S+A 001 - Polibek za úsvitu

Anko tam stála a dívala se, jak slunce pomalu vychází. Bylo ještě chladno, ale to jí nijak nevadilo. Každé ráno tu stála, aby mohla s úsměvem přivítat nový den.
Při tomto krásném okamžiku nikdy na nic nemyslela. Jen si vychutnávala tu krásu. Opřela se o zábradlí a všechny problémy s každodením životem ninji hodila za hlavu.
Kousek od ní se ozvaly kroky. Anko se ohlédla a spatřila Shikamara. Šel k ní. Pomalu a ruce v kapsách.
"Ahoj," pozdravil jí.
"Ahoj, Shikamaru, co ty tady děláš?" zeptala se.
Shikamaru pokrčil rameny a podíval se na rozbřesk. Anko se zamyslela. Znala Shikamara už od dětství. Prožívali spolu spoustu hezkých chvílí. Byli z nich dobří kamarádi. Dokonce si i pamatovala, kdy ji Shikamaru nejvíce překvapil. Tehdy byl ještě dost malý. Hráli spolu na babu a tehdy na ni Shikamaru udělal stínové jutsu. Anko se v duchu usmála. Je krásné znovu prožívat radostné chvíle, které se staly v minulosti.
To všechno ale Anko hodila za hlavu a rozhodla se opět pozorovat svítání. Slunce už z poloviny vyšlo. Tentokrát se zamyslel její společník.
TEĎ, SHIKAMARU, TO ZVLÁDNĚŠ.
Shikamaru se zadíval Anko na ruku a lehce se jí dotkl. Anko úlekem ruku odtáhla a zaraženě si ho prohlížela. Neřekla však nakonec nic.
SAKRA, SHIKAMARU, TO SEŠ TAKOVEJ SRAB?
Shikamaru provinile sklopil hlavu a zadíval se do země. Už si prožil dost trapných chvil, ale žádná se nevyrovnala této. Nějakou dobu již k Anko pociťuje náklonost. Nebyla to však náklonost, kterou k ní pociťoval v dětství. Tehdy byli kamarádi. Ale teď... Shikamaru cítil něco jiného... byl to zvláštní pocit. Pokaždé, když na Anko pomyslel, začal se lehce třást a žaludek se mu sevřel.
ZKUS TO ZNOVA, SHIKAMARU.
A Shikamaru to znova zkusil. Tentokrát Anko svou rukou neucukla. Chvilku se společně dívali na vycházející slunce a drželi se při tom za ruce. V Anko se prolínaly různé pocity. Na jednu stranu byla ráda, že tohle Shikamaru udělal, ale ta druhá strana jí neústupně připomínala holá fakta. Ona byla sensei a on pouhým žákem. Jejich věk se od sebe dost lišil. Pak ovšem zase zaútočila ta druhá strana s tím, že láska nezná věk. Anko nevěděla, co má dělat.
Mezitím jí Shikamaru něžně obejmul boky. Jeho láskyplný pohled pomohl Anko se rozhodnout. Nezaváhala. Jejich ústa se k sobě pomalu přiblížila a po chvíli splynula v jeden dlouhý, úžasný polibek, při kterém se oba dva vznášeli v sedmém nebi.