Co by se stalo, kdyby…

Co by se stalo, kdyby Kyuubi nezaútočil na Konohu? Co by se stalo, kdyby Yondaime Hokage nezemřel? Co by se stalo, kdyby… Těch otázek je hodně, ale odpověď však žádná. Můžeme se tedy jen domýšlet, co se stalo a jak by to asi vypadalo, kdyby to bylo jinak. Naštěstí tu jsou tací, kteří mají velikou fantazii a dokáží vymyslet, jak asi vypadala minulost, jaká by byla budoucnost.

Věnováno Minatě a všem, kteří máte rádi Minata

„Naruto! Pojď sem, prosím tě.“
Blonďatý chlapec jménem Naruto si přestal hrát a běžel po cestě, zalité zapadajícím sluncem.
„Naruto, pomůžeš mi prosím s těmi věcmi?“ poukázala rudovlasá žena na dvě velké krabice plných svitků.
„Jasně mami,“ usmál se Naruto a popadl jednu z krabic. Kushina svého šestiletého syna s úsměvem sledovala. Po chvilce vzala druhou krabici a pomalu kráčela za svým synem.
„Naruto, polož tu krabici vedle křesla, ať jí tatínek vidí,“ řekla Kushina Narutovi, když pokládala krabici.
„Co mám vidět?“
„Minato!“ otočila se zprudka Kushina a padla do náruče muži, který byl pro ni vším.
„Tati!“ usmál se Naruto a seskočil z gauče, na kterém skákal.
Rozeběhl se ke svému otci a skočil mu do nastavené náruče. Minato svého syna chytil a zatočil s ním ve vzduchu.
„Ještě!“ žadonil rozesmátý Naruto.
„Už ne zlato. Tatínek je už unavený,“ pohladila Kushina Naruta po blonďatých vlasech.
Naruto jakožto nejhyperaktivnější dítko z Konohy si z toho nic nedělal a odběhl si hrát s vláčky, které ležely na zemi.
„Zítra je sobota. Nevyrazíme si někam?“
„Ty máš čas?“ podivila se Kushina a vzala si zástěru. Stoupla si ke sporáku a podle Minatova mínění začala čarovat večeři.
„Tentokrát mám,“ přikývl Minato a sedl si ke stolu.
„Naruto, večeře!“ zavolala Kushina do obýváku a chystala příbory na stůl.
Naruto přišel s ublíženým výrazem ve tváři.
„Co se děje?“
„Tati, proč mě mamka nemohla zavolat o trochu později?“
„A proč bych tě měla volat později?“ zeptala se Kushina a postavila před Naruta plný talíř krupičné kaše.
„No, právě si mi překazila tu nejnapínavější část.“
„A jakou?“ zeptal se zvědavě Minato a úsměvem poděkoval Kushině, která před něj postavila misku ramenu.
„Mašinky právě bojovaly proti Kyuubimu a mělo se rozhodnout jestli vyhrají mašinky nebo démon.“
Minato se začal topit ve sklence vody.
Kushina se rozesmála a šla svého manžela zachránit před utopením.
„Díky miláčku. Byla by to ostuda, kdyby Hokage zemřel utopením ve sklenici vody.“
„Nemluv a radši jez. Budeš to mít studený,“ varovala Minata Kushina.
Po jídle Minato oznámil, že zítra půjdou na výlet.
„Hurá!“ zajásal Naruto a skočil Minatovi do klína.
„A tati, že se půjdeme podívat za Jiraiyou senseiem?“
„Samozřejmě,“ počechral Minato Narutovi vlásky a odnesl ho k posteli.
Kushina je s úsměvem pozorovala a pak si šla napustit vanu. Když pak šla Naruta zkontrolovat , spatřila v posteli nejen Naruta, ale také Minata. Vzala foťák a ty dva spáče vyfotila.

„Vstávejte!“ snažila se Kushina probudit manžela a syna.
Naruto se probudil hned, zato Minato chrápal pořád dál.
„Tati? Co děláš v mí posteli?“ podíval se Naruto na otce, když se dostatečně probral.
Kushina ztratila nervy a došla pro rozprašovač. V kuchyni ho naplnila vodou a párkrát zmáčkla páčku. Pak odkráčela do pokojíčku a předala Narutovi rozprašovač.
„Probuď tatínka, Naruto.“
„Naruto se usmál a začal na Minata stříkat vodu.
„ÁÁÁ! Co to děláš?“ vyletěl Minato z postele dřív, než bys řekl kunai.
Kushina se rozesmála a smíchem nakazila i Naruta. Minato se podíval na manželku a pak na syna a nakonec se rozesmál taky. Smáli se takhle dobrou čtvrthodinu, když už Kushina zábavu razantně přetrhal a šla připravit snídani.
„Taťko, půjdem na ten výlet?“ zeptal se Naruto.
Minato se usmál a odnesl Naruta do kuchyně.
„Pokud maminka připraví svačinu, vezme penízky na oběd a pak tě obleče…“
„Tý,“ protáhla slabiku Kushina a hodila po manželovi utěrku.
„No tak ty penízky vezmu já,“ chytil Minato utěrku a položil ji na stůl. Po snídani šel Minato rozdat nějaké mise a Kushina chystala odpolední svačinu.
Přinesla si z půdy piknikový koš a poprosila Naruta, aby jí ho opláchl vodou. Poté, co svačinu uložila do košíku a dala dovnitř i slabou deku, šla připravit Naruta.

„Sem doma!“ zavolal Minato.
„Bezva. Sbal si peníze a můžem jít na oběd, viď
Naruto?“
„Jo! A půjdem do Ichiraku ramen?“
Minato a Kushina se jen usmáli a společně odešli na oběd.

„Jé, zajíček!“ zajásal Naruto a začal zajíce honit po louce.
„Hodně silně mi připomíná tebe, Minato.“
Myslíte Jiraiyo sensei?“ zasmál se Minato.
Jiraiya přikývl a Kushina se rozesmála. Spatřila totiž Naruta, jak na králíčka skočil, ale nechytil ho.
„Už se stmívá. Měl bych jít,“ zvedl se Jiraiya ze země a odcházel domů.
Kushina s Minatem se dívali na skotačícího Naruta a pak se všichni tři sledovali západ slunce.
„Sugoi,“ uniklo zasněné Kushině.
Minato Kushinu i s Narutem objal.
„Jaké to mám štěstí být tady s nimi,“ pomyslel si.

Šestnáctiletý Naruto se s trhnutím probudil. Nechtěl myslet na ten sen. Vlastně ani nevěděl, jak dopadl. Věděl jen, že by konec vidět nechtěl. Od té doby, co ví pravdu, se mu podobné sny zdávají.
„Někdy se osud nedá změnit. Někdy je prostě daný,“ vyvstala mu bezděky na mysli Nejiho slova.
Pevně sevřel fotku, na které byl jeho otec s matkou a on sám, jako malé dítě. V hloubi srdce si byl jistý, že jeho matka ještě někde žije a s tímto pocitem ulehl znova ke spánku.