manga_preview
Boruto TBV 07

Vzhůru nohama 7

Proč zrovna tady? Na můstku už stál Sasuke. „Čau, Sasuke,“ řekneme oba. „Cože?!“ odtrhne se zasněný Sasuke od pozorování měnící se hladiny potoka pod ním. Pohlédne opět pouze na mě. Z nějakého důvodu toho po chvíli oba dva necháme a uhneme svými pohledy na naprosto opačné strany. Cítím, jak červenám a tak se snažím uklidnit koukáním se do potoka. Ksakru co je to s námi, dříve jsme si koukali do očí nepřetržitě třeba půl hodiny a teď ani pět sekund. Zavřu oči a vydechnu. Je mi trochu špatně. Sasuke se posměvačně ušklíbne. „Čemu se tlemíš, modrohlavoune!“zavolá na něj Naruto. „Sakuře,“řekne naprosto chladně. Smutně se zahledím do prázdna. Vážně řekl mé jméno, takže mě nesnáší? Je mi až do pláče. Snažím se udržet slzy tam, kde jsou. Jedna si ovšem cestičku našla. Pomalu stékala po tváři a začala padat do potoka pod námi. „Drž hubu, proč to proboha říkáš,“ řve na něj naštvaně Naruto. Mlčí. „Sasuke!!! Mluvím s tebou,“ opět mlčí a nějak divně na mě divá. Nějak trochu až provinile. Jakoby si vyčítal, to co právě udělal. „Sasukéé, slyšíš?“ řve neustále Naruto. Neregistrovala jsem je. Dala jsem už slzám volný průběh. Nikdo si toho nevšiml. Přes záplavu slz jsem ani nepostřehla, že se na mostě objevila nějaká osoba. „Nechte si to na ninjy, kteří nás napadnou.“hlas zní podobně jako ten můj. Rychle a zároveň nenápadně utřu slzy a otočím hlavu za hlasem…
…nedaleko nás stojí vysoká dívka s terakotovými (červenohnědými) vlasy, které jí sahají po pás. Vlasy má ležérně rozdělené na patku, která jí mírně zasahuje do obličeje. Má oči tmavě hnědé barvy. Doplňují je dlouhé, husté černé řasy a tenká obočí. Mezi nimi leží středně velký nos a usměvavá pusa. Na sobě má černé tričko bez rukávů, krátkou bílou minisukni a krátké černé kraťásky (ANBU uniforma). Na zádech má katanu a na rukou dva černé návleky na lokty. Všechny (hlavně mě) si měří pohledem. „Tak vy jste ti, co mi mají pomoci na cestě do vodopádové?!“ „No, asi jo, Tsunade nám nic krom srazu neřekla, rašple jedna!“ ujal se slova Naruto, kterému se jako jedinému z týmu zdála relativně v pohodě. „Tak tedy, jmenuji se Ryuuka Tacu, je mi dvacet, jsem ANBU a mám něco vyřešit s velitelem policie ve vodopádové,“ Sasuke už se nadechoval, že se zeptá, o co jde, ale Ryuuka to uzavřela slovy: „Je to tajné! A vy jste?“ „Já jsem Naruto Uzumaki, tomu věřte, je mi sedmnáct a mám rád Ramen,“ujme se slova jako první Naruto a důvěřivě se směje. „Jo těší mě,“ usměje se Ryuuka, „ Ramen je moc dobrý,“ mrkne na něj. Naruto se na ní zazubí. Očividně se mu mladá ANBU zamlouvá. Ryuuka se ohlédne na mě. „Ty?“ „Já jsem Sakura Haruno, je mi šestnáct,“ měříme se navzájem pohledem, „těší mě, mimochodem jsou to ANBU katany co máš na zádech?“ „Nevím!,“ odseknu, „ nestarám se!“ Propaluju jí pohledem. „Hm,“ otočí hlavu a přenese váhu na druhý bok, „a ty?“ „Sasuke Uchiha,“ řekne otočený Sasuke a neobtěžuje se jí řešit. „Hm, nafoukaný, sebestředný fracek z Uchiha klanu.“ Sasuke se otočil. „Co jsi to řekla?“ oči mu planou zlostí a pomalu se začínají zbarvovat do ruda. „Konečně mi věnuješ pozornost.“ Ryuuka se zlověstně usměje. Jakoby přesně věděla, že na ní hodí kunai a úplně v pohodě ho chytla. „Vážně si myslíš, že gennin jako ty by mě dokázal ohrozit pouhým kunaiem?“ Sasuke vypadal zcela nelítostně. Vypadal, jako když by jí chtěl zabít. Ryuuka se zalekla. Zalapala po dechu. Vypadala v tu chvíli, jakoby se jí něco vybavilo, nějaká vzpomínka. Po chvíli se opět uklidnila a hodila kunai Sasukemu na zpět. „Nechme toho, nikam by to nevedlo, síla je v týmové práci a ne jednotlivě.“ Rezignuje. „Tak proto jsi s námi,“ řve na ní neurvale Sasuke, „máš strach. „Ano,“ otočí se, „ mám strach, kdo by neměl, ostatně ti co po mě půjdou, budou mnohem lepší než vy všichni dohromady,“ obrátí svůj zrak na cestu, „tak jdeme? Budu vepředu, po mě Naruto, ta holka a ty platí?“ „Ta je vážně drsná,“ šeptne mi Naruto do ucha. Shlédnu do země. Má pravdu, ve srovnání s ní jsem nula…
…Sklesle všechny následuju. Sasuke neustále pozoruje Ryuuku. V očích Sharingan. Ryuuka je sice otočená, ale očividně o něm ví. Otočí se: „Stáhni tu svou kekei-genkai jo, jak by ti bylo, kdyby tě někdo prohlížel skrz na skrz,“ úsměv byl tatam, teď se tvářila spíše smutně. Zahleděla se někam do prázdna. Hm, ta si asi taky prožila svoje, pomyslím si. „Hej, přestaň Sasuke,“ otočí se na mě, jakoby mě chtěl probodnout svým pohledem. Smutně se mu podívám do očí, po chvíli jakoby trochu změkl. Rudé oči se pomalu změnily opět v černé. Ryuuka se na mě otočí. Vidím, jak se jí lesknou vodově její oči. Pak je zavře. Připadám si, nějak divně, jakoby moje myšlenky slyšel i někdo jiný. Rozbolí mě hlava. Když oči zase otevře, jakoby bolest zázračně zmizela. Co se to tady děje? Má nějakou kekei-genkai, nebo co?! „Běžte napřed,“ řekne klukům. Když už jsou deset metrů před námi, vypadne z ní „Děkuju, asi jsem tě podcenila,“ ušklíbnu se, „jo, to je pravda, ale já taky, no to je jedno, proč ti tak vadí, že na tebe Sasuke zírá?“ „No protože mi strašně připomí-…nic, zapomeň na to,“ zrychlila tempo. Hm, to jsem se moc nedozvěděla. Že by se jí Sasuke líbil?“ Snažila jsem se tu myšlenku vyloučit. „Hej Ry, kudy teď?“ volá na Ryuuku Sasuke. Řekl jí zdrobnělinou, tak mi nikdy neřekl. Pohlédnu do nebe na mraky a pak za Ryuukou. Mluví se Sasukem a on se na ní směje?! „Hej Sakuro, pohni!!!“ zavolá Sasuke zamračeně. Cítím se naprosto bezvýznamně. Nepotřebují mě. Proč taky? Ona je mnohem lepší. „Hm, nemohla jsi sebou trochu hodit?!!“ řve na mě nepříčetně Sasuke. Ryuuka na mě také kouká: „Sasu, nech toho,“ tváří se soucitně. Ale to co právě řekla, bylo mnohem horší, než kdyby na mě řvala taky. Snažím se udržet slzy…kéž by tahle mise nikdy nezačala…
…nepřítomně skáču z jednoho stromu na druhý. Po tvářích mi stékají slzy. Díky velké rychlosti létají vzduchem. Snad si toho Sasuke nevšiml. Hm, po chvíli jsem si něco uvědomila. Když se budu shazo-vat, budu opravdu mnohem horší než ona. Utřela jsem si slzy. Po chvíli jsem trochu zrychlila. Naruto a Ryuuka byli o 15 metrů před námi….
…Skočila jsem na špatnou větev. Ta se pode mnou zlomila a já těžce dopadla na pravou nohu. Bolestně jsem vykřikla. Noha, na kterou jsem dopadla, byla neobvykle zkroucená. Pokus o pohyb byl marný. Slyšela jsem, jak Sasuke volá na ostatní, ovšem odpovědi se mu již nedostalo, protože byli příliš daleko. Roztřeseně se snažím postavit a dělat jakoby nic. Sasuke seskočil ze stromu. Došel ke mně. Ze strany se na mě vyřítily nějaké zbraně. Tak trochu jsem o nich nevěděla. Sasuke je zaregistroval o trochu dřív. Srazil mě svým tělem na prašnou zem. Ukázalo se, že na jedné ze zbraní byla papírová bomba.

Dnes ráno /29.říjen 08/ jsem si kreslila v opencanvas, a tak jsemsi řekla, proč nenakreslit Tacu Ryuuku, ne xD tak tady je odkaz

4.857145
Průměr: 4.9 (7 hlasů)

Kategorie: