Vzhůru nohama 3

…po pár dnech zamnou, přišel Naruto. „Hej Sakuro, máš jít za Tsunade,“ „Taky tě ráda vidím,“ odpo-vídám, „jen se obleču!“ „Jo jasný,“ odpovídá mi Naruto. „Jen se obleču,“kouká na mě nechápavě, „OBLEČU!“ Po chvíli mu to došlo, tak se tedy dal na odchod. V okně se mihly dva stíny. Neřešila jsem. Hlavně jsem přemýšlela, proč je Naruto tak natvrdlý. Už otevíral dveře na chodbu nemocnice, když tu se v okně objevili dva ninjové a oba dva nás omráčili. Naštěstí jsem si stihla dát do kapsy od své košile kuna…
…otevřu oči. Drží mě jeden ze dvou ninjů, které jsem viděla v nemocnici. Opatrně se snažím dát ruku do kapsy, předstíraje spánek. Chytnu kunai a bleskurychle podříznu ninju, který mě držel. Druhý okamžitě zareagoval a hodil na mě kunai…zároveň pustil Naruta. Nestihla jsem uhnout a kunai se mi zaryl do mé pravé nohy. Bolestně vykřiknu. Začnu s ním kulhavě bojovat. Chvíli to vypadalo, že s ním budu rychle hotová. Potom se vše zcela obrátí. Úplně vyřízená jsem ležela na zádech a vyčerpaně dodýchávala. „Dělá se ti mdlo? Nemůžeš se postavit?“ říká rýpavě ninja, „to bude možná tím, že ten kunai byl otrávený.“ Kouknu na ránu na noze. „Do háje,“řekla jsem si potichu. „ Přesně tak, do háje,“ přišel ke mně a kopnul mě do žeber. Bolestí mi vyhrkly slzy. A další. A zase. Vykašlám krev. Špatně se mi dýchá. Najednou se na ninju vyřítí ze zadu Naruto. Ninja ho v pohodě probodl. Zařvu: „Nééé“ Slzy mi stékají po tváři…už ani nevnímám kopance… „Oodama rasengan, sežer si to!“zavolá někdo. Ninja se otočí...vidím pouze záplavu modrého světla…ninja letí pryč bohužel zrovna na mě a připlácne mě ohromnou rychlostí ke stromu, čímž mě omráčí…zprvu vidím mlhavě a pak nevidím už vůbec nic.
Probudila jsem se až někdy k večeru. Naruto mě nesl na zádech. Kamarádsky ho obejmu. „Naruto, děkuju,“ pokládá mě na zem. „To je v pohodě ty bys to udělala taky…“ Chvíli koukáme na hvězdy nad námi, když tu mě napadne, aby neváznul hovor: „Kolik nám vlastně je?“ Naruto se na chvíli za-myslí, „ No ty jsi asi o půl roku mladší než já takže 16 a půl.“ „Hm, to je zajímavý,“ přeruší mě, „ Na! Tumáš,“ podá mi kunai, „ Kdyby nás někdo přepadl.“ „Dík,“ beru kunai a snažím se vstát. Noha tro-chu bolí, ale to přežiju. Nemám na výběr. „Půjdeme?“ podávám Narutovi ruku. Zvedne se. „Vylez si na záda,“podívá se na mou poškozenou nohu, „ Já to zvládnu i normálně,“ dám mu ruku okolo ramen a vydáme se vcelku nalepený na sobě směrem k vesnici. Po chvíli jsme se ale stejně utábořili, protože Naruto byl strašně utahaný… pozoruju hvězdy…sem tam se objevil na obloze i mrak a mou tvář ozařovala záře měsíčního světla. S pohledem upřeným na siluety stromů, jsem přemýšlela nad celou tou událostí, co se stala. Stoupla jsem si a šla se projít do lesa. Kulhavě jsem se procházela…nevěděla jsem ani, kde jsem, bylo mi to jedno, uviděla jsem nějaký pařez, měl podobný tvar jako nějaký klučicí hlava. Vzpomněla jsem na Sasukeho. Na jeho úsměv. Usmála jsem se. Prudce jsem zavrtila hlavou, abych byla ve střehu. Došla jsem až k jakési skále s vodopádem a jezírkem…
…Naruto se chvíli zmítal na zemi. S trhnutím se probral. Zkontroloval tábor. Kde je, řekl si Naruto v hlavě. Vmžiku se rozběhl do lesa. Bloudil už asi půl hodiny, když došel k obrovské skále. A jezírku! Za kamenem na břehu se někdo objevil. Naruto instinktivně po osobě hodil kunai a vrhl se na ní. Nebo jí spíše strčil do vody. Ve vodě ovšem nestál nějaký černě oděný shinobi, ale rozzuřená já, na sobě přilepenou mokrou košili. „ Ty idiote! Co myslíš, že děláš?!“ řvu na něj nepříčetně. „Promiň, myslel jsem, že jsi nepřítel.“bylo vidět, jak jen ztěžka potlačuje smích. „To ti nedaruju,“ drápu se ven z vody. „Ne vážně?“ strčí mě tam opět. Tentokrát jsem ho ovšem vzala sebou. „ Ty mrcho,“ stihnu se ještě nadechnout a začne mě topit. Chytla jsem se za jeho triko a chtěla se vytáhnout, ale Naruto zrovna povolil a já doslova vyletěla nad hladinu a udeřila vší silou Naruta do hlavy. Ten se trochu zapotácel a sedl si do vody. „Ježiš, promiň, to jsem nechtěla,“ dovleču ho na břeh. „To nevadí, Hinato.“byl trochu mimo. Jenom se na mě ještě usmál a složil se. Svlékla jsem ho z mokrých kalhot a mokrého trika a bundy. (Spodní prádlo jsem mu samozřejmě nechala.) Má docela svaly, říkám si. Taky jsem ze sebe svlékla mokré oblečení, teda spíš jen jednu věc protože nic jiného jsem neměla. Hodila je na kámen na břehu a šla si zaplavat. Voda byla strašně studená. Doplavala jsem tedy ke kameni uprostřed a sedla si na něj. Co kdo by mě mohl vidět…
…slyším něco, jako vzdech rychle zalezu do vody a schovám se za kámen. Naruto se probudil. Chytl se za čelo. Nahmatal docela slušnou bouli. „Auuu,“ řekl bolestně. „Je ti něco?“ptám se. „Ne nic, jen jsem se chytl za hlavu. Kde jsi?“ „Ve vodě za kamenem a je tu strašná zima,“odpovídám. „Tak vylez ven,“navrhuje Naruto. „Ty pako, jsem nahá a navíc nestojím o někoho dalšího, kdo by mě viděl takhle, bohatě mi stačil Sasuke,“ řeknu až moc. „Ty s ním chodíš?“ ptá se mě opět. Usoudím, že bych mohla připlout blíž. „Co to znamená chodit s ním?“ tvářím se nechápavě. „No, když, ono se to špatně popisuje, už to mám, když se mají dva lidi moc rádi,“ vysvětluje Naruto. „Ne, nechodím s ním, on mě jen náhodou jednou viděl, když jsem se převlékala,“ Naruto se ušklíbne a neodpustí si malé rýpnutí, „náhodou, to chci vidět!“ Usoudila jsem, že bych mu asi měla říct vše co se dělo, a o čem nevěděl…
…když mu řeknu půlku, přeruší mě, „to ses docela ztrapnila.“ „To jo no, ale už je to tak, jednou se to stejnak mohlo stát,“ směju se. „Kdo je Hinata?“ Naruto sebou mírně trhne, „Cože, Hinata? Kunoichi z naší vesnice,“ pohlédne do prázdna. Trochu se ušklíbnu: „Ne vážně, co je pro tebe?!“ „Jen kama-rádka.“ Tváří se trochu smutně, „ jdu zpět do tábora…odmlčí se…za chvíli přijď.“ Bere si relativně suché oblečení…v duchu si říká, jak jí má vysvětlit co je pro něj Hinata, když to neví ani on sám. Zmi-zel…buď jí považuje vážně jen za pouhou kamarádku, nebo nevím, říkám si v duchu, ale nakonec nad tím mávnu rukou a vylézám z vody. Rychle přes sebe hodím ještě trochu vlhkou košili. Nedaleko ode mě se ozve zapraskání větvičky, praskající pod nějakou nohou. Okamžitě tím směrem hodím kunai. Dopadne na strom, který se rozpůlí v místě střetu. Za ním doslova omráčený ninja kouká na zníčený strom a po chvíli uteče. „Srabe!“ vykřiknu za ním. Rychle dokulhám ke kunaii a snažím se co nejrychleji dobelhat k táboru a pomoci Narutovi. Z dálky už slyším zvuky o sebe se narážejících zbraní. Snažím se zrychlit. Bolestí už necítím končetinu…