Čtvrtý Uchiha část 13. - Závod o čas

Kap. Kap. Kap. Nemůže to blbý kapání přestat? Kap. Kap…. Haruna se naštvaně probudila. Zdál se jí sen…. , že zachránila svého bratra a…. kde to je? Otevřela oči a zaostřila zrak. Byla opravdu ve skrýši své matky a jejího bratra. Podívala se před sebe. Itachi….
Takže to nebyl sen. Pomalu, ještě rozespalá, vstala a šla k němu. Měl obvázaný trup. Na rameni měl nějaké tetování. Jeho význam jí zatím zůstal utajen. Vlasy zplihlé a tělo plné škrábanců a modřin. Zkontrolovala mu tep a životní funkce. Vše v pořádku, ale ještě zůstane pár dní ležet. Přikryla ho dekou, aby nenastydl.
Poprvé se rozhlédla po místnosti. Byla to vlastně přírodní jeskyně, zařízená do stylu malého bunkru. Měli k dispozici čistou pitnou vodu a otvor, na pozorování okolí. Dokonalá střecha nad hlavou, kde by tě nikdo nehledal.
Pak jí pohled zavadil o neumělou díru ve skále. Něco se tam zlatě lesklo. Jakmile přišla blíž, uviděla malou krabici. Po malém prozkoumání zjistila, že obsahuje všechny cenné věci její matky. Její poklady z dob, kdy byla malá puberťačka plná snů a přání. Nemohla se ubránit dojetí. Jaké bylo její překvapení, když ve všem tom harampádí našla otlučenou knížečku vázanou v kůži. Nebyl to obyčejný zápisník, ale Rinin deník. S napětím v rukou jej otevřela a zahanbeně se dala do čtení.

“…… měla jsem strach. Bráška někam zmizel. Všude leží mrtvá těla. A já zůstala sama. Za sebou slyším zbytky boje. Sekání katan a všelijaké výbuchy. Co mám dělat? Utíkám do lesa…. zakopávám o kořeny…. slzy máčí můj skrovný potrhaný oděv. Nakonec se schovávám do zpráchnilého kmene obrovského stromu……,“ zbytek přestává být čitelný, nejspíš zmáčen slzami. Otočila pár dalších listů.

“Už tři dny bloudím po lese…. Nemohu najít mého velkého brášku… věděla jsem, že je se svými přáteli venku… jenže pak nás napadli, moji vesnici, zabili mé rodiče…. A kde je mu teď konec? Žije ještě? Za mnou se ozvou kroky. Jsou to oni? Nemám sílu. Pokud mě mají zabít, ať to udělají teď. Aspoň se konečně shledám s mými milovanými… ale ne… vidím chlapce…. Tak podobného mému sourozenci…. Teče mu krev. Je raněný! Náhle upadne na zem a nehýbe se. Seberu své síly a běžím k němu. Ale jdu pozdě… je… je mrtvý. Jeho podoba s Yahikem je neskutečná. Hladím ho po hlavě a vyčerpaně nechávám kapky slz padat na jeho tvář…. Náhle moje dlaň začne zlatě zářit a krásně mě hřeje. A chlapec otevírá oči…..,“

O pár stránek dál: “Mám sílu… můžu oživit, pokud miluji…. Zjišťuji ale, že z každým oživeným moje síla ubývá a nezískávám ji zpět. V podstatě jim dávám svůj život, když ten jejich vyprchává. To znamená, že brzo umřu…. Jsem ráda, že mě rodina Mizureho adoptovala potom, co jsem jim zachránila jejich jediného syna. Našla jsem v něm bratra, který zemřel v tom děsivém boji. Jistě nemůže nahradit Yahika…. Ale miluji ho jako svého bratra, který zmizel v toku času….“

Haruna zavřela knížku. Její matka tedy nebyla pravou sestrou jejího strýce. Přesto….. měli spolu vztah, jako by byli opravdová rodina. A kdo byl onen strýček Yahiko? Proč její matka nikdy nemluvila o své tajemné minulosti? Kdo vlastně byla její matka? Znala jen a pouze její druhou minulost. Ne tu, do které se narodila. A co byla ona tajemná oživovací síla? Byla to ona, co jí zabilo? Tolik otázek a tak málo odpovědí… znovu otevřela knihu, tentokrát skoro u konce.

“….. Fugaku…. PROČ? Já Tě přece milovala…. Udělala bych pro tebe všechno. Tak proč…co mám říct naší dcerce?Že nemá otce? Brzo ztratí i mě…. Umírám…. Já nebyla sobecká a o svůj život jsem se podělila s jinými, aby také oni mohli žít…. Ty se zato neumíš ani podělit o lásku, pozornost či něhu! No jistě… já hloupá…. Vždyť ty máš už jednoho potomka…. Syna… se svou pravou manželkou. Já pro tebe nic nebyla… a naše dítě taky nebude….. alespoň jedna věc mě těší. Nejen, že Harunka je nádherné dítě, ale podědila i mé klanové schopnosti… tvoje jistě bude mít také. Když už nic jiného, dal jsi jí do vínku genetický poklad…. Ale přesto, jsem znechucena tebou i tvým egoismem. Ještě že Haruna bude vychovávána v mé rodině a ne ve tvé….s láskou… ne lhostejností…. I přesto všechno….bohužel… neumím Tě nesnášet…alespoň se nebudu trápit dlouho…. “

Stále si musela číst ta slova dokola… tolik bolesti v nich. Jenže opět je tu otázka… co přesně zabíjelo Rin?

Pak pocítila záchvěvy u srdce. Sasuke… kde je? Rychle uklidila deník zpátky. Vyběhla ven, zapečetila úkryt a přenesla se, kam jí táhlo její krevní pouto. Objevila se v jakémsi malém domečku.
“Ty… ty LŽEŠ! Itachi byl samotné zlo… vždyť mi zabil rodinu!“
“Nemusíš mi věřit… nedokážu ti pravdu… nicméně tě zbavil prokleté pečetě, věnoval ti své schopnosti a zachránil ti život, místo, aby tě zabil… Není to dostatečný důkaz?“
Sasuke odvrátil tvář.
“Itachi byl dobrý herec…. Kdokoliv by ti řekl, že nemilosrdně zavraždil svůj klan, přestože mu to nakázali starší. Což je doteď tajemstvím. Šel po tvých očích… které nechtěl. Pravdu ti říct nemohl, nebyla to součást jeho geniálního plánu.“
“Jak říkám lžeš…. Byl jsi to ty, Madaro, kdo vypustil na Konohu Kyuubi!“
“Heh.. ne… Itachi ti jen lhal, abys mi nevěřil. Nechtěl, aby ses se mnou setkal… mluvil a slyšel, co on pracně plánoval. On sám mi nevěřil. Byl nesmírně opatrný….“
“Já ti také nevěřím…“
“Přesto…. Když umíral na nemoc… se při pohledu na tebe usmál a daroval ti ochranu, se kterou doufal, že se ti vyhnu…. Obětoval své milované…. Dokonce i opustil vesnici… a to jen pro tvoje bezpečí. Musel umřít před tebou a bojovat s tebou…. To všechno… kvůli tobě… jeho nemilovanější osobě, kterou prostě nemohl zabít…“
Sasukemu začaly slzy padat po tvářích. Takže Madarovi uvěřil… uvěřil mu. Haruna naslouchala se zatajeným dechem. Nemá Madara být mrtev? A proč Sasuke nevěřil jí, zato jemu ano? Zmeškala začátek tohoto dialogu. I přesto věděla, že v mnohých věcech Sasukemu lže. Chce ho získat na svou stranu…. Aby zničil Konohu? Věděla, že měl spory s prvním, které ho nakonec zničily. Ale i po takové době se chce mstít? První a Druhý už nežije…. Tak co je jeho cíl? Ocasatí démoni… Naruto…
Pak oba odešli. Sasuke oblečen zpět do svého kimona s ubrečenou tváří vyšel ven k týmu Hebi. Tušila, co se teď stane. To byl Madarův plán. Chtěl Sasukeho poštvat proti Konoze, aby získal Naruta a ovládl svět? Takže nový tým Hawk se spojí s Akatsuki. Musí varovat Konohu. Sice to nebyla její vesnice, přesto jim něco dlužila….
Počkala do věčera. Sasuke seděl venku, koukal na hvězdnaté nebe a přemýšlel. Vystoupila ze stínu.
“Proč tu jsi? Co mi chceš? Zmiz…“
“Ne, nikam nepůjdu… nemůžes jít proti Konoze….“
“Ale ano…. Budu mít na to sílu a pomstím svého bratra…“
“To nemusíš…. Není mrtvý…“
“Lžeš… vždyť přede mnou padl k zemi bez života….“
“Já ho zachránila Sasuke…. Jak ti Madara řekl… "mě věřit nemusíš". Ale moc by ses mu neodvděčil, kdybys šel zničit, co on tak pracně chránil….“
Sharingan…. Madara, naslouchajíc jejich debatě, přimhouřil oči. Ona ho zachránila… jak je to možné? Sice o ní nevím mnoho… ale jak by mohla oživit mrtvé?
“Oživila jsem ho…ano.... Musela jsem odehnat Madarova poskoka, který ho chtěl někam odnést… nevěř Akatsuki… zradí tě…“
“Starej se o sebe… a raději mi jdi z cesty! ,“ a odešel pryč.
Haruna se urazila. Bože to je paličatej blbec! Nicméně, zasela do něj semínko pochybností….
“Madaro… máš dar dostávat se pod kůži lidem… získávat lidi pro svou špinavou práci… ale mého bratra necháš na pokoji rozumíš?! Zastavím tě a zničím…,“ mluvila za svoje záda.
“To si celkem fandíš Haruno…. Uvidíme, kdo z koho, ale jen nerad bych zabil své příbuzné… přece jen, Uchihů je málo… a jestli si pamatuješ…. Jsem nesmrtelný… pro teď….“
“Zdechni! ,“ a zmizela.
Madara se jen ušklíbl a zašel do stínu.

Na jiném konci světa….
“Běž, utíkej do Konohy a předej zprávu Tsunade…. Její legendární přítel Gama-sennin odchází… ,“ šeptl z posledních sil Jiraiya svému žabímu příteli.
“Vím, kdo jsi Peine…. A to tajemství si neodnesu do hrobu… oni to zjistí….. a zastaví tě…. Od….ha…lil… jsem pod…sta….tu…tvé…sí…ly….,“ a podíval se naposledy na svého žáka, než zemřel.

Haruna rychle vešla do úkrytu. Neměla čas. Tým Hawk a Akatsuki se každým dnem chystali na útok. A ona byla jediná, která znala celou pravdu. Musí pohnout…
Vtom se ale ozval hlas: “Neměla jsi mě zachraňovat…. Měl jsem zemřít… teď už stejně nemám žádnou sílu… to Sasuke ji má…“
Otočila se: “TO teď neřeš… tvůj bratr se spojil s tvými bývalými přítelíčky a chystají se zničit Konohu a zabít Naruta… tvoje moc je jim vcelku užitečná ….“
“To ne… takhle to být přece nemělo… sakra… a o Naruta se neboj…“
“Jak to myslíš?“
“Můj bratr nebyl jediný…. Koho jsem obdaroval… a proč jsi tak ve spěchu?“
“Jdu do Konohy… zachránit….“
Jenže koho? Co zmůže? Potřebovala by posily… náhle jí zatrnulo… věděla o někom, kdo by mohl podat pomocnou ruku. Doufala, že Tsunade ví, kde jsou jejich hroby… musí dokázat, že je dcerou Rin.
“Jdu s tebou!“
“Nejdeš… oživila jsem tě… jsi zesláblý a jak jsi řekl, nemáš moc, tak čím mi chceš pomoct?“
“Konoha… znám pár tajemství…. Včetně dárku, který teď má Naruto… a úplného ovladnutí Kyuubiho…“