*Akatsuki mají čtyřnohého kamaráda!*

Jednoho dne se Konan přiřítila za Peinem.
,,Máme problém!"
,,Co se děje?! Vybouchla bomba v pokojích?" vyskočil Pein.
Konanin vyráz vypadal, že se trefil, ale bylo to ještě horší...
,,Čekáme děcko!"
,,Co? Ty sis objednala děcko?" pronesl zamyšleně Pein a srkl si kafe. Když mu však došlo, co mu Konan řekla a co jí na to on odpověděl, málem se udusil a spadl z židle.
,,Co budeme dělat?" zasípal, když mu Konan pomáhala na nohy.
,,Musíme nějak připravit ostatní, jak se o děcko stará..."
,,Ale jak?"
,,Něco by se našlo..." pronesla zamyšleně ,,Pořídíme jim psa!"
,,Psa?" zakřičel zoufale Pein a málem ho trefil šlak ,,Chudák zvíře, jak bys mu to mohla udělat?"
Konan zavrtěla hlavou. Naštvaně se otočila.
,,Dobrá," svolil po půl hodině Pein ,,jen doufám, že si z něj hned neudělaj oběd..."
,,Vypadaj snad, že umírají hlady tak, že by snědli i toho ubohého pejsa? Prostě jim řeknem, že ho budou mít na starost a kdo mu něco udělá, zatrest vydrhne celé sídlo zubním kartáčkem. To by mělo zabrat."

Druhý den se tedy vydali pro pejska. Nakonec si pořídili maličkého a rozkošného kavalíra (Kavalír king charles španěl).
Když dorazili do sídla, s Hidanem to málem seklo.
,,Mám snad na zádech nápis ,Opatrovna psů'?" zavrčel.
,,Ale Hidane, podívej, jak je roztomilej" rozplýval se nad ním Deidara.

Všichni byli svoláni do obývacího pokoje. Konan a Pein je seznámili s vážností situace. Všichni pejska přijali a souhlasili, že se o něj budou starat, jak to jen půjde.
Když Konan a Pein odešli, začalo se milému pejskovi vymýšlet jméno.
,,Oishii" ozvala se bílá polovina Zetsua.
,,Nemyslím si, že Chutný je zrovna dobré jméno..." zaprotestovala černá.
,,Chiisai(*v překladu malý*), když je tak maličký" pronesl spokojeně Kisame.
,,Jashin" zazubil se Hidan, ale jeho návrh byl ihned zamítnut.
,,Yasui(*v překladu levný*)" řekl zamyšleně Kakuzu.
,,Tenhsi(*v překladu anděl- vypůjčeno od Styron O:)*)" usmál se Deidara.
Všichni, i ti, co neměli argumenty, se otočili na Itachiho.
,,Inu (*v překladu pes*)" řekl Itachi, kterému pejsek usnul na klíně a on ho teď hladil po hlavičce.
,,Dobře, bude to Inu, když je to pes" uznal Sasori.
,,A neměl by to být Hebi(*v překladu had*)?" ozvalo se z venčí.
Akatsuki rychle vytáhli vše, co bylo po ruce a hodili to oknem ven s křikem ,,Shine(*v překladu Chcípni*), Oroxichte!"
Když uznali, že už tam Orochimaru není, začali se věnovat pejskovi. Deidara se Sasorim zašli do Tesca na nákup krmení, pělíšku a hraček. PO návratu pejska uložili do pelíšku a... začala hádka o to, u koho pejsek bude. Nakonec si donesli peřinu atd. do obýváku, utvořili kruh kolem pelíšku a usnuli.
Když ráno Pein a Konan se šli nasnídat, málem se zadusili smíchy. Akaťáci se snažili naučit pejska nějaké povely a vypadalo to vzkutku zajímavě. Itachi mu vysvětloval povel překulit, a válel se po zemi, jako názorná ukázka. Deidara se snažil ve stejný čas naučit Ina sednout, taky byla názorná ukázka. Hidan zase chtěl naučit pejska povel trhej, a jako názorná ukázka se snažil roztrhnout polštář. A největší hřeb rána byl Tobi, když chtěl pejska naučit pít saké, což mu bylo zakázáno, bylo mu nařezáno s tím, že to si nesmí dovolit a zatrest musel být zamčen na záchodě (ovšem že Tobi, ne Inu, ten měl ze všeho psinu a snažil se s každým si hrát).
Kisame si vzal na starost náuku o plavbě. Vzal Ina k rybníku, odplul s ním doprostřed, pustil ho a rychle odplul. Inu zoufale máchal nožičkala a srdceryvně vyl a kňučel.
Všichni Akatsuki se lehkli, naskákali do vody a plavali za ubohým pejskem. Inu byl bezpečně doveden na pevninu, Kisame dostal nařezáno a zatrest skončil na záchodě s Tobim, takže už tam byli dva.
Další den se Zetsu rozhodl, že má hlad. Chytil Ina, už si ho dával k hubě, a...
,,Co to děláš, Zetsu" ozval se přísně Itachi a spolu s ostatními se varovně na kanibala díval.
Ten jen rychle vrazil pejskovi pusu, poplácal ho po hlavičce a rychle se vzdálil. Akatsuki ho ale prokoukli a už byli na záchodě zamčeni tři.
Den byl stejný jako vždy jindy. Itachi a Deidara se snažili usilovně pejska naučit různé povely. Itachi ho zrovna učil dát pac, Deidara přemýšlel, jak ho naučí sednout.
Inu zvládl oba dva povely a tím si Akaťáky nadobro a navždy získal.
Uplynul rok a z půlročního štěňátka se stal dospělý Inu. Život bez něj si ani jeden z nich představit nedokázal. Brali ho témeř všude. Na nákupy, výstavy kos, závodní plavání, do lesů, do hor, do baru....
Naučili ho hooodně povelů- sedni, lehni, dej pac, překul se, kousni Tobiho do zadku, dones láhev saké,....
Povel Kousni Tobiho do zadku mu šel ale ze všeho nejmíň, protože byl strašně společenský... a rozmazlený. Povely sice uměl, ale vykonával je pouze, když mu je přikázal Itachi, Deidara nebo Hidan. U nich si netroufl dělat krky.
Jednou se ale Konan vrátila s Peinem a děckem.
,,Tak, myslím, že už jste si starost o něco živé osvojili" pronesla hrdě Konan.
Akaťáci přitakali.
,,A to znaméná, že když už je tu to děcko, pes půjde z domu, aby tu tomu dítěti nepřekážel." řekl Pein.
,,Já mám jiný návrh," zašklebil se Hidan ,,Inu zůstane, a děcko půjde na chodník"
,,Inu tu byl, je a vždycky bude!" skandovali Akaťáci a Inu souhlasně kňučel a vrtěl ocáskem.
,,Myslím, že by jsme si mohli nechat i toho pejska, když ho mají tak rádi, nemyslíš?" zeptala se Konan.
Pein ne ni nejdříve civěl, potom si sedl a zoufale zaklel:
,,No to mám zatrest, furt se mi něco se*e v tom životě- nejdřív složím Akahňupy, a teď ještě k tomu na krku děcko a pes!"