Co je to OSUD? Minulost,přítomnost, budoucnost … | 16. |

„Konan!“ křikl Rogen. Postavil se na nohy, doběhl k ní. Všichni rázem zmizeli. Tohle nemělo cenu … navíc co potřebovali zjistit, zjistili.
Nano pomalu opouštěla mocná síla.
„Alespoň, že tak. Přeci jenom se to podařilo, alespoň z části.“ Zatmělo se jí před očima a ona upadla. Paao si stihl lehnout pod ní, aby nedopadla na tvrdou zem…………………………….

Poté se vyhrabal z pod ní a lehl si k jejímu pravému boku. Na mýtinu po jednom přišla posila. Viděli tělo, ležící na zemi. Kiba s Narutem a Sakurou se k ní přiřítili jako první.
„Nano …“ zašeptal Kiba a díval se, jak jí Sakura léčí. Naruto nevrle klepal nohou o zem.

Tma … všude se rozléhala. Halo? Kde to sem? Asi sem? Asi jsem jen omdlela…
Najednou se objevilo světélko. Slyšela zdálky známé hlasy ….

„Tak jak jí je?!“ zeptal se Naruto Sakury. Ta mu odpověděla:
„Neječ na mě! Vypadá to, že jen upadla do bezvědomí. Ošetřila jsem jí pár lehkých ran. Bude v pohodě.“
„Alespoň, že tak.“ Ulevil si žlutovlasý kluk.
„Asi jsme přišli pozdě …“ řekl Kiba a pohladil Akamara.
Panter ležíc vedle Nano si olízl tlapku a se zájmem si prohlédl lidi, co byli na mýtině.
Viděl, jak o ní má ten žlutovlasý kluk ohromnou starost. A co ho podivilo ještě víc, že ten Kiba s Akamarem taktéž. Došel až k nim. Podíval se Kibovi do očí.
´´´ Máš jí rád ? ´´´ pomyslel si v duchu … Akamaru zaštěkl
´´´ Má … a hodně.´´´
Panter se ohlídl po psovi. Kývnul na něj a odešel zpět k majitelce.
Kiba to nechápal.
„Co se děje Akamaru?“ ´´´Ale nic … ´´´ zaštěkl.
„Už se probouzí!“ oznámil jim Kakashi.
Nano pootevřela jedno oko, poté druhé a nakonec pořádně zaostřila. Pomalu se posadila o rozhlédla se kolem. Spatřila spousty zářících úsměvů.
„Vítej zpět mezi námi.“ Řekla Kurenai-sensei. Nano se usmála.
„Utekli …“ teďko už jí úsměv opadl.
„Nevadí … si úžasná, když si je zvládla!“ vykřikl Lee.
„Jo, hlavní je že si v pořádku.“ Mrkl na ní Kiba povzbudivě.
„Jo jo.“ Souhlasil s ním Naruto a typicky se usmál. Nano mu úsměv oplatila. Všichni se podivili jejich podobnému úsměvu.
/Je možné, že by …../ podivila se Kurenai.
No nic po chvíli se opět vydali na cestu. Tentokrát zpět do písečné.

***

Nano s Narutem šli jako poslední. Před nimi byl Kiba s Akamarem a na jedno ucho poslouchali.
/Vím, že je to neslušný poslouchat cizí rozhovor, ale strašně mě to zajímá …/ pomyslel si hnědovlasý kluk se psem.
„Nano? Co se dělo když si ve vesnici zmizela s tím cizím klukem z Akatsuki?“ tato otázka Naruta celkem dost hryzala. Nano chytila načervenalou barvu. Chtěla se tomuhle tématu vyhnout. Alespoň prozatím, dokud tu bylo tolik lidí.
„Hm … není jako ostatní z Akatsuki.“ Broukla a přidala. Naruto jí dohnal a udržoval krok s ní. Kiba se zašklebil.
/Co se mezi nimi sakra stalo … / kousala ho myšlenka, ale poslouchal dál. Nemohl si nechat uniknout ani slovo.
„Cože to nechápu …“ řekl jí na to žlutovlasý kluk.
„To je jedno … víš Naruto …“ nakousne Nano větu.
/Mám mu to říct, nebo ne …. ?/ ptá se sama sebe v duchu. On se na ní zvědavě podívá.
„ … nepřipadá ti můj obličej nějak známí? Třeba jsme se v minulosti už viděli …“ naznačuje mu opatrně.
„No někoho mi připomínáš, ale nevím koho. Kdybychom se v minulosti potkali, určitě bych si tě pamatoval.“ Zapřemýšlí Naruto.
/Ach jo … on je asi tupej … / řekne si dívka.
„Třeba si to jen nepamatuješ … určitě mě znáš … já tebe ano.“ Nervně pokračuje.
„Hm … no jistě že jo, když si v našem týmu.“ Usměje se na ní.
/Ach jo … / svěsí Nano hlavu. Nemůže na něj vybalit : Naruto jsem tvá sestra … . To nejde. A takhle to asi zřejmě taky moc nepůjde. Zdá se, že je totálně nechápavý.
„Hm …“ odvětí mu a už se věnuje každý svému.

/Akamaru … je možný, že je to jeho …. Sestra???/ zeptá se udiveně hnědovlasý kluk. Podívá se na ní.
/Proč se na mě tak dívá?/ kouká se Kibovi přímo do očí. Chytne jí křeč v noze. Cítí, že padá, ale nedopadla do tvrdého. Někdo jí chytil. Nadechla se a cítila krásnou příjemnou vůni otevřela oči. Viděla Kibu. Uvědomila si, že jí zřejmě chytil, jelikož se mu opírala o hruď.
Celá zrudla.
„Em … díky Kibo.“ Broukla a koukla se mu do očí. Ten jí propaloval a pak se usmál.
„Dávej na sebe pozor …“ řekl starostlivě a od té doby jí šel po boku až do písečné.
Křeče už se neobjevili. A to dokazovalo to, že její Jutsu ze svitku, je z části hotové. Ještě to musí dopilovat a poté …… .

***

Dorazili do písečné a zamířili si to přímo ke kazekagemu. Kakashi se za nimi dostavil později. Posílal Tsunade dopis, jak dopadla a probíhala jejich mise.
„Klep klep …“ ťukali na dveře od pracovny.
„Dále,“ řekl Gaara. V místnosti byla Temari s Kankurou. Přivítali je.
„Naše mise je u konce.“ Oznámila jim Kurenai.
„Zítra vyrážíme zpátky do Konohy.“ Dopověděl Kakashi.
„Ach tak. Byl bych rád, kdybyste tu ještě nějakou dobu zůstali, ale i vy máte své povinnosti. Držet vás tu nemohu.“ Odpověděl jim na to.
„Taky bychom tu rádi zůstali. Naše vesnice nás potřebuje.“ Usmála se Sakura.
Všichni se s ním rozloučili, až na Nano. Ta zůstala stát.
„Jdeš?“ Zeptal se jí Naruto. Ona mu na to odpověděla, že dorazí později.
Temari s jejím bratrem pochopili, že chtějí být sami a tak se vypařili.
„Chtěl bych ti poděkovat Nano.“ Ozval se jako první Gaara.
„Není zač. Ráda jsem to udělala kvůli příteli položím i život.“ Usmála se na něj.
„Máš zlaté srdce. Tohle ti nezapomenu. Málo kdo mě přemluví. Jsem neústupný. Jsem ti zavázán. Vždy, když budeš potřebovat jakoukoliv pomoc, obrať se na mě. Pomůžu ti ať to stojí cokoliv.“
„Díky …“ s těmito slovy se otočila ke dveřím.
„Naruto může být rád, že má takovouhle sestru…“ řekne Gaara ještě, než za sebou dívka zavře dveře. S úsměvem na tváři šla na svou ubytovnu.

Tento den byl dost složitý. Spoustu se toho událo … s myšlenkami tvrdě usnula. Tentokrát měla noc klidnou a beze snů.

***

Stáli před hlavní branou do písečné a loučili se spolu s jejich přáteli Temari, Kankurou a kazekagem. Podali si ruce.
„Šťastnou cestu a zas se tu někdy objevte. Klidně i za příznivějších podmínek.“ Řekl Gaara.
„ Budeme rádi.“ Odpověděl za všechny Kakashi.
„Dávej na sebe pozor. A na ní taky.“ Řekl Narutovi kazekage a pohodil hlavou směrem k Nano.
„ Važ si jí,“ dořekl i když tuto větu Naruto nechápal. Jako poslední si podali ruce Nano a Gaara.
„Mysli hlavou, než něco uděláš.“ Zasmála se dívka.
„A ty se opatruj.“ Odpověděl jí.
Ninjové z Konohy se naposled usmáli a vyrazili vstříc dlouhé cestě do sladkého domova za žhavého slunečního dne …………………………………………………………………… .