manga_preview
Boruto TBV 07

Vzhůru nohama 5

„No právě o tom chci z části s tebou taky mluvit.“ Hinata je přitlačená ke dveřím, úplně červená, a zároveň ji pronásledovala myšlenka, že se Naruto do někoho zamiloval. „Víš, Sakuro, přemýšlel jsem nad tím, jak ses mě včera ptala co je pro mě Hinata, a já…jí…asi…já….nevím….asi…jí…mám rád,“vypadne z něj a já jen přemýšlím nad tím, jak je dát dohromady. „ …když jí vidím, zrychlí se mi tep, a když se jí podívám do očí, nemůžu…“ nedokončí větu. „Dýchat?“doplním ho, „ ano to znám a moc dobře.“ Naruto si prohlíží své ruce…jsou docela špinavé. Zvedá se. „Hele Sakuro, kde máš kou-pelnu. Sakura a Hinata zrudnou. Hinata je jak rak v polívce ještě úplně mimo z toho že jí Naruto miluje. „He-…le a proč?“ ptám se ho. Ukáže mi své špinavé ruce. „Mám jí nějakou rozbitou, nemůžeš si umýt ty ruce až doma?“ dělám na ně smutný oči, „ prosím, je tam šílený nepořádek,“ Naruto se trochu zasměje, „ kdybys to viděla u mě doma, tak bys byla ochotná u sebe v koupelně i spát.“ Trochu mě odstrčí od dveří koupelny. „Naruto, nééé, prosím, to není dobrý nápad,“ volám na něj a snažím se ho zadržet. Je pozdě. Otevřel dveře. Hinata červenější ještě víc a Naruto s otevřenou pusou řekne: „Hinato???“ Červená, nebo spíš úplně rudá, stojí přilepená na zdi naproti Narutovi. „Myslel…jsi…to…vážně, to co jsi……ří-…kal?“ vypadne z ní koktavě. „Takže jsi nás slyšela, jo,“ trochu mu zčervenají tváře, ovšem proti Hinatě je stále bledý, zesmutní, „ je to pravda, zlobíš se?“ „ Ne vůbec, víš, já…ty…ehm…já…no,“zakoktá se zase Hinata. Hm to bude nadlouho, pomyslím si a trochu do Naruto strčím, ale zase tak moc aby se dostal k Hinatě co nejblíže. Chvíli jim oběma trvalo, než si uvědomili, že se dotýkají rty. Odtrhli se od sebe a nechápavě se na sebe koukali. Po chvíli v tom směle pokračovali. Usmála jsem se a šla si sednout na své oblíbené místo (futra okna). Pozorovala jsem ulici pode mnou a přemýšlela nad Narutem a Hinatou. Uvědomila jsem si, že jsem stále ve své špinavé košili. Doběhla jsem potichu k židli v pokoji a vzala si své už čisté černé šaty. Oblékla jsem se. Trochu mi zakručelo v břiše. Kouknu na hodiny nad dveřmi. Ručičky ukazují pět minut po půl jedné. Chytnu se za břicho. Doobléknu se a jdu zaklepat na dveře od koupelny: „Hele vy hrdličky, co kdybyste toho na chvíli nechali a šli se mnou na něco k jídlu?!“ „Jasný,“ ozve se Naruto, „ co takhle zajít na RAMEN!!!“ zdůrazní poslední slovo. Vylezou oba ven. „Hezký šaty,“ pochválí mi Hinata oblečení…
… jdeme všichni po rušné ulici. Po prorvání se největším davem mi Naruto řekne: „Stejnak ty jsi tak mazaná, takhle nás dát dohromady, viď Hin,“ dá jí pusu na tvář a Hinata mu jí opětuje na rty. Všichni na ně koukají, jak se navzájem oblizují. Pozoruju je. Představovala jsem si jak místo Hinaty tam stojím já a místo Naruto… „Čau lidi, Naruto?“ vyruší mě ze snění známý hlas. Naruto se na chvíli odtrhne od Hinatiných rtů a naštvaně se otočí: „ Máš něco proti, modrá hlavo?!“udělá na něj xicht, „ ne jen, že je to poprvé co tě vidím takhle s nějakou holkou, tím spíš Hinatou,“ vysvětluje Sasuke zaraženě, když viděl Narutovu reakci. „tady Sakura nám v tom pomohla viď,“ přikývnu a při pohledu na překvapeného Sasukeho trochu zčervenám. Potichu se jim oběma směju a později se ke mně přidá i Hinata. Odtrhnu se od pozorování Hinaty a Naruta. Můj pohled okamžitě připadne Sasukemu. Přestanu se smát. Zase se beze slova pozorujeme. „ Ta je z něj taky úplně mimo,“ šeptne Hinata do ucha Narutovi, „to jo,“přitaká Naruto a radši společně s Hinatou odejde pryč. „Co-co je?“ snažím se normálně promluvit. Nejdříve to vypadá, jakoby nevnímal a pak se jakoby probere, „n-nic!“ Z dlouhého a usilovného dívání si navzájem do očí nás vyruší až hlasité zakručení mého břicha. Chytnu se za břicho a zasměju se. Po dlouhé době zpozoruju na jeho tváři úsměv. Nemohla jsem se od něj odtrhnout pohledem. Nevnímala jsem realitu, jen jeho…po chvíli mlčky odešel. Čekala jsem, že by mě třeba mohl pozvat na oběd. Zanadávám si v sobě v duchu a rozběhnu se směrem, kterým se dříve vydal Naruto s Hinatou. Hm, Naruto říkal Ramen. Ale kde to je ten Ramen? Uslyším prolínající se vysoký pisklavý hlásek Hinaty a uječený, klučičí hlas Naruta ozývající se z jednoho krámku. Pomalu za nimi doběhnu do krámku. „Sakuróóó!“ vykřikne Naruto. „Hej, kde máš modrou hlavu?“ „Pche, ten, čekala jsem, že mě pozve na oběď a ono houby, ani ahoj mi neřekl,“ odfouknu naštvaně vlasy z čela. „Ale di, tady Ramen ti zpraví náladu,“ usměje se Naruto. Opětuju mu úsměv a objednávám si…“Emmm, to bylo vynikající. Lepší jídlo jsem ještě nejedla,“vydechnu po naráz snědeném Ramenu. Naruto se na mě zazubí. „Hele já už musím jít,“vysvětlí Hinata, letmo líbne Naruta a zamává na mě. „Ahoj,“zavolám ještě za ní. „No! Já už taky půjdu. Ahoj Sakuro, Nashledanou zítra starý muži,“ loučí se Naruto. „Páčko,“ rozloučím se s ním. Zaplatím a zvednu se ze židle…bloumám rušnou uličkou a přemýšlím nad Sasukem. Došla jsem nepřítomně až domů. Stejně nepřítomně jsem otevřela dveře. Bloumavě jsem vyšplhala nahoru po schodech a šla si sednout do futer okna na parapet. Jedna noha plandala vzduchem a druhá se ležérně opírala o opačnou stranu okna. Tenhle pohodový až trochu nudný den nemohlo nic pokazit. Zavřela jsem oči a jen poslouchala hlasy na ulici. Hlasy se změnily v křik.

5
Průměr: 5 (8 hlasů)

Kategorie: