Padlý anděl

Kde jsou ty krásné doby, kdy jsme byli všichni tři spolu. Naruto…Sasuke…Kde jste? Plakat pro vás, i když to dávno nemá smysl. Odešla jsem sama. Byla jsem už příliš slabá. Nedokázala jsem s tím žít. Tiché bloudění světem. Smrt, která znamenala tolik. Ztratila jsem naději. Víru v lepší zítřek. Už se nedovedu nevzdávat. Jako tehdy, když jsi to nikdy nevzdal ty. Smrtí jsi vykoupil život vesnice. Byl to osud? Nebo jen hloupá náhoda. Co by se stalo, kdyby tam místo tebe stál někdo jiný? Co by se stalo, kdyby ses to nedozvěděl včas? Co by se stalo, kdybys neměl víru? Co, co, co… To věčné slovo, které odteď budu nenávidět. Žít bez vás dvou. Naruto, tvé sny a přání. Sasuke… Ty by jsi ho dovedl přivést zpátky. Já ne. Už dávno ne. S tebou odešla poslední naděje. Poslední víra ve šťastný konec tohohle zamotaného příběhu. Nevěřím. Už navždy.

Tichá řeka, jež pomalu proudí kolem břehu. Ve svých průzračných vodách nese malé břímě. Větvičky, opadané listí, písek a také pár okvětních lístků sakuru. Staré sakury, jež tiše stojí výš po proudu a dohlíží na svou řeku. Pod ní ve stínu sedí mladá žena. V mírném vánku jí vlají vlasy barvy stejné jako lístky sakury, jež se v nich co chvíli zachytí. Smaragdově zelené oči jsou sklopené k vodě a hledí skrze svůj odraz do hlubiny koryta. Vypadá mladě, ale její oči prozrazují, že už dávno se necítí mladá. Oči, které utrpěli příliš mnoho na to, aby si mohly užívat svého mládí.

Sasuke. To kvůli tobě jsem chtěla být pořád silnější a silnější. Vyrovnat se ti a už nikdy nestát vzadu. Jít s tebou a s Narutem tam vepředu. Ale proč už bych se teď měla snažit. Nejsi tu. Už nikdy tu nebudeš. Ukousl jsi velké sousto. Každý si musí zvolit a ty jsi zvolil boj. Boj, který jsi prohrál. Padl v boji. Půl Konohy oslavovalo a půl truchlilo. Spíš pár truchlilo. Kde jsou ty doby, kdy jsme byli spolu a šťastní. Všichni tři. Na začátku jsme byli tři. Potom já a Naruto. Teď jsi ty a Naruto. Za dlouho, ale možná už brzy, budeme zase spolu. Na tom nelze nic změnit. Zkoušelo to mnoho lidí. Ale nikdo z nich to nedokázal změnit. Že Sasori, Orochimaru, Kakuzu, Madaro…Vy všichni už spíte věčným spánkem. Už nikdy neovládnete svět. Démoni spoutaní, až na dva a vy jste jen prach ve větru. Už není pro co žít. Není pro co bojovat.

Žena se lehce zvedla z travnatého břehu. Černé šaty se zavlnily v novém poryvu větru. Po kamenné cestičce zní tiché kroky. Cesta vede nahoru do kopců. Úzká, mezi skalami. Zrádně nad horským potokem. Kam ji asi zavede, ta kamenná stezka. Došla na vrchol. Pod ní je krásné údolí a malá vesnice. Tady nahoře jen bílá branka a plaňkový plot. Z druhé strany sem doléhá vůně šeříků, jež lemují plot a nedovolují cizinci spatřit, co branka skrývá. Branka zavrže, jak ji otevře jemná ruka v černé rukavici. Černé podpatky zaklapou na dlážděné cestě. Letmý pohled na město mrtvých. Ubírá se cílevědomě svou cestou. Zastaví až na okraji u těch šeříkových keřů. Položí na hroby čerstvé bílé květiny a skloní hlavu v tiché modlitbě. Žena celá černá s očima, které znají pláč. Padlý anděl.