasila Aya.

Hinata se právě oblékala k večeři, když jí někdo zaklepal na dveře.
„Dále.“
Dveře se otevřely a dovnitř vešel Naruto. Už měl na sobě kimono a vypadal v něm dobře. Pozorně si Hinatu prohlédl od hlavy k patě. Moc se mu líbilo, co viděl. Skoro se až začervenal.
„Naruto,“ namítla Hinata. „I když se máme vydávat za snoubence, nehodí se, abys za mnou chodil, když jsem sama. Někdo by si to mohl milně vysvětlit.“
„Hmm,“ zmohl se jenom.
„Co jsi potřeboval,“ zeptala se s úsměvem.
„No,“ zalapal po dechu. Její úsměv ho dokonale vyvedl z rovnováhy. „Myslím, že jsem to právě zapomněl.“
Ta se jenom zasmála. Otočila se zpět k toaletnímu stolku a zvedla z něho tenký řetízek s přívěskem. Chtěla si ho připnout, ale když odhrnula vlasy a odhalila krk, její pohled sklouzl na zrcadlo. A to co v něm uviděla, jí překvapilo. Viděla Narutovi oči, které hypnotizovali její odhalený krk. Vteřinu se rozmýšlela a pak udělala něco, co se jí vůbec nepodobalo.
„Naruto, mohl bys mi připnout ten řetízek,“ zeptala se šeptem a natáhla k němu ruku s řetízkem.
Ten se jenom díval na nataženou ruku. Po chvíli se rozhoupal a přistoupil k ní. Opatrně si od ní vzal řetízek, ona se otočila zpět k zrcadlu a nastavila mu krk. Konsternovaně se na něho díval, pak si uvědomil, že Hinata čeká, až jí ho zapne. Pomalu jí ho zapnul. Jeho prsty se na okamžik dotknuly odhalené kůže na krku. Hinatiním tělem projel elektrický proud. Celá se zachvěla a zčervenala. Otočila se, ale zjistila, že je v pokoji sama. Naruto už v něm nebyl.

Večeře proběhla v naprostém klidu. Jídlo bylo chutné. Oba se snažili působit dojmem, že jsou pravý snoubenci. A vypadalo to, že se jim to i daří. Hlava klanu na mě občas mrkla, aby jim dala na vědomí, že si vedou dobře.
Krátce po večeři se Hinata omluvila: „Je mi to velmi líto, ale jsem krapet unavená. Půjdu si lehnout.“
Všichni jenom pokynuli na znamení souhlasu a Hinata se zvedla od stolu.
„Počkej, Ayu,“ ozval se Naruto. „Doprovodím tě.“
Věděla, že toto Ikuto dělá každý večer, a tak jenom přikývla. Přijala Narutovu nabídnutou ruku a společně opustili místnost.
„Ale tvoří krásný pár,“ pronesl jeden ze členů klanu Fujimura.
„To ano,“ odvětil vůdce.
Na chodbě se Hinata zeptala Naruta: „Myslím, že nám to docela šlo. Jak dlouho to budeme muset hrát.“
„Týden,“ odpověděl. Pomalu došli až k jejímu pokoji. Zastavili se přede dveřmi. Věděla od Ayi, že jí každý večer Ikuto doprovází k pokoji. A tam vždycky políbí na tvář na dobrou noc. Věděla, že by měli dodržet. Otočila se k Narutovi čelem a viděla, že je v obličeji celý červený. Věděla, že na tom nebude o moc lépe.
Pomalu se k ní sklonil a letmo se dotknul její tváře svými rty.