Příběhy čtyř dívek a čtyř ročních období: JARO (Sakura)

Jaro

Zafoukal mírný teplý větřík. Po dlouhé zimě to byl úžasný jev. Kvetoucí třešně, Sakury, opouštěly jejich okvětní lístky. V tu samou dobu se po ulicích Konohy procházela mladá, osmnáctiletá dívka, s vlasy růžovými jako květy třešní, s jejich jménem - Sakura. Přemýšlela, co se od zimy událo. Sasuke splnil svou pomstu a vrátil se. Ale ne kvůli ní, to kvůli Narutovi, svému nejlepšímu příteli. Byla s ním znovu v týmu, ale už to nebylo ono. Celou tu dobu si přála, aby se vrátil a teď, když je tady… Povzdechla si a rukou prohrábla růžové vlasy.

Jsi otravná… slyšela pořád ta slova, která jí naposled řekl. Už to není to stejné, už to není to, co si celou dobu představovala. Teď byl doma, v sídle klanu Uchiha, ani pohledem o ni nezavadil, když prošel kolem ní.
Nevěděla, co dělat. Co bylo špatně? Proč je na ni naštvaný? Nevidím důvod, jen kdyby alespoň odpověděl na otázku: proč? Bude se ho muset zeptat, co chce podnikat dál, když je zpátky.

Už vím, zajdu do Uchiha čtvrti, navštívit ho a zeptat se. Byla plná odhodlání, když se vydala k jeho domu. Nadšení a odhodlání ji však opustilo, když stála před mohutnými dřevěnými dveřmi se znakem klanu Uchiha. Z posledních sil zaklepala na dveře. Čekala, ale žádné kroky se neozývaly. Nic. Už to chtěla vzdát, když se najednou otevřely dveře.

,,Sakuro, co ty tu děláš?“ zeptal se jí udiveně vysoký, černovlasý mladík.
,,Já… přišla jsem se tě na něco zeptat,“ dostala ze sebe.
,,Tak to by bylo lepší, kdybys šla dovnitř, ne?“
Sakura prošla dveřmi, které se za ní zabouchly. Sasuke ji vedl temnou chodbou, nakonec vešli do prosvětleného pokoje, který byl vkusně zařízený. Sakura nemohla uvěřit, že tohle všechno dělal Sasuke sám. Pořád se rozhlížela kolem sebe.
,,Víš, vlastně, já jsem ti chtěl taky něco říct,“ začal Sasuke.
,,Začni,“ pobídl ji.
Sakura se nadechla a začala.
,,Sasuke, já… chci ti říct, přemýšlela jsem o nás dvou, víš… já... chci se zeptat, jestli..“
,,Sak, než řekneš něco dalšího, musím ti říct, to svoje,“ zarazil ji Sasuke.
,,Sakuro, já… budu se ženit.“
Sakuře se rozšířily údivem zorničky. Nezmohla se na jediné slovo.
,,A… s kým?“ zeptala se roztřeseným hlasem.
,,Zlato, můžeš sem na chvilku?“ zavolal do prázdna. Po chvilce vyšla z vedlejších dveří mladá žena. Oděna byla v hedvábném županu světle modré barvy, který ladil s jejíma fialkovýma očima a s černými vlasy.
,,Hinato?!“ zděsila se Sakura. Myslela si, že Hin chodí s Narutem. Dívka přišla blíž k Sasukemu a sehnula se, aby ho políbila.

Na to se už Sakura nemohla dál dívat a se slzami v očích vyběhla z domu. Běžela přes celou Konohu, po cestě srazila několik dětí, nevadilo jí to, teď už jí bylo všechno jedno. Doběhla až na monumenty hokagů, stála na hlavě čtvrtého. Stála tam dlouho, nepociťovala nic, chlad, žízeň nebo hlad. Přestože už slunce zapadalo, stále tam stála, nechávala se ovívat vánkem větru. Najednou chtěla vyzkoušet, jaké je to létat vzduchem. Přišla až k zábradlí a přelezla ho. Stála na okraji, kamínky, které se jí oddrolily od nohou, padaly dolů, čtyřicet metrů hluboko. Chtěla udělat poslední krok, když ji někdo chytil za ruku. Otočila se, aby pohlédla do tváře tomu, kdo ji vyrušil.

,,Sakuro,“ zašeptal dotyčný.
Dívka se na něj podívala. Měla zarudlé, vyplakané oči. Krásné vlasy byly rozcuchané a neupravené, oblečení špinavé.
,,Co chceš, Naruto?“ sklopila oči.
Naruto ji chytl za bradu a zvedl její hlavu tak, aby se mu dívala do očí.
,,Co to tu vyvádíš?!“ okřikl ji.

Lekla se, tohle nečekala. Znovu jí do očí vhrkly slzy. Vrhla se Narutovi do náruče. Hladil ji po vlasech a utěšoval ji. Sedli si do trávy. Naruto ji chytl za ruce a pohlédl jí do očí.
,,Sak, co se stalo?“
,,Já… Naruto… já ho miluju... a… on… se bude... že-ženit s… Hin..“ nemohla ze sebe vydat kloudnou větu.
Naruto se na ni díval.
,,Miluješ ho, pořád?“
Mlčky přikývla. Najednou se k ní blonďák naklonil a políbil ji. Nechala se. Najednou se od něj odtrhla.
,,Promiň, já nemůžu,“ řekla jen a další proud slz jí stékal z očí. Naruto se usmál. Najednou se ozvalo PUF! a před růžovláskou stál Uchiha.
,,Sasuke, co to?“
,,Promiň, Sakuro, musel jsem vědět, jestli mě skutečně miluješ, jako já tebe,“ řekl a políbil ji. Naléhavě a nedočkavě.
,,Naruto s Hinatou mi pomohli vytvořit tuhle zkoušku, nebudu se ženit.“
Sakura mu pohlédla do očí. Najednou se její výraz změnil. Jednu mu vrazila. Odletěl dva metry daleko a zvedl se ze země. Sakura za ním přišla a zpříma se mu podívala do očí.
,,Já tě zabiju! Samou láskou, víš?“ řekla a vrhla se mu kolem krku. Přitiskl si ji k sobě.
,,Miluju tě.“
Kolem nich zpívali ptáčci svou poslední písničku jara, blíží se léto….