Šťastný den! 1. kapitola - Ino

"Uááááááá!!!" zívla Ino.
Bylo ráno jako každé jiné a Ino si vzpomněla, že si večer zapoměla dát před postel boty. Ale dnes to bylo jinak - boty tam byly a Ino měla velkou radost, že si po milionkráté neslíbila, že jsi je tam dá! S úsměvem na rtech a jemným červenáním na tvářích šla Ino ke své skříni.
"Ach jo, zase jsem si zapomněla přišít k sukni ten závojík." Ino dobře věděla, že si ho tam nedala, ale na sukni byl závojík přesně dlouhý, tak akorát na ni. Ino byla velmi překvapená. Máma by to neudělala, věděla že Ino ráda šije!
Ino na to přestala myslet a šla se nasnídat. K snídani byl puding a malá rajčátka, její oblíbené jídlo! Ino si myslela, že asi spí. Štípla se do tváře a tak poznala, že je určitě vzhůru. Slupla svou výbornou snídani a šla si nachystat výbavu.
Ino se učila bojovat s velkým mečem; byla v tom mistr jako Tsunade v léčení. Každý ji podle toho velkého meče na zádech poznal.
Ino se učesala a šla ke svému týmu. Na domluveném místě však nebyl Shikimaru ani Chouji! Ino byla zmatená z toho, kdo před ní stál. Byl to Inuzuka Kiba opřený o zábradlí. Otočil se k ní...
"Ahoj, Ino!"
"Ahoj Kibo. Co tu děláš?"
Kiba neodpověděl, ani na nic nečekal a dal Ino rychle pusu na tvář. Ino myslela, že omdlí. Znala Kibu jako přítele a teď jí dal pusu! A dokonce ji pozval na zmrzlinu s pudinkem!
Ino ho po cestě chytila za ruku. Kiba se jemně začarvenal a usmál se. Když dojedli puding, prošli se lesem. Pomalu se schylovalo k večeru a oba dva se pomalu rozloučili. Kiba už už už chtěl odejít, ale Ino ho chytila za ruku a dala mu pusu. Ne na tvář, ale opravdovou. Poté odešli.

A kdybyste za pár let přišli do Konohy, určitě byste potkali blonďatou kopii Kiby a hnědovlasou Ino.