Jedenkrát

info: Hinata nikdy neuměla dát najevo své city. Až teď...
Songfic na píseň First time od Kelly family

Byl to radostný den pro všechny z Konohy. Malým dětem, které se sotva naučily správně chodit a mluvit, se otevřely brány ninjovské akademie. Pyšní rodiče stáli na dvorku a čekali, až jejich ratolesti vyjdou ven s hlavou hrdě vztyčenou a ohníčky v očích.
Umino Iruka měl plné ruce práce. Musel si zapsat vše o své nové třídě a především si všechny nové tváře pořádně prohlédnout. Měl zde zástupce velmi vážených rodů ze Skryté listové vesnice, ale i několik známých potížistů.
Nejprve svým svěřencům prozradil, co všechno je čeká, a pak je uvedl do tajů jednoho seznamovacího rituálu.

Drobná dívka nervózně těkala očima a popotahovala se za krátce střižené modré vlásky. Nyní se připravila k další úkloně, dokonce už i správně sepjala ruce, ale chlapec, kterého měla takto pozdravit, zareagoval příliš rychle, a tak místo toho, aby se k sobě jen trochu naklonili, se ti dva srazili hlavami.
Dívenka se lekla a ucouvla, přitom nespouštěla oči z toho podivného kluka. „Uzumaki Naruto!“ Roztáhl tvář v širokém úsměvu a ukázal jí zdvižený palec.
„Hyuuga,“ vyhrkla celá popletená.
„Hyuuga? To je ale legrační jméno!“
„Ale ne, to ne. Hyuuga je… příjmení. Mé jméno je… Hinata.“ Celá se zarděla.
Blonďatého chlapce to nevyvedlo vůbec z míry. „Rád jsem tě poznal. Jsi fakt bezva… Hinato.“

Modrovlasá dopadla tvrdě na podlahu. Neodvážila se pozvednout zrak a podívat se svému otci do očí. Hiashi Hyuuga jí poručil vstát, ale ona nemohla. Surově ji vytáhl na nohy. „Tvá sestra je o pět let mladší než ty a dokáže mnohem víc, než ty budeš kdy schopna! Jen se podívej na Hanabi a prozři už konečně!“
Rozplakala se. On nikdy neuzná její snahu.

Vysoká černovlasá žena v oblečení v barvě bílé a červené zamyšleně hleděla na svou svěřenkyni. Viděla, jak Hinata přestává cvičit údery do neživé dřeviny a klesá k zemi. Opatrně k ní došla, protože věděla, že se jí modrovlasá bude bránit, pokud se jí pokusí pomoci.
„Hinato?“ Sklonila se k ní.
„Kurenai sensei,“ pípla nejistě a zavrtala zrak do země.
„Nesmíš to tolik přehánět. Jen proto, co řekl tvůj otec…“
Nenechala ji domluvit. „Já nejsem unavená!“ vykřikla a hned poté omdlela.

„Hinato, slyšelas? Bude zkouška Chuuninů! Všem to natřem!“ Chlapec s rozježenými hnědými vlasy cenil zuby a byl si stoprocentně jistý tím, co tvrdil ostatním.
„Ale, Kibo-kun… určitě to nebude tak snadné,“ mírnila ho modrovlasá.
„A proč? Vždyť jsme přece nejlepší tým v Konoze!“ Kibův psík Akamaru spokojeně ňafl.
„Neusínej na vavřínech,“ zabručel Shino a dál relaxoval.
„Tak jdem do toho, ne? Máme šanci a musíme ji využít!“ Kiba Inuzuka nebyl k zastavení. Ve svém šílenství by s sebou strhl snad každého.
Hinata si poposedla a chvíli jen tak hleděla do prázdna. „Já… nemůžu tam jít! Nezvládnu to!“ Rozvzlykala se a nemohla přestat.
Kiba k ní přiskočil. „Tohle neříkej! Ty tam musíš. Dokážeš to!“
„Budem tam s tebou,“ pronesl Shino zastřeným hlasem. Hinata se na oba vděčně podívala.

Hala, v níž se bojovalo, praskala ve švech. Diváci jásali a propadali nebezpečnému vzrušení, ale zaznělo i několik zasténání. Všichni sledovali souboj Nejiho a Hinaty z klanu Hyuuga. Dokonce i on…
„Vzdejte se, Hinata-sama! Už to nemá smysl.“ Samolibý Neji věděl, co říká.
Hinatinou hlavou vířilo tisíce myšlenek najednou. Znovu vstala. Je tady. Dívá se na mne. Teď to nesmím… vzdát. Její ruka se prudce vymrštila, ale zasáhla jen vzduch, Neji byl příliš rychlý. „Já nikdy nevezmu zpátky svá slova,“ prohlásila odhodlaně. „Protože to je má cesta ninji!“

Další Nejiho výpad. Hinata zavrávorala, z úst vytryskl další pramínek krve z mnoha.
„Zasáhl srdce,“ vyhrkl Kakashi. „To byl poslední úder.“

K nejstarší dceři Hiashiho Hyuugy doběhli zdravotníci, trenérka Kurenai a doprostřed arény skočil i Uzumaki Naruto. „Je v bezvědomí,“ řekl jeden z lékařských ninjů.
Narutem lomcoval vztek. „Tolik se snažila a tys ji málem zabil!“ rozkřikl se a chystal se na Hyuugu vrhnout. Byl však přemožen duchapřítomným Leem, který se ihned pustil do vysvětlování, proč je jeho chování nepřípustné. Naruto zklamaně kývl hlavou. Pak přešel o kus dál a všichni sledovali každý jeho pohyb. Sklonil se a ponořil ruku do rudé louže na podlaze… do její krve.
„Postím se za ní, slyšíš? Porazím tě!“
„Pche, tak to bych rád viděl,“ odfrkl si Neji, čímž Naruta ještě více rozdráždil a raději se vzdálil, aby předešel dalšímu konfliktu.
Hinata v duchu bojovala se slabostí. Nemohu otevřít oči, ale slyším tě, Naruto-kun. Tobě… tobě na mně záleží.

Jednou ji nechtěně spatřil ve chvíli, kdy nevnímala vůbec nikoho. Tančila… a jak nádherně. Byla jako svěží vánek, líbezná melodie, tak krásná a svá, sebevědomá. Nepoznal ji a ona si ho nevšimla. V té chvíli hodila za hlavu všechny starosti.

Po tom vyčerpávajícím boji se třemi cizími ninji mu padla do náručí. Držel ji a nepřestával se divit tomu, co dokázala. Tak silná… bylo to vůbec možné?

O pár dní později už byla opět v pořádku. Viděla ho, jak se baví se Sakurou, a také si všimla opodál stojícího Kiby a Shina. Neomdlím! Tentokrát ne.
„Hinato?“ ozvalo se těsně za ní.
Pomalu se otočila. „Naruto…“ Všechna předsevzetí byla zapomenuta.
„Hinato! Co blázníš?“ Ninja ji zachytil a teď seděl v podřepu a nevěděl si rady. „No viděli jste to? Omdlela! Tak viděli?“
„No… totiž… víš, Naruto… tohle ona dělá pořád,“ vzdychl Kiba.

Stála v pokoji a hleděla ven z okna. Na dvoře trénoval Neji Hyuuga s jejím otcem. Vzpomínala. Je to už rok, co odešel s Žabím poustevníkem. A ona si umínila, že musí zesílit… kvůli němu.

Hinata se zastavila v květinářství, kde za pultem postávala Ino a hádala se Sakura. Přišla je obě pozdravit.
„Tak co, Hinato, kdypak už si konečně najdeš kluka?“ zeptala se Ino nemyslíc tím vůbec nic zlého.
Modrovláska příšerně zrudla. „Já… já…“
„A líbí se ti aspoň někdo?“ dorážela blondýnka.
„Je… jeden ninja. On je… strašně odvážný.“
„No tedy, Hinato, to by mě zajímalo, kdo to vlastně je.“ Do hovoru se zapojila už i Sakura.
„Je to… je to… je to Naruto!“ vykřikla modrovláska zoufale. Obě děvčata propukla v hlasitý chechot.

Doslechla se o tom, že se vrátil, ale stále si netroufala pohlédnout mu do očí. Teď čekala na své týmové partnery. Když se na sebe ráno podívala, připadala si dospělejší. Když měla dlouhé vlasy, její nafialovělé oči mnohem více vynikly.
„A kdo jsi ty?“ Naruto se zničehonic zjevil v její blízkosti. Nedokázala ze sebe vypravit jediné slovo. Místo toho se sesunula k nejbližšímu stromu a zrychleně dýchala. „Ty jsi Hinata, že jo?“ Uzumaki si vzpomněl, a vytvořil tak na její tváři rozpačitý úsměv.

Do Konohy se dostal nepřítel, představoval skutečnou hrozbu. Jméno ninji vyjadřovalo jeho záměr. Pain… bolest. Viděla, jak Naruto udatně bojuje, ale již slábnul. On… naděje Konohy. Ne, to nesmí dopustit! Aspoň jednou nesmí být zbabělá!

Uzumaki byl surově odmrštěn a Pain se radoval ze svého triumfu. Kdyby byl ostražitější, všiml by si výpadu nečekané posily. Hinata se rozeběhla, vyskočila do vzduchu a zasadila překvapenému ninjovi ránu zezadu. Prudce couvla, aby měla kolem sebe dost prostoru. Tenhle boj je její.
„Hinato?“ Naruto pohlédl vzhůru. „Vypadni odsud! Nemáš proti němu šanci!“

„Vím to, Naruto. Ale ten boj podstoupím, i kdybych měla zemřít. Chtěla jsem být jako ty. Teď tě musím chránit… protože… protože tě miluju!“
Dívka vyrazila, Pain odrazil její výpad. Dostala se k němu příliš blízko, došlo na boj tváří v tvář. Bránila se statečně, ale bylo nad slunce jasnější, že takové síle nedokáže dlouho vzdorovat.
„Ááá!“
Její tělo prolétlo vzduchem a tvrdě dopadlo na hromadu navršených kamenů. Hinata Hyuuga vydechla naposledy…

Muž v červeném klobouku s bílým lemem šel v čele průvodu. Zastavili se až u rakve, v níž ležela žena, která teprve nedávno dospěla. „Vzdala se života kvůli míru. Nikdy na tebe nezapomeneme, Hinato.“
Naruto sňal z hlavy klobouk, odznak Hokageho, a přistoupil k rakvi. Vzal modrovlásku za ruku a políbil ji na chladné rty. Poprvé… a naposledy.