Žánr

„Tati! No tak… prosím… vstaň!“ zaúpěla jsem a klekla k němu. Ležel na zemi, na břichu v kaluži vlastní krve.
Kolem mě zuřil boj, ale já si uvědomovala jen to, že člověk, kterého mám nejraději na celém světě… pro kterého bych umřela… který je mou jedinou rodinou… umírá.

Bílý sníh už pomalu taje,
každé dítě venku si hraje!
Měsíc žertů začíná!
Je prvního Apríla...

„Kisame! Kisame! Pozor! Kočka!“ křičel Tobi přes celou rezidenci. Kisame vyletěl z postele a horlivě se rozhlížel.
„Apríl!“ smál se Tobi. Kisame se po něm naštvaně ohnal Samehadou, minul a rozbil budík, který ukazoval půl jedné ráno.

Letí na ňu katana a ani sa len nepohne, len dúfa, že to nespraví...
Na svoju obranu len povie: „Milujem ťa! A vždy som aj milovala! A vždy aj budem!“
Chlapík s katanou však nezastavil. Tak len zakričala: „SASUKE!!! Nie, prosím, ja ťa milujem!“ Hovorí s plačom, pozerá sa mu do očí, a v tom momente sklonila hlavu a...
„Prečo, prečo! Prečo to nedokážem urobiť! Ahhhhhh!“ zvreskol Sasuke.
Sakura zodvihla hlavu... Dívala sa do tých nádherných očí, do očí, ktoré ju mali zabiť...
Usmiala sa a povedala: „Jediný dôvod je... láska!“

Sasuke i jeho tým je na cestě do Konohy a byly odhodláni zničit Konohu, a byly rozhodnutí zabít každého, kdo by se jim postavil do cesty, když vtom ucítili, že jim něco stojí v cestě.
„Sasuke,“ řekla velice klidně postava zahalena v kápi.
Sasuke a jeho tým který byl asi sto metrů od postavy na kterou se Sasuke chystal v příštích okamžicích zaútočit.

info: Hinata nikdy neuměla dát najevo své city. Až teď...
Songfic na píseň First time od Kelly family

Byl to radostný den pro všechny z Konohy. Malým dětem, které se sotva naučily správně chodit a mluvit, se otevřely brány ninjovské akademie. Pyšní rodiče stáli na dvorku a čekali, až jejich ratolesti vyjdou ven s hlavou hrdě vztyčenou a ohníčky v očích.

Mladé ružovlasé dievča sa prechádzalo po lese. Bol spln, takže jej Mesiac svietil na cestu. Dievča zastalo na čistinke osvetlenej Mesiacom. Toto miesto navštevovala vždy, keď sa cítila smutne... Bolo to miesto, kde sa mohla kedykoľvek nerušene vyplakať. Tam si sadla a rozplakala sa. Pre plač si nevšimla mladého muža, stojaceho len pár metrov od nej.
Chodil sem každý večer, pozerať sa na mladé ružovlasé dievča, ktoré zakaždým plakalo. A on nevedel prečo... Chcel ísť za ňou, objať ju, utešiť, ale neodvážil sa...

Děvče sedělo pod rozkvetlou, dívala se na západ Slunce. Co se to se mnou děje? Sakra, proč znova vzpomínám na naše poslední setkání? Už je to tady zase, zase si mě tady nechal…Před pár lety jsem ti řekla, co k tobě cítím ale ty jsi mě jen omráčil a nechal na lavičce jako odhozenou fusekli. Občas si říkám, co asi děláš? Teď když jsi bez nás cítíš nějakou bolest z toho že ti nejsme nablízku? Znovu, pořád ty samé otázky…
*křup* rychle jsem se otočila

Sedím na lúke a dotieravé slnko mi oblizuje tvár. Jeho lúče sú aj napriek tomu príjemné a vzbudzujú vo mne pocit upokojenia a dokonalej harmónie duše. Konečne ma opustila jedna z mojich horších nálad a ja rozmýšľam ako uhladiť problém, ktorý som si vyrobila. Cítila som sa ako totálna nevyspelá hlupaňa a nie ako devätnásťročná dospelá žena.

How can you see into my eyes like open doors

Zomrela si, ale prečo? Kôli mne? Iba kôli mne? Kiežby som radšej zomrel ja a ty si žila. Ďalej sa tešila zo života. Ďalej sa usmievala.

Kiežby si sa neobetovala. Nezachránila ma. Nechala ma zomrieť a žila ďalej. Ale ty si ma tu nechala samotného. Samotného s vedomím, že ťa už nikdy neuvidím usmievať sa tým tvojím šibalským úsmevom. Že ťa už nikdy neuvidím červenať sa. Neuvidím tvoje rozpaky.
Že už nikdy nezačujem tvoj nádherny hlas. Že ťa už nikdy nepobozkám. Odišla si bez jediného slova. Bez rozlúčky.

„Hele, koukejte na to, ona snad přesně ví, že se bavíme o ní?“ podivil se pěkně nahlas Kiba.

„Baf! – Baf! --- Wauuuuu“ přizvukoval mu odhodlaně a pěkně nahlas Akamaru.

„Přesně, Akamaru, to je ono,“ ozval se znovu střapatý mladík a pravou rukou pohladil svého chlupatého druha. „Ovšem teď už buď tak moc hodný a neštěkej nebo sem vletí Hinata a všechny nás srovná na jednu hromadu.“

Už to nemohol vydržať. Kyuubi bol až príliš silný a pečať už nedržala tak ako by mala. Ale bol v Konohe, obklopený priateľmi, ktorý nič netušili. Videl ich okolo seba: Sai sedel pri jazere s Ino a Choujim, Shikamaru sa prechádzal s už dobre zaguľatenou Kurenai, Sakura sa trochu ďalej o niečom rozprávala s Hinatou... Boli tu, jeho priatelia a on sa už nedokázal ovládať. Červená chakra ho ovládla a za pár okamihov bol z neho MiniKyuubi so štyrmi chvostmi. A začal zabíjať, po celý čas si to uvedomoval čo robí ale nemohol zastaviť sám seba...

Last Chance

Táááák, asi tak před měsícem jsem napsala tuhle jednorázovku, ale až teď jsem se dokopala k tomu ji sem přepsat z toho otrhaného a špinavého bloku, kam jsem ji naškrábala. Samozřejmě mě k tomu inspirovalo to místo, kde vznikla většina mých povídek ) Ráda bych ji věnovala Reazon. Vím sice, že to není nic moc, ale tady oba Uchihovci..... No, však si to přečtěte.

Čiernovlasý chlapec sedel na skale a pozeral sa na svoju rodnú dedinu. Videl ľudí ako vykonávajú svoju každodennú činnosť. Chcel sa tam vrátiť, ale nemal kvôli komu. Všetci už naňho zabudli. Všetci ho neznášajú. Vie to dosť dobre, veď práve preto odišiel. Jeho priatelia si ho prestávali všímať, alebo si to len nahováral. Cítil sa s nimi veľmi čudne. Doma to nebolo o nič lepšie. Bol pre nich vzduch. Rozhodol sa odísť.

"Uááááááá!!!" zívla Ino.
Bylo ráno jako každé jiné a Ino si vzpomněla, že si večer zapoměla dát před postel boty. Ale dnes to bylo jinak - boty tam byly a Ino měla velkou radost, že si po milionkráté neslíbila, že jsi je tam dá! S úsměvem na rtech a jemným červenáním na tvářích šla Ino ke své skříni.

„Řekni nám proč… vždyť jsme tu stále byli pro tebe!“ chytil dívku na smrtelné posteli za ruku její dlouholetý hnědovlasý kamarád s červenými čárkami na obličeji.
„Všimla jsem si toho až moc pozdě… je mi to líto,“ zavrtěla hlavou Hinata. Pak mu naposledy stiskla ruku. O pár hodin později už nemohla hýbat ani tou. Pouze hlavou.
„Ale proč?“ nechápal zahalený Shino. Pak ale do pokoje vešla růžovovlasá kunoichi, která se o dívku v nemocnici starala. A na oba se zamračila. Moc ji znervózňovali, což viděla na jejím obličeji.

Jaro

info: Leonyda trochu experimentovala s pitím a takhle to dopadlo... Fikce z cyklu Fanfictionářské trable.