Žánr
info: Hidan má problém, je moc na ženský. A jedno rande se mu fakticky vymstí... A to ve chvíli, kdy si za objekt svého zájmu vybral... Konan 
Songfic na: - Těžkej Pokondr - Aspoň trenky mi hoď! ;-)
Ehm... řekla bych, že by se sem hodilo 15 +
Povídka
V sídle byla opět neskutečná nuda. Rozhodl se jít ven a podniknout malou noční toulku. Navštívit některý z lokálů a jako správný lovec žen svést nějakou tu solidní kost.
info: Akatsuki se nehorázně opili a Tobi s Deidarou musí připravit lék na kocovinu. Najdou jediný recept... polévku z řepy. Půjde jim to? A jak to nakonec celé skončí?
Songfic na: - Těžkej Pokondr - Míň vody, víc řepy
Povídka
„Říkám ti to naposledy! Ještě jednou strčíš dovnitř ten tvůj sosák, Tobi, a přísahám, že tě…“
Skrček v oranžové masce nemotorně plácal rukama a snažil se uhýbat Deidarově mokré utěrce.
„Já níc! Deidaro-senpai, vy přece víte, že já…!“
„Prečo je letná hviezda červená? Včera v noci som mal smutný sen... Plakal som a vravel s červenými očami... Prečo letná hviezda stratila svoj smer? Poznám tie detské rozprávky. Preto mám smutné sny...“ Tichý spev sa niesol po okolí...
[i]
Bežím a bežím... Stále za nimi, ale oni sa mi aj tak vzďaľujú. Idú bok po boku, ruka v ruke, neohliadnuc sa za mnou... Stromy im ukazujú smer a ich kroky, nech sú akékoľvek pomalé, sú rýchlejšie než tie moje...
[font=Times New Roman]
Konohou prosvítaly sluneční paprsky a jasně ozařovaly dětské hřiště, kde si hrála skupinka dětí. Postupně již slábly, avšak stále dávaly pocit tepla na kůži, po nebi se ploužily načervenalé mraky, které se chystaly přikrýt slunce, které se uloží ke spánku po dnešní pouti na cestě nebem.(12 hlasů)
Ohayo! 
Právě si tak poslouchám mp3 a narazila jsem na poněkud starý soubor s názvem „Hurvínek skloňuje kočku“. Zaposlouchala jsem se, smála jsem se jak pominutá a při tom jsem si představila Naruta xD. To, jak by se s tím vypořádal a jak by to asi vypadalo v psané formě. A najednou mi to bliklo! xD Vzala jsem papír a tužku, odposlouchala a opsala text no a FF byla na světě xD V podstatě je to tedy přepis scénky Spejbla a Hurvínka do Naruta. Aby jste se v tom orientovali… Fialová barva je řeč Kakashiho a zelená barva řeč Naruta.
„Kde to jsem? Kolem mě je jen samá krev. Proč si nic nepamatuju?“ Dívka seděla na zemi a rozmlouvala sama se sebou. Z očí jí samolně stékali slzy a její kdysi růžové vlasy byli zmáčené krví...
Krajina kolem ní v sobě nesla slzy uplynulých měsíců. Nebo roků?
„Jsi moc slabá. Mohla jsi tomu zabránit, dokonce ani dobře rozhodnout jsi se nedokázala!“ Démonský hlas k ní promlouval a Sakura si přitiskla kolena k hrudi.
„Co... Co se stalo? Kdo jsi?“
Jednoho dne se Konan přiřítila za Peinem.
,,Máme problém!"
,,Co se děje?! Vybouchla bomba v pokojích?" vyskočil Pein.
Konanin vyráz vypadal, že se trefil, ale bylo to ještě horší...
,,Čekáme děcko!"
,,Co? Ty sis objednala děcko?" pronesl zamyšleně Pein a srkl si kafe. Když mu však došlo, co mu Konan řekla a co jí na to on odpověděl, málem se udusil a spadl z židle.
,,Co budeme dělat?" zasípal, když mu Konan pomáhala na nohy.
,,Musíme nějak připravit ostatní, jak se o děcko stará..."
,,Ale jak?"
Předem upozorňuju, že ti co nemají rádi verše a smutné či procítěné děje, tak si to radši ani nečtěte.V opačném případě, kdo má rád v takovýhto příbězích i nějaký ten verš, a prožívá všechno co čte ohledně představivosti do hloubky, tak ať si radši k této ff přistrčí kapesníčky.
[i]Ja som skutočne čakal...celý ten čas som na niečo čakal...
Tak dlho som čakal, až som si uvedomil, že to nemá zmysel...celý život na niečo čakať...
[i]„Babička stále řiká, že se vrátí, že se moji rodiče vrátí, ale já.. já jí nevěřím. Vždycky tvrdí, že přijdou... přijdou zpět... zpět domů, ke mně, k babičce... zpátky do Písečný. Přitom jí ale cukají koutky pusy, babička neumí lhát. Pak vždycky nasadí svůj falešnej úsměv a já vím, že má co dělat, aby se nerozbrečela. Ona nevěří tomu, že žijou, stejně jako já...
[font=Times New Roman]Poklidná noc. Tedy spíš večer. Slunce dávno zapadlo a celá vesnice se uchylovala dávno ke svým domovům. Stejně tak jako vysoký mladý muž ke svému domu, kde na něj již dávno čekala voňavá večeře a milovaná manželka, mělo to však malý háček…
…kunai se zapíchl do stolu. Vylekaný náhlou ranou radši zaujal obranou pozici a čekal na útok.
„Tak dost!“ zakřičela žena na druhé straně stolu a stěží se uklidňovala.
Rukojeť kunaie stále svírala v dlani a probodávala svého manžela pohledem.
[color=Black]„Mise ukončena?“ zeptal se Nidaime Hokage. Seděl netradičně za stolem ve své kanceláři. Obvykle si na formality tohoto typu nepotrpěl. Otázku mířil na mě. Koneckonců, byl jsem oficiální velitel týmu.
„Ne,“ zavrtěl jsem hlavou. „Cíl uprchl,“ řekl jsem a zpříma pohlédl do Tobiramových očí.
„Co se stalo?“ zajímal se a skákal pohledem ze mě na mé společníky a zpět.
Naruto se oženil s Hinatou a dělá vše pro to, aby se stal Hokagem. Tsunade mu tedy post předá, ihned po tom jde Naruto na misi S – Zničit Akatsuki. Nakonec se to ale zvrtne …
Upozorňujem vopred! Je to divné a nemá to dej!
Nervózne kráčal po prázdnej chodbe. Sem a tam, sem a tam... Jeho kroky sa odrážali od stien ako ozvena. Nemohol sedieť...
„Sadnite si a počkajte. Budeme vás informovať.“ Povedal mu mladý lekár asi pred hodinou. Jemu sa to hovorí...On tam nemá ženu a...
„Dieťa...“ povedal zasnene a usmial sa. Stále tomu nemohol uveriť...On bude mať dieťa! Malý, umrnčaný uzlíček! Myšlienky mu v hlave nepokojne poletovali ako motýle...Pamätal si na ten deň presne. Deň keď sa to dozvedel...
Nestihla jsem nebo nestihl jsem. Každý z nás už si ta dvě slova alespoň jednou řekl:
Nestihla jsem dojít do obchodu nakoupit.
Nestihl jsem dojít domů v určenou dobu.
Nestihl jsem si zajít na oběd.
Nestihla jsem přes den vyprat prádlo.
Tyto věci a jim podobné jsou svým způsobem zanedbatelné a malicherné. Člověk nad nimi mávne rukou s tím, že to udělá jindy. Zítra. Pozítří. Někdy.
Pak jsou ty, které nejsou tak závažné, jejich nestihnutí nemá nijak těžký dopad na život, ale člověka zamrzí:
Ticho narušilo tmu chladnou,
Kapky deště dopadali k zemi.
Pokládám si otázku snadnou,
Nedokáži na ni odpovědět slůvky všemi.
Tma a ticho. Takhle se dá popsat noc, je mnoho takovýhle popisů, téhle denní doby, ale nikdo nezná všechny. Někdo zná tuhle a jiný tamtu, ale ani jeden neurčí všechny najednou.
Noc je doba, kdy i ti nejstatečnější se mohou bát a i ti nejvystrašenější mohou naleznout svůj vytoužený klid. Každý ji hledá, ale málo lidí ji najde.
Sedím na zemi přemýšlím, jestli vím co to je opravdové přátelství. Myslím si, že to vím, ale úplně jistý si tím nejsem. Chtěl bych to zjistit. Jestli mě moji přátelé nikdy nezradí, jestli mi pomůžou když to budu nejvíc potřebovat. Nevím co mě to popadlo, že jsem se nad tím zamyslel a sám jsem si zakázal nad čímkoliv přemýšlet a nechat to tak jak to je. Ale můj chtíč byl větší. Musel jsem něco vymyslet, něco čím bych se přesvědčil….
Hurá, jdeme na misi. Už jsem byl nedočkavý, nebavilo mě jen tak sedět nebo trénovat.
[i]Mé srdce je již prázdné a nemá pro koho bít. Všechny jsem zklamala a nejvíc sestřičku a celou rodinu. Už pro nikoho nejsem důležitá, tak proč žít život kde nemám nic?
Mí dva přátelé se mnou už také nemluví.
Je vůbec důležité žít??
Ne.
Má smysl bez lásky žít??
Ne.
Bez přátel, rodiny??
Ne.
Tak co mi brání, abych skončila to utrpení??
Nic.
Má láska je už dávno mrtvá jako mé srdce.
Proč já vlastně ještě dýchám, když si to vůbec nezasloužím, žít.
Kdo by mě zachránil??
Nikdo.
[center][i]Nezáleží na penězích na tom jakou máš krásu-když necítíš lásku.
Nezáleží na podobě, nemuší hrát frašku, a můžeš cítit lásku...
Nezáleží na tváři, když máš přes oči pásku, tak ucítíš lásku.
LÁSKA.
Peklem může být klidně nebe, když to takhle cítíš. Těžko se na to zapomíná, po každý když se chytíš. Nekompromisní obě tváře a zarputilé pohledy. Důležitá je jedna věc, koho miluju jsi to ty.
Co by se stalo, kdyby Kyuubi nezaútočil na Konohu? Co by se stalo, kdyby Yondaime Hokage nezemřel? Co by se stalo, kdyby… Těch otázek je hodně, ale odpověď však žádná. Můžeme se tedy jen domýšlet, co se stalo a jak by to asi vypadalo, kdyby to bylo jinak. Naštěstí tu jsou tací, kteří mají velikou fantazii a dokáží vymyslet, jak asi vypadala minulost, jaká by byla budoucnost.
Věnováno Minatě a všem, kteří máte rádi Minata
„Naruto! Pojď sem, prosím tě.“
