Vzhůru nohama 6

Otevřela jsem oči. Všude trosky a uprostřed vesnice se objevil obrovský oranžový démon s devíti ocasy a podobou lišky. Vyběhla jsem na ulici. Nikdo v troskách nebyl až na jednoho vysokého muže. Měl tak normálně dlouhé blond vlasy (asi jako Naruto) a světle modré oči ( jako Narutovi). Na sobě měl černé triko a oranžové kalhoty( opět Narutův style). Vlastně vcelku vypadal jak dospělý Naruto. V rukou držel malé dítě se stejně žlutými vlasy. Po tváří mu stékala slza. Zeptala jsem se ho: „ Co se tu děje?“ Neodpovídal. Chtěla jsem s nim zatřást, ale má ruka jím prošla, jako bych byla duch. Zděšeně jsem pozorovala mou ruku. Muž se rozeběhl k démonu. Utíkám za ním. Z dálky vidím jak dělá nějaké pečetní znaky a pak se dotýká bříška nemluvněte. Vše jsem pozorovala asi z deseti metrů. Slyším jak říká: „Promiň Naruto,“ zvedne ho proti právě rozběhlému démonovi. S křikem se probudím v posteli. Zděšeně dodýchávám. Když jsem se uklidnila, teprve jsem si uvědomila, že jsem seděla v okně. Okno bylo přivřené. Hm zvláštní říkám si. Stoupnu si. Na stole v pokoji leží otrhaný lísteček s úhledným písmem.

"Sraz u hokage. Máme novou misy. P.S.:když chceš spát, lehni si do postele, málem jsem tě nechytil!!! Sasuke"

Rychle jsem si vzala boty, čelenku a zbraně. Co nejrychleji jsem doběhla k budově hokage…
…jdeš pozdě! Zařvou na mě teamoví parťáci. „Já vím, byla jsem trochu mimo,“ Sasuke protočí oči v sloup, „Trochu? Málem ses zabila, ty chytrá,“nedívá se mi do očí, co je to s ním, říkám si pro sebe. „Zabila?“ ptá se jako obvykle Naruto a nechápavě se tváří. „Jo seděla na okně a usnula a podle jejího cukání se jí zdál asi špatný sen a začala padat dolů!“ vysvětluje zamyšleně Sasuke. „A kdo jí chytil?“ ptá se hloupě Naruto. Chvíli na něj oba koukáme. Konečně mu došlo, že je to jasný. V duchu jsem se tomu smála. Při pohledu na Sasukeho mě ale smích přešel. Tvářil se dokonale nepřístupně, už to nebyl milý pohled, který jsem před pár hodinami viděla…
…no, bábi Tsunade, co máme za misy?“ ptá se nedočkavě Naruto. „Nejsem žádná bábi, tak mi tak přestaň říkat.“opáčí se Tsunade. „Promiňte, ó velká hokage,“neodpustí si Naruto malé rýpnutí. „Drž hubu, Naruto, takže dostali jste nestarost misy třídy C.“ „Cože, tak lehkou?“ oponuje Naruto. „Jsi snad chunninem?“ ptá se Tsunade za účelem umlčet ho, čímž ho zcela uzemnila. „Jakou misy?“ zajímá se Sasuke. „Vzhledem k tomu, že vám hledání artefaktů moc nesvědčí, budete doprovázet určitou osobu,“podotkne Tsunade. „Hm super,“ Naruto se uraženě otočí zády k hokage, „kdo a kde to je a kam a proč s tím půjdeme?!“ „Naruto buď zticha a nech mě to dokončit. To je ale pako říká si v duchu Sasuke a zkoumavě se na mě zadívá. Okamžitě uhnu pohledem a dělám jakoby nic. Hm, moc mi to nejde…
…tu osobu najdete na mostě v Konoze, bude na vás čekat ve dvě odpoledne.“Tsunade domluví. Naruto se zašklebí: „Ty jo ne asi, ráno!“ Tsunade se na něj otočí: „Co není, může být,“Naruto vztekle zavrčel, „Kam ho máme vlastně dovést!?“ „Ona vám to vysvětlí,“ odpoví s klidem Tsunade jakoby očekávala naše všeobecné trhnutí. „Ona?“ vykřikneme všichni najednou a naruto ještě dodá, „doprovázíme ženskou?“ Tsunade se ušklíbla, „jestli dvacetileté ANBU říkáš ženská, tak ano,“ trochu se pousmála a Naruto vztekle třísknul dveřmi. „Pche, ta stará rašple nám dá nejdřív misy C a teď tohle, sorry ale to už je moc!“ Sasuke zvedl oči v sloup. Naruto začal zase něco kecat o tom, že budoucímu hokagemu nebudou dávat tak primitivní mise. Pohrdavě jsme se já a Sasuke na sebe podívali a vzdechli ve smyslu “proč je ten Naruto takový idiot“. Všem se nám hlavou honila jen jedna myšlenka, kdo je ta ANBU. Představila jsem si nemachrovanou, arogantní mrchu, po který všichni kluci slintaj, Nemůžu se s ní rovnat…podobné myšlenky se honili hlavou i Sasukemu a Narutovi ovšem Naruto jako obvykle přemýšlel nad naprosto nepodstatnýma věcma jako například, jestli má ráda Ramen…
…Sasuke leží v krvi. Křičím. V dálce vidím jeho krev. Rychle udělám nějaké pečetní znaky a přiložím dlaně na jeho rány. Pomalu začínají mizet…crrrrr!!!chmátrám po slepu po nočním stolku vedle postele, hledám, když najdu konečně budík, hodík ho za sebe a dál se zachumlám do peřiny a přemýšlím se zavřenýma očima. Hm, umím léčit? Po chvíli když si protřu oči slepené oči a konečně vidím. Posadím se a stoupnu si. Pomalu balancuju mezi součástkami rozbitého budíku a snažím se jít do koupelny. Šla jsem se osprchovat. Nebo spíš na sebe lít teplou vodu. A přemýšlet nad Sasukem a nad léčivou technikou. Myšlenka na Sasukeho mi způsobila jakousi bolest…ne to ne nějaké jakoby ševelení v břiše, takový nepopsatelný pocit. Jakoby mi v něm něco lezlo. Zabalím se do ručníku, který mi sahá těsně pod zadek, a jdu se převléct. Hm, co si na sebe vezmu? Lítám ve spodním prádle sem tam po pokoji a prohrabuju se v oblečení. Nakonec dojdu k názoru, že si radši vezmu to co včera. Přemýšlím, jestli mám změnit účes? Respektive udělat si culíky. A jó, změna nikomu neuškodí…
…dopoledne uběhlo jako voda. Už se schylovalo k půl druhé. Sbalila jsem si všechny zbraně a vyšla z baráku. Zamkla jsem a rozběhla jsem se k Narutovi. Narutovi naštěstí došlo, že nevím kde je ten most, na kterém máme sraz a tak jsme vyšli společně…......Můstek vypadal docela zchátrale. Ježiš proč zrovna tady? ptám se sama sebe...