Žánr
Bylo jedno malé děvčátko. Žilo si šťastným a bezstarostným životem se svými rodiči ve vesnici daleko na severu. Jako každé odpoledne vyběhla Tayuya po schodech do svého pokoje. Jen co otevřela dveře, vrhla se dělat svou nejoblíbenější činnost: hraní.
V jednom kráľovstve zvanom Konoha princeznu Konan donútili jej rodičia Jiraiya a Tsunade vydať sa. Kráľovna origami plakala, nariekala, ale nič nezaberalo. Jej rodičom dochádzala trpezlivosť. Keď jej už hrozilo že jej zakážu skladať origami, povolila a s bolesťou v duši čakala, kto bude jej nastávajúci.
Je to už pár dní, čo sa ku mne pridalo ružovlasé dievča. Nič nehovorí, no i tak viem čo chce, stačí, aby som sa pozrel do jej zelenkavých očí. To dievča je zvláštne. Jej tvár nikdy nerozjasní úsmev, stále má ten istý výraz, akoby mala masku, ktorú nedokáže zložiť. Tá tvár mi je veľmi povedomá, no pri mojej strate pamäti mi to nieje veľa platné.
Upozornění: pozornějším čtenářům jistě neuniknout myšlenky z posledních dílů mangy Naruto (zmínky o tom, ja Naruto dokáže vycítit chakru osob a identifikovat je podle toho), ale i z prvních dílů Naruto Shippuuden, kde se potkávají společně se Sakurou a Saiem v úkrytu Orochimara se Sasukem.
Oči červené od nekonečných slz. V srdci smutek, co se jen tak neschová. Neschová se za pocitem, že bude šťastný. Konečně šťastný.
Černovlasá dívka drobnější postavy, přecházela po pokoji sem a tam. Snažíc se ze všech sil utišit. Nezvládala to. Srdce plakalo nad neopětovanou láskou. Ničilo její zdravé a jasné myšlení. A to nejhorší, ničilo jí samotnou.
,,Sarutobi-sama.“ozval se jemný dívčí hlas.Sarutobi stál na malé mýtince uprostřed lesa. Otočil se.Za ním seděl velký hnědý medvěd.
,,Sarutobi-sama, jsem v nebezpečí.“promluvil medvěd.
,,Kdo jsi?“ oslovil zvíře. Medvěd se dotkl tlapou kyvadla,které měl na krku. Obalila ho namodralá záře.
,,Pomozte mi.“ Světlo se rozplynulo. Před Sarutobim stála mladá dívka s dlouhou rudou afinou a pronikavýma modrýma očima.
,,Urusai Kuma.“vydechl překvapeně. Přistoupila k němu blíže a položila mu ruku ke spánku. Ucítil bodnutí.Bolestí zavřel oči.
Tá jedna veta.... Oni môžu a ja nie? Rezonuje mi hlavou. Aké je to nefér...
Oni sa smejú... Spolu. Prečo sa ja nemôžem s nimi?
Oni sa spolu hrajú. A ja tu zostávam sám. Ako prst....
Oni sú šťastní. Veselí. Ale ja nie. Ja im to závidím.
Dokonca spoločne aj plačú, keď sa niečo stane jednému z nich. Tie slzy ma vytáčajú. Do nepríčetnosti...
[i]
Je to tak nespravodlivé. Chcem byť ako oni. Hrať sa s nimi. Smiať sa... Zdieľať všetko dobré a aj to zlé s nimi...
Rodinné spory?
Slunce hřálo tak akorát, byla neděle, den nicnedělání a válení (nejoblíbenější den klanu Nara), den tak krásný, že se zdálo nemožné tuto atmosféru jakkoliv narušit.
HA, HA! *dovolte, abych se zasmála*
To by se totiž na Konoha no Václaváku nesměly střetnout dvě postavy, které při takovém střetu reagují asi jako protony a elektrony při bouřce *kdo to řek? já ne...*, ale dost už té fyziky, je neděle a ještě k tomu prázdniny! *nevinný usměv*
[font= Times New Roman]
Byl krásný, slunečný den, jeden z nejlepších dnů celého roku. Písek na cestě se třpytil v záři slunce, slabý větřík příjemně chladil a kolébal zelené listy obalující zdravé Konožské stromy.
Všichni mladí lidé se skvěle bavili. Až na jednu dívku, která právě prožívala jedno z melancholických období. Procházela se ve stínu a uvažovala.
'Už mě nebaví bejt sama. Hinata má Naruta, Ino Saie, úplně každý někoho. Jenom já ne...“
Zločinecká organizace zvaná Akatsuki.
Již její děsivé, dechberoucí jméno může způsobit nepříznivé vedlejší účinky jako pálení, svědění, mokvání, těžké krvácení z nosu... No, jistě je nám všem dostatečně známá.
Momentálně její řady trochu prořídly s nemalým přispěním našich hrdinů z Listové, ale ještě na počátku Shippudenu se skládala z deseti členů.
Po poličkách v izbe mám rozložený svet,
si to ty v drevených rámoch,
je to tvoj úsmev, ktorý každý deň ma prebúdza,
Naťahujem márne ruku za svetlom, ktoré mizne na oblohe,
žiarovka úboho pripomína mi to, čo som stratila,
chcela by som oživiť ten úsmev v ráme, znova a raz a navždy...
môžeš byť to svetlo, ktoré vidím?
tak hlboko zabodávajúc sa do mojej duše,
tóny ktoré znejú v mojom srdci,
kométa ktorá presvietí i tú najväčšiu temnotu?
V Konoze na náměstí u kašny…
U kašny si Naruto, Sakura, Shikamaru, Chouji a Kiba pokládali otázku, co Shino skrývá. Tím pláštěm a brýlemi a těmi svými brouky a vůbec byl pro ně záhadou. Žádný z nich, ani nevěděl jakou barvu mají Shinovy oči.
V tom Naruto vykřikl: „A není náhodou Shino holka?!“
[font=Times New Roman]
Začalo sa to počas jedného zimného dňa v sídle Akatsuki. Bolo to bežné ráno ale Konan kupodivu vstala skôr ako ostatný. Keď sa zobudili aj Kisame- musel nakŕmiť rybičku vždy o 7:33. Že vraj je náchylná na presne stravovacie návyky a j kôli Itachimu (dnes sa chystal robiť rybie krekry, tak keby náhodou). Ten vstal ako obvykle o 7:35 (budík ma nastavený na 7:40) a začal(ako obvykle) hľadať sharingan čočky, čo mával na stolíku(zatiaľ ešte nezistil že ich Kakuzu používa ako platidlo, keďže sa podobajú na peniaze.
Ľúbim ťa...
Áno ale prečo...
Bojím sa. Nie smrti, ale toho že ju už neuvidím...
Kde je?! Čo sa mu stalo?!
Ten jej žiarivý úsmev...
Nie...musíte si ho s niekým mýliť! On nie...
...hebkú pokožku...
Prosím!
Až teraz si uvedomujem čo pre mňa znamenala...škoda že je neskoro.
Nesmie to byť pravda...milovala som ho!!
Nestihnem jej povedať čo všetko som cítil...teraz už nie...
Bol moj najlepší priateľ...vlastne nie...bol oveľa viac.
Je mi to ľúto...ľúbim ťa...zbohom.
Les voněl jarem, louka svěžestí. Po mýtině se procházela dívka a trhala květiny. Vánek jí jemně rozhazoval blonďaté vlasy, ve kterých se odrážel sám sluneční svit. V Konoze bylo rušno, přeci jen bylo jaro, období zrodu. A možná kvůli tomu byl v konožské nemocnici extrémní přírust novorozeňat. Ino už nebavil věčný pláč dětí a tak na chvíli utekla od své práce lékařského ninji a šla do lesa. Sbírala květiny, které tolik milovala. I přes zaneprázdněnost misemi často pracovala v rodiném květinářství.
[size=21][font=Monotype Corsiva]
„A nyní se podívejme na další zprávu, týká se stávající finanční krize v Japonsku. Finanční krize dospěla minulý týden do své druhé fáze, podnikatelský sektor čekají nemalé problémy, hospodářská recese ovlivní podnikání všech, nicméně mnohem snesitelnější bude pro ty, kteří se zpomalující ekonomice přizpůsobí…“
