Once upon a time 02

Once upon a time 2

„Pustím tě ven,“ řekl ve svém nitru a díval se do klece, ve které byl vězněn Kyubbi.
„Proč,“ zeptal se.
„Nechci, abys zemřel se mnou, nepřijde mi to správné,“ odpověděl Naruto. „Hodně krát jsi mi pomohl a půjčil mi svou sílu, i když jsi nemusel. Ale mám jednu podmínku.“
„Jakou?“
„Až teď odstraním pečeť, nezaútočíš na Konohu a odejdeš a nikdy se sem nevrátíš.“
Kyubbi se díval na Naruta a pak řekl: „Jak víš, že mi můžeš věřit. Co když ti to teď slíbím, a pak to nedodržím?“
Ten se jenom usmál, natáhl ruku k pečeti, která poutala Kyubbiho, zavřel oči a trhl.

„Tak … a ted… poslední věc, nelekněte se,“ varoval je.
V tu chvíli se jeho tělo prohlo do oblouku a z jeho úst se vydral výkřik plný bolesti. Všichni překvapeně odskočili až na Sasukeho, Sakuru a Sai, kteří dál drželi jeho tělo. Z celého jeho těla začala stoupat pára. Postupně se z ní stávala chakra. Vyvěrala z něho celého. A pak se zablesklo a za hlavou Naruta stála Liška s devíti ocasy.
„Panebože, Kyubbi,“ vykřikl Iruka. Všichni začali šahat po zbraních, ale nestihli je ani použít, jelikož ona Liška promluvila: „Skliďte zbraně. Nikomu neublížím.“
Nikdo tomu nechtěl věřit. Kyubbi se opět po mnoha letech dostal na ven z hostitele.
„Naruto,“ ozval se znovu Kyubbi. „Proč jsi mě pustil?“
„Víš, nechtěl jsem, abys umřel se mnou,“ zahrčel dotazovaný.
„Mohl jsem tě uzdravit.“
„Nikdy jsi neuměl moc lhát,“ zasmál se zatnutými zuby Naruto. „Ani ty bys nedokázal uzdravit moje zranění.“
K překvapení všech se Kyubbi hlasitě zasmál: „Máš pravdu.“
„Něco jsi mi slíbil,“ připomněl mu.
„Neboj se na Konohu nikdy nezaútočím,“ slíbil. „Máš moje slovo.“
„Díky.“
Naruto dostal další záchvat kašle, který byl delší než všechny ostatní. Z úst se mu řinuly potoky krve a všem okolo bylo jasné, že jeho konec se už blíží.
Z posledních sil řekl: „Vyřiďte Gaarovi, že je mi to líto.“
V davu vyhledal očima Nejiho a ten jenom přikývl na znamení souhlasu. Někteří si toho všimli a někteří ne.
Z jeho úst se vydrala poslední slova: „Žabko,….promiň.“
Pak jeho tělem prošla poslední křeč a zavřel oči. Naruto Uzumaki vydechl naposledy, obklopený přáteli, kteří pro něho byli jako rodina.
„NE..ne,“ vzlykala Sakura. Chtěla jím zatřást, aby ho donutila otevřít oči a usmát se na ní, ale místo toho si ji k sobě přitiskl Sai a oběma z očí stékaly proudy slz. Sasuke, který držel Naruta celou dobu v náručí, si ho přitiskl k sobě ještě víc, zabořil hlavu do jeho hrudi a plakal.
Tsunade měla hlavu v dlaních. Kakashimu stékali slzy z jeho pravého oka. Neji, Shikamaru, Kiba, Ina, Chouji, ti z geninů, kteří byli ve vesnici a ti jenž ho znali nejlíp, všem tekly slzy.
Plakali všichni. Plakali pro svého přítele. Plakali pro Naruta Uzumakiho.
A pak jejich smutek přerušil nářek největší. Ozvalo se bolestivé zavití, které se nemohlo dostat ven z lidského hrdla. Všichni zvedli hlavy, aby se podívali, kdo to tak naříká. Ono zavytí se vydralo z Kyubbiho hrdla. V jeho vytí byl smutek a žal.
„Sasuke, co se vlastně stalo,“ zeptala se plačky Sakura.
Sasuke jenom zvedl hlavu. Všichni viděli, jak se z jeho očí řinou slzy bolesti: „Je to všechno moje chyba. Kdybych tenkrát před lety neodešel k Orochimarovi, tak se tohle nemuselo stát.“
„A co,“ zeptal se Kakashi.
„Čekal jsem v lese na Orochimara, který mě měl naučit nové jutsu. Z nenadání se z lesa vynořil Naruto. V první chvíli jsem ho nepoznal. Byl zahalený do dlouhého pláště a přes tvář měl kápi. Pak si tu kápi sundal, ale poznal jsem ho jenom podle očí a vlasů. Místo obvyklých jasných barev měl na sobě tmavé barvy, prostě vypadal jako ANBU. Dokonce měl na zádech připevněný pouzdro na katanu.“
„Cože, měl za pouzdro,“ zeptal se překvapeně Iruka. „Naruto, přece nikdy katanu nepoužíval.“
„Tu má ode mě,“ ozval se Neji.
„Cože,“ podivil se Shikamaru. „A kdy jsi mu ji dal, že o tom nikdo nic neví.“
„No, jak bych to řekl,“ ošíval se. „Věděl jsem, že odchází, tak jsem mu dal něco na obranu. Je to lepší než shurikeny nebo kuneie.“
„Tys věděl, že odchází,“ vztekala se Sakura. „A nikomu jsi nic neřekl. Nikomu. Věděl jsi, že tam může umřít.“
Chtěla se na něho vrhnout. Chtěla mu nakopat zadek, za to že Naruto umřel. Ale Sai ji stáhl zpátky se slovy: „Znáš přece Naruta, určitě nechtěl, aby se někdo strachoval.“
„Ale,“ namítla.
„Žádné ale, “ přerušila ji Tsunade. „Sasuke pokračuj!“
„No ono toho už moc není,“ řekl Sasuke. „Chvíli jsme je tak stáli a dívali se na sebe. Pak mi nabídl, jestli se nechci vrátit do Konohy. A že by mi prý pomohl chytit Akatsuki s Itachim. Což jsem vůbec nechápal. Nikdy přece nechtěl jít po Itachim.“
„No víš,“ ozval se Kakaschi. „Akatsuki chtějí Kyubbiho a ostatní ocase démony. Gaaru dokonce zabili. Takže Naruto je teď chce vidět mrtvé.“
„Gaara je mrtvý,“zeptal se překvapeně Sasuke.
„Ne není, podařilo se nám ho oživit,“ odpověděla Sakura.
„A nešlo by to udělat i s Narutem,“ zeptal se s nadějí v hlase
„Ne nejde,“ odpověděla Tsunade. „Tato technika vyžaduje obět nevyšší. Život uživatele tohoto jutsu.“
„Pokračuj,“ vyzval ho Iruka.
„No,“ řekl Sasuke. „Než jsem se stačil vyjádřit na tenhle návrh. Objevil se tam Orochimaru a Kabuto. Nevím, co to do Naruta vjelo, ale v tu chvíli měl v ruce katanu a na louce stálo plno jeho klonů. Strhla se strašlivá bitka. Nevěděl jsem, na kterou stranu se mám přidat. Chtěl jsem vědět, proč jde Naruto po Akatsuki, ale zároveň jsem věděl, že zradit Orochimara taky není nejlepší nápad. A pak jsem se rozhodl a zaútočil na Kabuta. Bojovali jsme spolu na smrt a oba jsme to věděli. A pak se to stalo strašně rychle. Dostal jsem Kabuta na zem a chystal zabít. Ale uslyšel jsem strašlivou ránu, udělal jsem tu největší blbost a otočil se. Nevím, co se tam stalo, ale letěla na mě obrovská koule chakry. Neměl jsem čas se jí vyhnout. Pak se od nekuď vynořil Naruto a stoupl si do cesty té kouly. V tu chvíli jsem si myslel, že to je jenom klon, ale když padl na zem a strašně krvácel. Uvědomil jsem si, že je to ten pravý. Rozběhl jsem se k němu, ale byl v bezvědomí. V tu chvíli jsem chtěl Orochimara zabít, ale on ani Kabuto už tam nebyli. Otočil jsem se zpátky a snažil jsem se zastavit krvácení jutsem, které mě naučil Kabuto, ale nepomáhalo to. Jenom jsem ho zpomalil. Pak se Naruto probudil a zašeptal Konoha a znovu upadl do bezvědomí. Moc dlouho jsem se nerozmýšlel a vydal jsem se spolu s ním sem. A zbytek víte.“
Když Sasuke dovyprávěl, všichni byli zticha. Všichni trpěli tiše, vždyť zemřel jeden z nich.
„Bude mít pohřeb hodný Hokageho,“ zvedla se s těmito slovy ze země Tsunade.
Všichni souhlasili, ale.
„S tím si dovolím nesouhlasit,“ ozval se Kyubbi. „Jeho tělo patří mně.“
Mávl ocasem a všichni odletěli dvacet stop daleko. Jenom mrtvé tělo Naruta zůstalo, tam kde bylo. Sasuke, Sakura a ostatní už byli na nohou a chystali se bránit tělo jejich nejbližšího. Ale ani to jim nebylo dopřáno. Kyubbi i s Narutem byli pryč. Nezůstalo po nich nic než zvířený prach.
Ozvala se strašlivá rána a v zemi se objevila obrovská díra, v jejímž středu stála Sakura. Ztěžka oddychovala a chystala se vydat za Kyubbim, ale zastavili ji Sasuke se Saiem. Ti tři se na sebe tiše dívali, pak se objali.
„Ani pohřbít ho nemůžeme,“ zavzlykal Sasuke. „Vydám se za ním a skopu ho do kolečka.“
„Půjdu s tebou,“ řekl Sai, Sakura jenom kývla hlavou. A už se chystali na odchod.
„Tak na to vy tři zapomeňte,“ zarazila je Tsunade. „Vy dva to máte zakázaný. A co se týče tebe Sasuke. Ty teď musíš nahradit Naruta, takže žádný takový.“
„Ale Pátá,“ namítla Sakura.
„Už jsem řekla,“ byla neoblomitelná. „Naruto by si to nepřál. V tuto chvíli se Kyubbi pronásledovat nebude!“
Bylo na ní vidět, že neustoupí ani o krok. Takže všechno další přesvědčování vzdali.
„Ten pohřeb, ale bude,“ řekla. „Jak sem řekla pohřeb hodný Hokageho.“
S těmi slovy se otočila a odešla zařídit vše potřebné. Ostatní se brzy po ní začali trousit domů, aby ostatním sdělili tuto smutnou zprávu.
U brány zůstali jenom Sakura, Sasuke a Sai. Dívali se směrem, kterým zmizel Kyubbi a v duchu si přísahali, že se pomstí. Že jim nedovolil pohřbít jednoho z nich. Pak se i oni otočili a odešli do nitra Konohy. Když utichly jejich kroky, vynořil se ze stínu budovy Neji. Podíval se stejným směrem a řekl: „Jak jí to jen řeknu.“